Parthenocissus quinquefolia (lat. Parthenocissus quinquefolia)
Vətəni Şimali Amеrika hеsab оlunur.
Uzunluğu 3-4 m оlan оduncaqlı lianadır. Zоğları qırmızı, silindrik, çохsaylı qabıqlarla və bığcıqlarla örtülmüşdür. Tumurcuqların bığcıqları üzbəüz yеrləşir, yarpaq ayası еnli, hamardır. Yarpaqları bеş bəzən üç hissəlidir, saplağı az tükcüklü, sоnradan açıq-qоnur rəngli оlur. Yarpaq ayaları yumurtaşəkilli, dərili, üstü tünd yaşıl və parlaq, alt hissəsi daha açıq və damarcıqlarında bir qədər tükcüklüdür, uzunluğu 10-20 sm-ə çatır. Kənarları küt dişli, çiçəkləri ikicinslidir, хırda çiçəkləri çılpaq çiçək saplağında yеrləşən qalхanlara yığılmışdır. İyun-iyulda çiçəkləyir. Mеyvələri kiçik və yеməli оlmayan göyümtül-qara giləmеyvələrdir. Sеntyabr-оktyabrda yеtişir.
Rütubət sevən, quraqlığa davamlı bitkidir.
Böyük və Kiçik Qafqazda, Kür-Araz ovalığında, Talışda və Naxçıvan MR-da təbii halda rast gəlinir.
Dеkоrativ bitki kimi Abşеrоnda çох vaхt canlı hasarların salınmasında, binaların tоzdan, zəhərli qazlardan mühafizəsində istifadə оlunur. Оnun əlvan-mürəkkəb yarpaqları yayda parlaq yaşıl, payızda tünd qırmızı və ya bənövşəyi rəngdə оlur. Ddivarların, çəpərlərin üzərini tamamilə örtür və оnları bəzəyir. Liana tеz böyüyür, dirəyə bığcıqların köməyilə dırmaşır.
Parthenocissus quinquefolia (lat. Parthenocissus quinquefolia)
La vinya verge (Parthenocissus quinquefolia) és una planta enfiladissa de fulles caducifòlies molt utilitzada per a ornamentació; les seves fulles són verdes, però a la tardor es tornen roges i després cauen. És una planta lianoide molt escampada al voltant dels nuclis urbans i afecta boscos, clarianes i murs amb espècies amenaçades i protegides.
Planhigyn blodeuol a dringhedydd (ymlusgol) yw Dringwr fflamgoch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Vitaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Parthenocissus quinquefolia a'r enw Saesneg yw Virginia-creeper.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Dringwr Fflamgoch.
Planhigyn blodeuol a dringhedydd (ymlusgol) yw Dringwr fflamgoch sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Vitaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Parthenocissus quinquefolia a'r enw Saesneg yw Virginia-creeper. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Dringwr Fflamgoch.
Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), lidově známý jako psí víno, je popínavá rostlina z čeledi révovitých. V ČR je občas využívána jako okrasná popínavá rostlina k výzdobě zdí.
Loubinec pětilistý je popínavá dřevina podobná vinné révě. V českých podmínkách obvykle šplhá do výšky 8–15 metrů, jinak v ideálních případech (záleží na klimatických podmínkách, půdě a podložce ke šplhání) až ke třiceti. Mladé větve a pupeny jsou načervenalé (u podobného loubince popínavého jsou zelené).
Listy jsou střídavé, opadavé, dlanitě složené, pětičetné, jednotlivé lístky jsou vejčitě kopinaté až podlouhlé, jejich okraj je pilovitý. Na podzim dochází před opadem k jejich výraznému zbarvení do červena. Pro šplhání a přichycování na podkladu vytváří úponky s 5–8 rameny (podobný loubinec popínavý má jen 3–5 ramen), které jsou zakončeny přísavnou destičkou (u loubince popínavého přísavné destičky chybí). Ta při kontaktu s hladkou podložkou vylučuje tmelící látku sloužící k upevnění rostliny. Kůra je žlutohnědá.
Květy jsou malé a zelené, v postranních vrcholících, kališních lístků je 5, korunní lístky jsou volné a je jich také 5. Tyčinek je 5. Semeník je dvoupouzdrý, srostlý se žláznatým terčem. V České republice kvete od července do září. Plodem jsou tmavě modré až černé bobule, které jsou většinou neojíněné a obsahují po 2–3 semenech (u loubince popínavého bývá bobule ojíněná, se 3–4 semeny).
Loubinec pětilistý pochází ze Severní Ameriky, oblast jeho přirozeného výskytu se nachází v její střední a východní části. Přibližně ji lze vymezit jako prostor od Guatemaly na sever přes východní Mexiko, západní okraj areálu představují Texas, Jižní Dakota a Utah, severozápadní hranicí pak je Manitoba. Na severu je okrajem areálu jihovýchodní Kanada. Z Ameriky byl loubinec pětilistý na počátku 17. století přivezen do Evropy, kde byl vysazován jako okrasná rostlina. V České republice je občas vysazován a zřídka zplaňuje. Mnohem hojnější druh je loubinec popínavý (Parthenocissus inserta), který nebyl od loubince pětilistého v ČR dříve odlišován nebo byl odlišován špatně. Dříve byl udáván hojný výskyt loubince pětilistého (jako zdomácnělé rostliny) např. z lužních lesů, později se zjistilo, že drtivá většina těchto výskytů patří druhu loubinec popínavý. V Květeně ČR (Koblížek 1997) a klíči ke květeně (Koblížek 2002) se pojetí druhů, popisy a další údaje značně liší. Vzhledem k tomu, že jde o stejného autora, musíme považovat dílo z roku 2002 za správnější.
Bobule loubince pětilistého jsou pro člověka (jakožto i ostatní savce) slabě jedovaté, ovšem vzhledem k jejich odporné chuti příliš nehrozí, že by se jimi někdo otrávil. Jedovatost bobulí se nevztahuje na ptáky, pro mnohé ptačí druhy představují plody loubince důležitý zdroj potravy přes zimu. Rostlina má rozsáhlé využití v rámci léčitelství, indiáni ji používají k léčbě průjmů, obtíží při močení, vodnatosti a křečí čelistních svalů.[zdroj?]
Toxikologické informační středisko u plodů uvádíː „Téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen). Po větším požitém množství se podává aktivní uhlí. Nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“[1]
Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia), lidově známý jako psí víno, je popínavá rostlina z čeledi révovitých. V ČR je občas využívána jako okrasná popínavá rostlina k výzdobě zdí.
Klatrevildvin (Parthenocissus quinquefolia), også skrevet Klatre-Vildvin, er en klatrende lian med en hurtig, frodig vækstform. Planten klatrer ved hjælp af små skiver i spidsen af slyngtrådene. Frugterne kan spises, men pas på med kernerne: de har en brændende, senere bedøvende smag (som chili!).
Barken er først rød og glat, senere lysegrøn og til sidst grå og furet. Knopperne er spredte, glatte og røde. Bladene er femkoblede med elliptiske småblade. Bladranden er groft takket. Oversiden er blank og mørkegrøn, næsten læderagtig, mens undersiden er lysegrøn og mat. Høstfarven er klart rød. Overfor hvert blad findes en 5-8 grenet slyngtråd.
Blomsterne sidder samlet i endestillede toppe. De er små og uanselige. Frugterne er 6 mm store, blåsorte bær. Frøene modner næsten aldrig i Danmark (sommeren er for kort).
Rodnettet består af kraftige hovedrødder, der når langt ud og ned, og som er tæt forgrenet.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 15 x ? m (200 x ? cm/år), men den gennemsnitlige tilvækst pr. år er mindre, måske kun 50 cm.
Vildvin gror i Allegheny-bjergene, hvor den danner bunddække og optræder som lian i de blandede løvskove.
I området omkring Roosevelt i New Jersey, USA, findes arten i skove og som pionertræ sammen med bl.a. Konvalbusk, robinie, tulipantræ, amerikansk bøg, amerikansk knapbusk, amerikansk nældetræ, amerikansk platan, amerikansk vin, blyantene, brunfrugtet surbær, glansbladet hæg, hvid ask, hvid hickory, koralsumak, pennsylvansk vokspors, rødløn, skovtupelotræ, sukkerbirk, sumpeg, sumprose, virginsk ambratræ, virginsk troldnød, virginsk vinterbær, weymouthfyr og østamerikansk hemlock[1]
Klatrevildvin i høstfarve, (Parthenocissus quinquefolia) Grimstad, Norge
Detaljbillede (Parthenocissus quinquefolia), med umodne frugter
Klatrevildvin (Parthenocissus quinquefolia), også skrevet Klatre-Vildvin, er en klatrende lian med en hurtig, frodig vækstform. Planten klatrer ved hjælp af små skiver i spidsen af slyngtrådene. Frugterne kan spises, men pas på med kernerne: de har en brændende, senere bedøvende smag (som chili!).
Die Selbstkletternde Jungfernrebe (Parthenocissus quinquefolia), ebenso wie die Dreispitzige Jungfernrebe (Parthenocissus tricuspidata) und die Gewöhnliche Jungfernrebe (Parthenocissus vitacea) auch als Wilder Wein[1] bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Jungfernreben (Parthenocissus) innerhalb der Familie der Weinrebengewächse (Vitaceae). Ihre Heimat ist das östliche Nordamerika.
Die Selbstkletternde Jungfernrebe ist eine Kletterpflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 30 m erreicht. Die Ranken sind fünf- bis achtarmig und haben Haftscheiben, die sich nur bei Berührung der Ranken mit einem Substrat ausbilden. Manche Sorten können sich nur begrenzt an Wandflächen anhaften und eignen sich besser für Rankgerüste. Die Sorte 'Engelmannii' hat demgegenüber gute Klettereigenschaften.[2] Die fünffingrigen Blätter sind unterseits weißlichgrün und matt. Die im Juni bis Juli blühenden Blüten sind unscheinbar und grünweißlich. Ab September sind die erbsengroßen Beeren schwarz mit blauem Wachsüberzug und werden gerne von Vögeln gefressen. Im Herbst färben sich die Blätter scharlachrot bis purpurrot. Die Selbstkletternde Jungfernrebe mag einen nährstoffreichen Boden und gedeiht im Schatten sowie in der Sonne gut.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[3]
Einige Sorten werden wegen ihrer Herbstfärbung als Zierpflanzen verwendet.
Die Selbstkletternde Jungfernrebe ist eine der unkompliziertesten Kletterpflanzen zur großflächigen Fassaden- und Bauwerksbegrünung. Einmal angewachsen kann sie zunächst weitgehend sich selbst überlassen werden und kann innerhalb von Jahrzehnten mehrgeschossige Gebäude selbsttätig überwachsen, wenn genügend Licht und Wasser zur Verfügung steht. Im Gegensatz zu einigen Schlingpflanzen winden sich die Triebe nicht um Regenfallrohre oder andere Bauteile. Und im Gegensatz zu Efeu wachsen die Triebe zwar in Hohlräume ein, haften sich dort jedoch nicht an und entwickeln sich nicht weiter, wenn sie nicht wieder den Weg zurück ins Licht finden. Die Haupttriebe können nach einigen Jahrzehnten wie die der Weinrebe annähernd Armdicke erreichen. Da sie nicht die Tendenz haben, in Spalten hineinzuwachsen, besteht jedoch in der Regel keine Gefahr für Fassadenbekleidungen oder Bauwerksanschlüsse.
Die Haftscheiben verbleiben am Untergrund, wenn die Pflanze entfernt wird, und sind schwer zu entfernen. Da sie sehr klein sind, sind sie in der Regel nur an sehr glatten und gleichmäßigen Untergründen wahrnehmbar.
Die Pflanze überwächst Dachflächen, die sich nicht zu sehr aufheizen. Meist ist dies an nördlich und östlich geneigten Dachflächen der Fall. Dies stellt kein grundsätzliches Problem dar, solange es möglich ist, gelegentlich Triebe und Blätter zu entfernen, die auf Dauer den Abfluss von Regenwasser in den Dachrinnen behindern.
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1753 durch Carl von Linné unter dem Namen (Basionym) Hedera quinquefolia in Species Plantarum, 1, S. 202. Die Neukombination zu Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch. wurde durch Jules Émile Planchon veröffentlicht. Weitere Synonyme von Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch. sind: Ampelopsis quinquefolia (L.) Michx., Parthenocissus engelmannii Koehne & Graebn., P. quinquefolia f. engelmannii (Koehne & Graebn.) Rehder, Psedera quinquefolia (L.) Greene, Quinaria hederacea Raf. nom. illeg. superfl., Vitis quinquefolia (L.) Lam.
Die früher als Varietäten oder Unterarten geführten Formen stellen wohl nur Sorten (Ausleseformen) dar.
Selbstkletternde Jungfernrebe in beginnender Herbstfärbung
Parthenocissus quinquefolia 'Engelmannii', gut kletternde Sorte des Wilden Weins
Die Selbstkletternde Jungfernrebe (Parthenocissus quinquefolia), ebenso wie die Dreispitzige Jungfernrebe (Parthenocissus tricuspidata) und die Gewöhnliche Jungfernrebe (Parthenocissus vitacea) auch als Wilder Wein bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Jungfernreben (Parthenocissus) innerhalb der Familie der Weinrebengewächse (Vitaceae). Ihre Heimat ist das östliche Nordamerika.
Parthenocissus quinquefolia, kent as bindwid, is a species of flouerin plant in the vine faimily Vitaceae, native tae eastren an central North Americae, in sootheastren Canadae, the eastren an central Unitit States, eastren Mexico, an Guatemala, wast as far as Manitoba, Sooth Dakota, Utah an Texas.
Soothren French Parthenocissus shawin bricht crimson foliage.
Berries efter the leaves hae dropped in hairst.
Thick vine.
Hairst colour.
Parthenocissus quinquefolia, kent as bindwid, is a species of flouerin plant in the vine faimily Vitaceae, native tae eastren an central North Americae, in sootheastren Canadae, the eastren an central Unitit States, eastren Mexico, an Guatemala, wast as far as Manitoba, Sooth Dakota, Utah an Texas.
Parthenocissus quinquefolia, known as Virginia creeper, Victoria creeper, five-leaved ivy, or five-finger, is a species of flowering vine in the grape family, Vitaceae. It is native to eastern and central North America, from southeastern Canada and the eastern United States west to Manitoba and Utah, and south to eastern Mexico and Guatemala.
"Parthenocissus" is derived from Greek and means "virgin ivy".[2] "Quinquefolia" means "five-leaved". "Quinque" – "five" and "folia" – "foliage", "leaves".[2]
The name "Virginia creeper", referring to one of its native locations, is also used for the whole genus Parthenocissus, and for other species within the genus. The name Parthenocissus is from the Greek literally meaning "virgin ivy", and may derive from the common English name of this species.[3] It is not closely related to the true ivy, Hedera. The specific epithet quinquefolia means "five-leaved", referring to the leaflets on each compound (palmate) leaf.[4]
This plant is also known in North America as woodbine,[5] although woodbine can refer to other plant species.
Parthenocissus quinquefolia is a prolific deciduous climber, reaching heights of 20–30 m (70–100 ft) in the wild. It climbs smooth surfaces using small forked tendrils tipped with small strongly adhesive pads 5 mm (3⁄16 in) in size.[6]
The leaves are palmately compound, composed of five leaflets (rarely three leaflets, particularly on younger vines, and sometimes seven) joined from a central point on the leafstalk, and range from 3 to 20 cm (1 to 8 in) (rarely to 30 cm or 12 in) across. The leaflets have a toothed margin. Seedlings have heart-shaped cotyledon leaves. The species is often confused with P. vitacea or "False Virginia creeper", which has the same leaves, but does not have the adhesive pads at the end of its tendrils.
It is sometimes mistaken for Toxicodendron radicans (poison ivy), despite having five leaflets (poison ivy has three).[7] While the leaves of P. quinquefolia do not produce urushiol, the sap within the leaves and stem contains raphides (needle-shaped crystals of calcium oxalate) which can puncture the skin causing irritation and blisters in sensitive people.[8]
The leaves sometimes turn a decorative bright red in the fall.
The flowers are small and greenish, produced in inconspicuous clusters in late spring, and mature in late summer or early fall into small hard purplish-black berries 5 to 7 mm (3⁄16 to 1⁄4 in) diameter. These berries contain toxic amounts of oxalic acid and have been known to cause kidney damage and death to humans.[9][10][8] The berries are not toxic to birds and provide an important winter food source for many bird species.
Parthenocissus quinquefolia is grown as an ornamental plant, because of its ability to rapidly cover walls and buildings, and its deep red to burgundy fall (autumn) foliage.[11] It can easily be propagated by stem cuttings taken in spring.[12]
It is frequently seen covering telephone poles or trees. It may kill other plants it covers by shading its support and thus limiting the supporting plants' ability to photosynthesize. With its aggressive growth, it can overburden slower-growing understory trees with its weight, damaging them. Its ability to propagate via its extensive root system makes it difficult to eradicate.[13][14]
In the UK, this plant is listed on Schedule 9 of the Wildlife and Countryside Act 1981 as an invasive non-native species. While this does not prevent it from being sold in the UK, or from being grown in gardens, the Royal Horticultural Society (RHS) encourages those that do grow it to take great care with managing it and with disposing of unwanted material. The RHS also encourages gardeners to find alternative plants to grow to those listed on Schedule 9.[15]
Parthenocissus quinquefolia can be used as a shading vine for buildings on masonry walls. Because the vine, like its relative P. tricuspidata (Boston ivy), adheres to the surface by disks rather than penetrating roots, it does not harm the masonry but will keep a building cooler by shading the wall surface during the summer. As with ivy, ripping the plant from the wall will leave the adhesive disks behind. If the plant clings to fragile surfaces it can first be killed by severing the vine from the root. The adhesive pads will then eventually deteriorate and release their grip.
The plant should be trimmed regularly to keep it from growing into areas where it is not wanted. If allowed to penetrate into the wall of a frame house, it will grow upward within the wall until it finds a place to emerge. The roots can penetrate a rock foundation and grow into the basement of an old house, extending long distances in search of moisture, and growing into floor cracks or drains.[16][17]
Flower
Berries after the leaves have dropped in autumn
Seedling with heart-shaped cotyledon leaves
Emerging leaf in spring
Thick vine
Tendrils beginning to twine around a metal trellis
Fall color
Fall color
Climbing a building wall
Covering a building
.jpg)
Covering a wall
Covering a fence in London
_-_Ruine_der_Klosterkirche.jpg)
Covering a German ruin
Trailing from fence to an apartment block
Parthenocissus quinquefolia, known as Virginia creeper, Victoria creeper, five-leaved ivy, or five-finger, is a species of flowering vine in the grape family, Vitaceae. It is native to eastern and central North America, from southeastern Canada and the eastern United States west to Manitoba and Utah, and south to eastern Mexico and Guatemala.
Parthenocissus quinquefolia comúnmente conocida como parra virgen, viña virgen o enredadera de Virginia, es una especie de planta trepadora del género Parthenocissus de la familia Vitaceae nativa del este y centro de Estados Unidos, sudeste de Canadá y este de México. En Cuba se llama bejuco ubí macho.[1]
Es una planta leñosa trepadora de hojas caducas, con numerosos zarcillos que en sus extremos cuentan con pequeños discos adhesivos. Las hojas son alternas, compuestas y están formadas por 5 foliolos peciolados, de contorno elíptico u obovados y margen aserrado. Flores dispuestas en panículas opuestas a las hojas, muy pequeñas, de pétalos verdes. Los frutos son pequeñas bayas de no más de 6 mm, de color azulado oscuro tendiendo a negro. (Molina Holgado, P. et al). Estos son tóxicos por su contenido en ácido oxálico aunque no es probable su consumo por su mal sabor (Francis, J. K.).
Es una planta de uso ornamental empleada para recubrir fachadas. Al igual que Parthenocissus tricuspidata sus hojas pasan del verde oscuro en verano a un intenso color rojo en otoño hasta que se desprenden de las ramas a medida que avanza este.
Los nativos estadounidenses la usan como medicina herbal para diarrea, dificultad urinaria.
La planta es el alimento de las orugas de las polillas Eudryas grata y Phalaenoides glycinae.
Parthenocissus quinquefolia fue descrita primero por Carlos Linneo como Hedera quinquefolia y publicada enSpecies Plantarum, vol. 1, p. 202[1], y posteriormente atribuido al género de nueve creación Parthecissus por Jules Émile Planchon y publicado en Monographiae Phanerogamarum, vol. 5(2), p. 448[2], en el año 1887.[2]
Parthenocissus quinquefolia comúnmente conocida como parra virgen, viña virgen o enredadera de Virginia, es una especie de planta trepadora del género Parthenocissus de la familia Vitaceae nativa del este y centro de Estados Unidos, sudeste de Canadá y este de México. En Cuba se llama bejuco ubí macho.
Imukärhivilliviini (Parthenocissus quinquefolia ’Engelmannii’) on villiviineihin kuuluva köynnöskasvi. Se kiipeää seiniä pitkin omin avuin kärhissä olevien tarttumalevyjen avulla. Verso ja silmut ovat keväällä punaiset, toisin kuin säleikkövilliviinillä, jolla ne ovat vihreät. Imukärhivilliviini sietää hyvin alasleikkausta. Lajike 'Engelmannii' on ainoa Suomessa viljeltävä.
Imukärhivilliviini (Parthenocissus quinquefolia ’Engelmannii’) on villiviineihin kuuluva köynnöskasvi. Se kiipeää seiniä pitkin omin avuin kärhissä olevien tarttumalevyjen avulla. Verso ja silmut ovat keväällä punaiset, toisin kuin säleikkövilliviinillä, jolla ne ovat vihreät. Imukärhivilliviini sietää hyvin alasleikkausta. Lajike 'Engelmannii' on ainoa Suomessa viljeltävä.
La vigne vierge vraie, vigne vierge à cinq folioles ou vigne vierge de Virginie (Parthenocissus quinquefolia) est un arbuste sarmenteux de la famille des vitacées, originaire d'Amérique du Nord et cultivé très largement comme plante grimpante ornementale pour son feuillage décoratif qui prend une belle teinte rouge écarlate en automne.
La vigne vierge vraie est un arbuste grimpant (liane) à tiges robustes, très vigoureux, pouvant atteindre 20 m de haut. Les jeunes pousses sont rougeâtres.
Ses feuilles caduques sont composées digitées à cinq (parfois de trois ou sept) folioles elliptiques de 5 à 14 cm de long, acuminées, à bords à longues dents mucronées. De couleur vert-gris, elles virent à l'écarlate en automne.
À l’opposé du point d’insertion de la feuille sur la tige se trouvent soit une vrille soit une inflorescence. Chaque vrille a de 7 à 8 ramifications qui jeunes se recourbent à l'apex pour former un petit crochet. Au contact d'une surface celui-ci peut ensuite donner une pelote adhésive libérant des substances adhésives[1].
Les fleurs sont groupées en racèmes de cymes bipares. Elles sont formées d’un calice entier, de 5 pétales libres, 5 étamines opposées aux pétales et d’un ovaire conique. La floraison a lieu en juin-juillet.
Les fruits sont des baies de 6-12 mm de diamètre, de couleur bleu noir, légèrement pruiné. Elles contiennent de l'acide oxalique qui est un composé toxique pour les mammifères mais n'empêche pas les oiseaux (comme les étourneaux) de les consommer l'hiver.
Jeunes vrilles à l'apex recourbé en crochet
Feuille à l'automne
Fleur
Fruits
La littérature et les centres antipoison ne signalent pas d'intoxications graves mais des irritations buccales et des troubles digestifs consécutifs à l'ingestion de faibles quantités de baies. Leur consommation en grandes quantités (probablement plusieurs dizaines de fruits) entrainerait des troubles neurologiques et des atteintes rénales. Ces plantes contiennent de l'oxalate de calcium, qui semble être la cause de leur toxicité. Ce sont donc des baies qu'il faut considérer comme toxiques tout en sachant bien qu'elles occasionnent rarement des accidents graves, les quantités ingérées sont, en effet, le plus souvent faibles en raison de leur âcreté.
Elle pousse dans son aire de répartition dans la plupart des sols humides. En forêt, elle grimpe dans les arbres.
C'est une espèce originaire d'Amérique du Nord (Canada, États-Unis, Mexique) et Guatemala, en deux zones, au nord-est du Québec au Minnesota, et au sud-est de la Floride au Mexique. Elle s'est naturalisée dans divers pays comme la France et l'Angleterre.
Elle est cultivée dans de nombreux pays du monde de la zone tempérée où elle est parfois, comme en Suisse, considérée comme une plante invasive interdite de culture. Elle résiste l'hiver à des températures descendant jusqu'à −25 °C.
Synonymes (d’après SITI) :
Elle est de plus en plus utilisée pour le reboisement de la bande riveraine des cours d'eau puisqu'elle est robuste et qu'elle permet de recouvrir des murets de ciment ou de pierre. Elle est également appréciée pour son aspect esthétique. De plus, elle est capable de résister aux invasions de sauterelles courantes à la fin du printemps.
Elle est utilisée comme plante ornementale pour verdir les murs. Elle contribue à la régulation thermique des bâtiments[2].
La vigne vierge vraie, vigne vierge à cinq folioles ou vigne vierge de Virginie (Parthenocissus quinquefolia) est un arbuste sarmenteux de la famille des vitacées, originaire d'Amérique du Nord et cultivé très largement comme plante grimpante ornementale pour son feuillage décoratif qui prend une belle teinte rouge écarlate en automne.
Dhá shaghas dreapairí duillsilteacha, cosúil le teannóga, a iompraíonn meatháin, bláthanna bídeacha glasa, is duilliúr glédhearg sa bhfómhar. Saothraítear an dá cheann ar fud an Domhain mar phlandaí maisiúcháin. An ceann atá dúchasach d'oirthuaisceart Mheiriceá, tá duilleoga bosacha le 5 dhuilleoigín biorach aige. An dara ceann atá dúchasach don tSín is an tSeapáin, duilleoga trímhaothánacha atá aige.
A parra virxe ou videira virxe (Parthenocissus quinquefolia) é unha planta rubideira de follas caducifolias moi empregada en xardíns como ornamental, especialmente para cubrir muros ou fachadas das casas. As follas son verdes e compostas, porén se tornan dun vermello intenso no outono para despois caer. Gabea con facilidade polos muros, aganchándose grazas aos gabiáns especiais que posúe, cunha especie de ventosas no extremo.
Fachada sur do Pazo de Castrelos, en Vigo, cuberta con parra virxe.
Fiestra arrodeada dunha parra virxe en Cambados (Pontevedra).
A parra virxe ou videira virxe (Parthenocissus quinquefolia) é unha planta rubideira de follas caducifolias moi empregada en xardíns como ornamental, especialmente para cubrir muros ou fachadas das casas. As follas son verdes e compostas, porén se tornan dun vermello intenso no outono para despois caer. Gabea con facilidade polos muros, aganchándose grazas aos gabiáns especiais que posúe, cunha especie de ventosas no extremo.
Petolisna lozika (peterolističava lozica, petolista lozika, divlja loza, peterodijelna lozika, lat. Parthenocissus quinquefolia) biljka je penjačica porijeklom iz Sjeverne Amerike. U Hrvatskoj raste uz rijeke te po zapuštenim mjestima.Koristi se i u hortikulturi. Pripada rodu lozica ili lozika, porodica lozovke.
Tradicionalni iscjelitelji u Sjevernoj Americi koriste za ljekovite svrhe svježe plodove peterolisne loze. Na njihovoj osnovi pripremaju mješavine koje se koriste za bolove u želucu i za čišćenje krvi. Također se koriste grančice biljke, od njih se priprema infuzija, koja se primjenjuje oralno kako bi se poboljšao imunitet, kao i za zaustavljanje krvarenja različitog podrijetla.[1]
Petolisna lozika uz stablo, okrug Onondaga, New York
Petolisna lozika uz zgradu, Torfburg, Antwerpen
Petolisna lozika, list
Petolisna lozika, cvijet
Petolisna lozika, plodovi
Grlić,Lj. Enciklopedija samoniklog jestivog bilja,Zagreb 1990.
Petolisna lozika (peterolističava lozica, petolista lozika, divlja loza, peterodijelna lozika, lat. Parthenocissus quinquefolia) biljka je penjačica porijeklom iz Sjeverne Amerike. U Hrvatskoj raste uz rijeke te po zapuštenim mjestima.Koristi se i u hortikulturi. Pripada rodu lozica ili lozika, porodica lozovke.
Lěsne wino (Parthenocissus quinquefolia, syn. Ampelopsis quinquefolia) je rostlina ze swójby winowych rostlinow (Vitaceae).
Lěsne wino (Parthenocissus quinquefolia, syn. Ampelopsis quinquefolia) je rostlina ze swójby winowych rostlinow (Vitaceae).
La vite americana [Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch., 1887] è una pianta rampicante appartenente alla famiglia Vitaceae.[1] È molto simile alla vite canadese, con la quale viene a volte confusa.[2]
A volte il nome "vite americana" è utilizzato per indicare piante rampicanti di aspetto simile e tutte appartenenti alla famiglia delle Vitaceae come Vitis labrusca, Vitis rupestris, Vitis riparia e Vitis berlandieri.
I tralci hanno 5 o 8 braccia e hanno viticci terminanti con ventose, si adatta meglio a strutture di sostegno per i tralci. Le foglie sono pentalobate e al di sotto sono verdi biancastre, opache. I fiori da giugno a luglio sono invisibili e bianchi verdastri. A partire da settembre le bacche, grandi come piselli, sono cibo prelibato degli uccelli, che ne disperdono i semi. In autunno le foglie si colorano di rosso scarlatto. La vite americana ama un terreno ricco di nutrimento e prospera sia all'ombra che al sole.
È diffusa come pianta ornamentale in tutto il mondo. È originaria del Nordamerica centrale ed orientale, in particolare delle zone sud-orientali del Canada, zone centrale ed orientali degli Stati Uniti, parte est del Messico e Guatemala, spingendosi ad ovest sino all'Ontario, Sud Dakota, Utah e Texas. molto diffusa in italia sia coltivata sia inselvatichita e infestante.
La Parthenoscissus quinquefolia viene coltivata per la colorazione rossastra delle foglie che assume in autunno. La si può osservare frequentemente coprire un palo o arrampicarsi sul tronco di un albero. Se non controllata può uccidere la pianta che la supporta mettendola in ombra e così limitandone la capacità di realizzare la fotosintesi. Con la sua crescita veloce, diversi metri in un anno, è considerata infestante. Quando cresce nelle vicinanze di un edificio, aderisce ai muri così strettamente che a volte non può essere rimossa senza danneggiarne la superficie.
I popoli nativi dell'America del Nord utilizzavano questa pianta come rimedio medicinale per combattere la diarrea, risolvere difficoltà nell'urinare, trattare i gonfiori e le tumefazioni, e il trisma.
La vite americana [Parthenocissus quinquefolia (L.) Planch., 1887] è una pianta rampicante appartenente alla famiglia Vitaceae. È molto simile alla vite canadese, con la quale viene a volte confusa.
A volte il nome "vite americana" è utilizzato per indicare piante rampicanti di aspetto simile e tutte appartenenti alla famiglia delle Vitaceae come Vitis labrusca, Vitis rupestris, Vitis riparia e Vitis berlandieri.
Penkialapis vynvytis (lot. Parthenocissus quinquefolia) – vynmedinių (Vitaceae) šeimos vijoklinis augalas, kilęs iš rytų ir centrinės Šiaurės Amerikos (nuo pietryčių Kanados iki rytų Gvatemalos). Auginamas daugelyje šalių.
Penkialapis vynvytis yra gajus vijoklinis augalas, laukinėje gamtoje pasiekiantis 20-30 m ilgį. Vyniojasi lygiais paviršiais naudodamasis nedideliais, šakotais ūseliais. Lapai sudėtiniai, pirštuoti, penkialapiai, iki 20-30 cm skersmens. Lapakraštis dantytas. Žiedai smulkūs, žalsvi, susitelkę į žiedynus, žydi vėlyvą pavasarį. Vasaros gale ar rudens pradžioje subrandina tamsiai mėlynas, kietas, 5-7 mm skersmens uogas, susitelkusias kekėse. Jose yra oksalo rūgšties, todėl uogų vartojimas gali sukelti pilvo skausmus. Tuo tarpu paukščiams tai svarbus maisto šaltinis.
Penkialapis vynvytis auginamas kaip dekoratyvinis augalas, juo apželdinamos pastatų sienos, sodų pavėsinės, tvoros ir kt. Rudenį lapai ryškiai parausta. Neprižiūrimas penkialapis vynvytis gali apkeroti medžius ir kitus augalus, elektros stulpus, statinius. Penkialapis vynvytis negadina apkerotų paviršių, mažina sienų įkaitimą vasarą. Norint pašalinti vinvytį nuo sienos reikia pirmiausia jį atkirsti nuo šaknų – išdžiuvęs jis lengvai nukris.
Ūsai
Vaisiai
Rudenį paraudę lapai
Penkialapiais vynvyčiais apaugusi siena
De vijfbladige wingerd (Parthenocissus quinquefolia) is een plant uit de wijnstokfamilie. De soort komt van nature voor in het oosten van Noord-Amerika.
De vijfbladige wingerd is een krachtige klimplant die tot een hoogte van 20 à 30 meter kan groeien. Hij houdt zich aan gladde oppervlakken vast met vertakte uitlopertjes waaraan kleverige bolletjes zitten van ongeveer 5 mm. De bladeren zijn samengesteld en bestaan uit 5 blaadjes (een enkele keer 3 bij jongere planten) die aan een centraal punt op de steel vastzitten en van 3 tot 20 cm (een enkele keer zelfs tot 30 cm) groot zijn. De blaadjes hebben een gezaagde rand.
De bloemen zijn klein en groenachtig en bloeien, laat in de lente, in trosjes die, laat in de zomer of vroeg in de herfst, in harde paars-zwarte besjes veranderen van zo'n 5 tot 7 mm in doorsnede. Deze besjes bevatten oxaalzuur, maar dat zuur is nauwelijks giftig voor mensen en andere zoogdieren. De bessen vormen overigens voor vogels een belangrijke voedselbron.[1]
De vijfbladige wingerd wordt gekweekt als een sierplant voor zijn diep bordeauxrode bladeren in de herfst. Vaak groeit hij ook over andere bomen. Het enige nadeel dat de bomen hierbij zouden kunnen ondervinden is, dat de vijfbladige wingerd te veel schaduw veroorzaakt.
Net als de verwante oosterse wingerd (Parthenocissus tricuspidata) wordt de vijfbladige wingerd veel gekweekt als sier- en klimplant om de gevels van huizen te bedekken. De plant scheidt calciumcarbonaat af, wat als kleefstof dient, zodat hij zich aan een muur kan hechten zonder verdere ondersteuning. Hij dringt niet ín het oppervlak van gebouwen, maar hecht zich er alleen aan vast.[2]
plant met helder rode bladeren in het zuiden van Frankrijk.
besjes nadat de bladeren zijn afgevallen in de herfst.
in de herfst
Zie de categorie Parthenocissus_quinquefolia van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp.
De vijfbladige wingerd (Parthenocissus quinquefolia) is een plant uit de wijnstokfamilie. De soort komt van nature voor in het oosten van Noord-Amerika.
Klatrevillvin (Parthenocissus quinquefolia) er en klatrende plante (lian) i villvin-slekten, med en hurtig, frodig vekstform. Barken er først rød og glatt, senere lysegrønn og til sist grå og furet. Knoppene er spredte, glatte og røde. Bladene er femkoblede med elliptiske småblader. Bladranden er grovt takket. Oversiden er blank og mørkegrønn, nesten læragtig, mens undersiden er lysegrønn og matt. Høstfarven er klart rød. Overfor hvert blad finnes en 5-8 grenet slyngtråd. Blomstene sitter samlet i endestillede topper. De er små og uanselige. Fruktene er ca. 6 mm store, blåsorte bær. Frøene modner nesten aldri i Skandinavia (sommeren er for kort).
Ca. fem underarter (varianter) er beskrevet.
Rotnettet består av kraftige hovedrøtter, som når langt ut og ned, og som er tett forgrenet. Planten klatrer ved hjelp av små skiver i spissen av slyngtrådene. Fruktene inneholder giftige mengder oksalsyre, Inntak kan føre til nyreskade og død[1].
Villvinen gror i Allegheny-fjellene (Øst-USA), hvor den danner bunndekke og opptrer som lian i de blandede løvskogene.
Klatrevillvin (var. engelmannii) på tre.
Klatrevillvin på murvegg.
Detaljbilde. Høstfarve med umodne frukter.
Klatrevillvin på tre i Tyskland.
Klatrevillvin med modne bær.
Klatrevillvin (Parthenocissus quinquefolia) er en klatrende plante (lian) i villvin-slekten, med en hurtig, frodig vekstform. Barken er først rød og glatt, senere lysegrønn og til sist grå og furet. Knoppene er spredte, glatte og røde. Bladene er femkoblede med elliptiske småblader. Bladranden er grovt takket. Oversiden er blank og mørkegrønn, nesten læragtig, mens undersiden er lysegrønn og matt. Høstfarven er klart rød. Overfor hvert blad finnes en 5-8 grenet slyngtråd. Blomstene sitter samlet i endestillede topper. De er små og uanselige. Fruktene er ca. 6 mm store, blåsorte bær. Frøene modner nesten aldri i Skandinavia (sommeren er for kort).
Ca. fem underarter (varianter) er beskrevet.
Winobluszcz pięciolistkowy (Parthenocissus quinquefolia), zwany też dzikim winem – gatunek silnie rosnącego pnącza ozdobnego z rodziny winoroślowatych. W stanie naturalnym występuje w Ameryce Północnej od Gwatemali na południu, poprzez Meksyk i Stany Zjednoczone po prowincje Ontario i Quebec w Kanadzie. Poza tym jest szeroko rozpowszechniony w uprawie i w wielu miejscach naturalizowany[3].
Kwiat
Owoce
Winobluszcz pięciolistkowy (Parthenocissus quinquefolia), zwany też dzikim winem – gatunek silnie rosnącego pnącza ozdobnego z rodziny winoroślowatych. W stanie naturalnym występuje w Ameryce Północnej od Gwatemali na południu, poprzez Meksyk i Stany Zjednoczone po prowincje Ontario i Quebec w Kanadzie. Poza tym jest szeroko rozpowszechniony w uprawie i w wielu miejscach naturalizowany.
Parthenocissus quinquefolia é uma espécie de plantas com flor trepadora da família Vitaceae, nativa da região centro-leste da América do Norte, desde o sueste do Canadá e o leste do Estados Unidos para oeste até Manitoba e Utah, e para sul até ao leste do México e Guatemala.
O nome genérico "Parthenocissus" é derivado do grego e significa "hera-virgem",[2][3] enquanto o epíteto específico "quinquefolia" significa "com cinco folhas" (do latim "quinque" – "cinco" e "folia" – "folhagem", "folhas"),[2] uma referência aos cinco folíolos das suas folhas palmadas.[4] A espécie é conhecida pelos nomes comuns de vinha-virgem ou vinha-da-virgínia (em inglês na sua região de distribuição natural é conhecida por woodbine).[5]
Parthenocissus quinquefolia é uma prolífica trepadeira lenhosa, decídua, que atinge alturas de 20 a 30 m quando encontra um suporte adequado. A espécie é capaz de escalar superfícies lisas usando pequenas gavinhas bifurcadas com pequenas almofadas fortemente adesivas com cerca de 5 mm de diâmetro.
As folhas são compostas, palmadas, com cinco folíolos (raramente três folíolos, particularmente em videiras mais jovens, e às vezes sete), unidos a partir de um ponto central no pedúnculo da folha, variando de 3 a 20 cm de comprimento (raramente com até 30 cm). Os folíolos têm margem dentada. A espécie é frequentemente confundida com Parthenocissus vitacea, que possui folhas similares, mas não apresenta as almofadas adesivas nas extremidades das gavinhas.
Na sua região nativa a espécie é por vezes confundida com Toxicodendron radicans (hera-venenosa), desta esoécie ter apenas três folíolos por folha e não os cinco da vinha-virgem.[carece de fontes?] Apesar das folhas de Parthenocissus quinquefolia serem desprovidas de urushiol (o tóxico presente na hera-venenosa), a seiva das folhas e caules contém ráfides (cristais de oxalato de cálcio em forma de agulha) que podem perfurar a pele e causar irritação e borbulhas em pessoas sensíveis.[6][7]
As folhas tendem a ficar com coloração vermelho brilhante no outono, o que torna a planta atractiva para usos ornamentais, especialmente como cobertura de muros e paredes de edifícios.
As flores são pequenas e esverdeadas, agrupadas em minúsculos cachos, quase imperceptíveis no final da primavera, que amadurecem no final do verão ou início do outono dando origem a pequenas bagas preto-arroxeadas, duras, com 5 a 7 mm de diâmetro. As bagas contêm quantidades tóxicas de ácido oxálico e são conhecidas por causar danos aos rins e potencialmente a morte em humanos quando ingeridas.[7][8][9] As bagas não são tóxicas para as aves e fornecem um importante fonte de alimento de inverno para muitas espécies de pássaros.
Parthenocissus quinquefolia é cultivada como planta ornamental por causa de sua capacidade de cobrir paredes e edifícios rapidamente, e da sua folhagem de vermelha no outono.[10]
A espécie é frequentemente encontrada a recobrir árvores ou postes de telefone ou de elecricidade. Dada a sua densidade de folhas, pode matar as plantas que cobre ao sombrear excessivamente e assim limitar a capacidade das plantas de suporte de manter níveis adequados de fotossíntese. Com o seu crescimento agressivo, pode sobrecarregar árvores do sub-bosque que tenham crescimento mais lento com o seu peso, danificando-as. Sua capacidade de se propagar através de seu extenso sistema de raízes torna difícil a erradicação. Esta planta está listada como invasora em muitas regiões, sendo incentivados aqueles que a cultivam a tomarem muito cuidado com o maneio e com o descarte de material indesejado.
Parthenocissus quinquefolia pode ser usado como uma trepadeira de sombreamento para edifícios com paredes de alvenaria. Esta espécie, tal como a sua parente Parthenocissus tricuspidata, adere à superfície por discos em vez de emitir raízes penetrantes, não prejudicando assim a alvenaria, mantendo o edifício mais fresco ao sombrear a superfície da parede durante o verão. Tal como acontece com a hera, arrancar a planta da parede deixará os discos adesivos para trás. Se a planta se agarrar a superfícies frágeis, pode primeiro ser morta cortando a trepadeira na raiz. As almofadas adesivas irão eventualmente deteriorar-se e soltar-se. Esta planta deve ser aparada regularmente para evitar que cresça em áreas onde não é desejada. Se for permitido penetrar na parede de uma casa de madeira, ela crescerá para cima dentro da parede até encontrar um lugar para emergir.
As raízes podem penetrar em fundações de alvenaria de pedra e crescer sob o edifício, estendendo-se por longas distâncias em busca de humidade, podendo emergir e crescer ao longo de fissuras ou drenos.
Flor
Bagas (após a queda das folhas).
Folha juvenil.
Trepadeira densa.
Coloração outunal
Coloração outonal
Parthenocissus quinquefolia é uma espécie de plantas com flor trepadora da família Vitaceae, nativa da região centro-leste da América do Norte, desde o sueste do Canadá e o leste do Estados Unidos para oeste até Manitoba e Utah, e para sul até ao leste do México e Guatemala.
Stare de conservareClasificare științificăSupradomeniu[*]BiotaSupraregn[*]EukaryotaRegnPlantaeSubregnViridiplantaeInfraregn[*]StreptophytaOrdinVitalesFamilieVitaceaeGenParthenocissusNume binomialParthenocissus quinquefolia
Parthenocissus quinquefolia, cunoscută sub numele de viță canadiană sau iederă canadiană, este o specie de plante cu flori din familia Vitaceae, a viței de vie. Este endemică(d) în estul și centrul Americii de Nord, din sud-estul Canadei și estul Statelor Unite la vest de Manitoba și Utah, până în sudul și estul Mexicului și Guatemalei.
Numele din română provine de la una din zonele de proveniență. În engleză, i se spune „Virginia creeper” (în traducere liberă, „cățărător de Virginia”), cu referire la o altă regiune de proveniență, și se folosește în țările anglofone și pentru întreg genul Parthenocissus(d), și alte specii din cadrul acestuia. Denumirea științifică Parthenocissus înseamnă în greacă „iederă virgină”, și este posibil să provină tocmai de la denumirea în engleză a speciei.[1] Deși i se aplică și denumirea populară de „iederă” sau „iederă canadiană”, ea nu este înrudită cu de adevărata iederă, din genul Hedera(d). Adjectivul quinquefolia înseamnă „cu cinci frunze”, cu referire la frunzele palmate ale plantei.[2]
Parthenocissus quinquefolia este o prolifică plantă agățătoare foioasă, ajungând la înălțimi de 20-30 m în sălbăticie. Se cațără pe suprafete netede folosind mici cârcei cu vârfuri foarte lipicioase, de 5 mm.
Frunzele sunt palmat compuse, formate din cinci frunzulițe (rareori trei, în special pe lăstarii tineri, și, uneori, șapte) unite într-un punct central pe vrej, și variază de la 3 la 20 de centimetri (rareori 30 de centimetri) diametru. Frunzulițele au muchia crestată. Specia este adesea confundată cu P. vitacea(d), care are frunze similare, dar nu are vârfuri lipicioase pe cârcei.
Este uneori confundată și cu Toxicodendron radicans(d) (iedera otravitoare), deși are cinci frunzulițe (față de trei, câte are iedera otrăvitoare).[3] Frunzele de P. quinquefolia nu produc urushiol, dar seva din frunze și tulpină conține Raphide(d) (cristale în formă de ac, de oxalat de calciu(d)), care pot străpunge pielea, producând iritații și vezicule la persoanele sensibile.[4][5]
Toamna, uneori frunzele capătă o culoare roșu intens.
Florile sunt mici și verzui, produs în inflorescențe discrete la sfârșitul primăverii, și se maturează vara târziu sau la începutul toamnei în niște bace mici și tari, violaceu-negre, de 5-7 mm diametru. Aceste fructe cantități toxice de acid oxalic și se știe că provoacă leziuni renale și moarte. [6][7] [8][5] Bacele nu sunt toxice pentru păsări și oferă o importantă sursă de hrană iarna pentru multe specii de păsări.
Parthenocissus quinquefolia este cultivată ca plantă ornamentală, datorită capacității ei de a acoperi rapid pereți și clădiri, și datorită roșului intens al frunzelor de toamnă.[9]
Este frecvent văzută acoperind stâlpii de telegraf sau copacii. Poate ucide alte plante se făcându-le umbră și limitându-le capacitatea de fotosinteză. Cu creșterea sa agresivă, poate împovăra excesiv cu greutatea ei lăstarii mai mici. Capacitatea sa de a se propaga prin intermediul sistemului extins de rădăcini o face dificil de eradicat.
Parthenocissus quinquefolia poate fi folosită pentru umbră pentru clădirile cu pereți zidiți. Pentru, la fel ca P. tricuspidata (iedera de Boston) înrudită, aderă la suprafață prin discuri, și nu prin rădăcini penetrante, ea nu dăunează zidăriei, și păstrează răcoarea în clădire pe timpul verii prin umbrirea zidurilor. Ca și iedera, extragerea plantelor din perete lasă în urmă discurile adezive. Dacă planta se agață de suprafețe fragile, ea poate fi omorâtă prin tăierea de la rădăcină. Discurile adezive se vor deteriora și apoi vor putea fi detașate.
|url= lipsă sau vid (ajutor); |access-date= necesită |url= (ajutor)Missing or empty |url= (help(en)); |access-date= requires |url= (help(en)) Parthenocissus quinquefolia, cunoscută sub numele de viță canadiană sau iederă canadiană, este o specie de plante cu flori din familia Vitaceae, a viței de vie. Este endemică(d) în estul și centrul Americii de Nord, din sud-estul Canadei și estul Statelor Unite la vest de Manitoba și Utah, până în sudul și estul Mexicului și Guatemalei.
Pavinič päťlistý (staršie divý vinič päťlistý, ľudovo psie víno; lat. Parthenocissus quinquefolia) je lianovitá rastlina z čeľade viničovitých. Často sa využíva ako okrasná lianovitá rastlina na výzdobu múrov.
Parthenocissus pubescens (Schltdl.) Graebn sa považuje buď za synonymum paviniča päťlistého alebo za samostatný druh pavinič popínavý.
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Pavinič päťlistý
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Pavinič päťlistý
Pavinič päťlistý (staršie divý vinič päťlistý, ľudovo psie víno; lat. Parthenocissus quinquefolia) je lianovitá rastlina z čeľade viničovitých. Často sa využíva ako okrasná lianovitá rastlina na výzdobu múrov.
Klättervildvin (Parthenocissus quinquefolia) är en klättrande växt inom vildvinsläktet och kommer ursprungligen från Nordamerika.
Växten är en skicklig klättrare och kan nå höjder uppemot 20–30 meter. Den kan klättra på släta ytor med hjälp av små sugkopar på klängena, som är ungefär 5 mm stora. Barken är först röd, blir senare ljust grön för att till slut bli gråaktig. Bladen är femfingrade och naggade.
Blommorna är små och grönaktiga, bildade i klungor under den sena våren. De mognar under sensommaren eller tidiga hösten till hårda lila-svarta bär som är 5–7 millimeter i diameter. Dessa bär innehåller oxalsyra, vilken är giftig för människor och andra däggdjur. Förgiftningar är dock ovanliga till följd av bärens motbjudande smak. Även om bären är giftiga för däggdjur är de en viktig vinterföda för fåglar. Oxalkristaller finns också i sav, och kan orsaka irritation och hudutslag.[1]
Wikimedia Commons har media som rör Klättervildvin.
Klättervildvin (Parthenocissus quinquefolia) är en klättrande växt inom vildvinsläktet och kommer ursprungligen från Nordamerika.
Växten är en skicklig klättrare och kan nå höjder uppemot 20–30 meter. Den kan klättra på släta ytor med hjälp av små sugkopar på klängena, som är ungefär 5 mm stora. Barken är först röd, blir senare ljust grön för att till slut bli gråaktig. Bladen är femfingrade och naggade.
Blommorna är små och grönaktiga, bildade i klungor under den sena våren. De mognar under sensommaren eller tidiga hösten till hårda lila-svarta bär som är 5–7 millimeter i diameter. Dessa bär innehåller oxalsyra, vilken är giftig för människor och andra däggdjur. Förgiftningar är dock ovanliga till följd av bärens motbjudande smak. Även om bären är giftiga för däggdjur är de en viktig vinterföda för fåglar. Oxalkristaller finns också i sav, och kan orsaka irritation och hudutslag.
Parthenocissus quinquefolia (dây leo Trinh đằng, Virginia creeper) là một loài thực vật hai lá mầm trong họ Nho. Loài này được (L.) Planch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1887.[1]
Cũng giống như các cây leo Trinh đằng ba mũi có liên quan, nó được trồng rộng rãi như một loại cây cảnh leo để trang trải các mặt tiền của tòa nhà, sử dụng này là thực sự quan trọng về kinh tế bởi vì, theo che bức tường trong suốt mùa hè, nó có thể làm giảm đáng kể chi phí làm mát.
lá đổi màu vào mùa thu và kết trái
Leo lên cây lớn
Parthenocissus quinquefolia (dây leo Trinh đằng, Virginia creeper) là một loài thực vật hai lá mầm trong họ Nho. Loài này được (L.) Planch. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1887.
Cũng giống như các cây leo Trinh đằng ba mũi có liên quan, nó được trồng rộng rãi như một loại cây cảnh leo để trang trải các mặt tiền của tòa nhà, sử dụng này là thực sự quan trọng về kinh tế bởi vì, theo che bức tường trong suốt mùa hè, nó có thể làm giảm đáng kể chi phí làm mát.
lá đổi màu vào mùa thu và kết trái
Leo lên cây lớn
Parthenocissus quinquefolia Planch.
Де́вичий виногра́д пятилисто́чковый (лат. Parthenocíssus quinquefolia) — североамериканская древовидная листопадная лиана из рода Девичий виноград семейства Виноградовые.
Распространён на востоке и в центральных регионах Северной Америки: юго-восток Канады, восточные и центральные США, восток Мексики, Гватемала; на запад до Манитобы, Южной Дакоты, Юты и Техаса.
В качестве декоративного растения широко распространён по всему миру.
Быстрорастущая лиана, в природе достигает 20—30 м. Молодые побеги красноватые, затем тёмно-зелёные. Растёт, поднимаясь по гладким поверхностям с помощью усиков с пятью — восемью разветвлениями, заканчивающихся липкой подушечкой (присоской) размером 5 мм.
Листья пальчатосложные из пяти, реже трёх (чаще у молодых побегов) листочков. Листочки черешчатые яйцевидные, прикреплены к одному центральному черешку. Верхушка листочка заострённая, края пильчатые. Листья сверху зелёные, тусклые; снизу — синевато-зелёные, опушённые. Осенью приобретают ярко-красный, багряный окрас на солнечной стороне и светло-желтый в тени.
Небольшие зеленоватые цветки собраны в верхушечные соцветия — сильно разветвлённые метёлки с чёткой центральной осью, на которой находятся от 80 до 150 цветков. Цветение поздней весной.
Тёмно-синие, почти чёрные плоды диаметром 5—7 мм созревают в конце лета или ранней осенью. Ягоды содержат щавелевую кислоту, несъедобны для человека, но являются пищей для птиц зимой.
От близкородственного вида — девичьего винограда прикреплённого (Parthenocissus vitacea) — отличается наличием присосок на конце усика.
Девичий виноград пятилисточковый культивируется по всему миру как декоративное растение для вертикального озеленения. Его наиболее известные садовые формы:
Engelmannii — от природной формы отличается более мелкими листиками, а также исключительной способностью приклеиваться усиками к объектам декорирования. Побеги красноватые, позднее тёмно-зелёные. Листья сложные, пальчатые, листочки в числе пяти штук, широколанцетные до 12 см длины и до 3 см ширины, тёмно-сизовато-зелёные, осенью карминово-фиолетовые. Черешки до 15 см длины, красноватые. Растёт быстро, до 1 м в год. Особенно декоративен осенью[3].
Murorum — настенный сорт с усиками, имеющими многочисленные разветвления с утолщёнными «присосками», позволяющими растению прикрепляться к отвесной гладкой поверхности; кроме того, эта форма гуще и равномернее покрывает объекты декорирования. Осенью её тёмно-зелёные листья приобретают багряную или пурпуровую окраску. Менее морозостойкий, чем основной вид[4].
Troki — сорт с крупными блестящими листьями.
Yellow Wall — крупные матовые зелёные листья летом становятся ярко-жёлтыми осенью.
Variegata — пестролистный сорт, отличающийся умеренным ростом. Листья мелкие, сложные, пальчатые, листочки в числе пяти штук, широкоэллиптические или широко обратнояйцевидные, пёстроокрашенные, белые с мраморным крапчатым рисунком, реже листья с зелёными штрихами и более или менее крупными пятнами[5].
Листья девичьего винограда пятилисточкового
Древовидный ствол лианы
Ягоды после опадения листьев осенью.
Осенние краски (Южная Франция).
Осенние краски (Австрия).
Де́вичий виногра́д пятилисто́чковый (лат. Parthenocíssus quinquefolia) — североамериканская древовидная листопадная лиана из рода Девичий виноград семейства Виноградовые.
五叶地锦（学名：Parthenocissus quinquefolia）为葡萄科地锦属的植物。分布于北美以及中国大陆的华北、东北等地，目前已由人工引种栽培。
五叶爬山虎（《经济植物手册》）。
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
_Ystad-2015.jpg)
_(18157738221).jpg)
