Titanopsis (Titanopsis) je rod rostlin z čeledi kosmatcovité. Jsou to sukulentní byliny s přízemní růžicí dužnatých listů s bradavčitým, štítovitým vrcholem. Květy jsou žluté nebo oranžové a téměř přisedlé, plodem je tobolka. Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen v Jihoafrické republice a Namibii.
Titanopsisy jsou občas pěstovány jako zajímavé sukulenty s dokonalým maskováním. Jejich pěstování není náročné, jsou však světlomilné a velmi suchomilné.
Zástupci rodu titanopsis jsou vytrvalé sukulentní byliny, rostoucí v kompaktních trsech, které jsou zanořené do substrátu. Listy jsou vstřícné, ve třech nebo čtyřech párech na vrcholu každé větve. Jsou ploché, lžicovitého tvaru. Konec listu je štítovitý, polokruhovitého tvaru, hustě pokrytý velkými, vystouplými bradavkami. Květy jsou téměř přisedlé, světle žluté až oranžové. Kalich je zakončený 6 laloky. Koruna je složena z většího počtu úzkých lístků. Tyčinek je mnoho a jsou nahuštěny ve středu květu. Plodem je tobolka, uvnitř rozčleněná do 6 komůrek.[1][2][3]
Titanopsis primosii
Titanopsis calcarea
Rod titanopsis zahrnuje 4 druhy. Je rozšířen v jižní Africe v Jihoafrické republice a Namibii. Druh Titanopsis hugo-schlechteri se vyskytuje v Severním Kapsku a velmi vzácně i v jižní Namibii, T. schwantesii je endemit jižní Namibie. Druh Titanopsis calcarea je endemit Jihoafrické republiky, kde se vyskytuje v provinciích Severní Kapsko, Severozápadní provincie a Svobodný stát. Druh T. primosii byl popsán jako nový druh v roce 2013 z Jihoafrické republiky, předtím byly tyto rostliny řazeny k druhu T. schwantesii.[4][5][6] Centrum rozšíření v Kapsku je v okolí středního toku Oranžské řeky.[3]
Rostliny se zpravidla vyskytují na pláních a svazích s vápencovým podložím, řidčeji rostou v červené písčité půdě.[1] Druh T. calcarea se vyskytuje ve východnějších oblastech s hlavním obdobím dešťů v létě. V oblastech výskytu Titanopsis hugo-schlechteri prší v březnu a listopadu, u Titanopsis schwantesii je období dešťů v zimě.[1][7]
Titanopsisy nejsou v přírodě vesměs nijak vzácné, jsou však v přírodě velmi nenápadné a je obtížné je nalézt. Bradavčité konce jejich listů, které vyčnívají z povrchu půdy, dokonale splývají s okolním vápencovým štěrkem.[1]
Rod Titanopsis je v rámci čeledi Aizoaceae řazen do podčeledi Ruschioideae a tribu Ruschieae. Blízce příbuzným rodem je Aloinopsis.
Titanopsisy jsou občas pěstovány ve sbírkách sukulentů i jako pokojové rostliny. Nejběžněji je pěstován druh Titanopsis calcarea, který se také pěstuje nejsnadněji. Rostliny nejsou náročné na substrát, stačí jim dobře propustná, lehká, písčitá zemina. Pocházejí vesměs z oblastí s vápencovým podložím, snášejí však i neutrální půdy. Jsou velmi světlomilné. V průběhu celé zimy vyžadují úplné sucho. Při tomto režimu jsou také nejvzhlednější, neboť vytvářejí kompaktní růžice. Vhodné teploty pro zimování se pohybují mezi 10 a 15 °C. Hlavní období růstu je přibližně od května do října. I v tomto období se zalévají jen zřídka a tak, aby voda nekapala na listy. Květy se objevují na podzim. Množí se obvykle semeny. Semenáčky jsou značně citlivé na nadměrnou zálivku. Ve dvou letech již mohou kvést. Snadné je také množení dělením trsů a zakořeňováním jednotlivých listů.[3][7]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Titanopsis ve Wikimedia Commons
Titanopsis (Titanopsis) je rod rostlin z čeledi kosmatcovité. Jsou to sukulentní byliny s přízemní růžicí dužnatých listů s bradavčitým, štítovitým vrcholem. Květy jsou žluté nebo oranžové a téměř přisedlé, plodem je tobolka. Rod zahrnuje 6 druhů a je rozšířen v Jihoafrické republice a Namibii.
Titanopsisy jsou občas pěstovány jako zajímavé sukulenty s dokonalým maskováním. Jejich pěstování není náročné, jsou však světlomilné a velmi suchomilné.
Titanopsis ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Mittagsblumengewächse (Aizoaceae). Der botanische Name der Gattung leitet sich von den griechischen Substantiven τίτανος (titanos) für „Kalk“ und ὅψις (opsis) für „Aussehen“ ab und verweist auf die Ähnlichkeit der Pflanzen mit dem Kalksteinkies, in dem sie wachsen.
Die Pflanzen der Gattung Titanopsis wachsen kompakt und sind in den Boden eingesenkt. Die vier bis acht Laubblätter eines Triebes bilden dichte Rosetten. Die dreieckigen bis keuligen Blätter sind 20 bis 25 Millimeter lang. Ihre Oberfläche ist an der Spitze warzig und an der Basis glatt. Die weißen, grünen, kupferfarbenen, rosafarbenen oder rötlichen „Warzen“ bestehen aus einer Gruppe verschiedener tanninhaltiger Idioblasten, die von einer Schicht kleiner Zellen überzogen sind.
Es sind keine Hochblätter vorhanden. Es stehen ein bis drei Blüten zusammen. Die Kelchblätter sind beinahe gleich. Ihre Kronblätter sind gelb und an der Spitze oft orange oder purpurfarben. Die Staubblätter bilden einen breiten Kegel. Das große, kranzartige Nektarium ist als Ring ausgebildet.
Die sechsfächrigen Kapselfrüchte sind gestielt und besitzen einen Durchmesser von 6,5 bis 8 Millimeter. Sie sind an der Spitze flach bis konisch und durchsichtig. Die Klappenflügel sind an der Basis verbreitert und zur Spitze hin rechteckig oder verjüngt. Die kleinen Verschlusskörper können fehlen. Die weißen bis hellbraunen Samen sind 0,5 bis 0,9 Millimeter lang und 0,4 bis 0,7 Millimeter breit.
Der nördlichste Punkt des Verbreitungsgebietes der Gattung Titanopsis liegt bei Lüderitz in Namibia. Von dort aus erstreckt es sich beiderseits des Orange-Rivers in einem schmalen Gürtel bis in das Buschmannland. In Südafrika umfasst das Verbreitungsgebiet Teile der Provinzen Nordkap und Freistaat sowie den Süden der Provinz Nordwest. Die Pflanzen wachsen auf Kalksteinebenen zwischen Kieselsteinen. Die Niederschlagsmenge beträgt meist mehr als 200 Millimeter pro Jahr und fällt hauptsächlich beginnend vom Monat März bis in den Sommer hinein.
Die Erstbeschreibung erfolgte 1926 durch Gustav Schwantes.[1] Der Typus der Gattung ist Titanopsis schwantesii. Nach Heidrun Hartmann (2017) umfasst die Gattung Titanopsis die folgenden Arten:[2]
Titanopsis ist eine Pflanzengattung aus der Familie der Mittagsblumengewächse (Aizoaceae). Der botanische Name der Gattung leitet sich von den griechischen Substantiven τίτανος (titanos) für „Kalk“ und ὅψις (opsis) für „Aussehen“ ab und verweist auf die Ähnlichkeit der Pflanzen mit dem Kalksteinkies, in dem sie wachsen.
Titanopsis is a genus of about 10 species of succulent plants of the family Aizoaceae, indigenous to the arid regions of South Africa and Namibia.
The name Titanopsis is derived from the Greek (god), Titan, the sun, and opsis, appearance, from the sun-like appearance of the flower.[1]
The genus has a disjunct distribution, occurring in three separate areas of southern Africa: southern Namibia, the region around the south-eastern border of Namibia and a larger area spanning between the former Cape Province and Orange Free State in South Africa. This unusual distribution means that the different Titanopsis species live in different rainfall systems - either summer or winter rainfall depending on the species.[2][3]
They are small plants, with rosette up to 10 cm high.
Leaves are up to 3 cm with truncate tip and rough warty little tubercles at the apex of the leaves. They look like limestone and are hard to see in the wild.
Yellow flowers with 2 cm diameter appear in late fall.
Plants of the World Online accepts the following species:[2]
Cultivation is easy with full sun, very well-drained soil, and attention to the natural rainfall of the particular species' habitat.
The more popular species from the eastern areas, such as Titanopsis calcarea, fulleri and luederitzii are adapted to summer rainfall, while those from further west, rarer species such as Titanopsis schwantesii and hugo-schlecteri, are adapted to winter rainfall, when they also flower.
The plants are calcicole (=they appreciate calcareous soils), but any typical loose succulent soil mix is suitable. Division of larger clumps is possible in some cases, but as most species have tuberous rootstocks and offset slowly, seed production is the most common method of propagation.
Titanopsis is a genus of about 10 species of succulent plants of the family Aizoaceae, indigenous to the arid regions of South Africa and Namibia.
The name Titanopsis is derived from the Greek (god), Titan, the sun, and opsis, appearance, from the sun-like appearance of the flower.
Titanopsis es un género con tres especies de plantas suculentas perteneciente a la familia Aizoaceae.[1][2] Es originario de Sudáfrica.
El género fue descrito por Martin Heinrich Gustav Schwantes, y publicado en Zeitschrift für Sukkulentenkunde. Berlin 2: 178. 1926.[3] La especie tipo es: Titanopsis calcarea
El nombre Titanopsis proviene del griego "Titanos" (= piedra caliza) y "opsis" (= parecido)
Titanopsis es un género con tres especies de plantas suculentas perteneciente a la familia Aizoaceae. Es originario de Sudáfrica.
Les plantes du genre Titanopsis appartiennent à la famille des Aizoaceae.
Le nom « Titanopsis » vient du grec ancien « titanos » (=chaux) et « opsis » (=semblable). Le nom de l'espèce Titanopsis calcarea est donc un pléonasme.
Elles sont originaires d'Afrique du Sud (Namaqualand, désert du Karoo)
Ce sont des petites plantes succulentes en rosette pouvant atteindre 10 cm de haut. Elles ressemblent à une roche pour se protéger des herbivores, d'où leur nom. Les feuilles sans épines mesurent 3 cm au maximum. Leur extrémité s'élargit en forme de spatule. L'extrémité avec des bosselures plus ou moins grandes suivant les espèces accentue la ressemblance avec des roches et permet à la plante de se dissimuler dans l'environnement.
Les fleurs de 2 cm de diamètre sont de couleur jaune ou orange et apparaissent à l'automne seulement lorsque l'ensoleillement a été suffisant.
Fait rare, la plante est calcicole (=elle apprécie les terrains calcaires)
Les plantes demandent un sol bien drainé, une exposition bien ensoleillée. Des arrosages modérés en été et nuls en hiver.
La division de touffes des grands sujets est le mode de reproduction le plus facile, mais la reproduction par semis est aussi possible.
Elles sont difficiles à cultiver car elles craignent l'excès d'humidité. Cependant, certaines espèces comme Titanopsis calcarea peuvent être cultivées en extérieur sous les climats tempérés froids à condition qu'elles restent au sec total.
Les plantes du genre Titanopsis appartiennent à la famille des Aizoaceae.
Le nom « Titanopsis » vient du grec ancien « titanos » (=chaux) et « opsis » (=semblable). Le nom de l'espèce Titanopsis calcarea est donc un pléonasme.
Elles sont originaires d'Afrique du Sud (Namaqualand, désert du Karoo)
Titanopsis é um género botânico pertencente à família Aizoaceae[1].
Titanopsis é um género botânico pertencente à família Aizoaceae.
«Titanopsis — World Flora Online». www.worldfloraonline.org. Consultado em 19 de agosto de 2020Titanopsis là chi thực vật có hoa trong họ Aizoaceae.[1]
Titanopsis là chi thực vật có hoa trong họ Aizoaceae.
Titanopsis Schwantes (1926)
Виды
Титано́псис (лат. Titanopsis) — род растений семейства Аизовые. Листовые суккуленты, растущие в природе в каменистых пустынях Южной Африки.
Образует розетки. Концы листьев покрыты бугорками, что делает их похожими на куски известняка, среди которых растение обычно растёт. Этим объясняется и научное название рода Titanopsis — от греч. τίτανος («известь») и греч. όψις («подобный»).
Рудольф Марлот обнаружил это растение в 1907 году, оперевшись на «кусок известняка» рукой и раздавив его.
По информации базы данных The Plant List, род включает 6 видов[2]:
Титано́псис (лат. Titanopsis) — род растений семейства Аизовые. Листовые суккуленты, растущие в природе в каменистых пустынях Южной Африки.
Образует розетки. Концы листьев покрыты бугорками, что делает их похожими на куски известняка, среди которых растение обычно растёт. Этим объясняется и научное название рода Titanopsis — от греч. τίτανος («известь») и греч. όψις («подобный»).
Рудольф Марлот обнаружил это растение в 1907 году, оперевшись на «кусок известняка» рукой и раздавив его.
