Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gwyn godreog, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gwynion godreog; yr enw Saesneg yw Bordered White, a'r enw gwyddonol yw Bupalus piniaria.[1][2] Mae'n perthyn i deulu'r Geometridae ac oddi fewn i'r teulu hwn mae'n perthyn i lwyth y Bupalini o wyfynod. Mae'n eithaf cyffredin yng ngorllewin Ewrop, y Dwyrain Agos (sef yr hen Ymerodraeth yr Otomaniaid) a gogledd Affrica.[3]
Mae'n hoff iawn o ardaloedd conifferaidd, ac mae'r oedolyn ar ei adain ym Mai a Mehefin, ac mewn rhai llefydd hyd yn oed hyd at Awst. 34–40 mm ydy lled ei adenydd.
Lliw gwyrdd sydd i'r siani flewog, gyda llinellau ysgafn arni a'i phrif fwyd ydy gwahanol fathau o binwydd (Pinus) yn enwedig pinwydd yr Alban (P. sylvestris) a phinwydd du Ewrop (P. nigra). Cofnodwyd y siani flewog hefyd ar ddail y Pseudotsuga a'r llarwydden (Larix) a'r sbriws (Picea a Picea abies). Mae'n cysgu dros y gaeaf fel piwpa (neu chwiler). Caiff ei adnabod fel pla mewn fforestydd conifferaidd.[4]
Adain uchaf oedolyn gwryw
Is-adain y gwryw o Dresden (yr Almaen)
Is-adain y fenyw o Dresden (yr Almaen)
Wyau
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r gwyn godreog yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw gwyn godreog, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy gwynion godreog; yr enw Saesneg yw Bordered White, a'r enw gwyddonol yw Bupalus piniaria. Mae'n perthyn i deulu'r Geometridae ac oddi fewn i'r teulu hwn mae'n perthyn i lwyth y Bupalini o wyfynod. Mae'n eithaf cyffredin yng ngorllewin Ewrop, y Dwyrain Agos (sef yr hen Ymerodraeth yr Otomaniaid) a gogledd Affrica.
Mae'n hoff iawn o ardaloedd conifferaidd, ac mae'r oedolyn ar ei adain ym Mai a Mehefin, ac mewn rhai llefydd hyd yn oed hyd at Awst. 34–40 mm ydy lled ei adenydd.
Tmavoskvrnáč borový, též tmavoskvrnáč sosnový či píďalka tmavoskvrnáč (Bupalus piniaria) je drobný motýl, jehož housenky okusují jehličí borovic.
U dospělců je výrazný pohlavní dimorfismus, vyjádřený hlavně zbarvením křídel. Sameček je tmavohnědý se světlými skvrnami ve středu a ke kořenům křídel, má hřebenitá tykadla, samice je rezavohnědá, skvrny má světle rezavé, má niťovitá tykadla.
Vajíčka tmavoskvrnáče borového jsou okolo 0,5 mm velká, světlá, ploše bochánkovitá, s tmavšími středy, a jsou kladena do řádek na jehlicích. Housenka je zelená se světlými podélnými pruhy, které přecházejí na hlavu (i hlavová kapsule je podélně pruhovaná). Housenky mají tři páry hrudních nohou, jeden pár panožek a jeden pár pošinek na konci těla. Kukla je mumiová, hnědá nebo hnědozelená, bez zámotku, dlouhá 1,5 cm.
Tmavoskvrnáč borový se rojí v červnu a samička klade vajíčka v řadách na spodní stranu borových jehlic po pěti až sedmi. V červenci se vylíhnou housenky, které nejprve plýtvavě ožírají jehlice. Housenky se píďalkovitě pohybují. Na podzim se housenky spouštějí na zem, kde se zakuklí na rozhraní hrabanky a minerální půdy – motýl přezimuje ve stádiu kukly v půdě.
Hostitelskou rostlinou je především borovice, tmavoskvrnáč borový napadá borovicové porosty, ve věku 20–70 let.
Během zimy anebo až v dubnu se vyhledávají kukly pod hrabankou (hrabanka se přesívá síty o různé velikosti ok), kritický počet je 3 až 7 kukel na 1 m2, v závislosti na stáří a bonitě prorostu. Nebezpečné jsou až opakované silné žíry, (borovicím zůstává vždy letošní jehličí a neporušené pupeny) gradace vznikají v porostech na horších bonitách a v nižších nadmořských výškách.
Dospělý samec
Dospělá samice
Nakladená vajíčka v řadě na jehlici
Housenky na smrku
Obrázky, zvuky či videa k tématu tmavoskvrnáč borový ve Wikimedia Commons
Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.Tmavoskvrnáč borový, též tmavoskvrnáč sosnový či píďalka tmavoskvrnáč (Bupalus piniaria) je drobný motýl, jehož housenky okusují jehličí borovic.
Der Kiefernspanner (Bupalus piniaria), auch Gemeiner Kiefernspanner[1] oder Gemeiner Lichtwald-Kiefernspanner[2] ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Spanner (Geometridae).
Die männlichen Falter haben eine Flügelspannweite von 30 bis 35 Millimetern, die Weibchen von 31 bis 34 mm[3]. Männchen und Weibchen zeigen außerdem einen Sexualdimorphismus in Färbung und Zeichnung. Die Vorderflügel der Männchen weisen meist eine weiße bis hellgelbe Grundfarbe auf, die beim Männchen durch braune Flecke mehr oder weniger stark verdunkelt ist. Häufig ist besonders das äußere Drittel des Vorderflügels verdunkelt. Die Weibchen sind in der Grundfarbe gelblich und ebenfalls mehr oder weniger verdunkelt. Die Zeichnung und das Ausmaß der Verdunklung sind aber sehr variabel; daher wurden über 20 Unterarten, Formen und Aberrationen unterschieden. Im Norden des Verbreitungsgebiets sind eher dunkle Formen vorherrschend, während im Süden eher Exemplare mit stärkerer Aufhellung vorkommen.[3] Bergmann beobachtete, dass Wärme während der Puppenphase Männchen mit eher gelber Grundfarbe ergaben; die Weibchen waren reiner braun oder gelb gefärbt. Puppen unter kalten Bedingungen ergaben Männchen mit weißen, z. T. auch grau getönten Grundfarben, die Weibchen waren z. T. stark grau getönt. Puppen unter besonders trockenen Bedingungen ergaben Formen mit starker Aufhellung, Puppen unter eher feuchten Bedingungen ergaben stark verdunkelte Falter.[2] Die Hinterflügel sind mehr einheitlich bräunlich gefärbt.
Die Unterseite der Hinterflügel zeigt einen weißen (Längs-)Wisch, der sich vom Basalfeld etwa mittig zum Außenrand zieht. Er ist gewöhnlich durch zwei schwache, gebogene, meist braune Querlinien unterbrochen.
Das Männchen hat federartig ausgebreitete Fühler, die Weibchen borstenartige Fühler.
Das ovale, hellgrün gefärbte Ei ist lederartig skulptiert. Es hat einen Durchmesser von 0,8 mm. Die Mikropylrosette ist achtteilig, umgeben von zwei netzförmigen Feldern und liegt in einer flachen Mulde.
Die Raupe wird erwachsen bis 30 mm lang.[1] Sie ist intensiv grün gefärbt mit einer weißen, dunkel gesäumten Rückenlinie. Die Nebenrückenlinien sind feiner als die Rückenlinie und ebenfalls dunkel gesäumt. Die Seitenstreifen sind leuchtend gelb und z. T. auch weiß gefärbt. Der Kopf ist grün und hell gestreift.
Die glänzend braune Puppe ist gedrungen, der Kremaster endet in einer einfachen Spitze.[4] Die Puppe ist bis zu 1,5 cm lang.[1]
Die Art ist in ganz Europa von der Iberischen Halbinsel und den Britischen Inseln im Westen bis nach Sibirien (Kasachstan) verbreitet. Im Süden reicht das Verbreitungsgebiet bis nach Nordafrika (Marokko), im Norden bis an den Polarkreis.[5] Die Art ist jedoch an ihre Hauptnahrungspflanzen (Kiefern) gebunden und kann daher lokal auch völlig fehlen. Im Gebirge steigt die Art bis auf 1600 m an.[4]
Entsprechend kommt die Art in Nadelwäldern, bevorzugt natürlich in Kiefernwälder vor. Auch sonstige mit Kiefern besetzte Lebensräume werden besiedelt.
Der Kiefernspanner bildet eine Generation im Jahr; die Falter fliegen in Mitteleuropa von Mitte/Ende Mai bis etwa Mitte Juli. Selten erscheinen die Falter früher, oder können noch im August beobachtet werden.[5] Sie sind tagaktiv, der Flug etwas taumelnd. Sie kommen aber auch nachts ans Licht.[2] Die Flügel sind in der Ruheposition und der Kopula schräg angehoben. Die Eier werden in Reihen (etwa 5 bis 25 in einer Reihe) an den Nadeln der Raupennahrungspflanzen abgelegt; insgesamt bis etwa 150 Eier.[1] Als Nahrungspflanzen der Raupen sind nachgewiesen:[5]
Nach anderen Autoren ernähren sich die Raupen auch von Gemeiner Fichte (Picea abies), Weiß-Tanne (Abies alba), Europäischer Lärche (Larix decidua) und Gemeinem Wacholder (Juniperus communis).[6]
Im Herbst lassen sich die erwachsenen Raupen auf den Boden fallen oder sie kriechen am Stamm hinab. Dort verkriechen sie sich in der Erde. Sie bleiben dort zunächst unverpuppt liegen, um sich erst im "Nachwinter" zu verpuppen.[5] Andere Autoren geben an, dass die Puppe überwintert.[6]
Die Art wurde von Carl von Linné 1758 unter dem Binomen Phalaena Gemetra Piniaria erstmals wissenschaftlich beschrieben.[7] Es ist die Typusart der Gattung Bupalus Leach, 1815. Gelegentlich erscheint der Name auch in der Falschschreibweise piniarius. Piniaria ist ein Substantiv in Apposition, dessen Endung nicht das Geschlecht der Gattung angepasst wird.
Bedingt durch die große Variation in Zeichnung und Färbung wurden eine ganze Reihe nomenklatorisch verfügbarer Unterartnamen aufgestellt, zusätzlich zu den nomenklatorisch ungültigen Formen und Aberrationen. Nach Leraut (2009) kann jedoch keine der Unterarten taxonomisch anerkannt werden, da sie jeweils im gesamten Verbreitungsgebiet vorkommen, wenn auch in unterschiedlichen Anteilen an der Gesamtpopulation. Leraut unterscheidet folgende Formen bei den Männchen:
Bei den Weibchen:
Die Art ist in Deutschland nicht gefährdet.[8] Die Art neigt gelegentlich zu Massenvermehrungen in Kiefernbeständen, so "z. B. 1783 Oberpfalz, 1836 Schlesien, um 1860 auf 100 Quadratmeilen, in Norddeutschl., 1892–1895 Baden, 1892–1896 Nürnberger Reichswald vernichtet, 1900—1910 Nordostdeutschl. Letzlinger Heide usw.[1]
Der Kiefernspanner (Bupalus piniaria), auch Gemeiner Kiefernspanner oder Gemeiner Lichtwald-Kiefernspanner ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Spanner (Geometridae).
The bordered white or pine looper (Bupalus piniaria), is a moth of the family Geometridae. Among these, it belongs to tribe Bupalini of the subfamily Ennominae. B. piniaria is a common species throughout the western Palearctic region, the Near East and North Africa. However, its presence in certain regions – e.g. the northern Balkans – is doubtful.[1]
It is (under its original scientific name Phalaena piniaria) the type species of its genus Bupalus, as well as the junior objective synonyms Catograpta, Chleuastes and Phaophyga, and the preoccupied Bupala. Via its genus, it is also the type of the Bupalini.[2]
Three subspecies are generally recognized, while two additional ones are doubtfully distinct:[3]
In addition, many forms (e.g. kolleri) have also been named.[4][5]
Upperwings of southern adult female
Underwings of adult male from Dresden (Germany)
Underwings of adult female from Dresden (Germany)
Eggs
This moth is an inhabitant of coniferous woodland. The adults fly in May and June,[6] sometimes later (up to August or so) in the north of the range. Their wingspan is 34–40 mm. This is a variable species with strong sexual dimorphism, always conspicuous in the antennae which are combed in the males and plain in the females. Females, particularly when filled with ripe eggs, also have a plumper abdomen.[7]
The male has upperwings with broad dark brown borders and spots and a background varying from white in the north to deep yellow in southern populations. The female is plainer, varying from yellow to brown on the upperwings, which have slightly darker crosswise stripes. In both sexes, the wingtips are darkest. The underwings are less dimorphic, orange-brown with darker tips on the forewings and marbled light brown with a whitish lengthwise stripe on the hindwings in both sexes. The male's underwings have a wider whitish hindwing stripe and darker forewing tips, while the females have a more contrasting hindwing pattern. All four wings are bordered by a short fringe of alternating sections of white and dark brown hairs. Bilateral gynandromorphs are easily recognized in this species.[8]
The caterpillar larva is green with pale lines and usually feeds on various species of pine (Pinus), especially Scots pine (P. sylvestris) and European black pine (P. nigra). It has also been recorded feeding on Douglas-fir (Pseudotsuga), larch (Larix) and spruce (Picea, e.g. Norway spruce P. abies). This species overwinters as a pupa. It can be a serious pest in conifer plantations.[9]
{{cite web}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) The bordered white or pine looper (Bupalus piniaria), is a moth of the family Geometridae. Among these, it belongs to tribe Bupalini of the subfamily Ennominae. B. piniaria is a common species throughout the western Palearctic region, the Near East and North Africa. However, its presence in certain regions – e.g. the northern Balkans – is doubtful.
It is (under its original scientific name Phalaena piniaria) the type species of its genus Bupalus, as well as the junior objective synonyms Catograpta, Chleuastes and Phaophyga, and the preoccupied Bupala. Via its genus, it is also the type of the Bupalini.
Three subspecies are generally recognized, while two additional ones are doubtfully distinct:
Bupalus piniaria bernieri de Lajonquiere, 1958 Bupalus piniaria espagnolus Eitschberger & Steiniger, 1975 Bupalus piniaria flavescens White, 1876 (usually included in piniaria) Bupalus piniaria mughusaria Gumppenberg, 1887 (usually included in piniaria) Bupalus piniaria piniaria (Linnaeus, 1758)In addition, many forms (e.g. kolleri) have also been named.
Männivaksik (Bupalus piniaria) on männivaksiku perekonda kuuluv liblikaliik.[1][2]
Männivaksiku alamliikide süstemaatika pole päris selge, tunnistatakse kolme (või viit) alamliiki:
Munemine männiokstele toimub juunis ja umbes 3 nädala pärast kooruvad munadest röövikud. Männivaksikute täiskasvanud röövik liigub "vaksates" ja on heleroheline, valgete pikitriipudega. Talvituvad nad nukkudena metsakõdus.
Männivaksikute masspaljunemise aastail toituvad nad massiliselt männi (sh harilik mänd, must mänd jt) okastest. Röövikute korduvate söömakahjustuste tagajärjel võib peremeespuu sedavõrd nõrgestatud saada, et muutub vastuvõtlikuks tüvekahjuritele, nagu latipihklane ja säsiüraskid.[3]
, Veebiversioon (vaadatud 06.02.2014)
Selles artiklis on kasutatud ingliskeelset artiklit en:Bordered White seisuga 06.02.2014.
Männivaksik (Bupalus piniaria) on männivaksiku perekonda kuuluv liblikaliik.
Mäntymittari (Bupalus piniarius) on keskikokoinen mittariperhonen. Se on paha metsätalouden tuhohyönteinen, mutta Suomessa mittarien aiheuttamat tuhot ovat jääneet pieniksi. Itä-Suomessa suoritettiin 1950-luvun lopulla mäntymittarin torjumiseksi laajoja DDT-ruiskutuksia[1]. Laji aiheutti huomattavia metsätuhoja myös 1980-luvun alkupuolella[2].
Koiras ja naarasperhoset eroavat ulkonäöltään jonkin verran. Koiraiden siivet ovat mustavalkoiset ja tuntosarvet sulkamaiset. Siipien kärjet ja ertureuna ovat tummemmat kun valkoinen pohjaväri näkyy enimmäkseen siipien keskiosassa ja lähempänä siipien tyviä. Naaraiden väritys on jakautunut samaan tapaan, mutta pohjaväri on ruskeankeltainen ja tummemmat alueet ovet vaihtelevan ruskeita. Lepäävä perhonen pitää siipiään päiväperhosmaisesti pystyssä toisiaan vasten. Siipiväli on 30–40 mm, naaraat ovat koiraita kookkaampia.[3][4][5]
Toukka on vihreä ja pitkittäisraidallinen. Muiden mittariperhostoukkien tapaan se liikkuu "mittaamalla".
Suomessa mäntymittaria tavataan pohjoisinta Lappia lukuun ottamatta. Täysikasvuisia perhosia tavataan kesäkuun alusta heinäkuulle.[6]
Mäntymittari viihtyy parhaiten kuivilla, sulkeutuneilla mäntykankailla. Aikuiset perhoset lentävät aurinkoisina päivinä puiden latvustoissa. Toukat ovat enimmäkseen yöaktiivisia ja syövät neulasiin pitkiä uurteita, minkä seurauksena vahingoittunut neulanen ruskettuu ja kuolee. Mäntymittarin toukkien aiheuttamat tuhot leviävät puussa latvuksesta alaspäin ja vaikka puu yleensä selviää yhden kesän hyökkäyksestä, useampi peräkkäinen mäntymittarivuosi on usein puulle kohtalokas. Syksyllä toukat laskeutuvat silkkirihman varassa maahan ja koteloituvat maaperään. Laji talvehtii kotelona.
Toukan ravintokasvina toimii mänty (Pinus sylvestris).[7]
Mäntymittari (Bupalus piniarius) on keskikokoinen mittariperhonen. Se on paha metsätalouden tuhohyönteinen, mutta Suomessa mittarien aiheuttamat tuhot ovat jääneet pieniksi. Itä-Suomessa suoritettiin 1950-luvun lopulla mäntymittarin torjumiseksi laajoja DDT-ruiskutuksia. Laji aiheutti huomattavia metsätuhoja myös 1980-luvun alkupuolella.
Bupalus piniaria
La Fidonie du pin ou Phalène du pin (Bupalus piniaria) est un lépidoptère (papillon) de la famille des Geometridae, de la sous-famille des Ennominae.
Europe, Asie mineure jusqu'au Kazakhstan ; fréquente en France dans les bois de pins, y compris en montagne.
Bupalus piniaria
La Fidonie du pin ou Phalène du pin (Bupalus piniaria) est un lépidoptère (papillon) de la famille des Geometridae, de la sous-famille des Ennominae.
Pušinis sprindžius (lot. Bupalus piniaria) – sprindžių (Geometridae) šeimai priklausanti drugių rūšis. Paplitusi didžiojoje Europos dalyje, Artimuosiuose Rytuose, Šiaurės Afrikoje.
Patino kūnas 32–35 mm ilgio,[1] sparnai geltonų, oranžinių, rudų atspalvių. Vikšras šviesiai žalias.
Miškų kenkėjas. Vikšrai maitinasi spygliuočių, ypač pušų (paprastosios, juodosios) spygliais. Suaugėliai skraido nuo gegužės iki vidurvasario.
Patinėlis
Patelė
Vikšras
Patelė
Pušinis sprindžius (lot. Bupalus piniaria) – sprindžių (Geometridae) šeimai priklausanti drugių rūšis. Paplitusi didžiojoje Europos dalyje, Artimuosiuose Rytuose, Šiaurės Afrikoje.
Patino kūnas 32–35 mm ilgio, sparnai geltonų, oranžinių, rudų atspalvių. Vikšras šviesiai žalias.
Miškų kenkėjas. Vikšrai maitinasi spygliuočių, ypač pušų (paprastosios, juodosios) spygliais. Suaugėliai skraido nuo gegužės iki vidurvasario.
Patinėlis
Patelė
Vikšras
Patelė
De dennenspanner (Bupalus piniaria) is een nachtvlinder uit de familie van de spanners (Geometridae). De spanwijdte bedraagt 28 tot 35 millimeter. De soort overwintert als pop. De soort komt verspreid over heel het Palearctisch gebied voor.
Waardplant van de rupsen is de den, bij gebrek daaraan worden ook wel andere naaldbomen gebruikt. De vliegtijd, van deze in Nederland vrij algemene vlinder, loopt van eind april tot begin juli. Wanneer het warm weer is kunnen de mannen vliegend rond dennen ook overdag worden gezien.
Boven een mannetje, onder een vrouwtje
Eitjes
De dennenspanner (Bupalus piniaria) is een nachtvlinder uit de familie van de spanners (Geometridae). De spanwijdte bedraagt 28 tot 35 millimeter. De soort overwintert als pop. De soort komt verspreid over heel het Palearctisch gebied voor.
Waardplant van de rupsen is de den, bij gebrek daaraan worden ook wel andere naaldbomen gebruikt. De vliegtijd, van deze in Nederland vrij algemene vlinder, loopt van eind april tot begin juli. Wanneer het warm weer is kunnen de mannen vliegend rond dennen ook overdag worden gezien.
Boven een mannetje, onder een vrouwtje
Eitjes
Furumåler (Bupalus piniaria (Linnaeus, 1758)) er en sommerfugl i gruppen av de egentlige målere (Geometridae).
Furumåler er vanlig i skog i hele det sørlige Norge nord til grensen av Nordland. Den er utbredt i Europa og Asia.
Hannen og hunnen er litt ulike i utseende, hunnen har lysere vinger enn hannen. Hunnens vinger er okergule, vanligvis med et noen mørkere tverrlinjer, samt en bred, svart spiss i framvingen. Hannens vinger er mer svartbrune med et større gulaktig eller hvitt felt i midten. Vingespennet er ca. 25-35 millimeter.
Hannens følehorn er kam-formet, mens hunnen har tråd-formet.
De unge larvene er helt blågrønne. Hodet og føttene er grønne. I eldre stadier framtrer det lyse lengdelinjer langs kroppen. Larven ligner en barnål, noe som gir den god kamuflasje.
Furumåleren flyr i slutten av juni og i begynnelsen av juli. Hunnen legger vanligvis sine egg på eldre furunåler, og helst i toppen av trærne, og et angrep begynner gjerne der. Flere egg legges i en enkel rad på den konkave siden av barnålene. Den unge nyklekte larven spiser på den ene siden av nålen. Når larven har blitt større begynner den ofte i spissen på nålen og spiser. Det blir bare stående igjen en midtstreng. Fordi midtstrengen står igjen tåler treet bedre et kraftig angrep.
Før forpuppingen er larvene 25-30 millimeter lang. Utvokste larver søker ned i skogbunnen. Ofte slipper de seg ned via en spinntråd. Puppestadiet er nede i skogbunnen. Furumåleren overvintrer som puppe.
Furumåler har opptrådt som skadedyr, med masseutbrudd. Det er ikke kjent noen masseutbrudd av furumåler i Norge. Men det har flere ganger vært alvorlig masseutbrudd flere steder i Europa.
Furumåler (Bupalus piniaria (Linnaeus, 1758)) er en sommerfugl i gruppen av de egentlige målere (Geometridae).
Furumåler er vanlig i skog i hele det sørlige Norge nord til grensen av Nordland. Den er utbredt i Europa og Asia.
Poproch cetyniak (Bupalus piniarius, B. piniaria) – gatunek owada z rodziny miernikowcowatych. Jeden z najbardziej dokuczliwych szkodników sosny.
Rozpiętość przednich skrzydeł 3–4 cm, filigranowa budowa ciała, wyraźny dymorfizm płciowy, samiec – czułki podwójnie grzebykowate, nasadowa część skrzydeł biała a zewnętrzna czekoladowa, samica – czułki piłkowane, część nasadowa skrzydeł żółtawa a obrzeże rdzawe.
Występują zarówno na terenach nizinnych, podgórskich jak i w górach (w Polsce do 600 m n.p.m.). Typowym środowiskiem życia są bory sosnowe i mieszane z udziałem sosny.
Zasięg występowania gatunku obejmuje środkową i północną Europę, Kaukaz, znaczną część Syberii, góry Ałtaj. Pojedyncze motyle obserwowane są już w początkach maja i jeszcze w początkach września. Po rójce samice składają jajeczka na zeszłorocznych aparatach asymilacyjnych (igłach) około 100-120 (czasem do 200), w rządkach od kilku do kilkudziesięciu (30) sztuk. Przy wstępnej fazie gradacji od 10-30, później 1-3 na igle.
Wylęg gąsienic następuje po 2-4 tygodniach. Gąsienica po wyjściu z jaja ma długość ok. 3 mm, trzy pary nóg tułowiowych oraz dwie pary odwłokowych. Jest jasnozielona z brunatną głową. Przechodzi 4 linienia. Larwy odżywiają się wyłącznie igłami, żerują do późnej jesieni nocą, za dnia gąsienice siedzą w pozie maskującej wzdłuż igły. W końcu października gąsienice opuszczają się na przędzy z drzew, sporządzają kolebkę w warstwie próchnicznej gleby, rzadziej w glebie mineralnej, i tam się przepoczwarzają. Poczwarka jest początkowo oliwkowozielona, następnie rdzawobrunatna z oliwkowym odcieniem skrzydeł. Kremaster zakończony pojedynczym kolcem. Długość poczwarki jest zmienna waha się od 7-15 mm. Generacja poprocha jest jednoroczna.
Rójka odbywa się w dzień, przy słonecznej i bezwietrznej pogodzie, w godzinach przedpołudniowych. Motyle latają słabo, przebieg lotu jest nierówny (skaczący), reagują na głośne dźwięki.
Szczególnie w leśnictwie duże. Poproch jest monofagiem. Największe nasilenie żeru przypada na jesień, jednak jednorazowy żer zupełny nie prowadzi do zabicia drzewostanu. Korony drzew regenerują się szybko, wierzchołki ulegają deformacji, mogą powstać suchoczuby, zmniejsza się przyrost wysokości i przyrost masy. Osłabione sosny atakowane są przez szkodniki wtórne. Powtórny żer w roku następnym jest dla drzew śmiertelny.
Poproch cetyniak (Bupalus piniarius, B. piniaria) – gatunek owada z rodziny miernikowcowatych. Jeden z najbardziej dokuczliwych szkodników sosny.
Bupalus piniaria é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Geometridae.
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Bupalus piniaria é uma espécie de insetos lepidópteros, mais especificamente de traças, pertencente à família Geometridae.
A autoridade científica da espécie é Linnaeus, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Bupalus piniarius (lapsus)
Phalaena piniaria Linnaeus, 1758
Borov pedic (znanstveno ime Bupalus piniaria) je metulj iz družine pedicev, ki je razširjen skoraj po celi zahodni Palearktiki, Bližnjem Vzhodu in Severni Afriki.[1]
Odrasli metulji imajo razpon kril med 28 in 35 mm.[2]
Poseljuje iglaste gozdove, kjer leta med majem in junijem.[3] Gosenice se hranijo na borih.
Borov pedic (znanstveno ime Bupalus piniaria) je metulj iz družine pedicev, ki je razširjen skoraj po celi zahodni Palearktiki, Bližnjem Vzhodu in Severni Afriki.
Tallmätare (Bupalus piniaria) är en fjäril i familjen mätare.
Wikimedia Commons har media som rör Tallmätare.
Denna insekts-relaterade djurartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Bupalus piniaria là một loài bướm đêm trong họ Geometridae.[1]
.jpg)
Bài viết liên quan đến phân họ Ennominae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Bupalus piniaria là một loài bướm đêm trong họ Geometridae.
Сосновая пяденица[1] (Fidonia (Bupalus) piniaria) — бабочка из семейства пядениц.
Самец чёрный, с желтоватой или беловатой серединой каждого крыла, самка рыжая с чёрными крапинами; снизу крылья рыжие у обоих полов. Форма передних крыльев удлинённо-треугольная, с округлёнными углами; в размахе около 3 см; в покое крылья приподнимаются косвенно вверх. Сяжки самца гребенчатые. Летает (днем) в сосновых лесах в мае-июне; зеленоватые яички кладутся на хвою сосны (редко — других хвойных деревьев); гусеницы с июля до конца сентября объедают хвою сосны, принося этим иногда огромный вред лесам. Взрослая гусеница бывает в длину до 3 см, зелёная с 5 беловатыми продольными линиями. Окукление происходит в октябре-ноябре на земле (под лесной подстилкой); куколка бурая, зимует. Как меры против этого вредного лесного насекомого рекомендуются: сгребание осенью лесной подстилки в кучи, внутри которых куколки умирают; выгон в лес свиней, которые отрывают и едят куколок.
Сосновая пяденица (Fidonia (Bupalus) piniaria) — бабочка из семейства пядениц.
.jpg)
