Camelina sativa ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia Brassicaceae. Ye nativa d'Europa del Norte y Asia Central, pero introducióse en América del Norte, posiblemente como una maleza nel sector del llinu.
Ye una planta añal o bienal qu'algama un tamañu d'o30-60 (-80) cm , sobremanera ramificada dende la base, glabra o, dacuando escasamente peluda de siguío con pelos simples y ramificaes. Fueyes basales oblongo-llanceolaes, de 15-50 mm de llargu, 5-10 mm d'anchu, cuneaes, sésiles, enteres o irregularmente dentaes, fueyes cimeres llanceolaes o lliniares, sésiles, sagitadas-amplexicaules, enteres o dentaes. Les inflorescencies en recímanos de 30-70 de flores, d'hasta 30 cm de llongura nel frutu. Flores de 3,5 mm de diámetru, de color mariellu; pedicelos de 10-20 (-25) mm de llongura nel frutu, ríxidu, ascendente. Sépalos los de 2,5 mm de llargu. Pétalos de 5 mm de llargu. El frutu ye una silicua obovoide, de 7-9 mm de llargu, 4-5 mm d'anchu, ápiz arrondáu; glabra, con una nervadura central clara; estilu de 1.5-2 mm de llongura col estigma capitáu, granes 9-10 en cada lóculo, de 1,5 mm de llargu, ovoide, de color marrón.[1]
Ye una planta que se cultivó tradicionalmente como una oleaxinosa en cultivos pa producir aceite vexetal. Esti aceite úsase tradicionalmente pa la producción de xabones, pintures, ente que los restos d'estracción utilizar pa l'alimentación animal. L'aceite de camelina puede utilizase tamién n'alimentación humano, dende fai relativamente pocu tiempu. Tamién se realizaron un ciertu númberu d'ensayos del usu d'aceite de camelina como biocarburante como sustitutu total o parcial del keroseno n'aviones.
Hai munches pruebes arqueolóxiques que demuestren que creció n'Europa mientres siquier 3000 años. Los primeros datos inclúyen-y nel Neolíticu a los niveles d'Auvernier, Suiza (con fecha nel segundu mileniu enantes de Cristu), na Edá del Cobre de Pefkakia en Grecia (de fecha al tercer mileniu enantes de Cristu), y Sucidava-Celei, Rumanía (en 2200 e.C.).[2] Mientres la Edá de Bronce y la Edá de Fierro ye un importante cultivu agrícola nel norte de Grecia más allá de la gama actual de l'aceituna. Al paecer sigue siendo cultiváu na dómina del Imperiu romanu, anque'l so nome en griegu y llatín nun se conocen. Acordies con Zohary y Hopf, hasta'l 1940 del C. sativa foi un importante cultivu d'aceite n'Europa oriental y central, y anguaño siguió siendo cultivaes en delles partes d'Europa poles sos granes que s'utilicen, por casu, en llámpares d'aceite (hasta los modernos d'aprovechamientu natural, propanu y lletricidá) y como un aceite comestible.
El so cultivu ta siendo investigáu por cuenta de los niveles escepcionalmente altos (hasta un 45%) d'ácidos grasos omega-3 de les sos granes, lo cual ye pocu común en fontes vexetales. Más del 50% de los ácidos grasos llograos en fríu por aciu presión son poliinsaturaes. Los principales componentes son el acedu alfa-linolénico- C18: 3 (omega-3, ácidos grasos, aproximao 35-45%) y acedu linoleico - C18: 2 (omega-6 ácidos grasos, aproximao 15-20%). L'aceite llográu ye tamién bien ricu n'antiosidantes naturales, tales como tocoferoles, lo que lo fai bien estable y bien resistente a la oxidación y el enranciamiento. El conteníu de vitamina E nel aceite de camelina ye d'aprosimao 110mg/100g.[3]
L'aceite de la camelina ye bien afechu pal so usu como en cocina y tien sabor y arume a almendra. Puede aportar a más conocíu y podría convertise nel futuru nun importante alimentu.
Calystegia sepium describióse por L. Crantz y espublizóse en Stirpium Austriarum Fasciculus 1: 18. 1762.[1]
Camelina: nome xenéricu que deriva de les pallabres griegues "tierra" y "llinu", n'alusión a que ye una meruxa que suprime la puxanza de los cultivos de llinu.[4]
sativa: epítetu llatín que significa "cultivada".[5]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Camelina sativa ye una especie de planta yerbácea perteneciente a la familia Brassicaceae. Ye nativa d'Europa del Norte y Asia Central, pero introducióse en América del Norte, posiblemente como una maleza nel sector del llinu.
La Camelina sativa, o simplement camelina és una planta de la família de la col (Brassicaceae). És originària del nord d'Europa i Àsia Central i també es troba silvestre als Països Catalans. Probablement s'ha anat dispersant com una mala herba en el conreu del lli.
Com que la planta té unes llavors amb un alt contingut en oli, que és comestible, antigament (hi ha evidències del seu conreu des de fa com a mínim 3.000 anys[1]) es feia servir com a combustible en les llànties per a la il·luminació i com a aliment pels animals. Actualment es proposa el conreu d'aquesta planta com a cultiu energètic (biodiesel)i especialment com a combustible pels avions. Per raons econòmiques aquest conreu es fa aprofitant el període del guaret en els cultius de cereals. La Camelina es conrea, per exemple, als Estats Units i el Canadà, necessita poca aigua o nitrogen per a prosperar i pot créixer en terres marginals i no competeix amb els conreus alimentaris. Es pot fer dins una rotació de conreus amb els cereals com el blat i així el sòl elimina toxines, ja que la Camelina pertany a una família botànica diferent (amb una activitat sobre el sòl diferenciada) de la del cereals[2]
L'oli té alt contingut, més del 45%, en omega-3 i antioxidants.
La subespècie C. sativa subsp. linicola es considera una mala herba dels camps de lli. De fet les llavors de camelina s'han anat adaptant elles mateixes al llarg de centenars d'anys a la mida de les llavors del lli perquè no puguin ser separades mitjançant el garbellat, això és un cas de mimetisme vavilovià.
La Camelina sativa, o simplement camelina és una planta de la família de la col (Brassicaceae). És originària del nord d'Europa i Àsia Central i també es troba silvestre als Països Catalans. Probablement s'ha anat dispersant com una mala herba en el conreu del lli.
Lnička setá (Camelina sativa) je vysoká, jednoletá, v počátku léta žlutě rozkvétající bylina, druh rodu lnička.
Starobylá rostlina, pochází z jihovýchodní Evropy, Přední Asie a severozápadní Afriky. Postupně se rozšířila až na Sibiř a do Číny a téměř po celé Evropě (vyjma jihozápadu), v novověku byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky.[1]
Jednoletá nebo ozimá bylina dorůstající do výše 60 až 120 cm. Z kůlovitého kořene i přes 1 cm tlustého, s četnými postranními kořínky uloženými plytce pod povrchem, vyrůstá přímá, zaobleně hranatá, lysá nebo chlupatá lodyha. Bývá bohatě větvená, v řídkém porostu se začíná větvit již od spodu a při hustém až ve 2/3 výšce lodyhy. Listy mají čepele uprostřed řídce a po okrajích hustě chlupaté. Dolní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté a tvarově značně proměnlivé, v době kvetení již bývají zaschlé. Lodyžní listy, dlouhé 2 až 7 cm a široké 0,2 až 1 cm, jsou přisedlé s objímavou šípovitou bázi a s oušky, čepele mají kopinaté až úzce podlouhlé, celokrajné nebo řídce zubaté.
Oboupohlavné čtyřčetné květy vyrůstající na dlouhých, šikmo odstálých stopkách jsou sestaveny do květenství prodlužujícího se hroznu, ten se skládá s 20 až 40 květů a může dosáhnout délky i 35 cm. Podlouhlé kališní lístky dlouhé 2 až 3 mm mají úzký bílý lem. Žluté nebo světložluté korunní lístky jsou dlouhé 4 až 6 mm a široké 1 až 1,5 mm. Kvete od května do června. Druh je hmyzosnubný, pyl přenášejí hlavně včely. Ploidie je 2n = 40.
Plody jsou pukavé, široce obvejčité až hruškovité, nafouklé šešule bez čnící čnělky které bývají dlouhé 6 až 10 mm a široké 3,5 až 5 mm. Vyrůstají na odstálých stopkách, často obloukovitě ohnutých. Chlopně zralých šešulí jsou tvrdé, vypouklé, se střední žilkou a síťovitou žilnatinou na povrchu. Šešule obsahují ve dvou řadách uložená drobná (1,5 až 2 mm dlouhá) elipsoidní oranžově žlutá semena bez endospermu. HTS se pohybuje mezi 1 až 2 gramy.[1][2][3]
Počítá se mezi synantropní druhy rostlin, vyrůstá téměř na všech stanovištích, nedaří se ji pouze na kyselých a zamokřených půdách. Pokud má dostatek vlhkosti pro vyklíčení může mít později i poměrně sucho. Při počáteční růstové fázi snese i nízké teploty. Její vegetační doba je krátká, jen 3,5 měsíce. Přirozeně roste na úhorech a polích, za příhodných podmínek vyroste mnoho jedinců pospolitě. Je světlomilná, při silném zastínění krní.
Rozmnožuje se výhradně semeny, na jedné rostlině jich může dorůst i několik tisíc. Klíčí velmi nepravidelně, část jich vyklíčí na podzim téhož roku po uzrání a mladé rostlinky přezimují a v růstu pokračují brzy z jara. Jiná semena klíčí až na jaře a další skupina semen zůstává po několik let připravených v semenné bance v půdě k vyklíčení ve vhodnou dobu.
V ČR je malý zájem o pěstování lničky seté, proto je registrováno jen málo vhodných odrůd. Pokud se týká šlechtění patří tento druh mezi velmi plastické druhy, daří se získávat odrůdy s požadovanými vlastnostmi. Dozrává ještě před řepkou olejkou a sklízí se běžnými obilnými sklízecími mlátičkami.[1][2][4]
Z dřívějších dob je lnička setá známa jako plevel v obilovinách a lnu, nyní je tato situace již minulostí. V současnosti se pěstuje pro semena obsahující 30 až 40 % vysychavého oleje. Z 1 ha se jich sklidí asi 1,5 až 2 t (řepka olejka 2,5 t/ha). V České republice se nyní téměř nepěstuje.
Lničkový olej je svým složením podobný spíše lněnému než řepkovému oleji. Má vysoký obsah kyseliny linolové a proto může rychle podlehnou oxidaci, obsahuje téměř shodné množství vitamínu E jako řepkový nebo lněný a má relativně vysoký obsah cholesterolu. Surový olej je vzhledově i chuťově nevyhovující, musí se rafinovat.
Olej je velmi vhodný i pro technické účely. Nyní se používá dovážený olej v kosmetice (mýdla, krémy atd.) a jako komponenty pro bionaftu, laky, barvy a fermeže. V ČR dosud není povoleno využití oleje v potravinářské výrobě ani pokrutin v krmných směsích pro zvířata. S některými kultivary lničky seté je také uvažováno jako s potenciální energetickou rostlinou, rychle roste a má slámu vhodnou pro spalování.[2][4][5]
Ve volné přírodě Česka se lnička setá vyskytuje ve dvou poddruzích, jeden je původní a druhý byl introdukován.
Intenzifikací zemědělství, čistěním osiva a dodržováním agrotechnických opatření volně rostoucí lnička setá postupně mizela ze svých tradičních stanovišť. V roce 2000 byly "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" oba její poddruhy prohlášené za nezvěstné taxony (A2). Novější obdobná publikace "Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky" z roku 2012 se o nezvěstností nebo ohrožení lničky seté již nezmiňuje.[1][6][8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lnička setá ve Wikimedia Commons
Lnička setá (Camelina sativa) je vysoká, jednoletá, v počátku léta žlutě rozkvétající bylina, druh rodu lnička.
Der Leindotter (Camelina sativa), auch Saat-Leindotter oder Dotterlein genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Der Name Leindotter stammt daher, dass andere Leindotter-Arten, wie etwa der Gezähnte Leindotter (Camelina alyssum), als Unkraut bevorzugt in Lein-Äckern auftreten. Leindotter gilt heute in Europa und Nordamerika als alternative Ölpflanzenart, das linolensäurereiche Öl kann sowohl als Speiseöl als auch im Non-Food-Produkte eingesetzt werden.
Der Leindotter ist eine einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 120 cm erreicht. Der Stängel verzweigt sich im oberen Drittel im spitzen Winkel mit aufrecht stehenden Seitentrieben. Die wechselständigen und spiralig am Stängel angeordneten Laubblätter sind lanzettlich. Die Wurzel ist dünn und spindelförmig.
Der Leindotter bildet von Mai bis Juli traubige Blütenstände. Auf 4 bis 8 mm langen Stielen sitzen zwittrige, vierzählige Blüten. Die vier Kronblätter sind meist hell- bis dunkelgelb. Durch eine besondere Anatomie der sechs Staubgefäße und der Narbe erfolgt beim Leindotter meist Selbstbefruchtung.
Acht bis 16 gelbliche bis rötliche, 1 bis 2 mm große, tonnenförmige Samen entwickeln sich in jedem birnenförmigen, spitzen Schötchen, das beim Reifen nicht aufplatzt. Die Samen sind meist 1,7 bis 2,0 mm lang und haben ein Tausendkorngewicht (TKG) von 1 bis 1,5 g.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 40.[1]
Der Leindotter wird wegen seiner negativen Beeinflussung des Leins gerne als Beispiel für Allelopathie aufgeführt. So konnte Grümmer nachweisen, dass die Keimung des Leins allein durch Stängel- oder Wurzelextrakte des Leindotters stark beeinflusst wird.
Die Blüten sind unscheinbare nektarführende Scheibenblumen. Die Bestäubung erfolgt durch Bienen sowie durch spontane Selbstbestäubung. Blütezeit ist von Mai bis August.
Die hartschaligen Schötchen sind Wind- und Tierstreuer. Die Samen tragen im feuchten Zustand eine Schleimhülle, die der Klebausbreitung durch Bodenhaftung bei dieser ehemaligen Steppenpflanze auch hemmend entgegensteht. Dazu erfolgt eine Menschenausbreitung als Agrikulturrelikt. Die Samen haben 30–35 % fettes Öl und sind nur 1–2 Jahre keimfähig. Fruchtreife beginnt ab Juni.
Leindotter ist als Wildpflanze in Asien sowie in Süd-, Ost- und Mitteleuropa beheimatet und kommt ursprünglich nördlich bis Großbritannien, Dänemark und Schweden vor.[2] Das genauere ursprüngliche Areal in Asien ist nicht bekannt.[2] Darüber hinaus ist die Art ein Neophyt in Tunesien, Australien, Neuseeland, Nord- und Südamerika und wird in weiteren Ländern kultiviert.[2]
Leindotter stellt eine sehr alte Nutzpflanze dar, deren Nutzungsgeschichte bis in die neolithische Zeit zurückgeht. Vor allem aus der Bronze- und der frühen Eisenzeit liegen zahlreiche Funde aus dem östlichen und südlichen Europa vor, die auf die Nutzung dieser Pflanze deuten. Bis etwa 500 nach Christus war der Anbau und die Nutzung in Reinkultur weitverbreitet, ging danach jedoch stark zurück und spielt heute nur noch in Osteuropa eine gewisse Rolle.
Wie beim Raps gibt es beim Leindotter sowohl Winter- als auch Sommerzuchtformen. Er wird wie Öllein extensiv bewirtschaftet. Die in Mitteleuropa übliche Sommerform wird im März bis April ausgesät und im Juli geerntet. Sie ist tolerant gegenüber Trockenheit und Frosteinbrüchen und ist in der Bodenwahl sehr anspruchslos. Sowohl auf Sand- wie auf stark kalkhaltigen Böden ist ein Anbau möglich, der Nährstoffbedarf liegt bei etwa 100 kg Stickstoff pro Hektar. Die Erträge liegen bei 20 bis 35 dt/ha (2,0 bis 3,5 t/ha).
Mit einer Vegetationsphase von nur 120 Tagen kann Leindotter auch als Zwischenfrucht verwendet werden. In den letzten Jahren wurden zudem Untersuchungen mit Leindotter in Mischkultur mit Getreide durchgeführt. Als extensive Kulturpflanze und durch seine Eignung zum Anbau in Artenmischungen ist Leindotter für den ökologischen Landbau interessant. Leindotter eignet sich als Rankhilfe beim Anbau von Linsen.
Die Samen wurden traditionell vor allem im Ernährungsbereich genutzt. Sie dienten gemeinsam mit Leinsamen und Weizen als wichtige Zutaten für Brot und Getreidebrei. Die Stängel werden bis heute in geringen Mengen zur Papierproduktion verwendet.
Die Samen enthalten 28 bis 42 Prozent Öl mit einem sehr hohen Anteil an ungesättigten Fettsäuren. Das Leindotteröl wird durch Schneckenpressen aus den reifen Samen gewonnen und hat eine, nach dem Absetzen der dunklen Farbpartikel, gelbe Farbe. Es ähnelt in Farbe und Geschmack dem Rapsöl. Für die Ernährung ist das Öl vor allem aufgrund des hohen Anteils an α-Linolensäure wertvoll, während der Anteil an Erucasäure unter 4 Prozent liegt. Im südösterreichischen Raum wird das Öl (Sprachgebrauch: Dotteröl) häufig als Hausmittel genutzt. Oral eingenommen soll es die Immunabwehr stärken, eingerieben soll es die Wundheilung fördern und arthrotische Beschwerden lindern. Leindotteröl findet auch in der pharmazeutischen und technischen Industrie Anwendung.
Wie Rapskuchen kann auch der Presskuchen des Leindotters nach der Auspressung des Öles genutzt werden. Die Presskuchen enthalten einen Restölanteil zwischen 8,5 und 16,5 Prozent, wobei die Zusammensetzung des Öles dem extrahierten Pflanzenöl entspricht. Senfölglykoside (Glucosinolate), Phytinsäure, Tannine und Sinapin als ungünstige Verbindungen für die Tierernährung wurden in ihren Anteilen untersucht. Der Anteil an Glucosinolaten liegt sehr niedrig. Er entspricht dem von 00-Raps und ist dementsprechend unbedenklich für die Verfütterung. Der Sipanin- und der Tanningehalt ist niedriger als der in Rapskuchen, während der Anteil an Phytinsäure und dessen Abbauprodukt Inositolpentaphosphat etwas höher liegt. Methionin-, Cystin- und Threoningehalte sind vergleichbar mit Soja-Eiweiß.
Leindotter-Presskuchen war im Jahr 2008 nicht als Futtermittel zugelassen, weil in den davorliegenden Jahren regelmäßig Kontaminierungen in importiertem Presskuchen festgestellt wurden. Seit dem 2. April 2009 ist der Einsatz von Leindotter als Futtermittel in Luxemburg zugelassen.[3] Mit Inkrafttreten der Verordnung (EU) Nr. 575/2011 am 6. Juli 2011 werden sowohl Leindotter-Saat als auch Leindotter-Kuchen und Leindotter-Extraktionsschrot als Einzelfuttermittel (Futterausgangserzeugnisse) geführt, der Einsatz ist daher EU-weit möglich. Der Bio-Agrar-Präis[4] wurde 2009 zum ersten Mal verliehen. Preisträger ist Charles Goedert aus Ospern für den Anbau von Leindotter.[5]
Für den Leindotter bestehen bzw. bestanden, zum Teil auch nur regional, auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Bäselireps (Bern), Bäseliwat (Appenzell), Beseler (Luzern), Butterreps (Württemberg), Döttersaat, Dorella, Dotter das im Flachs wächst (Erwähnung im Jahr 1482), Dotter (Schwaben, Schlesien, Pommern, Mecklenburg), Finkensamen (Schlesien), Flachsdotter, Gelkensaat (Westfalen), Hüttentütt (Westfalen), Knöpkesad (an der Hase), Liendödder (Pommern), Oelsame, Rautsaat (Westfalen) und Provencer (Memmingen).[6]
Der Leindotter (Camelina sativa), auch Saat-Leindotter oder Dotterlein genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Der Name Leindotter stammt daher, dass andere Leindotter-Arten, wie etwa der Gezähnte Leindotter (Camelina alyssum), als Unkraut bevorzugt in Lein-Äckern auftreten. Leindotter gilt heute in Europa und Nordamerika als alternative Ölpflanzenart, das linolensäurereiche Öl kann sowohl als Speiseöl als auch im Non-Food-Produkte eingesetzt werden.
Camamin·ne o Calamin·ne, Camline, Canromin·ne, Canmanmilhe, Cabèi(e) (Camelina sativa; ancien nom: Myagrum sativum)
Ing Camelina sativa, kebaluan keng English bilang camelina, gold-of-pleasure, o kaya false flax, neng misan wild flax, linseed dodder, German sesame, ampong Siberian oilseed, metung yang maniampagang tanaman (flowering plant) keng familiang Brassicaceae nung nu kayabe la reng mustasa, repolyu, rapeseed, broccoli, cauliflower, kale, brussels sprouts. Katutubu ya king Pangulung Europa ampo king Kalibutarang Asia, dapot dela de king Pangulung America, mapaliaring bilang weed keng flax.
Ing Camelina sativa, kebaluan keng English bilang camelina, gold-of-pleasure, o kaya false flax, neng misan wild flax, linseed dodder, German sesame, ampong Siberian oilseed, metung yang maniampagang tanaman (flowering plant) keng familiang Brassicaceae nung nu kayabe la reng mustasa, repolyu, rapeseed, broccoli, cauliflower, kale, brussels sprouts. Katutubu ya king Pangulung Europa ampo king Kalibutarang Asia, dapot dela de king Pangulung America, mapaliaring bilang weed keng flax.
Jodrė, kėtap da jodra, jodrės (dgs.) (luotīnėškā: Camelina sativa) ī tuokis žėidėnis augals, katros muokslėškā prigol krīžmažėidiu augalū šeimā. Aug jodrės daugomuo Euruopuo ė Vėdorė Azėjuo.
Tasā augals nug sena bova augėnams aliejou taisītė, jodriu aliejos ī nuognē gardos. Ton alieju liuob degintė liktarnūs, tink ons ė kap degalā mašėnuom. Ale tepuogė jodrė ī lėnū pėktžuolė. So jodriems nekuokėi būn siemenis. Anas patiū lėnū nasotrauk, ale tėktās siemenis sogadin.
Jodrė vėinmetis augals ī, katros ožaug 30–120 cm dėdoma, tora šakuota, kėita stombri. Žėidā būn blīškē geltuoni.
Jodrės žmuonis nauduoj kap liekvarsta. Jodroms vāku ėšgōstius smėlka.
Анаçи шăпкан (Camelina sativa) е Кавказ шăпканĕ е çурхи шăпкан е çăмлă шăпкан (выр. Рыжик посевной)— пĕр е икĕ çул ӳсекен курăк, Купăста йышĕнчи хӑй биологи тĕсĕ.
30-80 см çÿллĕш ÿсентăран çÿлти пайенче туратланакан туналлă. Çулсисем нумай мар, сайра, ланцет формăллă, шĕвĕр вĕçлĕ, хĕррисем тикĕс е вĕтĕ шăллă, туни çуменче çемрен еверлĕ, тăршшĕ 10 см таран , 2-15 мм сарлакăш.
Чечеке çу уйăхĕнче ларать, çертме уйăхенче варрисем пулаççĕ.
Раççейĕн нумай регионĕнче тĕл пулать (Европа пайĕ, Урал, Анăç тата Тухăç Çĕпĕр, Аякри Тухăç), анчах ăна кунта аякран илсе килнĕ. Гималайра, Китайăн анăç тата çурçĕр Монголире, Корей çурутравĕнче, Японире, Çурçĕр Америкăпа Австралинче анлă сарăлнă.
Нумай вырăнта çумкурăк пек хирсенче, çул хĕрринче, пурăнан вырансеĕчи пуш вырăнсенче ӳсет/
Шăпкан çуне тума ÿстереççĕ, выльăх апачĕ валли юрăхлă.
30-80 см çÿллĕш ÿсентăран çÿлти пайенче туратланакан туналлă. Çулсисем нумай мар, сайра, ланцет формăллă, шĕвĕр вĕçлĕ, хĕррисем тикĕс е вĕтĕ шăллă, туни çуменче çемрен еверлĕ, тăршшĕ 10 см таран , 2-15 мм сарлакăш.
Чечеке çу уйăхĕнче ларать, çертме уйăхенче варрисем пулаççĕ.
Camelina sativa is a flowering plant in the family Brassicaceae usually known as camelina, gold-of-pleasure, or false flax, but also occasionally as wild flax, linseed dodder, German sesame, or Siberian oilseed. It is native to Europe and areas of Central Asia, but cultivated as an oilseed crop mainly in Europe and in North America. It is not related to true flax, in the family Linaceae.
As a summer or winter annual plant, camelina grows to heights of 30–120 cm (12–47 in), with branching stems which become woody at maturity. The leaves are alternate on the stem, lanceolate with a length from 2–8 cm (0.79–3.15 in) and a width of 2–10 mm (0.079–0.394 in). Leaves and stems may be partially hairy. It blooms in the UK, between June and July.[2] Its abundant, four-petaled flowers are pale yellow in colour, and cross-shaped. Later, it produces a fruit which is pear shaped with a short beak. The seeds are brown, or orange in colour and a length of 2–3 mm (0.079–0.118 in).[3] The 1,000-seed weight ranges from 0.8–2.0 g (0.028–0.071 oz).[4]
Today, camelina is found, wild or cultivated, in almost all regions of Europe, Asia, and North America, but also in South America, Australia, and New Zealand.[3] Camelina seems to be particularly adapted to cold semiarid climate zone (steppes and prairies).[5]
C. sativa has been traditionally cultivated as an oilseed crop to produce vegetable oil and animal feed. Ample archeological evidence shows it has been grown in Europe for at least 3,000 years. The earliest findsites include the Neolithic levels at Auvernier, Switzerland (dated to the second millennium BC), the Chalcolithic level at Pefkakia in Greece (dated to the third millennium BC), and Sucidava-Celei, Romania (circa 2200 BC).[6] During the Bronze Age and Iron Age, it was an important agricultural crop in northern Greece beyond the current range of the olive.[7][8] It apparently continued to be grown at the time of the Roman Empire, although its Greek and Latin names are not known.[9] As early as 600 BC, it was being sown as a monoculture around the Rhine River Valley, and was thought to have spread mainly by coexisting as a weed with flax monocultures.
Until the 1940s, camelina was an important oil crop in eastern and central Europe, and currently has continued to be cultivated in a few parts of Europe for its seed oil. Camelina oil was used in oil lamps (until the modern harnessing of natural gas, propane, and electricity) and as an edible oil (camelina oil, also referred to as wild flax or false flax oil).[4] It was possibly brought to North America unintentionally as a weed with flaxseed, and has had limited commercial importance until modern times. Currently, the breeding potential is unexplored compared to other oilseeds commercially grown around the world.[10]
The seed oil was used in the kitchen or burnt in lamps.[2]
The crop is now being researched due to its exceptionally high level (up to 45%) of omega-3 fatty acids, which is uncommon in vegetable sources. Seeds contain 38 to 43% oil and 27 to 32% protein.[11] Over 50% of the fatty acids in cold-pressed camelina oil are polyunsaturated. The oil is also very rich in natural antioxidants, such as tocopherols, making this highly stable oil very resistant to oxidation and rancidity.[12] It has 1–3% erucic acid; recently, several low-erucic and zero-erucic Camelina sativa varieties (with erucic acid content of less than 1%) have been introduced.[12] The vitamin E content of camelina oil is approximately 110 mg/100 g. It is well suited for use as a cooking oil as it has an almond-like flavor and aroma.[13]
The oil is registered under the name "Olej rydzowy tradycyjny" as a Traditional Speciality Guaranteed product in the European Union[14] and the United Kingdom.[15]
The US state of Montana has recently been growing more camelina for its potential as a biofuel and biolubricant.[16] Plant scientists at the University of Idaho, Washington State University, and other institutions also are studying this emerging biodiesel.
Studies have shown camelina-based jet fuel reduces net carbon emissions by about 80%. The United States Navy chose it as the feedstock for their first test of aviation biofuel,[17] and successfully operated a static F414 engine (used in the F/A-18 Hornet and F/A-18E/F Super Hornet) in October 2009 at Naval Air Station Patuxent River, Maryland.[18] The United States Air Force also began testing the fuel in its aircraft in March 2010.[19] On 22 April 2010, the U.S. Navy observed Earth Day by conducting a flight test lasting about 45 minutes at Naval Air Station Patuxent River of an F/A-18 Super Hornet – nicknamed the "Green Hornet" – powered by a 50/50 blend of conventional jet fuel and a biofuel made from camelina; the flight was the first of a planned 15 test flights totaling about 23 flight-hours, scheduled for completion by mid-June 2010.[20] In March 2011, the U.S. Air Force successfully tested a 50/50 mix of jet propellant 8 (JP-8) and camelina-derived biofuel in an F-22 Raptor, achieving a speed of Mach 1.5 on 18 March 2011.[21] On 4 September 2011, the U.S. Navy's Blue Angels flight demonstration squadron used a 50/50 blend of camelina biofuel and jet fuel at the Naval Air Station Patuxent River Air Expo, the first time an entire military aviation unit flew on a biofuel mix.[22] In 2011, the U.S. Navy announced plans to deploy a "Great Green Fleet," a carrier battle group powered entirely by nonfossil fuels, by 2016.[23] By 2016, the U.S. Air Force wants 50% of the fuel it consumes to be from biofuels.[24]
Continental Airlines, was the first commercial airline to test a 50:50 blend of bio-derived "green jet" fuel and traditional jet fuel in the first demonstration of the use of sustainable biofuel to power a commercial aircraft in North America.( January 2009). The demonstration flight, conducted in partnership with Boeing, GE Aviation/CFM International, and Honeywell's UOP, marked the first sustainable biofuel demonstration flight by a commercial carrier using a two-engine aircraft: a Boeing 737-800 equipped with CFM International CFM56-7B engines. Continental ran the blend in Engine No. 2. During the two-hour test flight, Continental pilots engaged the aircraft in a number of normal and non-normal flight maneuvers, such as mid-flight engine shutdown and restart, and power accelerations and decelerations. A Continental engineer recorded flight data on board. KLM, the Royal Dutch Airline, was the first airline to operate a passenger-carrying flight using biofuel. On 23 November 2009, a Boeing 747 flew, carrying a limited number of passengers, with one of its four engines running on a 50/50 mix of biofuel and kerosene.[25][26]
In June 2011, a Gulfstream G450 became the first business jet to cross the Atlantic Ocean using a blend of 50/50 biofuel developed by Honeywell derived from camelina and petroleum-based jet fuel.[27] The Dutch biofarming company Waterland International and a Japanese federation of farmers made an agreement in March 2012 to plant and grow camelina on 2000 to 3000 ha in Fukushima Prefecture. The seeds were to be used to produce biofuel, that could be used to produce electricity. According to director William Nolten, the region had a big potential for the production of clean energy. Some 800.000 ha in the region could not be used to produce food anymore, and after the nuclear disaster because of fears for contamination, the Japanese people refused to buy food produced in the region, anyway. Experiments would be done to find out whether camelina was capable of extracting radioactive caesium from the soil. An experiment with sunflowers had no success.[28]
Camelina has been approved as a cattle feed supplement in the US,[29] as well as an ingredient (up to 10% of the ration) in broiler chicken feed[30] and laying hen feed.[31] Camelina meal, the byproduct of camelina when the oil has been extracted, has a significant crude protein content. "Feeding camelina meal significantly increased (p < 0.01) omega-3 [fatty acid] concentration in both breast and thigh meat [of turkeys] compared to control group." Medical research indicates a diet abundant in omega-3 fatty acids is beneficial to human health.[32] Camelina oil has also been investigated as a sustainable lipid source to fully replace fish oil in diets for farmed Atlantic salmon, rainbow trout, and Atlantic cod.[33] However, various antinutritional factors are present in camelina oil meal and can affect its use as livestock feed.[34][35] The use of camelina meal for animal feed is only limited by the presence of glucosinolates.[36]
The Canadian Food Inspection Agency has approved feeding cold-pressed non-solvent extracted Camelina meal to broiler chickens at up to 12% inclusion.[37][38]
Approximately 50,000 acres are currently cultivated in Canada. The Camelina Association of Canada projects Canada estimates that 1 to 3 million acres could be planted in the future. Several factors challenge the spread of camelina cultivation in Canada: it does not have government crop classification, and camelina meal is not approved as livestock feed. In early 2010, Health Canada approved camelina oil as a food in Canada.[39]
In 2014, camelina was included for the first time in Canada's Advance Payments Program (APP), commonly known as the cash advance program.[40]
The first full genome sequence for Camelina was released on 1 August 2013, by a Canadian research team. The genome sequence and its annotation are available in a genome viewer format and enabled for sequence searching and alignment.[41] Technical details of Camelina's genome sequence were published on 23 April 2014 in the academic journal Nature Communications.[42]
In 2013 Rothamsted Research in the UK reported they had developed a genetically modified form of Camelina sativa that produced Eicosapentaenoic acid (EPA) and Docosahexaenoic acid (DHA).[43] EPA and DHA are omega-3 fatty acids which are beneficial for cardiovascular health. The main source of these omega-3 fatty acids is fish but supplies are limited and unsustainable.[44][45]
Camelina is a short-season crop (85–100 days) and grows well in the temperate climate zone in light or medium soils. Camelina is generally seeded in spring from March to May, but can also be seeded in fall in mild climates.[46]
A seeding rate of 3–4 kg/ha is recommended, with an row interval of 12 to 20 cm.[47] Seeding depth should not exceed 1 cm. With high seeding rates, these independently noncompetitive seedlings become competitive against weeds because of their density. The seedlings are early emerging and can withstand mild frosts in the spring. Minimal seedbed preparation is needed to establish camelina.[4]
Usually, camelina does not need any field interventions. However, perennial weeds may be difficult to control. Some specialized oilseed herbicides can be used on it. Also, camelina is highly resistant to black leg and Alternaria brassicae, but it can be susceptible to sclerotinia stem rot. No insect has been found to cause economic damage to camelina.[4] Camelina needs little water or nitrogen to flourish; it can be grown on marginal agricultural lands. Fertilization requirements depend on soils, but are generally low. It may be used as a rotation crop for wheat and other cereals, to increase the health of the soil.[48] Camelina can also show some allelopathic traits, and it can be grown in mixed crop with cereals or legumes.[49]
Camelina is harvested and seeded with conventional farming equipment, which makes adding it to a crop rotation relatively easy for farmers who do not already grow it.[50][51]
Seed yields vary depending on conditions and can reach 2700 kg/ha (2400 lb/acre).[4]
North America: 'Blaine Creek', 'Suneson', 'Platte', 'Cheyenne', 'SO-40', 'SO-50', 'SO-60'
Europe: 'Epona', 'Celine', 'Calena', 'Lindo', 'Madonna', 'Konto','D.Tagliafierro'
C. sativa subsp. linicola is considered a weed in flax fields. In fact, attempts to separate its seed from flax seeds with a winnowing machine over the years have selected for seeds which are similar in size to flax seeds, an example of Vavilovian mimicry.
Camelina sativa is a flowering plant in the family Brassicaceae usually known as camelina, gold-of-pleasure, or false flax, but also occasionally as wild flax, linseed dodder, German sesame, or Siberian oilseed. It is native to Europe and areas of Central Asia, but cultivated as an oilseed crop mainly in Europe and in North America. It is not related to true flax, in the family Linaceae.
El sésamo bastardo[1] (Camelina sativa) es una especie de planta herbácea perteneciente a la familia Brassicaceae. Es nativa de Europa del Norte y Asia Central, pero se ha introducido en América del Norte, posiblemente como una maleza en el sector del lino.
Es una planta anual o bienal que alcanza un tamaño de 30-60 (-80) cm, ramificada desde la base, glabra o, a veces, escasamente peluda con pelos simples y ramificadas. Hojas basales oblongo-lanceoladas, de 15-50 mm de largo, 5-10 mm de ancho, cuneadas, sésiles, enteras o irregularmente dentadas, hojas superiores lanceoladas o lineares, sésiles, sagitadas-amplexicaules, enteras o dentadas. Las inflorescencias en racimos de 30-70 de flores, de hasta 30 cm de largo en el fruto. Flores de 3,5 mm de diámetro, de color amarillo; pedicelos de 10-20 (-25) mm de largo en el fruto, rígido, ascendente. Sépalos de 2,5 mm de largo. Pétalos de 5 mm de largo. El fruto es una silicua obovoide, de 7-9 mm de largo, 4-5 mm de ancho, ápice redondeado; glabra, con una nervadura central clara; estilo de 1.5-2 mm de largo con el estigma capitado, semillas 9-10 en cada lóculo, de 1,5 mm de largo, ovoide, de color marrón.[2]
Es una planta que se ha cultivado tradicionalmente como una oleaginosa para producir aceite vegetal. Este aceite se usa tradicionalmente para la producción de jabones, pinturas, mientras que los restos de extracción se utilizan para la alimentación animal. El aceite de camelina se puede utilizar también en alimentación humana, desde hace relativamente poco tiempo. También se han realizado un cierto número de ensayos del uso de aceite de camelina como biocarburante, sustituto total o parcial del keroseno en aviones.
Hay muchas pruebas arqueológicas que demuestran que ha crecido en Europa durante al menos 3000 años. Los primeros datos la incluyen en el Neolítico a los niveles de Auvernier, Suiza (con fecha en el segundo milenio antes de Cristo), en la Edad del Cobre de Pefkakia en Grecia (de fecha al tercer milenio antes de Cristo), y Sucidava-Celei, Rumanía (en 2200 a. C.).[3] Durante la Edad de Bronce y la Edad de Hierro es un importante cultivo agrícola en el norte de Grecia más allá de la gama actual de la aceituna. Al parecer sigue siendo cultivada en la época del Imperio romano, aunque su nombre en griego y latín no se conocen. De acuerdo con Zohary y Hopf, hasta el 1940 del C. sativa fue un importante cultivo de aceite en Europa oriental y central, y actualmente ha seguido siendo cultivada en algunas partes de Europa por sus semillas que se utilizan, por ejemplo, en lámparas de aceite (hasta los modernos de aprovechamiento natural, propano y electricidad) y como aceite comestible.
Su cultivo está siendo investigado (http://www.scp.com.ar/omega-grains.php) debido a los niveles excepcionalmente altos (hasta un 45%) de ácidos grasos omega-3 de sus semillas, lo cual es poco común en fuentes vegetales. Más del 50% de los ácidos grasos obtenidos en frío mediante presión son poliinsaturados. Los principales componentes son el ácido alfa-linolénico- C18: 3 (omega-3, ácidos grasos, aproximadamente 35-45%) y ácido linoleico - C18: 2 (omega-6 ácidos grasos, aproximadamente 15-20%). El aceite obtenido es también muy rico en antioxidantes naturales, tales como tocoferoles, lo que lo hace muy estable y muy resistente a la oxidación y el enranciamiento. El contenido de vitamina E en el aceite de camelina es de aproximadamente 110mg/100g.[4]
El aceite de la camelina es muy adecuado para su uso en cocina y tiene sabor y aroma a almendra. Puede llegar a ser más conocido y podría convertirse en el futuro en un importante alimento.
Calystegia sepium fue descrita por L. Crantz y publicado en Stirpium Austriarum Fasciculus 1: 18. 1762.[2]
Camelina: nombre genérico que deriva de las palabras griegas "tierra" y "lino", en alusión a que es una mala hierba que suprime el vigor de los cultivos de lino.[5]
sativa: epíteto latino que significa "cultivada".[6]
El sésamo bastardo (Camelina sativa) es una especie de planta herbácea perteneciente a la familia Brassicaceae. Es nativa de Europa del Norte y Asia Central, pero se ha introducido en América del Norte, posiblemente como una maleza en el sector del lino.
Ruistankio eli kitupellava eli camelina (Camelina sativa) on tavallisesti yksivuotinen, keltakukkainen ristikukkaiskasvi. Se on toisaalta ikivanha viljelyskasvi, toisaalta viljan viljelyyn ja käsittelytapoihin sopeutunut rikkakasvi, joka on perinteisesti levinnyt viljan siemenen mukana.[1] Suomesta ruistankion siemeniä ja ituja on löydetty Laitilan Vainionmäen merovinkiaikaisen (vuosilta 575–800) kalmiston kaivauksissa.[2]
Ruistankio kasvaa jopa 120 cm korkeaksi. Sen kukat ovat kalpean keltaiset, pienet, ja niissä on neljä terälehteä. Lidut ovat 4–8 mm pitkiä, soikeita, ja niihin muodostuu 8–16 kellertävää siementä.
Ruistankio kasvaa villinä rikkaruohona Välimeren maissa ja Keski-Aasiassa.[3] Suomessa sitä on vanhastaan esiintynyt satunnaisena rautateillä, myllyillä, satamissa ja harvoin myös pelloilla etelästä Oulun korkeudelle asti. Se on harvinaistunut 1900-luvun jälkipuoliskolla.[1]
Ruistankiota on viljelty jo esihistorialliselta ajalta alkaen sekä ruoka- että lääkekasviksi, ja siitä on tehty jopa lamppuöljyä.[4] Se on noussut terveystietoisten kuluttajien suosioon uudelleen, koska sen öljyissä on hyvä rasvahappokoostumus ja etenkin poikkeuksellisen korkea omega-3-pitoisuus.[5][6][7] Ruistankio on Suomessa toistaiseksi melko harvinainen viljelyskasvi, josta tuotetaan öljyä ja siemenrouhetta.[8]
Maanviljelijöitä ruistankio alkoi kiinnostaa 1980-luvulla, koska se on aikainen ja runsassatoinen öljykasvi.[9] Vuodesta 2008 alkaen ruistankioviljelmistä voi saada satovahinkokorvauksia,[10] mikä kertoo kasvin vakiinnuttaneen asemansa viljelyskasvina.
Japan Airlines kokeilee camelinaa yhdessä Boeing 747-300 -lentokoneensa moottorissa. Sekoituksessa on 50 % tavallista polttoainetta, 42 % camelinaa, 16 % öljyjatropa-pensaan siemenöljyä ja vajaa puoli prosenttia levää.[11]
Ruistankiosta saatavaa öljyä käytetään nimellä camelinaöljy margariinien ainesosana.[12]
Ruistankio eli kitupellava eli camelina (Camelina sativa) on tavallisesti yksivuotinen, keltakukkainen ristikukkaiskasvi. Se on toisaalta ikivanha viljelyskasvi, toisaalta viljan viljelyyn ja käsittelytapoihin sopeutunut rikkakasvi, joka on perinteisesti levinnyt viljan siemenen mukana. Suomesta ruistankion siemeniä ja ituja on löydetty Laitilan Vainionmäen merovinkiaikaisen (vuosilta 575–800) kalmiston kaivauksissa.
Camelina sativa, de son nom vernaculaire cameline, également appelée « lin bâtard » ou « sésame d'Allemagne »[1], est une plante de la famille des Brassicaceae originaire d'Europe du Nord et d'Asie centrale et cultivée en Europe depuis plus de 3 000 ans pour la production d'huile végétale et de fourrage.
La tige est haute de 40-80 cm[note 1], dressée, simple ou rameuse dans le haut. Les feuilles sont oblongues lancéolées, entières, dentelées ou sinuées-dentées et les fleurs jaunes, produisant une grappe fructifère assez allongée, à pédicelles longs de 10-18 mm, étalés dressés. Les silicules sont obovales-oblongues, arrondies au sommet, ventrues, non renflées ; elles contiennent jusqu'à 20 graines longues de 1,5 à 2 mm[2]. La racine pivotante s'enfonce profondément dans le sol[3].
L'espèce est allohexaploïde, Camelina sativa possède 20 chromosomes et est principalement autogame[4].
Camelina sativa a été cultivée dans le nord de la France jusqu'au début du XXe siècle comme plante oléagineuse d'où l'on tirait une huile siccative, employée notamment dans la fabrication des savons et des peintures. Les résidus solides obtenus après extraction de l'huile servaient de compléments alimentaires au bétail ou étaient utilisés comme fertilisants ; les tiges étaient utilisées pour la confection de balais[5].
La demande croissante en oléoprotéagineux et les problèmes liés aux grandes cultures oléagineuses en zone tempérée ont amené les agronomes, dès la fin du XXe siècle, à expérimenter de nouvelles espèces alternatives. Parmi celles-ci, Camelina sativa présente plusieurs avantages : adaptée aux conditions climatiques et agronomiques de l'Europe, c'est une espèce peu exigeante et à production élevée. Deux souches pures, Epona et Céline, produisent régulièrement plus de 25 q/ha de graines en France métropolitaine, dans des conditions de culture déterminées[6].
La teneur en huile de la graine varie de 28 à 42 %. L'huile de la cameline montre un taux très important d'acides gras oméga-3 (plus de 45 %), caractéristique peu fréquente chez les plantes terrestres. Elle présente plus de 70 % d'acides gras polyinsaturés, dont les éléments complexes principaux sont l'acide alpha-linolénique (C18:3 n-3) et l'acide linoléique (C18:2 n-6), de l'acide oléique (C18:1 cis-9) et de l'acide gadoléique (C20:1 cis-9). Ce corps gras est notamment très riche en antioxydants, comme les tocophérols, et par conséquent très résistant à l'oxydation en acide butyrique.[précision nécessaire]L'huile de cameline est utilisée pour la cuisine ; son goût est à rapprocher de celui de l'amande. Sa richesse en acide alpha-linolénique a un effet comparable à celui de l'huile de colza et de l'huile d'olive sur la réduction du taux de cholestérol[7].
La cameline permet également la production d'un fourrage riche en acides aminés[8].
En 1998, l'huile de cameline raffinée a été reconnue comme alicament par la DGCCRF[9].
La cameline est également une excellente plante accompagnatrice : elle limite la verse par un effet tuteur et offre une excellente concurrence aux adventices[10]. C'est également une plante mellifère qui attire une grande quantité d’insectes pollinisateurs.
Dans le cadre de la substitution au moins partielle du kérosène, carburant classique de l'aviation, par des biocarburants dits de deuxième génération, un vol d'essai a été réalisé le 30 janvier 2009 avec un Boeing 747-300 de Japan Airlines équipé par des moteurs de type Pratt & Whitney JT9D. Ces moteurs ont été alimentés par un mélange d'agrocarburant, à base de cameline (« lin bâtard ») et de jatropha, et de kérosène classique[11]. Le 18 juin 2011, un biréacteur d'affaires Gulfstream G450 en provenance du New Jersey se pose au Bourget à l'occasion du salon aéronautique, réalisant le premier vol transatlantique avec un biocarburant uniquement à base de cameline[12]. Deux jours plus tard, un Boeing 747-800 de fret en provenance de Seattle est le premier avion commercial à traverser l’Atlantique avec ses quatre moteurs alimentés en biocarburant à base de cameline[13].
L'huile de cameline est naturellement riche en Oméga 3. Elle est ainsi conseillée pour les peaux sensibles et fragiles. L'huile de cameline lutte efficacement contre les rougeurs et les inflammations de la peau.[réf. nécessaire]
À la station expérimentale de Rothamsted, au Royaume-Uni, Camelina sativa a été génétiquement modifié pour synthétiser du DHA, de l'EPA et de l'astaxanthine, cette dernière étant un pigment caroténoïde qui a des propriétés antioxydantes[14],[15]. Aucune plante n'étant capable d’accumuler de l’EPA ou DHA, deux oméga-3 bénéfiques pour la santé, cet OGM a des potentiels économiques majeurs. Cependant, comme les autres OGM, il est possible que celui-ci transfère ses gènes à des plantes non-OGM (qu'il contaminerait génétiquement).[réf. nécessaire] Cet effet n'a pas encore été testé.
Camelina sativa, de son nom vernaculaire cameline, également appelée « lin bâtard » ou « sésame d'Allemagne », est une plante de la famille des Brassicaceae originaire d'Europe du Nord et d'Asie centrale et cultivée en Europe depuis plus de 3 000 ans pour la production d'huile végétale et de fourrage.
Rólny hryst[1] (Camelina sativa) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je złota kazylen.
Rólny hryst je jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 30 hač 90 cm.
Łopjena su lancetojte, zwjetša cyłokromne, kłokojte.
Kćěje wot meje hač junija. Krónowe łopješka su žołte a docpěja dołhosć wot 4 hač 5 mm.
Truki su krušwojte a docpěja dołhosć wot 7 hač 8 mm.
Rosće na žitnych polach, rolach a suchich ruderalnych městnach .
Rólny hryst (Camelina sativa) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae). Dalše serbske mjeno je złota kazylen.
Camelina sativa (L.) Crantz è una pianta appartenente alla famiglia Brassicaceae,[1] generalmente conosciuta come dorella[2], anche occasionalmente gialdina, sommensina, miagro. È originaria dell'Europa e dell'Asia centrale. Questa pianta viene coltivata per i semi oleosi, principalmente in Europa e in Nord America.
Come pianta annuale estiva o invernale, la camelina cresce fino a un'altezza di 30–120 cm, con steli ramificati che diventano legnosi alla maturità. Le foglie sono alternate sullo stelo, lanceolate con una lunghezza di 2–8 cm e una larghezza di 2–10 mm. Foglie e steli possono essere parzialmente pelosi, fiorisce in Italia tra maggio e giugno.[2] I suoi abbondanti fiori a quattro petali sono di colore giallo pallido e a forma di croce. Successivamente, produce un frutto a forma di pera con un becco corto. I semi sono marroni, o di colore arancione e una lunghezza di 2–3 mm.[3] Il peso di 1.000 semi varia da 0,8-2 g.[4]
Oggi la camelina viene trovata, selvatica o coltivata, in quasi tutte le regioni d'Europa, Asia e Nord America, ma anche in Sud America, Australia e Nuova Zelanda.[3] La camelina sembra essere particolarmente adatta alla zona climatica semiarida fredda ( steppe e praterie).[5]
C. sativa è stata tradizionalmente coltivata come oleaginosa per produrre olio vegetale e alimenti per animali. Ampie prove archeologiche mostrano che è coltivata in Europa da almeno 3000 anni. I primi ritrovamenti comprendono i livelli neolitici a Auvernier, Svizzera (datato al II millennio aC), il livello Chalcolithic a Pefkakia in Grecia (datato al III millennio aC), e Sucidava-Celei, Romania (circa 2200 aC).[6] Durante l'età del bronzo e l'età del ferro, era una coltura agricola importante nel nord della Grecia oltre l'attuale areale delle olive.[7][8] Fu trovata anche in Danimarca e durante l'età della pietra in Ungheria.[9] Apparentemente, ha continuato a essere coltivata durante l'Impero Romano, anche se i suoi nomi greci e latini non sono noti.[10] Già nel 600 a.C. veniva seminata come monocoltura intorno alla valle del Reno e si pensava che si diffondesse principalmente coesistendo come infestante nelle monocolture di lino.
Fino agli anni '40, la camelina era un'importante coltura da olio in Europa centrale e orientale e continua a essere coltivata in alcune parti d'Europa per l'estrazione del suo olio dai semi. L'olio di camelina veniva utilizzato nelle lampade a petrolio (fino al moderno sfruttamento di gas naturale, propano ed elettricità) e come olio commestibile (olio di camelina).[4] Probabilmente è stato portato involontariamente in Nord America come un'erbaccia con i semi di lino e ha avuto un'importanza commerciale limitata fino ai tempi moderni. Il potenziale di riproduzione è inesplorato rispetto ad altri semi oleosi coltivati commercialmente in tutto il mondo.[11]
Ha molti usi; tra cui le fibre dello stelo utilizzate per i pennelli, l'olio di semi per i cosmetici o bruciato nelle lampade. Gli erboristi hanno anche identificato un uso terapeutico.[9]
I semi commestibili[9] possono essere cosparsi sull'insalata o mescolati con acqua per produrre un alimento con aspetto simile all'uovo.
Il raccolto è ora oggetto di ricerche a causa del suo livello eccezionalmente elevato (fino al 45%) di acidi grassi omega-3, che è raro nelle fonti vegetali. I semi contengono dal 38 al 43% di olio e dal 27 al 32% di proteine.[12] Oltre il 50% degli acidi grassi nell'olio di camelina spremuto a freddo è costituito dalla frazione polinsatura. L'olio è anche molto ricco di antiossidanti naturali, come i tocoferoli, che lo rendono altamente stabile, molto resistente all'ossidazione e all'irrancidimento .[13] Contiene normalmente l'1–3% di acido erucico e recentemente sono state introdotte diverse varietà di Camelina sativa a minore contenuto di erucico e anche "zero-erucico" (con un contenuto di acido erucico inferiore all'1%). Il contenuto di vitamina E dell'olio di camelina è di circa 110 mg / 100 g. È adatto per l'uso come olio da cucina in quanto ha un sapore e un aroma di mandorla.[14]
Gli studi hanno dimostrato che il carburante per jet a base di camelina riduce le emissioni nette di carbonio di circa l'80% e la Marina degli Stati uniti lo ha scelto come materia prima per il suo primo test sul biocarburante per aviazione,[15] facendo ripetuti voli con successo.
La Continental Airlines, è stata la prima compagnia aerea commerciale a testare una miscela 50:50 di carburante a biocarburante di derivazione biologica e carburante per jet tradizionale nella prima dimostrazione dell'uso di biocarburanti sostenibili per alimentare un aereo commerciale in Nord America. (Gennaio 2009). Il volo dimostrativo, condotto in collaborazione con Boeing, GE Aviation / CFM International e UOP di Honeywell, ha segnato il primo volo dimostrativo con l'uso di biocarburanti con un vettore commerciale che utilizzava un aereo a due motori: un Boeing 737-800 equipaggiato con CFM International CFM56-7B motori. KLM, la Royal Dutch Airline, è stata la prima compagnia aerea a operare un volo passeggeri con biocarburanti. Il 23 novembre 2009, un Boeing 747 ha volato, trasportando un numero limitato di passeggeri, con uno dei suoi quattro motori funzionanti su un mix 50/50 di biocarburante e cherosene.[16]
La camelina è una coltura a corto ciclo (85–100 giorni) e cresce bene nel clima temperato in terreni leggeri o medi. La camelina viene generalmente seminata in primavera, da marzo a maggio, ma può anche essere seminata in autunno in climi miti.[17]
Una quantità di seme raccomandato è di 3-4 kg / ha, con un interfila da 12 a 20 centimetri.[18] La profondità di semina non deve superare 1 centimetro. Con alte densità di semina, queste piantine diventano competitive con le infestanti. Le piantine emergono rapidamente e possono resistere a gelate moderate in primavera.[4]
La camelina viene raccolta e seminata con attrezzature agricole convenzionali, il che rende facile il suo inserimento in una rotazione delle colture per gli agricoltori che non la coltivano già.[19][20]
C. sativa subsp. linicola è considerata un'infestante nei campi di lino. In effetti, i tentativi di separare i suoi semi dai semi di lino con una macchina vagliatrice nel corso degli anni hanno selezionato semi di dimensioni simili ai semi di lino, un esempio di mimetismo vaviloviano.
Camelina sativa (L.) Crantz è una pianta appartenente alla famiglia Brassicaceae, generalmente conosciuta come dorella, anche occasionalmente gialdina, sommensina, miagro. È originaria dell'Europa e dell'Asia centrale. Questa pianta viene coltivata per i semi oleosi, principalmente in Europa e in Nord America.
Camelina sativa (binomen post Carolum Linnaeum ab Henrico de Crantz anno 1762 statutum)[1] est species generis Camelinae et familiae Brassicacearum. In Europa meridio-orientali propter semina oleifera pabulatur rariusque colitur.
Vide "Camelina sativa" apud Vicispecies. 
Situs scientifici: Tropicos • GRIN • ITIS • Plant List • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • "Camelina sativa" apud Plants for a Future • Plantes d'Afrique • Flora of China • INPN France • Flora of North America • USDA Plants Database Camelina sativa (binomen post Carolum Linnaeum ab Henrico de Crantz anno 1762 statutum) est species generis Camelinae et familiae Brassicacearum. In Europa meridio-orientali propter semina oleifera pabulatur rariusque colitur.
Huttentut (Camelina sativa), ook dederzaad, vlasdodder of vlasdotter genoemd, is een plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De plant komt over het gehele noordelijk halfrond in het wild voor. Mogelijk is de plant oorspronkelijk afkomstig uit West-Azië. De plant heeft een gele bloem.
De bloem wordt door verschillende soorten insecten bestoven. Met name bij bijen is het een erg geliefde bloem vanwege de hoeveelheid nectar.
Uit de zaden kan olie worden geperst. De olie werd vroeger vooral gebruikt voor olielampen, als spijsolie en soms als smeermiddel. De stengels van de plant zijn geschikt voor het maken van bezems. Vroeger werden de kleinere stukjes ook gebruikt als een soort schuursponsje.
Huttentut is een van de planten die ruwweg 2000-3000 jaar geleden werden verbouwd op de zogenaamde raatakkers, ook wel bekend als celtic fields[1]. Het is daarmee een van de oudste Nederlandse cultuurgewassen.
Tegenwoordig is er belangstelling voor toepassing als tweede generatie biodiesel. Op 23 november 2009 was KLM de eerste luchtvaartmaatschappij die gedeeltelijk (één van de vier motoren) op een uit deze plant vervaardigde biokerosine een vliegtuig met passagiers liet vliegen boven Nederland.[2]
Gewas
Plant
Stengel
Bloemen
Hauwtjes
Hauwtje met zaad
Huttentut (Camelina sativa), ook dederzaad, vlasdodder of vlasdotter genoemd, is een plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De plant komt over het gehele noordelijk halfrond in het wild voor. Mogelijk is de plant oorspronkelijk afkomstig uit West-Azië. De plant heeft een gele bloem.
Lnicznik siewny (Camelina sativa (L.) Crantz) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych. Rośnie dziko w Azji i Europie[2]. Zwyczajowe nazwy to także: lnianka, rydz (może powodować nieporozumienia wynikające ze skojarzenia tej rośliny z mleczajem rydzem), lennica, judra, rydzyk, ryżyk. Nazwa „rydz” pochodzi od brunatno-rdzawego zabarwienia nasion[potrzebny przypis]. Niegdyś uprawiany jako roślina oleista. We florze Polski jest archeofitem, niezbyt pospolicie występuje na całym niżu.
Lnicznik siewny wywodzi się najparwdopodobniej z Europy lub regionu Eurosyberyjskiego. Obecnie dzięki działalności człowieka jest szeroko rozprzestrzeniony w całej Europie oraz na znacznych obszarach Azji aż po Japonię. Zawleczony został również do Afryki Północnej (Tunezja), Australii, Ameryki Północnej (USA, Kanada) i Ameryki Południowej (Argentyna, Urugwaj)[3][2][4].
Roślina jednoroczna, przeważnie jara. Siedliska ruderalne i pola uprawne (chwast).
Gatunek umieszczony na polskiej czerwonej liście w kategorii VU (narażony)[9].
Lnicznik siewny (Camelina sativa (L.) Crantz) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych. Rośnie dziko w Azji i Europie. Zwyczajowe nazwy to także: lnianka, rydz (może powodować nieporozumienia wynikające ze skojarzenia tej rośliny z mleczajem rydzem), lennica, judra, rydzyk, ryżyk. Nazwa „rydz” pochodzi od brunatno-rdzawego zabarwienia nasion[potrzebny przypis]. Niegdyś uprawiany jako roślina oleista. We florze Polski jest archeofitem, niezbyt pospolicie występuje na całym niżu.
Oljedådra (Camelina sativa) är en åkerväxt. Den är ettårig, fåbladig, enkel eller upptill grenig, omkring 50 cm hög.
Hos släktet Camelina är skidan päronformig och öppnar sig på det sättet, att sprötet avfaller jämte valvlerna (och således ej kvarsitter på skiljeväggen som hos andra släkten inom familjen korsblommiga växter (Brassicaceae). Skidan hos denna och alla de andra släktena i familjen är en kort skida (silicula), det vill säga högst tre gånger så lång som bred. Groddens rotanlag är ryggliggande.
Oljedådra inkom som kulturväxt under bronsåldern och har sedan spritts över södra och mellersta Skandinavien och södra Finland. Den förekommer även i stora delar av Centraleuropa och delar av Asien samt numera också på sina håll i Nordamerika, men är inte ursprunglig där. (Se utbredningskarta [2])
Förbättrad rening av utsädet har dock minskat förekomsten, Oljedådra klassas sedan 2015 som nationellt utdöd i Sverige.[6] Den har dock, på grund av sin unika balans av essentiella fetter (omega 3, 6 samt 9), samt höga nivåer av antioxidanter (E-vitamin) vilka gör den både hälsosam och tålig mot härskning, börjat odlas igen av företaget byRanch utanför Nyköping. Fröna kallpressas till olja och torrostas för användning som ekologiskt livsmedel. Oljan används även inom hudvårdsindustrin och i djurfoder. Resterna från produktionen pressas, avfettas och används även dessa som näringsladdad ingrediens i djurfoder.
Oljedådra sågs under 1800-talet bland vårsäd, men ännu mer i linåkrar, där den anses som ett svårt ogräs.[4] Numera är den däremot helt utrotad som åkerogräs.[6]
Den är köld- och torkahärdig och kan därför odlas genom såväl vårsådd som höstsådd. Vegetationsperioden är kort, och skörd kan ske redan efter 3 månader.
Oljedådran har små anspråk på mark; mager, sandig mark går bra, men näringstillskott i form av kvävegödsling med 100 kg/ha kan vara lämpligt. Utbytet är 20 – 35 dt/ha.
Redan under bronsåldern användes oljedådran som matväxt, främst i Småland. Man har hittat förkolnade frön på boplatser runtom i Sverige, bland annat har hela 197 exemplar anträffats vid en småländsk boplats vid Gunnarstorp, ett antal som är alltför hög för att den skulle kunna anta att det rör sig om frön från växter som funnits på platsen. 35 exemplar har hittats i Skåne vid Fosie IV, medan "bara" 20 stycken frön hittades i Elestorp i Halland. Dessa tre områden är för övrigt de landskap där den förekommer mest.
Oljedådra har i Sverige ibland odlats för oljepressning ur fröna. I Östeuropa odlas den ännu mer allmänt. "12 kappar frön (omkring 60 liter) giva 4 kannor (10,5 liter) olja".[7]
Oljan har i Sverige förr använts både i lampor och som matolja.
Sedan sekelskiftet 2000 har försök gjorts att framställa bränsle för dieselmotorer av oljan. Förhoppningar finns att detta p.g.a. att oljedådran är så lättodlad, ska kunna bli ekonomiskt konkurrenskraftigt gentemot andra energigrödor.
Dieselbränsle framställt av oljedådra har bättre kallstartegenskaper än motsvarande bränsle baserat på rapsolja.
Oljedådreolja är snabbtorkande, och lämpar sig därför väl som råvara vid framställning av fernissor och lacker.
Wikimedia Commons har media som rör Oljedådra.
Oljedådra (Camelina sativa) är en åkerväxt. Den är ettårig, fåbladig, enkel eller upptill grenig, omkring 50 cm hög.
Camelina sativa là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Crantz mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.[1]
Camelina sativa là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được (L.) Crantz mô tả khoa học đầu tiên năm 1762.
亚麻荠（学名：Camelina sativa）为十字花科亚麻荠属下的一个种。
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
![[2]](http://linnaeus.nrm.se/flora/di/brassica/camel/camesatv.jpg){kind=link}