Genista germanica ye una especie del xéneru Genista perteneciente a la familia de les fabacees. Ye orixinaria d'Europa.
Ye una planta perenne (semi) parrotal que crez hasta un altor de 20 a 60 cm. Los tarmos son erectos a ascendentes. Les cañes nueves son de color verde, peludas y ensin escayos. Les cañes más vieyes son de color marrón, desnudes y llargos escayos d'hasta 2,5 cm de llargor. Los biltos contienen taninos y, como'l de la escoba tintoreru , un tinte mariellu. Les fueyes son de 10 a 20 mm de llargu, 4-8 mm d'anchu y estrechu-ovaes a llanceolaes. El marxe de la fueya ye enteru. Les flores son de color oro, de 8 y 12 mm de diámetru. Tán dispuestes nuna inflorescencia terminal, de trés a cinco centímetros de llargu. Los tarmos de la flor tán cubiertos de pelo que sobresalen. El frutu ye de color negru, marrón, de 8 a 15 mm de llargu, 3-5 mm, densamente pilosos, y contienen 2-5 de granes en forma de lente de color marrón.
Tola planta contién alcaloides tóxicos quinolizidínicos , especialmente les granes, que, como les flores contienen alcaloides al 0,25%. La yerba contién principalmente esparteína.
Genista germanica describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 710–711. 1753.[1]
Genista: nome xenéricu que provién del llatín de la que los reis y reines Plantagenet d'Inglaterra tomaron el so nome, planta Genesta o plante genest, n'alusión a una hestoria que, cuando Guillermo'l Conquistador embarcóse camín d'Inglaterra, arrincó una planta que se caltenía firme, aprofiantemente, a una roca y meter nel so cascu como símbolu de qu'él tamién sería tenáz na so venturera xera. La planta foi la llamada planta genista en llatín. Esta ye una bona hestoria, pero per desgracia Guillermo'l Conquistador llegó muncho primero de los Plantagenet y en realidá foi Godofredo d'Anjou que foi moteyáu'l Plantagenet, porque llevaba un ramito de flores marielles de retama nel so cascu como una insinia (genêt ye'l nome francés del parrotal de retama), y foi el so fíu, Enrique II, el que se convirtió nel primera rei Plantagenet. Otres esplicaciones históriques son que Geoffrey llantó esti parrotal como una cubierta de caza o qu'él la usaba p'azotase a sigo mesmu. Nun foi hasta que Ricardo de York, el padre de los dos reis Eduardu IV y Ricardu III, cuando los miembros d'esta familia adoptaron el nome de Plantagenet, y depués aplicóse retroactivamente a los descendientes de Godofredo I d'Anjou como'l nome dinásticu.[2]
germanica: epítetu xeográficu qu'alude al so localización en Germania.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Genista germanica ye una especie del xéneru Genista perteneciente a la familia de les fabacees. Ye orixinaria d'Europa.
Alman nazı (lat. Genista germanica) - paxlakimilər fəsiləsinin naz cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.
Alman nazı (lat. Genista germanica) - paxlakimilər fəsiləsinin naz cinsinə aid bitki növü.
Kručinka německá (Genista germanica L.) je polokeř 5–60 cm vysoký. Má poléhavý trnitý kmínek, listy jsou 0,8–2 cm dlouhé a šedozelené. Letorosty jsou podélně žebernaté, bez trnů a chlupaté. Květy žluté, ve vzpřímených hroznech. Kvete V–VI. Plodem je hnědý, lesklý, podlouhlý lusk. Semena jsou jedovatá.
Polokeř 5–60 cm vysoký s poléhavým kmínkem. Kmínek je lysý či kratičce plstnatý a trnitý. Borka je zabarvená do hněda. Trny) jsou jednoduché i větvené, 1–2 cm dlouhé. Trny mají nejdříve zelené zbarvení, později přechází do hněda a jsou vytrvalé. Přímé Letorosty jsou četné, podélně žebernaté a jsou bez trnů, většinou chlupaté. Postranní kořeny jsou vyvinuty silněji než kořen hlavní, který je oproti nim poměrně krátký.
Oválné šedozelené listy jsou střídavé, kratičce řapíkaté nebo přisedlé, 0,8–2 cm dlouhé a na vrcholu zašpičatělé. List je na líci lysý a na rubu odstále chlupatý. Sytě žluté květy najdeme na koncích letorostů ve vzpřímených hroznech. Květní kalich je odstále chlupatý a rozdělený na dva pysky. Koruna květu s vejčitou lysou pavézou, lysými křídly a dlouhým, lysým člunkem je na první pohled dobře poznatelná. Kručinka německá kvete v květnu až červnu, poněkud dříve než kručinka barvířská.
Plodem je hnědý podlouhlý lusk. Na jeho vrcholu se nachází dlouho vytrvávající čnělka. Lusk je dlouze chlupatý a lesklý. Běžně v něm dozrává 1–5 zploštělých, lesklých, hnědých semen. Semena obsahují alkaloid cytisin – jsou jedovatá.
Najdeme ji na převážně lehkých a zpravidla kyselých půdách. Vyskytuje se ve společenstvech světlých doubrav, na okraji lesů borových. Roste dále i na pastvinách a vřesovištích.
Co se týče světového měřítka, kručinka německá má areál evropský. Daří se jí téměř na celém území ČR a to od nížin po podhůří, kde se vyskytuje jen vzácně. Chybí v alpské oblasti a blízko mořského pobřeží ji nalezneme jen zřídka. Oblasti výskytu jsou vždy chudé na vápno a většinou suché.
Léčivé účinky jsou podobné jako u kručinky barvířské. Sbírá se převážně nať a to na léčbu močových kamenů nebo infekcí močových cest či zvýšení nízkého krevního tlaku.
Obrázky, zvuky či videa k tématu kručinka německá ve Wikimedia Commons
Galerie kručinka německá ve Wikimedia CommonsKručinka německá (Genista germanica L.) je polokeř 5–60 cm vysoký. Má poléhavý trnitý kmínek, listy jsou 0,8–2 cm dlouhé a šedozelené. Letorosty jsou podélně žebernaté, bez trnů a chlupaté. Květy žluté, ve vzpřímených hroznech. Kvete V–VI. Plodem je hnědý, lesklý, podlouhlý lusk. Semena jsou jedovatá.
Der Deutsche Ginster (Genista germanica)[1] ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Ginster (Genista) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).
Der Deutsche Ginster ist ein Halbstrauch mit einer Wuchshöhe von 20 bis 60 Zentimetern. Die Sprossachsen sind aufrecht bis aufsteigend. Die Rinde junger Zweige ist grün, dicht behaart und sie sind dornenlos. Die Rinde ältere Zweige ist braun, kahl und sie tragen bis zu 2,5 Zentimeter lange, grüne Dornen, die im unteren Stängelbereich verzweigt sind.
Die Laubblätter sind fast sitzend. Die ungeteilte Blattspreite ist bei einer Länge von 10 bis 20 Millimetern sowie einer Breite von 4 bis 8 Millimetern schmal-eiförmig bis lanzettlich. Die Blattflächen sind grasgrün, die -unterseite behaart, die -oberseite kahl. Der Blattrand ist ganzrandig und mit abstehenden Haaren „besetzt“.
Die Blütezeit reicht von Mai bis August. Die Blüten sind in endständigen, 3 bis 5 Zentimeter langen traubigen Blütenständen angeordnet. Die Blütenstiele sind abstehend behaart. Die Deckblätter sind schmal und halb so lang wie die Blütenstiele.
Die zwittrige Blüte ist zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Blütenkelch ist abstehend behaart. Die goldgelbe Blütenkrone besitzt die Form einer Schmetterlingsblüte und ist 8 bis 12 Millimeter lang.
Die Hülsenfrucht ist bei Reife schwarzbraun, 8 bis 15 Millimeter lang, 3 bis 5 Millimeter breit, dicht behaart und enthält zwei bis fünf Samen. Die braunen Samen sind linsenförmig.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 42 oder 44.[2]
Die Sprossachsen enthalten Gerbstoffe und, ähnlich wie der Färber-Ginster, einen gelben Farbstoff. Der Deutsche Ginster ist durch Chinolizidinalkaloide giftig, besonders die Samen, die wie die Blüten bei einem Gesamtalkaloidgehalt von bis 0,25 % v. a. Cytisin enthalten. Die grünen Pflanzenteile enthalt vor allem Spartein.
Das Verbreitungsgebiet reicht im Süden bis Südwest-Frankreich, Mittel-Italien und Bulgarien, im Norden bis Süd-Schweden, im Osten bis West-Russland. Im eigentlichen Mittelmeerraum fehlt der Deutsche Ginster. Er gilt in Österreich als regional gefährdet (im westlichen Alpengebiet, im nördlichen Alpenvorland und im pannonischen Gebiet, in Vorarlberg fehlt er). In Deutschland ist er in Mecklenburg-Vorpommern, Schleswig-Holstein und Niedersachsen vom Aussterben bedroht, in etlichen anderen Bundesländern gefährdet oder stark gefährdet.
Der Deutsche Ginster ist ein Säurezeiger und „meidet“ Kalkgebiete. Sie wächst häufig auf trockenen Sandböden, besonders in Heiden, lichten (Eichen-)Wäldern und auf Magerwiesen. Sie kommt in der kollinen und montanen Höhenstufe vor, südlich der Alpen steigt sie bis in eine Höhenlage von 2300 Metern auf, nördlich davon nur bis 800 Metern. Pflanzensoziologisch ist sie in Mitteleuropa eine Charakterart der Assoziation Genisto germanicae-Callunetum aus dem Verband Genistion pilosae.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2w+ (mäßig trocken aber stark wechselnd), Lichtzahl L = 3 (halbschattig), Reaktionszahl R = 2 (sauer), Temperaturzahl T = 3+ (unter-montan und ober-kollin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 4 (subkontinental).[3]
Die Erstveröffentlichung von Genista germanica erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 710.[4] Ein Homonym ist Genista germanica Brot., das 1804 in Flora Lusitanica, 2, S. 90 veröffentlicht wurde.[4]
Für den Deutschen Ginster bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Erdpfriemen, Ginst, Ginster, Heideblüh / Hoadenblüh (Salzburg), Stechend Pfriemen, Stachelpfriemen, Stäckheide (Delmenhorst), Stechheide (Delmenhorst) und Wrietkrut (Mecklenburg).[5]
Der Deutsche Ginster (Genista germanica) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Ginster (Genista) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae).
De Düütsche Braambusch (Genista germanica) is en Aart ut dat Geslecht vun de Braambüsch.
De Düütsche Braambusch is en mehrjöhrigen (Half-) Struuk, de 20 bit 60 cm hooch weern deit. De Stengels staht liekup oder wasst jedenfalls in de Hööchd. Junge Twiegen sünd gröön. Dor wasst dichte Haare up, man keen Döörn. Twiegen, de wat öller sünd, sünd bruun un kahl. Man dor wasst denn gröne Döörn up, de bit 2,5 cm lang sünd. Unnen an den Stengel wasst dor annere Twiegen an. In de Plant sitt Garvstoffen in un ok, liek so, as bi den Farv-Braambusch, en gelen Farvstoff. De Blöer sitt meist an'n Twieg. De sünd nich deelt, 10 bit 20 mm lang, 4 bit 8 mm breet, hefft de Form vun en Ei oder en beten mehr länglich. Se sünd grasgröön. Unnen wasst Haare an, boven sünd se kahl. Över den ganzen Rand vun de Blöer hen sitt Haare an, de afstahn doot.
De Planten bleiht vun Mai bit August. De Blöten sünd goldgeel, in'n Döörsnitt 8 bit 12 mm groot. Se sitt an'n Enn in Druven tohopen, de 3 bit 5 cm groot sünd. An de Blötenstengels sitt Haare an, de afstaht. De Deckblöer sünd small un half so lang, as de Blötenstengels. De Pulen sünd swartbruun, 8 bit 15 mm lang un 3 bit 5 mm breet. Dor wasst dichte Haare up. Binnen finnt sik 2 bit 5 brune Saatköörn in, de utseht, as Linsen.
De ganze Planten is giftig, vunwegen dat dor Chinolizidinalkaloide in sitten doot. Sunnerlich de Saat is giftig. Dor steckt en Andeel vun bit hen to 0,25 % v. a. Cytisin in, just, as in de Blomen. In dat Kruut sitt u. a. Spartein.
De Länner, wo de Düütsche Braambusch tohuse is, langt vun Süüdwest-Frankriek, Middel-Italien un Bulgarien in'n Süden bit na Süüd-Sweden in'n Norden un West-Russland in'n Osten. Rund um de Middellannsche See to fehlt de Düütsche Braambusch. In Öösterriek is sien Bestand in Gefohr (in de westlichen Alpen, in dat nöördliche Vörland vun de Alpen un in Pannonien sütt dat so ut. In Vörarlberg fehlt he ganz). In Düütschland is he in Meckelnborg-Vörpommern, Sleswig-Holsteen un Neddersassen meist utstorven, in en ganze Reeg vun annere Bundslänner is sien Bestand in Gefohr.
De Aart wiest suern Grund an. Up kalkigen Grund wasst se nich. Faken wasst se up drögen Sandgrund, sunnerlich in de Heid, in apene Ekenhölter un up sore Wischen. In de Bargen wasst de Plant ok, süüdlich vun de Alpen kladdert se rup bit to 2.300 m, nöördlich vun de Alpen man bloß bit 800 m. Vun de Plantensoziologie her höllt se sik geern up, wo ok de Genisto germanicae-Callunetum wasst.
. Mehr Biller, Videos oder Audiodateien to’t Thema gifft dat bi Wikimedia Commons. De Düütsche Braambusch (Genista germanica) is en Aart ut dat Geslecht vun de Braambüsch.
Genista germanica, the German greenweed,[1] is a plant species in the genus Genista belonging to the family Fabaceae.
This species grows in Central Europe, Western Europe and Southern Europe (Belarus, Estonia, Lithuania, Russian Federation, Ukraine, Austria, Belgium, Czechoslovakia; Germany, Hungary, Netherlands, Poland, Switzerland, Denmark, Sweden, Bulgaria, Former Yugoslavia, Italy, Romania, France).[2][3][4] These shrubs can be found in thickets, poor pastures, heaths and dry meadows, preferably on acidic soils, usually between 0–800 metres (0–2,625 ft), rarely up to 1,400 metres (4,600 ft) above sea level.[5]
Genista germanica can grow to 0.6 metres (2 ft 0 in).[2] These small perennial shrubs may have erect or prostrate stems, woody at the base, with robust simple or branched thorns. Only the young branches are green, slightly hairy. The deciduous leaves are oval-lanceolate, bright green and pubescent. The flowers, hermaphrodite, are gathered in short racemes, the calyx is pubescent with lanceolate teeth, the corolla is yellow. They bloom in May and June. The fruits are ovoid legumes of about 10 mm, with 2 to 4 ovoid, brownish seeds.[5]
Plant of Genista germanica
Close-up on flowers
Leaves and thorns
Genista germanica, the German greenweed, is a plant species in the genus Genista belonging to the family Fabaceae.
Genista germanica es una especie del género Genista perteneciente a la familia de las fabáceas. Es originaria de Europa.
Es una planta perenne (semi) arbusto que crece hasta una altura de 20 a 60 cm. Los tallos son erectos a ascendentes. Las ramas jóvenes son de color verde, peludas y sin espinas. Las ramas más viejas son de color marrón, desnudas y largas espinas de hasta 2,5 cm de longitud. Los brotes contienen taninos y, como el de la escoba tintorero , un tinte amarillo. Las hojas son de 10 a 20 mm de largo, 4-8 mm de ancho y estrecho-ovadas a lanceoladas. El margen de la hoja es entero. Las flores son de color oro, de 8 y 12 mm de diámetro. Están dispuestas en una inflorescencia terminal, de tres a cinco centímetros de largo. Los tallos de la flor están cubiertos de pelo que sobresalen. El fruto es de color negro, marrón, de 8 a 15 mm de largo, 3-5 mm, densamente pilosos, y contienen 2-5 de semillas en forma de lente de color marrón.
Toda la planta contiene alcaloides tóxicos quinolizidínicos , especialmente las semillas, que, como las flores contienen alcaloides al 0,25%. La hierba contiene principalmente esparteína.
Genista germanica fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 710–711. 1753.[1]
Genista: nombre genérico que proviene del latín de la que los reyes y reinas Plantagenet de Inglaterra tomaron su nombre, planta Genesta o plante genest, en alusión a una historia que, cuando Guillermo el Conquistador se embarcó rumbo a Inglaterra, arrancó una planta que se mantenía firme, tenazmente, a una roca y la metió en su casco como símbolo de que él también sería tenaz en su arriesgada tarea. La planta fue la llamada planta genista en latín. Esta es una buena historia, pero por desgracia Guillermo el Conquistador llegó mucho antes de los Plantagenet y en realidad fue Godofredo de Anjou que fue apodado el Plantagenet, porque llevaba un ramito de flores amarillas de retama en su casco como una insignia (genêt es el nombre francés del arbusto de retama), y fue su hijo, Enrique II, el que se convirtió en el primer rey Plantagenet. Otras explicaciones históricas son que Geoffrey plantó este arbusto como una cubierta de caza o que él la usaba para azotarse a sí mismo. No fue hasta que Ricardo de York, el padre de los dos reyes Eduardo IV y Ricardo III, cuando los miembros de esta familia adoptaron el nombre de Plantagenet, y luego se aplicó retroactivamente a los descendientes de Godofredo I de Anjou como el nombre dinástico.[2]
germanica: epíteto geográfico que alude a su localización en Germania.
De Carintia
Habitus
Inflorescencia
Genista germanica es una especie del género Genista perteneciente a la familia de las fabáceas. Es originaria de Europa.
Le genêt d'Allemagne (Genista germanica) est une espèce de petit arbrisseau vivace et épineux de la famille des Fabaceae.
Haut de 30 à 60 cm, cette plante ligneuse, aux rameaux dressés, verts, velus, présente des épines (souvent ramifiées, parfois simples) sur les rameaux anciens tandis que les jeunes restent inermes. Les feuilles sont simples, munies d'un court pétiole, lancéolées, luisantes, ciliées, dépourvues de stipules. Les fleurs jaunes, petites, velues, se disposent en grappes terminales.
Espèce européenne, le genêt d'Allemagne vit en Europe centrale, jusqu'au Danemark, à la Russie et à l'Italie centrales. En France métropolitaine, on le trouve dans presque tout l'Est, disséminé dans le Centre ; absent du Nord, de l'Ouest et du Midi.
Héliophile, il peuple les bois clairs, les landes, les pelouses sur des sols siliceux. Floraison en mai et juin.
Il est signalé en forte régression dans le territoire de la flore de J. Lambinon et al.[1].
Le genêt d'Allemagne (Genista germanica) est une espèce de petit arbrisseau vivace et épineux de la famille des Fabaceae.
Kałata žandawa (Genista germanica) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
Kałata žandawa je kerk, kotryž docpěje wysokosć wot 30 hač do 60 cm. Starše hałuzy su sylnje ćernjojte, při čimž ćernje su rozhałuzowane. Młode hałuzy njenjesu ćernje, ale su lisćate. Trawuzelena rostlina je hrubje kosmata.
Cyłokromne łopjena su lancetojte a docpěja dołhosć wot 10 hač do 20 mm a šěrokosć wot hač do 8 mm. Pódlanske łopješka faluja.
Kćěje wot meje hač do junija. Kćenja docpěja dołhosć wot nimale 1 cm. Chorhoj je naha a krótši hač kosmaty čołmik. Keluch je kosmaty. Króna docpěje dołhosć wot 7 hač 11 mm.
Łušćinowy płód je dołho wotestejo kosmata a docpěje dołhosć wot něhdźe 1 cm.
Wobsahuje alkaloidy, na př. jědojty cytisin.
Rosće na lěsnych a pućowych kromach, na holach mjez wrjosom. Ma radšo małowutkate pódy.
Rostlina je w srjedźnej a wuchodnej Europje rozšěrjena, při čimž na sewjer hač do južneje Šwedskeje a na juh hač do sewjerneje Italskeje wustupuje.
Jeli sy jedyn z mjenowanych njedostatkow skorigował(a), wotstroń prošu potrjecheny parameter předłohi {{Předźěłuj}}. Podrobnosće namakaš w dokumentaciji.
Kałata žandawa (Genista germanica) je kerkowa rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).
De Duitse brem (Genista germanica) is een giftige struik, die tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae) behoort. De soort komt in bijna geheel Europa voor. De Duitse brem staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeer zeldzaam en zeer sterk afgenomen. In Nederland komt de struik voor in Gelderland, Overijssel en in Limburg aan de grens met Duitsland. Zowel de planten als de zaden zijn giftig. De Duitse brem wordt ook in de siertuin gebruikt.
De struik wordt 15-60 cm hoog en heeft groene bladeren, die vanonder schuin afstaand behaard zijn. Langs de bladrand zitten afstaande haren. De smal-eironde tot lancetvormige bladeren hebben een zeer korte bladsteel en zijn 1-2 x 0,4-0,8 cm groot. De jonge twijgen zijn dicht, zacht behaard en hebben geen stekels. De oudere takken zijn bruin en onbehaard en hebben vaak vertakte stekels. De bloeiende toppen bevatten evenals de verfbrem (Genista tinctoria) een gele verfstof.
De Duitse brem bloeit in mei en juni met gele, 0,8-1 cm grote, goudgele bloemen. De vlag van de bloem is korter dan de kiel en ongeveer 8 mm lang. De schutbladen zijn korter dan de bloemstelen, die ongeveer 1 mm lang zijn. De bloemen zijn gerangschikt in een 3 tot 5 cm lange tros.
De behaarde, zwartbruine vrucht is een 0,8-1,5 x 0,3-0.5 cm grote peul met twee tot vijf bruine, lensvormige zaden.
De struik komt voor aan bosranden en langs heidevelden op matig droge, voedselarme grond.
De gehele struik is giftig door het alkaloïde chinolizidine. Vooral de zaden en de bloemen zijn giftig doordat ze tot 0,25 % alkaloïden bevatten, waarvan cytisine het hoofdbestanddeel is. De twijgen bevatten vooral sparteïne.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Genista germanica op Wikimedia Commons. De Duitse brem (Genista germanica) is een giftige struik, die tot de vlinderbloemenfamilie (Leguminosae) behoort. De soort komt in bijna geheel Europa voor. De Duitse brem staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeer zeldzaam en zeer sterk afgenomen. In Nederland komt de struik voor in Gelderland, Overijssel en in Limburg aan de grens met Duitsland. Zowel de planten als de zaden zijn giftig. De Duitse brem wordt ook in de siertuin gebruikt.
De struik wordt 15-60 cm hoog en heeft groene bladeren, die vanonder schuin afstaand behaard zijn. Langs de bladrand zitten afstaande haren. De smal-eironde tot lancetvormige bladeren hebben een zeer korte bladsteel en zijn 1-2 x 0,4-0,8 cm groot. De jonge twijgen zijn dicht, zacht behaard en hebben geen stekels. De oudere takken zijn bruin en onbehaard en hebben vaak vertakte stekels. De bloeiende toppen bevatten evenals de verfbrem (Genista tinctoria) een gele verfstof.
De Duitse brem bloeit in mei en juni met gele, 0,8-1 cm grote, goudgele bloemen. De vlag van de bloem is korter dan de kiel en ongeveer 8 mm lang. De schutbladen zijn korter dan de bloemstelen, die ongeveer 1 mm lang zijn. De bloemen zijn gerangschikt in een 3 tot 5 cm lange tros.
De behaarde, zwartbruine vrucht is een 0,8-1,5 x 0,3-0.5 cm grote peul met twee tot vijf bruine, lensvormige zaden.
De struik komt voor aan bosranden en langs heidevelden op matig droge, voedselarme grond.
Janowiec ciernisty (Genista germanica L.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych (Fabaceae). Występuje w Europie Środkowej do wysokości 800 m n.p.m. W Polsce rozpowszechniony na Ziemi lubuskiej, Dolnym i Górnym Śląsku, w Małopolsce, Lubelszczyźnie i Mazowszu. Brak go lub jest bardzo rzadki w Polsce północnej, w Wielkopolsce, w niższych położeniach Sudetów i Karpat[2]. Przez Polskę przechodzi północna granica zasięgu.
Janowiec ciernisty (Genista germanica L.) – gatunek rośliny z rodziny bobowatych (Fabaceae). Występuje w Europie Środkowej do wysokości 800 m n.p.m. W Polsce rozpowszechniony na Ziemi lubuskiej, Dolnym i Górnym Śląsku, w Małopolsce, Lubelszczyźnie i Mazowszu. Brak go lub jest bardzo rzadki w Polsce północnej, w Wielkopolsce, w niższych położeniach Sudetów i Karpat. Przez Polskę przechodzi północna granica zasięgu.
Tysk ginst, även kallad tagginst[1] (Genista germanica) är en växtart i familjen ärtväxter.
Artens utbredning i Sverige är sparsam, och begränsas nu för tiden endast till Halland (där den är fridlyst[2] ), men återfinns i stora delar av Kontinentaleuropa (Vitryssland, Estland, Litauen, Ryssland, Ukraina, Ungern, Polen, Österrike, Schweiz, Tjeckien, Slovakien Tyskland, Belgien, Nederländerna, Danmark, Sverige, Bulgarien, Rumänien, forna Jugoslavien, Italien och Frankrike). [3][4][5]
Wikimedia Commons har media som rör Tysk ginst.
Tysk ginst, även kallad tagginst (Genista germanica) är en växtart i familjen ärtväxter.
Дрік германський (Genista germanica L.) — рослина родини Бобових.
Рослина з колючками у пазухах листків і молодих пагонів, листки сидячі, як і молоді гілочки, чашечка й плоди волохато-повстисті. Плід — біб, близько 1 см завдовжки і 4,5 мм завширшки, з 2-5 насінинами. Багаторічник. Висота — 25-70 см. Період цвітіння — червень-липень.
Росте в мішаних та соснових лісах, чагарниках, на полянах. Тіньовитривала рослина.
Поширена на Поліссі, Розточчі — Опіллі, правобережному Лісостепу, в Карпатах.
Це незавершена стаття про Бобові.Genista germanica là một loài thực vật thuộc chi Genista.
.jpg)
.jpg){kind=small}
Bài viết liên quan đến tông đậu Genisteae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Genista germanica là một loài thực vật thuộc chi Genista.
Genista germanica L.
Дрок германский (лат. Genista germanica) — многолетний кустарник семейства Бобовых, произрастающее в сосновых и широколиственных лесах Европы и европейской части России, кроме северных и южных районов.
Дрок германский — это невысокий (до 60 см в высоту и 120 см в диаметре) кустарник с прямыми опушенными ветвями и сидячими, до 2 см длиной густоопушенными снизу листьями ланцетовидной формы. Их края имеют реснитчатое опушение, а у основания — зелёные колючки.
Почти каждый побег заканчивается золотисто-жёлтым колосовидным соцветием до 5 см длиной. Цветёт с начала июня до конца июля, иногда — до первой половины августа[2].
Плоды бобовидные, продолговатые, длиной 8–12 мм и шириной 4–5 мм, мохнато-волосистые. Созревают в начале октября, причём их созревание происходит параллельно с ростом побегов, который продолжается до наступления заморозков; поэтому побеги одревесневают лишь на 25—75 % и ежегодно обмерзают, однако куст снова восстанавливается и цветет.
Растёт в сухих сосновых лесах на дюнах и песчаных гривах вдоль современных и древних долин крупных рек, на склонах междюнных понижений, по опушкам и среди кустарников, на осветлённых местах в борах по краям заболоченных понижений. Предпочитает песчаную почву[2].
Обычно встречается единичными особями или небольшими группами, местами образует довольно многочисленные популяции.
Дрок германский (лат. Genista germanica) — многолетний кустарник семейства Бобовых, произрастающее в сосновых и широколиственных лесах Европы и европейской части России, кроме северных и южных районов.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
