Kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos, též uváděna jako Cardamine enneaphyllos nebo Dentaria enneaphylla) je 20–30 cm vysoká bylina z čeledi brukvovité. Má šupinatý oddenek, z kterého vyrůstá jednoduchá lodyha s trojčetným přeslenem, tříčetných listů. Je velmi důležitým ukazatelem lesního stanoviště, které poukazuje na bohatost minerálů, svěžest půdy a její kyprost a humóznost. Je významným nitrofilním druhem. Kvete světle žlutými květy v dubnu a květnu ještě před vlastním olistěním stromů, pod nimiž roste. Nejčastěji se vyskytuje v horských a podhorských bučinách. Slabá léčivka, proti průjmům a kašli.
V Podkrkonoší byla především v minulosti německými starousedlíky tato květina využívána k léčebným účelům. Její kořeny se pečlivě očistily a naložily na delší dobu do tvrdého alkoholu (vodka, žitná, výčepní lihovina). Tento nápoj se užíval v případech, kdy trpěl člověk žaludečními potížemi, zvracením, průjmy a zácpou. Její lidový název, používaný německou menšinou, především v oblasti Žacléřska (Rýchory) je „óstalokai“. Sběr oddenků je v březnu až v dubnu (do první bouřky).
Obrázky, zvuky či videa k tématu kyčelnice devítilistá ve Wikimedia Commons
Galerie kyčelnice devítilistá ve Wikimedia Commons
Kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos, též uváděna jako Cardamine enneaphyllos nebo Dentaria enneaphylla) je 20–30 cm vysoká bylina z čeledi brukvovité. Má šupinatý oddenek, z kterého vyrůstá jednoduchá lodyha s trojčetným přeslenem, tříčetných listů. Je velmi důležitým ukazatelem lesního stanoviště, které poukazuje na bohatost minerálů, svěžest půdy a její kyprost a humóznost. Je významným nitrofilním druhem. Kvete světle žlutými květy v dubnu a květnu ještě před vlastním olistěním stromů, pod nimiž roste. Nejčastěji se vyskytuje v horských a podhorských bučinách. Slabá léčivka, proti průjmům a kašli.
V Podkrkonoší byla především v minulosti německými starousedlíky tato květina využívána k léčebným účelům. Její kořeny se pečlivě očistily a naložily na delší dobu do tvrdého alkoholu (vodka, žitná, výčepní lihovina). Tento nápoj se užíval v případech, kdy trpěl člověk žaludečními potížemi, zvracením, průjmy a zácpou. Její lidový název, používaný německou menšinou, především v oblasti Žacléřska (Rýchory) je „óstalokai“. Sběr oddenků je v březnu až v dubnu (do první bouřky).
Die Quirlblättrige Zahnwurz (Cardamine enneaphyllos), auch als Neunblatt-Zahnwurz, Weiße Zahnwurz oder Weißer Sanikel bezeichnet, ist ein Angehöriger der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie blüht vorwiegend von März bis April.
Die mehrjährige krautige Pflanze erreicht eine Wuchshöhe von etwa 20 bis 30 cm. Die Stängelblätter sind quirlständig angeordnet und erscheinen meist zu dritt. Die Fiedern sind oval-lanzettlich und unregelmäßig doppelt gesägt. Die blassgelben oder fast weißen, vierzähligen Blüten sind nickend. Die Blütenkronblätter sind 12-16 mm lang und überragen die Staubblätter kaum. Die aufrecht stehenden Schoten sind 40-75 mm lang und 3,5-4 mm breit.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 52-54 oder 80.[1]
Als Standort bevorzugt die kalkliebende Pflanze frische Edellaubwälder (Buchenwälder) und Hochstaudenfluren der collinen und submontanen Stufe. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Dentario-enneaphylli-Fagetum bzw. des Cardamino-trifoliae-Fagetum und ist eine Fagion-Verbandscharakterart.[1]
Die Pflanze wächst im Norden Europas nur vereinzelt und kommt hier bis nach Südwestschottland und Südskandinavien vor. Im Westen reicht das Verbreitungsgebiet bis Mittelfrankreich, im Süden bis Griechenland. Ostwärts findet sich die Pflanze bis in die Ukraine und die Halbinsel Krim. In Deutschland und Österreich ist die Quirlblättrige Zahnwurz vor allem im östlichen Alpenraum bis ins Alpenvorland verbreitet, in der Schweiz vor allem in den Südalpen (südliches Tessin) und im Zürcher Oberland bis ins Rheintal. Entlang der deutsch-tschechischen Grenze zieht sich in Deutschland ein lückenhaftes Verbreitungsgebiet vom Bayerischen Wald über die Fränkische Alb weiter bis Sachsen. Wenige nahe beieinander liegende Vorkommen bestehen auch in Baden-Württemberg in den Schwäbisch-Fränkischen Waldbergen.
Die Pflanze besitzt ein Rhizom mit zahnförmigen Blattnarben. Nach dem Prinzip "similia similibus curentur" (Ähnliches werde durch Ähnliches geheilt) war das Kraut in früheren Jahrhunderten ein beliebtes Heilmittel gegen Zahnschmerzen, aber auch gegen Husten und gegen Brüche und innere Wunden. Die Pflanzen wird heute in der Pharmazie nicht mehr verwendet. Es wird gelegentlich mit dem Wald-Sanikel verwechselt[2].
Für die Quirlblättrige Zahnwurz (auch Gelbe neunblättrige Zahnwurz) bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Bergsanikel (Schweiz), Grimmwurz (Schlesien), weiße Haselwurz (Schlesien), Sanikl (Bayern, Zillertal), (Weißer) Scharnikel (Kärnten, Tirol bei Lienz) und wilder Senf (Österreich, Schweiz).[3][4]
Die Quirlblättrige Zahnwurz (Cardamine enneaphyllos), auch als Neunblatt-Zahnwurz, Weiße Zahnwurz oder Weißer Sanikel bezeichnet, ist ein Angehöriger der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie blüht vorwiegend von März bis April.
Cardamine enneaphyllos
La cardamine à neuf folioles (Cardamine enneaphyllos) est une plante herbacée vivace de la famille des Brassicacées.
C'est une plante assez basse, aux feuilles trifoliées en verticille de trois feuilles (parfois quatre), soit en tout un verticille de neuf folioles, d'où les noms vernaculaire et scientifique de la plante (enneaphyllos = à neuf feuilles). Les folioles sont lancéolées et dentées. Les fleurs sont jaune pâle en grappe pendante.
Elle se rencontre dans les sous-bois des régions montagneuses, depuis le sud de l'Allemagne jusqu'au nord de l'Italie, sur sol profond.
La dentaria a 9 foglie (Cardamine enneaphyllos (L.) Crantz, 1769) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Brassicaceae.[1]
La famiglia delle Brassicaceae (assieme alle Asteraceae) è una delle più numerose delle Angiosperme, diffusa principalmente nella fascia temperata e fredda del nostro globo. Il genere Cardamine comprende fino a 150 specie, una trentina delle quali sono presenti spontaneamente sul territorio italiano.
Il Sistema Cronquist assegna la famiglia delle Brassicaceae all'ordine Capparales mentre la moderna classificazione APG la colloca nell'ordine delle Brassicales. Sempre in base alla classificazione APG sono cambiati anche i livelli superiori (vedi tabella a destra).
Nelle classificazioni più vecchie la famiglia del genere Cardamine era chiamata anche Crociferae e a volte Cruciferae.
Il genere Cardamine appartiene alla tribù delle Arabideae le cui specie sono caratterizzate dall'avere una radichetta “accombente”, ossia che rimane ancorata ai cotiledoni e quindi si sviluppa lungo la linea di separazione degli stessi[2], mentre all'interno del genere Cardamine ennaphyllos fa parte del “sub-genere” (o sezione) Dentaria.
Questo genere non ha sempre avuto l'attuale struttura tassonomica. Inizialmente, con Linneo, furono formati due generi distinti chiamati Dentaria e Cardamine poi in seguito riuniti in un unico genere (Cardamine) considerandolo comunque abbastanza polimorfo. Le due sezioni (Cardamine e Dentaria) differiscono in quanto le seconde hanno i semi provvisti di una largo ed alato funicolo o peduncolo (cotiledoni peduncolati); si distinguono inoltre per l'habitat abbastanza caratteristico (frequentano i boschi di latifoglie – soprattutto faggete su un substrato abbastanza ricco di sostanze nutrienti) e per la precoce fioritura. In realtà solo nelle specie europee, le due sezioni, presentano dei caratteri morfologici abbastanza riconoscibili, mentre non altrettanto avviene per le specie del Nuovo Mondo dove presentano una notevole convergenza strutturale. In effetti la spinta ad unificare i due generi è venuta proprio dagli Autori americani. È da aggiungere inoltre che anche attualmente le specie spontanee della flora americana sono pressoché ignote all'Europa, questo significa che nonostante i grandi traffici commerciali non è avvenuto un gran scambio di semi o piantine fra i due continenti[3][4].
La specie di questa scheda ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco che segue indica il sinonimo più frequentemente usato per questa specie:
Alcune specie dello stesso genere (o meglio sub-genere Dentaria) sono abbastanza simili ad un primo sguardo distratto, in realtà ognuna ha una sua caratteristica ben distinguibile:
La specie di questa scheda, nell'oscurità del sottobosco, può facilmente essere confusa con l'Anemone trifolia; in effetti l'apparato fogliare è molto simile, mentre invece i fiori hanno una struttura completamente diversa. Invece molto simile è la Cardamine waldsteinii Dyer (sinonimi = Dentaria trifolia W. & F.; = Dentaria alternifolia D. Torre), ma non è presente in Italia in quanto ha una diffusione “illirica"; al massimo si può trovare al confine con la Slovenia. Comunque un buon elemento di distinzione è la disposizione delle tre foglie che è alterna e non verticillata (vedi disegno).
Il nome del genere (Cardamine) potrebbe derivare da due parole greche: Kardia (cuore) e Damào (addomesticare), questo in riferimento ad alcune proprietà medicinali (cardiotoniche) che anticamente si credevano possedere le piante di questo genere. In effetti nella Grecia antica con Kardamine si indicavano diverse piante che noi oggi possiamo identificarle con il crescione (probabilmente si tratta del Cardamine pratensis – Billeri dei prati) comune in tutta Europa e anche nel nord della Grecia.[3]
Il nome di Dentaria (la prima denominazione in senso cronologico del genere di queste piante) venne definito dal botanico francese Joseph Pitton de Tournefort (5 giugno 1656 - 28 dicembre 1708). Questo nome venne scelto per la somiglianza di certe protuberanze del rizoma simili a denti. Ma altre dizioni fanno pensare ad una derivazione dal latino (Dens=dente) con riferimento alle sue presunte capacità di cura dal mal di denti, ma anche alla fitta dentatura del margine fogliare.
Il nome sia specifico che comune (“enneaphyllos” e “Dentaria a 9 foglie”) deriva dal numero complessivo dei segmenti dell'apparato fogliare, per l'appunto 9.
L'attuale binomio scientifico ("Cardamine ennephyllos") è stato definito dai botanici Linneo e dal botanico e fisico Heinrich Johann Nepomuk von Crantz in un lavoro pubblicato nel 1769.
In lingua tedesca questa pianta si chiama Quirlblättrige Zahnwurz; in francese si chiama Dentaire à neuf folioles; in inglese si chiama Drooping Bittercress.
È una pianta dall'aspetto eretto di altezza media dai 20 ai 40 cm. La forma biologica è geofita rizomatosa (G rhiz): ossia è una pianta perenne erbacea che porta le gemme in posizione sotterranea. Durante la stagione avversa non presenta organi aerei e le gemme si trovano in un organo sotterraneo chiamato rizoma, un fusto sotterraneo dal quale, ogni anno, si dipartono nuove radici e nuovi fusti aerei.
Radici secondarie da rizoma.
Facilmente questa pianta possiede un unico verticillo formato da tre foglie palmato-composte ognuna con tre lobi, per un totale di 9 lobi seghettati irregolarmente sui bordi. Le foglie sono unicamente cauline e senza bulbilli e il colore è verde scuro. La forma è ellittica per il lobo centrale (lungo fino a 5 cm) e lanceolato-asimmetrica per quelli laterali.
L'infiorescenza si compone di alcuni fiori raggruppati a racemo pendulo (o in modo corimboso) e portati da un peduncolo di 15 mm che parte dal centro del verticillo fogliare. Alla base del peduncolo può essere presente una singola foglia ascellante.
I fiori sono ermafroditi, dialipetali, attinomorfi e tetrameri (calice e corolla composti da 4 parti). Il colore dei fiori è giallo pallido. Dimensione del fiore: 12 – 20 mm.
Il frutto è una siliqua (molto più lunga che larga) eretta, semplice (non è articolata) a due valve piane. Queste (le valve) sono disposte longitudinalmente, sono strette e senza nervature (è presente un nervo ma quasi indistinto). In fase di deiscenza si aprono di scatto, a volte attorcigliandosi su se stesse. All'interno del frutto si trovano, disposti linearmente, alcuni piccoli semi. Dimensione della siliqua: larghezza 3 –4 mm; lunghezza 40 – 60 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa scheda appartiene alla seguente comunità vegetale[6]:
L'unico uso che viene fatto di queste piante è nel giardinaggio. È una pianta a sviluppo tappezzante (si allarga molto nel corso delle varie stagioni) per cui è adatta a ricoprire ampie zone.
La dentaria a 9 foglie (Cardamine enneaphyllos (L.) Crantz, 1769) è una pianta erbacea, perenne appartenente alla famiglia delle Brassicaceae.
Żywiec dziewięciolistny (Dentaria enneaphyllos, właśc. Cardamine enneaphyllos (L.) Crantz[2]) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych.
W górach spotykany pospolicie, na nizinach jest rzadkością. Podelement środkowoeuropejski, typ zasięgowy alpejsko-środkowoeuropejski. W Polsce występuje w górach, głównie w Sudetach oraz bardzo rzadko w Karpatach Zachodnich, na Wyżynie Krakowsko-Częstochowskiej i w Górach Świętokrzyskich. Najdalej wysunięte na północ stanowisko żywca dziewięciolistnego w Polsce znajduje się na północny wschód od Poznania w Parku Krajobrazowym „Puszcza Zielonka”. Roślina jest reliktem gatunków roślin z minionych okresów klimatycznych, obecnie uznawana za gatunek górski.
Roślina rzadka narażona na wymarcie. Zanika w wyniku przerzedzania zwartych drzewostanów bukowych.
Żywiec dziewięciolistny (Dentaria enneaphyllos, właśc. Cardamine enneaphyllos (L.) Crantz) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych.
Vårtandrot (Cardamine enneaphyllos) är en art i familjen korsblommiga växter och förekommer naturligt i Alperna, Karpaterna och på nordvästra Balkan. Den odlas som trädgårdsväxt i Sverige.
Blommorna är blekt gula eller vita och sitter i hängande klasar.[1]
Gulbräsma, storbräsma, vårbräsma
Wikimedia Commons har media som rör Vårtandrot.
Vårtandrot (Cardamine enneaphyllos) är en art i familjen korsblommiga växter och förekommer naturligt i Alperna, Karpaterna och på nordvästra Balkan. Den odlas som trädgårdsväxt i Sverige.
Blommorna är blekt gula eller vita och sitter i hängande klasar.
Cardamine enneaphyllos là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Crantz mô tả khoa học đầu tiên năm 1769.[1]
Cardamine enneaphyllos là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Crantz mô tả khoa học đầu tiên năm 1769.
