Krevnatka úhoří (Anguillicola crassus) je parazitická hlístice, která parazituje v plynových měchýřích úhořů. Původním konečným hostitelem je úhoř japonský, ale ve 2. polovině 20. století se rozšířila i na úhoře říčního a amerického. Jako mezihostitelé slouží planktonní organismy a jiné, menší druhy ryb.
Zdá se, že se snadno šíří mezi populacemi úhořů po zavedení do vody. To je považováno za jednu z hrozeb pro udržitelnost populací evropského úhoře (Anguilla anguilla). To bylo představeno na evropském kontinentě v osmdesátých létech, kde to bylo hlášeno nezávisle od Německa a Itálie v roce 1982, pravděpodobně byl zaveden z Tchaj-wanu. Tato myšlenka se dostala do Anglie roku 1987 z kontinentální Evropy. Je to přirozený parazit japonského úhoře v jeho rodné oblasti.
Životní cyklus Anguillicoloides crassus začíná, když dospělý hlíst uvolní tisíce vajec do hmyzu. Vajíčka procházejí trávicím traktem úhoře a larvy se objevují ve vodě a usazují se na substrát. Oni jsou přijímáni jejich středním hostitelem, který je často kopepod nebo jiný korýš, ale může být také ryba. Larva hlístice dosáhne svého infekčního stupně v tomto prostředním hostiteli. Hostitel je zkonzumován úhořem a hlíst se nachází od trávicího ústrojí úhoře až po houpačku. Úhoře s pokročilým zatížením parazitů vykazují příznaky, jako jsou krvácení a zhroucení. Úhoř se stává náchylnější k nemocem, míra růstu se zpomaluje a pokud je napadení natolik těžké, může zemřít. Vzhledem k tomu, že swimbladder je vznášedlný orgán, který dovolí plavání úhořů, silné napadení parazitem může brzdit jeho schopnost dosáhnout místa pro rozmnožování.
Obrázky, zvuky či videa k tématu krevnatka úhoří ve Wikimedia Commons
Krevnatka úhoří (Anguillicola crassus) je parazitická hlístice, která parazituje v plynových měchýřích úhořů. Původním konečným hostitelem je úhoř japonský, ale ve 2. polovině 20. století se rozšířila i na úhoře říčního a amerického. Jako mezihostitelé slouží planktonní organismy a jiné, menší druhy ryb.
Zdá se, že se snadno šíří mezi populacemi úhořů po zavedení do vody. To je považováno za jednu z hrozeb pro udržitelnost populací evropského úhoře (Anguilla anguilla). To bylo představeno na evropském kontinentě v osmdesátých létech, kde to bylo hlášeno nezávisle od Německa a Itálie v roce 1982, pravděpodobně byl zaveden z Tchaj-wanu. Tato myšlenka se dostala do Anglie roku 1987 z kontinentální Evropy. Je to přirozený parazit japonského úhoře v jeho rodné oblasti.
Životní cyklus Anguillicoloides crassus začíná, když dospělý hlíst uvolní tisíce vajec do hmyzu. Vajíčka procházejí trávicím traktem úhoře a larvy se objevují ve vodě a usazují se na substrát. Oni jsou přijímáni jejich středním hostitelem, který je často kopepod nebo jiný korýš, ale může být také ryba. Larva hlístice dosáhne svého infekčního stupně v tomto prostředním hostiteli. Hostitel je zkonzumován úhořem a hlíst se nachází od trávicího ústrojí úhoře až po houpačku. Úhoře s pokročilým zatížením parazitů vykazují příznaky, jako jsou krvácení a zhroucení. Úhoř se stává náchylnější k nemocem, míra růstu se zpomaluje a pokud je napadení natolik těžké, může zemřít. Vzhledem k tomu, že swimbladder je vznášedlný orgán, který dovolí plavání úhořů, silné napadení parazitem může brzdit jeho schopnost dosáhnout místa pro rozmnožování.
