Rybákovití (Sternidae) jsou společně se známějšími racky jednou ze skupin dlouhokřídlých ptáků. V porovnání s racky je jejich stavba těla jemnější, mají užší špičatý zobák a většinou delší, vykrojený ocas. Obvykle se vyskytují v blízkosti moří, řek nebo mokřadů. Dříve byli rybáci označování jako podčeleď rackovitých, ale v současnosti se jedná o samostatnou čeleď.
Většina jednotlivých druhů má světle šedý hřbet a černou hlavu, zatímco břicho a spodek ocasu jsou bílé. Výjimečně najdeme i druhy, které mají část roku peří tmavé i v dolních partiích. Obě pohlaví jsou totožného vzhledu, pohlavní dimorfismus je velmi nevýrazný nebo vůbec žádný. Ale naopak mladí ptáci jsou snadno rozlišitelní od dospělých.
Rybáci se sdružují do velkých kolonií po celý rok a vyskytují se na otevřených místech, kde kladou vajíčka na holou zem, výjimečně vystlanou mechem nebo mořskými řasami. Některé druhy si staví i plovoucí hnízda přímo na vodě. V závislosti na druhu samice kladou jedno až tři vejce. Živí se rybami, které za letu loví ve vodě, nebo korýši, v době hnízdění i hmyzem a mouchami. Na rozdíl od racků migruje většina rybáků i na velké dálky.
Rybáci nemají relativně žádného přirozeného predátora, který by je sužoval pravidelně. Přesto jsou jejich nechráněná vejce v hledáčku mnoha vejcožroutů; od těch pozemních, po ty, co létají.
Další rozdíl mezi rybáky a racky je i v přizpůsobivosti. Racci se rychle přizpůsobí a naučili se žít v souladu s lidmi, i znečišťování jim tolik nevadí. Naopak rybáci se se změnami těžko vyrovnávají a jejich populace spíše klesají, než stoupají. Může za to znečištění, málo potravy a rušení lidmi; takže především lidská činnost.
Čtyři druhy jsou již klasifikovány jako ohrožené, některé jsou na tom i hůře. Přestože existují mezinárodní dohody na ochranu těchto ptáků, v tropických oblastech se stále často jedí jak dospělí ptáci, tak vajíčka. Na západě Indie se konzumují vajíčka speciálně dvou druhů a místní lidé věří, že mají afrodiziakální vlastnosti. Pravda to ale není.
Přehled druhů vychází z nového názvosloví, navrženého na základě analýz mitochondriální DNA.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tern na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu rybákovití ve Wikimedia Commons
Rybákovití (Sternidae) jsou společně se známějšími racky jednou ze skupin dlouhokřídlých ptáků. V porovnání s racky je jejich stavba těla jemnější, mají užší špičatý zobák a většinou delší, vykrojený ocas. Obvykle se vyskytují v blízkosti moří, řek nebo mokřadů. Dříve byli rybáci označování jako podčeleď rackovitých, ale v současnosti se jedná o samostatnou čeleď.
Většina jednotlivých druhů má světle šedý hřbet a černou hlavu, zatímco břicho a spodek ocasu jsou bílé. Výjimečně najdeme i druhy, které mají část roku peří tmavé i v dolních partiích. Obě pohlaví jsou totožného vzhledu, pohlavní dimorfismus je velmi nevýrazný nebo vůbec žádný. Ale naopak mladí ptáci jsou snadno rozlišitelní od dospělých.
Rybáci se sdružují do velkých kolonií po celý rok a vyskytují se na otevřených místech, kde kladou vajíčka na holou zem, výjimečně vystlanou mechem nebo mořskými řasami. Některé druhy si staví i plovoucí hnízda přímo na vodě. V závislosti na druhu samice kladou jedno až tři vejce. Živí se rybami, které za letu loví ve vodě, nebo korýši, v době hnízdění i hmyzem a mouchami. Na rozdíl od racků migruje většina rybáků i na velké dálky.
Rybáci nemají relativně žádného přirozeného predátora, který by je sužoval pravidelně. Přesto jsou jejich nechráněná vejce v hledáčku mnoha vejcožroutů; od těch pozemních, po ty, co létají.
Další rozdíl mezi rybáky a racky je i v přizpůsobivosti. Racci se rychle přizpůsobí a naučili se žít v souladu s lidmi, i znečišťování jim tolik nevadí. Naopak rybáci se se změnami těžko vyrovnávají a jejich populace spíše klesají, než stoupají. Může za to znečištění, málo potravy a rušení lidmi; takže především lidská činnost.
Čtyři druhy jsou již klasifikovány jako ohrožené, některé jsou na tom i hůře. Přestože existují mezinárodní dohody na ochranu těchto ptáků, v tropických oblastech se stále často jedí jak dospělí ptáci, tak vajíčka. Na západě Indie se konzumují vajíčka speciálně dvou druhů a místní lidé věří, že mají afrodiziakální vlastnosti. Pravda to ale není.
燕鷗是燕鷗科的海鳥，以往被看為鷗科下的一個亞科。[1]燕鷗與鷗及剪嘴鷗是一個血統分支，全世界都有牠們的蹤跡。
大部份燕鷗過往都被編入燕鷗屬中，但是根據DNA序列的分析發現燕鷗屬可以分開為幾個細小的屬。[2][3][4]
大部份在溫帶繁殖的燕鷗都是長途遷徙的，而北極燕鷗因由北部繁殖地遷往南極海，故可能比其他生物見得更多陽光。[5]一隻還未懂飛行的北極燕鷗雛鳥於1982年夏天在英國諾森伯蘭郡對開的法恩群島進行環志紀錄，發現於同年的10月到達澳洲墨爾本，在3個月內就已經飛了超過22000公里，平均每日飛行超過240公里，是已知最長的旅程之一。
燕鷗是中等至大型的鳥類，羽毛一般呈灰色或白色，頭上往往有黑色斑紋。牠們的鳥喙稍長及腳有蹼。牠們的身體輕盈，比鷗更流線型，飛行是的長尾巴及雙翼很優雅。[5]燕鷗屬的尾巴開叉較深，而浮鷗屬及Larosterna的尾巴則開叉較淺。Anous、Procelsterna及白玄鷗屬的尾巴則呈「楔擊缺口」狀，最長的尾羽是在中外部，而非中央或最外的。最小的燕鷗是白額燕鷗，重42克及長23厘米；最大的是紅嘴巨燕鷗，重630克及長53厘米。牠們會發出刺耳及單音的叫聲。
大部份燕鷗都會潛水捕魚，並會先懸停一時，但浮鷗屬會吃淡水面上的昆蟲。燕鷗很少會滑翔，只有少數物種，如烏燕鷗，會在海面上空翱翔。除了洗澡外，牠們很少會游泳。
燕鷗成大群的聚居。鳥巢可以由地上的收集、樹枝或浮葉所組成。[5]燕鷗一般都較長壽，有些物種可以生存超過25-30年。
一項根據細胞色素b基因序列的研究發現燕鷗與Thinocori較為接近。[6]這項結果與其他分子及形態研究結果相違背[7]，但卻是最能證實燕鷗及這類涉禽之間的大量分子的趨同演化，或是保有古代的基因型。
_Weltvogelpark_Walsrode_2012-015.jpg)
