Anthocleista je rod rostlin řazený v současné taxonomii do čeledi hořcovité. V minulosti byl součástí čeledi logániovité. Jsou to dřeviny s jednoduchými, často dosti rozměrnými listy. Květy mají čtyřčetný kalich a osmi až šestnáctičetnou korunu. Plodem je tvrdá bobule. Rod zahrnuje 15 druhů a je rozšířen v subsaharské Africe, na Madagaskaru a Komorských ostrovech.
Hlavní význam těchto rostlin je v lékařství. Mají široké uplatnění v tradiční africké medicíně při léčení celé řady závažných onemocnění, jako je malárie, cukrovka, žloutenka aj. Řada těchto účinků byla potvrzena vědeckými studiemi a byla identifikovaná široká škála účinných obsahových látek.
Zástupci rodu Anthocleista jsou keře a stromy dorůstající výšky až 35 metrů, řidčeji i liány. Kmen stromovitých zástupců může mít průměr až 55 cm. Listy jsou jednoduché, středně velké až rozměrné (u druhů A. nobilis a A. procera až 150 cm douhé), tenké nebo kožovité, řapíkaté nebo přisedlé, na bázi často ouškaté, s intrapetiolárními palisty. Čepel listů je celokrajná nebo na okraji drobně vroubkovaná. Květy jsou pravidelné, uspořádané ve vrcholových květenstvích. Kalich je čtyřčetný, zelený nebo smetanově či částečně oranžově zbarvený. Kališní lístky jsou volné nebo řidčeji na bázi srostlé, zaokrouhlené. Koruna je bílá, fialová, purpurová nebo nažloutlá, dužnatá, s válcovitou korunní trubkou zakončenou 8 až 16 laloky. Tyčinky jsou přirostlé u ústí korunní trubky, mají krátké nitky a vyčnívají z květů. Na bázi jsou srostlé v trubičku. Jejich počet odpovídá počtu korunních lístků. Semeník je obvykle tlustostěnný a obsahuje 4 komůrky. Čnělka je tlustá, zakončená velkou, dvoulaločnou bliznou. Plodem je temně zelená nebo žlutá, kulovitá nebo podlouhlá, tvrdá bobule s mnoha semeny.[1][2]
Mladý strom Anthocleista procera
Listy Anthocleista grandiflora
Kvetoucí Anthocleista grandiflora
Detail květu Anthocleista grandiflora
Rod Anthocleista zahrnuje 15 druhů. Je rozšířen v subsaharské Africe včetně ostrovů v Guinejském zálivu, na Madagaskaru a Komorských ostrovech. Areál v kontinentální Africe sahá od Sierra Leone na západě po Ugandu na východě a Angolu na jihu. Největší počet druhů je soustředěn v západní (9 druhů) a středozápadní (8 druhů) tropické Africe. Na Madagaskaru rostou 3 druhy.[3][2] Největší areál má druh A. vogelii, rozšířený na většině území rovníkové Afriky.[1]
Zástupci rodu Anthocleista rostou v tropických deštných lesích, periodicky zaplavovaných tropických lesích, druhotných lesích, savanách, bažinatých místech a na březích řek v nadmořských výškách do 2300 metrů.[1] Některé druhy patří mezi krátkověké pionýrské dřeviny, osidlující narušené plochy.[4]
Rod Anthocleista je bohatý na účinné obsahové látky. Po fytochemické stránce jsou nejlépe prostudovány druhy A. vogelii, A. djangolensis a A. grandiflora. Z účinných látek byly zjištěny zejména sekoiridoidní glykosidy, xanthony, fytosteroly, triterpeny, alkaloidy a saponiny. Glukosid swerosid, izolovaný z listů a kořenů A. vogelii, má výrazný protizánětlivý účinek. Ze stejné rostliny byl izolován i dekussatin, látka ze skupiny xanthonů, slabě účinná proti původci malárie. U další látky, anthokleistenolidu, byla zjištěna antibakteriální aktivita. Z dalších látek byly v dané rostlině identifikovány např. iridoidní glukosidy sekologanin, gentiopikrosid, sekologanin a vogelosid, z xanthonů swertiaperennin, ze steroidů stigmasterol, z alkaloidů fagaramid aj. Ze druhu A. djangolensis byly izolovány iridoidní glukosidy swerosid a djalonenosid, z xanthonů lichexanthon, ze steroidů stigmasterol a sitosterol, z triterpenů kyselina ursolová, z ftalidů djalonensin aj. Druh A. grandiflora obsahuje kumarin, skopoletin, swerosid aj.[2][5]
Iridoidní glukosid swerosid
Alkaloid gentianin
Dekussatin ze skupiny xanthonů
Stigmasterol ze skupiny fytosterolů
Plody Anthocleista jsou v tropických pralesích zdrojem potravy zejména pro ptáky (např. turakové), přežvýkavce, gorily a šimpanze. Stromy mají hrubou kůru a v poloopadavých lesích např. v Ghaně bývají hojně obsazeny epifyty, které poskytují úkryt a potravu různým dalším zvířatům.[2]
Rod Anthocleista je v rámci čeledi hořcovité řazen do tribu Potalieae a subtribu Potaliinae. Nejblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií rod potálie (Potalia), rozšířený v počtu 9 druhů v tropické Americe. Subtribus Potaliinae zahrnuje mimo těchto dvou rodů ještě rod Fagraea. Z čeledi hořcovité se zástupci tohoto subtribu vymykají zejména bobulovitými plody a také častým stromovitým vzrůstem. V minulosti byl rod Anthocleista spolu s dalšími rody tribu Potalieae součástí čeledi logániovité (Loganiaceae). Mezi hořcovité byly tyto rody přeřazeny v roce 1994, neboť výsledky molekulárních analýz ukázaly, že čeleď logániovité je v klasickém pojetí parafyletická. Toto přeřazení bylo podpořeno i morfologickými znaky a studiem fytochemie.[6][3][2]
Hlavní význam rostlin rodu Anthocleista spočívá v lékařství a domorodé medicíně.
Rostliny rodu Anthocleista mají nezastupitelné místo v tradiční africké medicíně a jsou vzhledem k jejich efektivnosti, dostupnosti a relativní bezpečnosti hojně využívány i v dnešní době. Široké využití mají zejména druhy A. djalonensis, A. vogelii, A. nobilis, A. grandiflora, A. schweinfurthii a A. liebrechtsiana. Slouží k léčení celé řady neduhů, zejména horeček, bolestí břicha, zánětlivých onemocnění, zácpy, cukrovky, malárie, žloutenky, tyfu, syfilis, různých zranění, vředů a podobně. Z farmakologického a medicínského hlediska byly zkoumány zejména druhy A. djalonensis, A. vogelii a A. grandiflora. Byly potvrzeny účinky antidiabetické (snížení hladiny cukru v krvi), protizánětlivé, antipyretické, antimalarické, cytostatické, antibakteriální (zejména proti Escherichia coli, Salmonella typhi a Staphylococcus aureus způsobujícím tyfus, průjmy, kožní onemocnění, infekce močových cest a pod.) a celá řada dalších jiných účinků. Kůra a kořeny A. vogelii, A. nobilis and A. schweinfurthii slouží jako protijed při hadím uštknutí, šťáva z kůry k léčení očí.[2][7][8][9]
Popel ze dřeva A. vogelii slouží v Africe k výrobě barev, k tetování ap., ze dřeva se zhotovují zejména lovecké nástroje. Dřevo je měkké, s tlustou dření a těží se málo. Jako okrasné dřeviny se tyto rostliny nepěstují.[2][1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anthocleista ve Wikimedia Commons
Anthocleista je rod rostlin řazený v současné taxonomii do čeledi hořcovité. V minulosti byl součástí čeledi logániovité. Jsou to dřeviny s jednoduchými, často dosti rozměrnými listy. Květy mají čtyřčetný kalich a osmi až šestnáctičetnou korunu. Plodem je tvrdá bobule. Rod zahrnuje 15 druhů a je rozšířen v subsaharské Africe, na Madagaskaru a Komorských ostrovech.
Hlavní význam těchto rostlin je v lékařství. Mají široké uplatnění v tradiční africké medicíně při léčení celé řady závažných onemocnění, jako je malárie, cukrovka, žloutenka aj. Řada těchto účinků byla potvrzena vědeckými studiemi a byla identifikovaná široká škála účinných obsahových látek.
Anthocleista ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae). Die etwa 15 Arten sind im tropischen Afrika, auf Madagaskar und den Komoren verbreitet. Manche Anthocleista-Arten (besonders die vier westafrikanischen Baum-Arten) tragen die englischsprachigen Trivialnamen „Cabbage Tree“ oder „Candelabrum Tree“ beziehungsweise französischen Trivialnamen „Arbre chou“ oder „Papae um eve“.[1]
Anthocleista-Arten wachsen als kleine bis große Bäume, die Wuchshöhen von 1 bis zu 35 Meter erreichen oder als Sträucher oder Lianen (Anthocleista laxiflora, Anthocleista obanensis, Anthocleista scandens[2]). Alle Pflanzenteile sind kahl. Kleine Colleteren (Drüsen) stehen in einer Reihe in den Achseln der Laub-, Trag- und Kelchblätter.[1] An den Zweigen können sich, beispielsweise bei Anthocleista djalonensis, Dornen befinden, aber bei vielen Arten fehlen sie[3].
Bei den gegenständig angeordneten Laubblätter können die eines Paares gleich sein oder verschieden. Die Laubblätter besitzen einen Blattstiel oder sind sitzend. Bei den sitzenden Laubblättern sind die Spreitenbasis oder die Blattstiele geöhrt. Die oft relativ großen (bis zu 2,5 Meter), aber bei den Lianen kleineren[2], einfachen, weichen und vergänglichen oder ledrigen Blattspreiten sind, wenn sie trocken sind, oft häutig, papierartig und spröde oder ledrig. Die glatten oder winzig gekerbten Blattränder können zurückgebogen sein. Die Seitennerven können deutlich erkennbar sein. Es sind intrapetiolare Nebenblätter vorhanden.[1]
In endständigen, aufrechten, fast immer dichasialen, ein- bis fünffach verzweigten, zymösen Blütenständen stehen viele Blüten zusammen; sie zerbrechen, wenn sie trocken sind, leicht an den Verzweigungen und hängen manchmal, wenn sie Früchte tragen. Von den Tragblätter sind die unteren laubblattähnlich und die anderen sind meist sehr klein, dreieckig oder eiförmig. Bei den Arten des afrikanischen Festlandes öffnet sich meist jeweils nur eine Blüte eines Blütenstandes.[1]
Die süß duftenden, zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch. Die vier meist freien oder manchmal verwachsenen (Anthocleista laxiflora) Kelchblätter sind kreuzgegenständig angeordnet. Dabei sind die inneren zwei Kelchblätter meist ausgerandet und an die Kronröhre sowie später an der Frucht angedrückt; sie sind ausgebreitet, wenn sie trocken sind sowie unter der Frucht vergrößert. Die meist grünen oder cremefarbenen, selten teilweise orangefarbenen Kelchblätter sind mehr oder weniger kreisförmig, konkav mit meist gerundetem oberen Ende. Je nach Art sind unterschiedlich viele, 8 bis 16 Kronblätter vorhanden. Die Kronblätter sind zu einer annähernd zylindrischen, dicken, fleischigen Kronröhre verwachsen, die nicht verengt ist, wenn die Blüte voll entwickelt ist und sich mehr oder weniger weitet in Richtung Schlund. Die Kronlappen sind in der Blütenknospe meist nach rechts gedreht. Die in der geöffneten Blüten ausgebreiteten oder zurückgekrümmten 8 bis 16 Kronlappen sind elliptisch bis lanzettlich mit stumpfem Ende und glattem Rand. Die weißen, cremefarbenen, violetten, blauvioletten, fliederfarbenen oder manchmal hellgelben Kronblätter sind im Bereich der Kronlappen oft heller als die Kronröhre, die manchmal grün ist. Es ist nur der äußere Kreis mit 8 bis 16 gleichen Staubblättern vorhanden; diese ragen aus der Kronröhre heraus. Die kurzen oder sehr kurzen Staubfäden sind meist kürzer als die Staubbeutel und meist vollständig oder auf zwei Drittel ihrer Länge zu einer kurzen Röhre verwachsen und entspringen in der Nähe des oberen Endes der Kronröhre. Die weißen bis cremefarbenen, oft teilweise grünen, manchmal bräunlichen Staubbeutel sind aufrecht[4], lanzettlich mit stumpfem oder manchmal spitzem oberen Ende sowie meist pfeilförmiger Basis. Die zwei parallelen Theken öffnen sich vollständig durch einen longitudinalen Schlitz. Diese große Anzahl an Kron- und Staubblättern ist eine Besonderheit innerhalb der Familie der Gentianaceae[2]. In einem fleischigen Diskus steht der Fruchtknoten[4]. Der oberständige, meist vierkammerige (nur bei Anthocleista potalioides zweikammerige[5]) Fruchtknoten ist eiförmig-zylindrisch, zylindrisch bis verkehrt-eiförmig-zylindrisch. In jeder Fruchtknotenkammer befindet sich eine große, zweilappige Plazenta mit vielen Samenanlagen auf beiden Seiten. Der dicke Griffel ist etwa so lang wie die Kronröhre und bleibt noch kurze Zeit erhalten, nachdem die Blütenkrone abgefallen ist. Die relativ große, verkehrt-eiförmig-zylindrische Narbe ist je nach Art am oberen Ende etwas eingekerbt bis zweilappig und oft leicht seitlich abgeflacht.[1]
Die vielsamigen, harten Beeren sind kugelförmig bis ellipsoid mit einem gerundeten und manchmal bespitzten oberen Ende. Die meist dicke Fruchtschale ist bei Reife dunkel- bis hellgrün oder gelb. Die Scheidewände (Septen) sind dünn.[1]
Die mittel- bis dunkelbraunen, relativ kleinen[4] Samen sind schief eiförmig-kugelig oder unregelmäßig polyedrisch und abgeflacht.[1] Der Embryo ist gerade[4].
Die Gattung Anthocleista wurde 1818 mit einer Aufsammlung aus Sierra Leone durch Adam Afzelius in Narrative of an Expedition to Explore the River Zaire, App. 5, S. 449 aufgestellt; Afzelius nannte den Namen, veröffentlichte aber keine Beschreibung. Eine gültige Erstbeschreibung erfolgte erst durch Robert Brown im gleichen Jahr in Observations systematical and geographical on the herbarium collected by Professor Christian Smith, in the vicinity of the Congo: During the expedition ... command of Captain Tuckey in the year 1816, App. 449, dabei erfolgte eine Unterscheidung zur nahe verwandten Gattung Potalia.[2] Typusart ist Anthocleista nobilis G.Don, da George Don 1838 die erste Beschreibung einer Art dieser Gattung veröffentlichte.[6][7] Die einzige Monografie der Gattung Anthocleista erstellte Anthonius Josephus Maria Leeuwenberg: The Loganiaceae of Africa, 1. Anthocleista, In: Acta Botanica Neerlandica, Volume 10, 1961, S. 1–53 in der 14 Arten aufgelistet sind. Der Gattungsname Anthocleista setzt sich aus den griechischen Wörtern anthos für Blüte und cleistos für verschlossen zusammen.
Die Gattung Anthocleista gehört zur Subtribus Potaliinae im Tribus Potalieae innerhalb der Familie Gentianaceae. Sie wurde früher auch zur Familie Loganiaceae oder Potaliaceae gestellt.[8] Die paläotropische Gattung Anthocleista ist nah verwandt mit der neotropischen Gattung Potalia; sie unterscheiden sich beispielsweise durch vier- und zweikammerige Fruchtknoten (Ausnahme zweikammerig bei Anthocleista potalioides).[2]
Das Verbreitungsgebiet umfasst das tropische Afrika (etwa zwölf Arten), sowie Madagaskar (vier Arten, davon drei nur dort) und die Komoren (eine Art).
Es gibt etwa 15 Anthocleista-Arten:[9]
Anthocleista-Arten werden in ihrem Verbreitungsgebiet vielseitig genutzt. Pflanzenteile werden in der traditionellen Medizin verwendet.[10]
Anthocleista ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Enziangewächse (Gentianaceae). Die etwa 15 Arten sind im tropischen Afrika, auf Madagaskar und den Komoren verbreitet. Manche Anthocleista-Arten (besonders die vier westafrikanischen Baum-Arten) tragen die englischsprachigen Trivialnamen „Cabbage Tree“ oder „Candelabrum Tree“ beziehungsweise französischen Trivialnamen „Arbre chou“ oder „Papae um eve“.
Anthocleista is a genus of tree- and shrub-like tropical plants in the gentian family, tribe Potalieae, subtribe Potaliinae. There are about 50 species in the genus, native mainly to tropical Africa, including Madagascar and the Mascarene Islands. Anthocleista was once placed in the family Loganiaceae, but more recent molecular, morphological, and phytochemical evidence has placed the group well within the Gentianaceae.
In Africa, traditional use of the plants of this species is used in diseases like Diabetes, Obesity, Hypertension, Constipation (as laxative), Impotence, Fertility problems, Hyperprolactinemia, Sexual dysfunction, Malaria, Worms, STDs (Gonorrhea, Syphilis), Fever(as antipyretic), Rheumatism, Bronchitis, Typhoid Fever, Hemorrhoids, Hernia and Cancer. This review cited only in vitro and animal research in support of these putative health benefits.[1]
Species in this genus include:
Anthocleista is a genus of tree- and shrub-like tropical plants in the gentian family, tribe Potalieae, subtribe Potaliinae. There are about 50 species in the genus, native mainly to tropical Africa, including Madagascar and the Mascarene Islands. Anthocleista was once placed in the family Loganiaceae, but more recent molecular, morphological, and phytochemical evidence has placed the group well within the Gentianaceae.
Anthocleista es un género tropical, nativo principalmente de África, Madagascar y las Islas Mascareñas, que comprende especies de árboles y arbustos pertenecientes a la familia Gentianaceae. Anthocleista estaba incluido en la familia Loganiaceae, pero estudios moleculares han evidenciado su inclusión en Gentianaceae. Comprende 54 especies descritas y de estas solo 14 aceptadas.[1]
El género fue descrito por Afzel. ex R.Br. y publicado en Narrative of an Expedition to Explore the River Zaire App. 5: 449. 1818.[2] La especie tipo es: Anthocleista nobilis G.Don
A continuación se brinda un listado de las especies del género Anthocleista aceptadas hasta marzo de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor, abreviado según las convenciones y usos.
Anthocleista es un género tropical, nativo principalmente de África, Madagascar y las Islas Mascareñas, que comprende especies de árboles y arbustos pertenecientes a la familia Gentianaceae. Anthocleista estaba incluido en la familia Loganiaceae, pero estudios moleculares han evidenciado su inclusión en Gentianaceae. Comprende 54 especies descritas y de estas solo 14 aceptadas.
Anthocleista est un genre d'arbres de la famille des Gentianaceae, présente en Afrique tropicale.
Selon Catalogue of Life (19 juillet 2019)[2] :
Selon GRIN (19 juillet 2019)[3] :
Selon NCBI (19 juillet 2019)[4] :
Selon The Plant List (19 juillet 2019)[5] :
Selon Tropicos (19 juillet 2019)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Anthocleista est un genre d'arbres de la famille des Gentianaceae, présente en Afrique tropicale.
Anthocleista Afzel. ex R. Brown, 1818 è un genere di piante tradizionalmente attribuito alla famiglia Loganiaceae, riclassificato tra le Gentianaceae in base a recenti evidenze molecolari[1].
Comprende 15 specie di alberi e arbusti diffuse in Africa, Madagascar e nelle isole Mascarene.
Comprende le seguenti specie:[2]
Anthocleista Afzel. ex R. Brown, 1818 è un genere di piante tradizionalmente attribuito alla famiglia Loganiaceae, riclassificato tra le Gentianaceae in base a recenti evidenze molecolari.
Anthocleista is een geslacht uit de gentiaanfamilie (Gentianaceae). Het geslacht telt ongeveer vijftien soorten die voorkomen in Afrika, op Madagaskar en op de Comoren.
Anthocleista is een geslacht uit de gentiaanfamilie (Gentianaceae). Het geslacht telt ongeveer vijftien soorten die voorkomen in Afrika, op Madagaskar en op de Comoren.
Anthocleista é um género botânico pertencente à família Gentianaceae[1].
Anthocleista é um género botânico pertencente à família Gentianaceae.
Karte mit allen verlinkten Seiten: 