Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Blodyn-Mihangel culddail sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster lanceolatus a'r enw Saesneg yw Narrow-leaved michaelmas-daisy.
Mae ganddo fonyn tew sydd ag uchder o rhwng 1.5 a dwy fetr.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Blodyn-Mihangel culddail sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Aster lanceolatus a'r enw Saesneg yw Narrow-leaved michaelmas-daisy.
Mae ganddo fonyn tew sydd ag uchder o rhwng 1.5 a dwy fetr.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum) je vytrvalá, půl až jeden metr vysoká bylina kvetoucí v pozdním létě mnoha bílými nebo slabě nafialovělými květy sestavenými do drobných úborů. Je součásti rodu astřička, do kterého byla přesunuta po prozkoumání fylogeneze původního rodu hvězdnice. Pro svou nenáročnost a pravidelné kvetení je oblíbená a často pěstovaná v okrasných zahradách. V české přírodě je tento původem severoamerický druh považován za invazní neofyt s nepříjemně silným potenciálem dalšího šíření.[2][3][4][5]
Rostlina je původním druhem téměř na celém severoamerickém kontinentu, kde roste od jižních oblastí Kanady přes Spojené státy až do severní poloviny Mexika. Do Evropy byla jako okrasná rostlina dovezena roku 1837. V současnosti je po Evropě rozšířena (hlavně lidským přičiněním) od jihozápadní Francie až po střed evropského Ruska. Na jihu je její výskyt ohraničen Pyrenejským poloostrovem a na severu jižní oblastí Skandinávie. Mimo Evropu byla zavlečena i na Kanárské ostrovy a Nový Zéland.
V České republice bývá tato podzimní, dekorativní květina často pěstovaná v okrasných zahradách, odkud zplaňuje na synantropní stanoviště, neobdělávané zemědělské plochy kolem lidských sídel, náspy, rumiště, okolí cest a potoků, kde se stává převažujícím druhem a dále se volně šíří po krajině. Na území republiky se vyskytuje ostrůvkovitě, nejlépe se jí daří v nižších, teplých polohách a bývá hojná okolo větších měst. Maximum velkých lokalit je hlavně v údolí řek Labe, Ohře, Moravy, Dyje, Bečvy, Svratky a také na jejich přítocích, kde mnohde tvoří dominantní porosty a nahrazuje původní vegetaci.[2][4][5][6]
Ve své americké domovině roste v prériích na březích vodních toků, v příkopech podél cest, na mokrých loukách i v horských vlhkých lesích. Vyskytuje se v širokém rozsahu nadmořské výšky, v pásmu od mořského pobřeží do výšky 2700 m n. m.
Do evropské přírody se dostává po zplanění, má širokou ekologickou valenci a snáší různé druhy půd. Nejčastěji vyrůstá na neudržovaných místech v okolí zahrádkářských kolonií a parků, na porušených půdách skládek a rumišť a s oblibou obsazuje vlhká místa, od planárního po submontánní stupeň, s půdami na živiny bohatými a nalézající se na plném slunci i v polostínu. Vyskytuje se druhotně jako součást bylinné vegetace mokřadů, vřesovišť, slatinišť, mezofilních luk, pastvin i světlých lužních lesů. Je to hemikryptofyt kvetoucí od srpna do listopadu, jemuž nejlépe vyhovují teplejší oblasti se slunným, dlouhým podzimem, kdy může díky dlouhému kvetení vytvořit množství semen.[4][5][7][8]
Vytrvalá rostlina s 50 až 100 cm vysokou lodyhou vyrůstající z dlouhého, plazivého oddenku se shlukem vláknitých výhonků. Lodyha bývá zelená nebo načervenalá, lysá nebo s řadou chlupů, přímá a ve vyšší části vyrůstají z úžlabí listenů tenčí větve květenství. Přízemní listy s řapíky jsou kopinaté až eliptické, bývají až 15 cm dlouhé a v době květu jsou již odumřelé. Lodyžní, střídavě vyrůstající listy jsou přisedlé, jejich čepele se směrem vzhůru zmenšují a zužují, na bázi jsou klínovitě stažené a na vrcholu špičaté, po obvodě celokrajné nebo mělce zubaté a na rubové straně jsou někdy nafialovělé nebo řídce chlupaté.
Květy jsou sestaveny do stopkatých úborů, které v době kvetení mají v průměru 1,5 až 2 cm. Společně vytvářejí velké, bohatě větvené latnaté květenství, rozrostlá rostlina může mít až 1000 drobných úborů. Oboupohlavné květy v terči jsou žluté, trubkovité a pěticípé. Samičí, okrajové květy, v počtu 20 až 45, mají bílou nebo světle modrofialovou, zubatou ligulu dlouhou až 10 mm a širokou 1 mm. Zvonkovitý zákrov úboru bývá vysoký 4 až 8 mm, je víceřadý a jeho zelené, po obvodě světleji lemované zákrovní listeny jsou nestejně dlouhé, vnější jsou kratší a všechny se střechovitě překrývají. Květy jsou obvykle opylovány hmyzem, mohou se však opylit i samosprašně.
Plod je ochmýřená nažka 1,5 až 2 mm dlouhá, která má asi 5 mm velký paprsčitý chmýr. Rostlina je velmi proměnlivá ve velikosti listů, úborů i větvení květenství. Rozmnožuje se semeny (nažkami) a šíří se i kořenujícími oddenky. Také se kříží, v české přírodě občas vyrůstá její hybrid s astřičkou hladkou (Symphyotrichum laeve × Symphyotrichum lanceolatum), který má morfologické vlastnosti obou druhů.[2][4][5][7][9][10][11]
Astřička kopinatá je dekorativní, v zahradách pěstovaná rostlina, kde se vysazuje do běžné půdy. Je ukázkovým druhem nenáročné květiny, každoročně z jara se samovolně obnovuje a spolehlivě vykvétá. Jako jedna z mála kvete v pozdním létě a začátkem podzimu, je v tomto období též vítanou medonosnou rostlinou pro včely, dobře snáší i první podzimní mrazíky.
Rostliny produkují velké množství semen, která se vyznačují vysokou klíčivostí a za pomoci chmýru a větru dolétnou do velkých vzdáleností. K tomu mají rostliny ještě schopnost klonálního růstu prostřednictvím kořenujících oddenků, jimiž se rozšiřují na nová stanoviště s bylinným odpadem ze zahrad. Na příhodných místech vytvářejí jednodruhové kolonie a nedovolují vyrůstat původním rostlinám. Spolehlivou metodou pro jejich dočasné vymýcení ze zaplevelených pozemků je kosení třikrát ročně doplněné o použití herbicidů ničících kořeny, ze kterých po posečení opět vyrůstají. Opětovný návrat na vyčištěné plochy ale lze, s ohledem na pravidelné zplaňování ze zahrad, opětovně očekávat. Astřička kopinatá je příkladem negativních důsledků, když se pěstování rostlin vymkne kontrole.[2][4][9][10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu astřička kopinatá ve Wikimedia Commons
Astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum) je vytrvalá, půl až jeden metr vysoká bylina kvetoucí v pozdním létě mnoha bílými nebo slabě nafialovělými květy sestavenými do drobných úborů. Je součásti rodu astřička, do kterého byla přesunuta po prozkoumání fylogeneze původního rodu hvězdnice. Pro svou nenáročnost a pravidelné kvetení je oblíbená a často pěstovaná v okrasných zahradách. V české přírodě je tento původem severoamerický druh považován za invazní neofyt s nepříjemně silným potenciálem dalšího šíření.
Die Lanzettblättrige Aster (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G. L. Nesom, Synonym: Aster lanceolatus Willd.), auch Lanzett-Herbstaster ist eine ursprünglich in Nordamerika beheimatete Asternart, die seit dem 19. Jahrhundert auch in Mitteleuropa zu finden ist.
Carl Ludwig Willdenow beschrieb die Art erstmals; es existieren auch einige synonyme Bezeichnungen anderer Autoren wie Aster paniculatus (nach Lamarck) oder Aster novi-belgii agg.[1] Wie die anderen nordamerikanischen Arten wird die Lanzettblättrige Aster nicht mehr zur Gattung der Astern im strengeren Sinne gezählt, sondern zu den Herbstastern (Symphyotrichum).
Die Lanzettblättrige Aster ist der Neubelgischen Aster sehr ähnlich. Sie lässt sich von dieser allerdings gut durch die Hüllblätter unterscheiden. Sie sind 4–6 mm lang und die äußeren Hüllblätter sind höchstens halb so lang wie die inneren. Die Hüllblätter sind am Grunde weiß und lederig, die inneren allmählich und lang zugespitzt.[2]
Die ausdauernde Pflanze wird 30 bis 100 cm hoch, bei gutem Nährstoffangebot kann sie auch eine Höhe von 150 cm erreichen. Der aufrechte Stängel ist kantig, leicht verzweigt sowie kurz und weiß behaart. Die bis zu 7,5 cm langen Stängelblätter sind lanzettlich mit glatten oder leicht gesägten Rändern und werden im oberen Teil der Pflanze immer kleiner.
Die duftlosen Blütenköpfe haben einen Durchmesser von 1,5 bis 2 cm. 20 bis 40 weiße Zungenblüten umgeben die kleinen gelben oder rötlichen Röhrenblüten.[3]
Die Blütezeit der Lanzettblättrigen Aster reicht von August bis September. Die abgeflachten, weiß oder hellbraun behaarten Achänen werden durch den Wind verbreitet.[3]
Die Lanzettblättrige Aster ist in Europa ein eingebürgerter Neophyt aus Nordamerika. Ihre Heimat ist das südliche Kanada, die Vereinigten Staaten und das nördliche Mexiko.[4] Ursprünglich als Zierpflanze eingeführt, ist sie durch die Windaussaat verwildert und findet sich als gewässerbegleitende Pflanze in Nord- und Mitteleuropa.[5] Sie kommt in Mitteleuropa besonders in Gesellschaften der Ordnung Convolvuletalia vor.[6] Das Bundesamt für Naturschutz führt sie auf der Schwarzen Liste für invasive Arten.[7] Außerhalb Europas ist die Art ein Neophyt auf den Kanaren und in Neuseeland.[4]
In Deutschland gilt die Lanzettblättrige Aster als nicht gefährdet und erfährt daher keinen besonderen gesetzlichen Schutz.[8]
Die Lanzettblättrige Aster (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G. L. Nesom, Synonym: Aster lanceolatus Willd.), auch Lanzett-Herbstaster ist eine ursprünglich in Nordamerika beheimatete Asternart, die seit dem 19. Jahrhundert auch in Mitteleuropa zu finden ist.
Carl Ludwig Willdenow beschrieb die Art erstmals; es existieren auch einige synonyme Bezeichnungen anderer Autoren wie Aster paniculatus (nach Lamarck) oder Aster novi-belgii agg. Wie die anderen nordamerikanischen Arten wird die Lanzettblättrige Aster nicht mehr zur Gattung der Astern im strengeren Sinne gezählt, sondern zu den Herbstastern (Symphyotrichum).
Symphyotrichum lanceolatum (formerly Aster lanceolatus and Aster simplex) is a species of flowering plant in the family Asteraceae native to North America. Common names include panicled aster, lance-leaved aster, and white panicled aster. It is a perennial, herbaceous plant that may reach 1.5 meters (5 feet) tall or more, sometimes approaching 2 m (6+1⁄2 ft). The lance-shaped leaves are generally hairless but may feel slightly rough to the touch on the top because of tiny bristles. The flowers grow in clusters and branch in panicles. They have 16–50 white ray florets that are up to 14 millimeters (1⁄2 inch) long and sometimes tinged pink or purple. The flower centers consist of disk florets that begin as yellow and become purple as they mature.
The species occurs in a wide variety of mostly moist and open habitats, including riparian areas (areas between land and a river or stream), meadows, and ditches. Panicled aster has a stout rhizome and can spread to form a clonal colony as well as reproduce by wind-blown seed. Because of its rhizomatic spreading and its production of chemicals that can be detrimental to other plants around it, the species can do damage to ecosystems outside of its native range, as it has in Europe where it has been introduced.
Symphyotrichum lanceolatum is currently divided into subspecies and varieties which have minor differences in appearance and vary in chromosome counts as well as distribution, with some overlap. It is a conservationally secure species whose late-summer and fall appearing flowers play an important role for late-season pollinators and nectar-seeking insects such as bumblebees, wasps, and hoverflies. In addition to being used by indigenous peoples of the Americas for medicinal purposes, it has been cultivated as an ornamental garden plant and used in the cut flower industry.
Panicled aster grows from a rhizome and has a thick, erect stem that can reach 1.5 meters (5 feet) tall or more, sometimes approaching 2 m (6+1⁄2 ft). The leaves are generally hairless but may feel slightly rough to the touch on the top because of tiny bristles. The leaf blades have winged petioles and may sheath the stem at their bases. The largest leaves, near the base of the plant, are up to about 15 centimeters (6 inches) long. Those higher on the stem are smaller, and the lower leaves may have toothed edges.[3]
The inflorescence is usually a large, branching panicled array of many flower heads of varying size. Each flower head has many tiny florets put together into what appear as one. There are 16 to 50 ray florets per head, each measuring 3–14 millimeters (1⁄8–1⁄2 inch) long, in white, sometimes tinged pink or purple. The roughly 20–40 disk florets bloom yellow and turn purple. Each has five lobes that may spread when open.[3]
Symphyotrichum lanceolatum has a base number of x = 8.[10] Tetraploid, pentaploid, hexaploid, septaploid, and octaploid cytotypes with respective chromosome counts of 32, 40, 48, 56, and 64 have been reported, depending on the infraspecies, as follows:
.jpg)
Symphyotrichum lanceolatum was formerly included in the large genus Aster as Aster lanceolatus. However, this broad circumscription of Aster is polyphyletic and the North American asters are now mostly classified in Symphyotrichum and several other genera.[15] It is classified in the subgenus Symphyotrichum, section Symphyotrichum, subsection Dumosi,[16] one of the "bushy asters and relatives".[10]
This species may be divided into two subspecies and five varieties, shown here.[3] NatureServe follows this circumscription.[1]
In the case of the subspecies autonyms, sometimes one or the other will be ignored or treated as taxonomic synonyms, as in the case of Plants of the World Online (POWO), for example, shown here:[2]
The hybrid of S. lanceolatum var. lanceolatum with S. novi-belgii var. novi-begii, known as Sympyotrichum × salignum, originated in cultivation and is now naturalized in Europe. Hybrids also have been reported with S. boreale, S. laeve, S. lateriflorum, S. puniceum and S. racemosum.[13]
Symphyotrichum lanceolatum is commonly known as panicled aster, white panicled aster, and lance-leaved aster.[3] Other common names include tall white aster,[17] eastern line aster, lance-leaf aster, and white-panicle aster.[18]
Along with other asters that bloom in the fall, Symphyotrichum lanceolatum may be called a Michaelmas daisy. Narrow-leaf Michaelmas daisy is also one of its common names.[18] S. lanceolatum var. interior may be called interior white aster,[19] and S. lanceolatum var. latifolium may be called broadleaf panicled aster.[20] S. lanceolatum var. hesperium common names include western line aster, western willow aster, Wooten's aster, and Siskiyou aster.[21] Another species in the family Asteraceae, Eucephalus glabratus, is also commonly known as Siskiyou aster.[22]
Aster comes from the Ancient Greek word ἀστήρ (astḗr), meaning "star," referring to the shape of the flower. The word "aster" was used to describe a star-like flower as early as 1542 in German physician and botanist Leonhart Fuchs' book De historia stirpium commentarii insignes, Latin for Notable Commentaries on the History of Plants. An old common name for Astereae species using the suffix "-wort" is starwort, also spelled star-wort or star wort. An early use of this name can be found in the same work by Fuchs as Sternkraut, translated from German literally as "star herb" (Stern Kraut).[23]
The specific epithet (second part of the binomial name) lanceolatum is a Latin adjective meaning "lance-shaped."[24] The genus name Symphyotrichum is a combining of Ancient Greek words meaning "junction of hair."[25]
Symphyotrichum lanceolatum is native to much of Canada, the United States, and northwestern Mexico.[3][4] In its native range, it occurs in a wide variety of mostly moist and open habitats, including riparian areas, meadows, and ditches. Distribution and habitat vary among the infraspecies.[13][4]
S. lanceolatum var. lanceolatum is widespread in central and northeastern North America. It is absent in the west and southeast. It grows at 0–900 meters (0–2,950 feet) in stream banks, thicket borders, meadows, fields, and ditches.[13]
S. lanceolatum var. hesperium is a widespread western species native to North America in the Northwest Territories, from British Columbia to Quebec; nearly all the contiguous United States west of the Mississippi River, plus Wisconsin; as well as the Mexican states of Baja California, Sonora and Chihuahua. It grows at 10–2,700 m (30–8,860 ft) on the edges of streams in prairies, wet meadows, open slopes of mountainous pine forests, roadside ditches, and can live in calcareous soil.[4]
S. lanceolatum var. hirsuticaule is native to the northwestern Great Lakes region as well as southeast Manitoba in "mucky soils on glacial deposits," and it can be found at 100–300 m (330–980 ft).[11]
S. lanceolatum var. interior is native to streams in lowlands at 10–400 m (30–1,310 ft) in most of the Great Lakes region of North America as well as the central United States.[12]
S. lanceolatum var. latifolium is a very widespread central and eastern species where grows in thickets, deciduous woods borders, stream banks, and ditches at 0–800 m (0–2,620 ft). It is the only variety native to the southeastern United States.[14]
Symphyotrichum lanceolatum has been introduced and naturalized in many parts of Europe, from Belgium to Serbia to Latvia, where it occurs in disturbed man-made habitats and riparian areas as an invasive species.[26][27][28] As of 2020, it was not on the European Union's List of invasive alien species of Union concern.[29]
In its native range, Symphyotrichum lanceolatum may be a minor weed in agricultural fields.[30] In addition to dispersal by wind-blown seed, it spreads extensively by rhizomes to create large clonal colonies.[31] Although these clones do not dominate habitats in North America, growing in association with grasses, goldenrods, and other asters,[32] in Europe it is an invasive species that excludes native plants in riparian habitats. This invasiveness has been linked to allelopathic compounds in S. lanceolatum tissue and their effects on native European plants.[26] Viable seed production in Europe seems to be limited, and the species largely spreads there via rhizomes.[28]
The species is visited by a wide variety of late-season pollinating and nectar-seeking insects, including bees, hoverflies, flies, moths, and wasps.[24] Cross-fertilization is usually required to produce viable seed, and as such, large clones may have low seed production.[33]
Several midge species are known to form galls on Symphyotrichum lanceolatum where their larvae can develop, including Rhopalomyia asteriflorae in the flowers or buds resulting in their stunted growth,[34] and Rhopalomyia strobiligemma.[24]
The leaf-blister gall midge Asteromyia paniculata and the fungus Schlerotium asteris have a symbiotic relationship on the leaves in that the fungus gains additional nutrition from the larva and, in turn, gives some shelter to the midge.[34]
Leaf-mining insects known to feed on this species include Sumitrosis inaequalis, Ophiomyia curvipalpis, Phytomyza albiceps, and Microrhopala xerene. Younger instars of gorgone checkerspot caterpillars (Chlosyne gorgone) will feed on S. lanceolatum.[34]
NatureServe lists the species Symphyotrichum lanceolatum as a whole as Secure (G5) worldwide; Vulnerable (S3) in Iowa; and, Imperiled (S2) in North Carolina and Newfoundland.[1] S. l. subsp. hesperium, S. l. subsp. lanceolatum, S. l. var. interior, and S. l. var. latifolium are all listed as a Secure Subspecies (T5) globally.[35][36][19][20] NatureServe has no global ranking for S. l. var. hirsuticaule.[37]
In individual states and provinces of the United States and Canada, S. lanceolatum subsp. hesperium is Vulnerable (S3) in Wyoming, and Critically Imperiled (S1) in Texas;[35] S. l. var. interior is Possibly Extirpated (SH) in New York state and Quebec, and Critically Imperiled (S1) in New Jersey;[19] and, S. l. var. latifolium is Vulnerable (S3) in Ontario and Georgia.[20] S. l. var. hirsuticaule has no vulnerable or critical state or province rankings.[37]
Within its native range, Symphyotrichum lanceolatum has been used by indigenous peoples for a variety of medicinal purposes: S. l. var. hesperium by the Zuni people in the American Southwest for wounds and nosebleed,[38] and S. l. var. lanceolatum by the Iroquois in what is now eastern Canada to treat fever.[39]
Symphyotrichum lanceolatum has been cultivated as an ornamental garden plant and used in the cut flower industry.[40] Cultivar 'Edwin Beckett', developed before 1902, has pale violet-blue ray florets that make a flower head which is about 25 millimeters (1 inch) wide.[41] As of July 2021, it was listed in the Royal Horticultural Society Plant Finder with availability at 3–4 nurseries.[42]
Symphyotrichum lanceolatum (formerly Aster lanceolatus and Aster simplex) is a species of flowering plant in the family Asteraceae native to North America. Common names include panicled aster, lance-leaved aster, and white panicled aster. It is a perennial, herbaceous plant that may reach 1.5 meters (5 feet) tall or more, sometimes approaching 2 m (6+1⁄2 ft). The lance-shaped leaves are generally hairless but may feel slightly rough to the touch on the top because of tiny bristles. The flowers grow in clusters and branch in panicles. They have 16–50 white ray florets that are up to 14 millimeters (1⁄2 inch) long and sometimes tinged pink or purple. The flower centers consist of disk florets that begin as yellow and become purple as they mature.
The species occurs in a wide variety of mostly moist and open habitats, including riparian areas (areas between land and a river or stream), meadows, and ditches. Panicled aster has a stout rhizome and can spread to form a clonal colony as well as reproduce by wind-blown seed. Because of its rhizomatic spreading and its production of chemicals that can be detrimental to other plants around it, the species can do damage to ecosystems outside of its native range, as it has in Europe where it has been introduced.
Symphyotrichum lanceolatum is currently divided into subspecies and varieties which have minor differences in appearance and vary in chromosome counts as well as distribution, with some overlap. It is a conservationally secure species whose late-summer and fall appearing flowers play an important role for late-season pollinators and nectar-seeking insects such as bumblebees, wasps, and hoverflies. In addition to being used by indigenous peoples of the Americas for medicinal purposes, it has been cultivated as an ornamental garden plant and used in the cut flower industry.
Symphyotrichum lanceolatum
L’Aster lancéolé ou Aster à feuilles lancéolées (Symphyotrichum lanceolatum) est une plante herbacée vivace de la famille des Asteraceae.
C'est une plante érigée, aux feuilles lancéolées, entières ou légèrement dentées, aux fleurs en capitules avec un disque jaune entouré de ligules blanches ou bleu-violet.
C'est une plante originaire d'Amérique du Nord, naturalisée partout en Europe que l'on rencontre dans les jardins, les terrains incultes et les endroits frais (lisières, bords des rivières).
En Belgique, cette espèce est considérée comme invasive et sa plantation est interdite en Région wallonne depuis le 1er janvier 2013 [1].
Cette plante était utilisée par les amérindiens d'Amérique du nord comme remède contre la fièvre, l'un de ses noms autochtones était "remède pour la personne qui a la fièvre[2].
Symphyotrichum lanceolatum
L’Aster lancéolé ou Aster à feuilles lancéolées (Symphyotrichum lanceolatum) est une plante herbacée vivace de la famille des Asteraceae.
Multimedia w Wikimedia Commons Aster lancetowaty (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G.L.Nesom[2]) – gatunek byliny należący do rodziny astrowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Poza tym obszarem zawleczony do Europy, Nowej Zelandii i na Wyspy Kanaryjskie[3]. W Polsce posiada status kenofita.
Dawniej zaliczany był do rodzaju aster jako Aster lanceolatus Willd. Według nowszych ujęć taksonomicznych przeniesiony został do rodzaju Symphyotrichum i obecnie ma nazwę Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G.L.Nesom[4]. Nie utworzono nowej nazwy polskiej i nadal nazywany jest astrem lancetowatym.
Bylina, hemikryptofit. Rośnie nad rzekami. Kwitnie od września do listopada. Gatunek charakterystyczny związku Senecion fluviatilis[6].
Gatunek zróżnicowany na pięć odmian[4]:
Aster lancetowaty (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G.L.Nesom) – gatunek byliny należący do rodziny astrowatych. Jako gatunek rodzimy występuje w Ameryce Północnej. Poza tym obszarem zawleczony do Europy, Nowej Zelandii i na Wyspy Kanaryjskie. W Polsce posiada status kenofita.
Symphyotrichum lanceolatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Willd.) G.L.Nesom miêu tả khoa học đầu tiên.[1]
Symphyotrichum lanceolatum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (Willd.) G.L.Nesom miêu tả khoa học đầu tiên.
.jpg)
.jpg)
