Jilmovník (Euptelea) je jediný rod čeledi jilmovníkovité (Eupteleaceae) z řádu pryskyřníkotvaré (Ranunculales). Zahrnuje 2 druhy opadavých dřevin s jednoduchými listy a drobnými bezobalnými květy. Vyskytují se v Asii. Jilmovníky se zřídka pěstují i v České republice.
Jilmovníky jsou opadavé keře nebo stromky se střídavými jednoduchými listy bez palistů. Listy jsou řapíkaté, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou bezobalné (bez kališních a korunních lístků), oboupohlavné nebo oboupohlavné a samčí (andromonoecie), ve svazečcích vyrůstajících v úžlabí listenů na bázi olistěných výhonů. Rozkvétaji před rašením listů. Rozkvétají před olistěním. Tyčinek bývá 6 až 19. Gyneceum je svrchní, složené ze 6 až 18 (nebo až 31) ne zcela uzavřených, volných plodolistů, obsahujících každý po 1 až 3 vajíčkách. Plodem je souplodí několika malých, nepukavých, křídlatých plůdků typu samara.[1][2]
Rod zahrnuje jen dva druhy (někteří autoři rozlišují 3). Vyskytují se v Asii od Indie a Číny po Japonsko.[2]
Jilmovníky se v ČR poměrně zřídka pěstují jako okrasné keře s nápadným podzimním vybarvením listů. Mají spíše sbírkový význam.[3] Nejčastěji pěstovaným druhem je jilmovník mnohomužný, který je uváděn např. ze sbírek Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji a Arboreta MU v Brně.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jilmovník ve Wikimedia Commons
Jilmovník (Euptelea) je jediný rod čeledi jilmovníkovité (Eupteleaceae) z řádu pryskyřníkotvaré (Ranunculales). Zahrnuje 2 druhy opadavých dřevin s jednoduchými listy a drobnými bezobalnými květy. Vyskytují se v Asii. Jilmovníky se zřídka pěstují i v České republice.
