Atypus és un gènere d'aranyes migalomorfs de la família Atypidae que comprèn espècies d'aspecte robust i de grandària mitjana. Ocupen un niu de seda tubular i tancat, situat en la seva major part sota el nivell del sòl.
Atypus és un gènere d'aranyes migalomorfs de la família Atypidae que comprèn espècies d'aspecte robust i de grandària mitjana. Ocupen un niu de seda tubular i tancat, situat en la seva major part sota el nivell del sòl.
Atypus je jedním ze tří rodů v podzemí žijících pavouků z čeledi sklípkánkovitých, kteří mají stejné české jméno sklípkánek. Patří k vývojově nejstarším pavoukům sklípkanům a jako jediní z nich žijí v přírodě Střední Evropy. Nespřádají sítě, celý život stráví v podzemní noře. Lidem nejsou nebezpeční.
Jsou to pavouci s mohutnými chelicerami namířenými dopředu, které mají na koncích dlouhé drápky jež zabodávají do kořisti. Na spodu zadečku mají dvě světlá políčka kryjící dva páry plícních vaků. Na hlavohrudi mají osm očí namířených dopředu, dvě střední jsou velké a po jejích stranách je po třech malých. Mají menší počet snovacích bradavek a vytvářejí jen jeden druh vlákna, netkají sítě. Zavalité tělo je neseno krátkýma nohama, které jsou uzpůsobeny k pohybu po pavučinové vystýlce v úzké noře.
Areály všech tří druhů se překrývají ve Střední Evropě. Sklípkánek černý má hlavní výskyt na Balkáně, sklípkánek pontický v oblastech okolo Černého a Kaspického moře a Česká republika je na okraji jejich areálů. Sklípkánek hnědý je rozšířen od Pyrenejského poloostrova přes střed Evropu po Ukrajinu, Malou Asii a Afghánistán; zasahuje i na jih Skandinávie.
V porovnání s jinými pavouky nejsou schopni se příliš rozšiřovat na nová stanoviště, nohy nemají uzpůsobené k dlouhé chůzi, po zemi se pohybují nemotorně a po opuštění rodné nory, jako 3 mm velká mláďata, daleko nedojdou. Proto obvykle žijí v koloniích na prostoru nemnoha čtverečních metrů. Na vzdálenější místo se mohou dostat jen když po odchodu z nory utkají pavučinové vlákno a k cestování využijí větru. Musí ale dolétnou na stejnou lokalitu blízko sebe nejméně dva jedinci opačného pohlaví, nalézt vhodná místa pro založení nory, dožít se dospělosti, poté se navzájem nalézt a úspěšně spářit. Tendenci šířit se větrem mají nejspíše mláďata sklípkánka hnědého, která jsou nejlehčí.
Nacházíme je v teplých a suchých oblastech, nejčastěji na bezlesém nebo jen řídce dřevinami zarostlém, svažitém terénu orientovaném k jihu až jihozápadu. Nejnáročnější na teplo a sucho je sklípkánek pontický, který žije převážně na otevřených, dřevinami nezastíněných stanovištích porostlých stepními travinami. Sklípkánek černý obývá jak slunci otevřená, tak i zastíněná místa. Sklípkánek hnědý se vyskytuje na místech chráněných řídkými stromy nebo keři před přílišnými teplotními a vlhkostními výkyvy. Všem vyhovuje hlubší, kamenitá půda která má dobrou soudržnost a dovoluje vyhloubit relativně hlubokou noru.
Celý život tráví v úzkých norách hlubokých až 30 cm, které si sami vyhrabou a postupně zvětšují chelicerami. Vespod bývá nora rozšířena, celá je vystlaná pavučinou a pavouk ji používá k odpočinku i úkrytu, přebývá v ní i přes zimu. Nora je propojena s na povrchu uloženou pavučinovou lapací trubici až 20 cm dlouhou. Samice svou noru nikdy neopustí, samec jednou a definitivně, když odchází za samicí.
Pavouk číhá v noře nebo přímo v trubici a pokud se ji kořist dotkne, bleskově vyrazí a přes pavučinovou stěnu do ní zasekne dlouhé drápky chelicer. Následně vstříkne jed i trávicí enzymy, načež ochablý úlovek vtáhne přes pavučinou stěnu na dno nory. Tam ji, následkem enzymů rozloženou do tekutého stavu, vysaje. Díru v trubici po kořisti opraví a nerozložené zbytky (kosti, krovky, kůže) vynese ven nebo uloží na dně nory, své výkaly z trubice vystřikuje. Loví brouky, škvory, včely, mouchy, cvrčky, šváby, mravence i plže.
Nory slouží nejen jako ochrana před nepřízní počasí a skrýš pro lov ze zálohy, ale i poměrně účinný úkryt před útoky přirozených nepřátel. Bývá ohrožován především hrabalkami, které sklípkánky loví jako konzervovanou potravu pro své budoucí larvy.
Po třetím svlékání, které proběhne za tři až čtyři roky po vylíhnutí z vajíčka, je pavouk dospělý a schopný se rozmnožovat. Samci se při tomto svlečení kutikuly prodlouží nohy, které mu usnadní chůzi po terénu. Ten v noci svou noru poprvé a navždy opustí a odejde pátrat po noře samice. Nory se na lokalitách vyskytují ve skupinách, takže často hledá v okruhu jen několika metrů. Pokud jej samice příjme vstoupí do její nory, kde proběhne dlouhé páření; samec poté umírá. Samice žijí 8 až 10 let.
Samice sklípkánka pontického a černého se páří počátkem léta, kdežto u sklípkánka hnědého se čerstvě dospělé samice páří na podzim a starší samice, které vychovávaly mláďata z předešlého páření, se znovu páří až na jaře. Samice spářené v létě krátce nato nakladou vajíčka do kokonů, samice spářené na podzim snesou vajíčka až příští rok. Na konci léta se mladí pavoučci vylíhnou, poprvé se svléknou a zimu přečkají se samici v noře, příští rok na jaře se svléknou podruhé a velcí asi 3 mm opustí noru. Odcházejí vyhledat vhodné místo na stavbu své nory, někteří vytvoří vlákno a nechají se odnést větrem. Na novém místě si vyhloubí plytkou noru a utkají vlákno na její vystýlku i na drobnou lapací trubici. Noru i trubici postupně zvětšují.
Rod Atypus je dle posledních údajů ve "World Spider Catalog" tvořen 37 druhy rozšířenými v Evropě, jižní Asii a v Severní Americe. V české krajině se vyskytují pouze tři druhy, které si jsou morfologicky i způsobem života velmi podobné. Mezi nejzřetelnější rozlišovací znaky mezi nimi patří:
Obrázky, zvuky či videa k tématu sklípkánek ve Wikimedia Commons
Atypus je jedním ze tří rodů v podzemí žijících pavouků z čeledi sklípkánkovitých, kteří mají stejné české jméno sklípkánek. Patří k vývojově nejstarším pavoukům sklípkanům a jako jediní z nich žijí v přírodě Střední Evropy. Nespřádají sítě, celý život stráví v podzemní noře. Lidem nejsou nebezpeční.
Atypus ist eine Gattung der Familie der Tapezierspinnen. Zu dieser Gattung gehören 34 Arten, die in Asien, Nordafrika, den USA und in Europa von Großbritannien bis zur Ukraine verbreitet sind.[1] Drei Arten kommen auch in Mitteleuropa vor: A. affinis, A. muralis und A. piceus. Die Gattung wurde erstmals 1804 von Pierre André Latreille beschrieben.
Die Cheliceren der Gattung sind gerade nach vorne gerichtet und fast so groß wie der Vorderkörper (Prosoma). Die Spinnwarzen am Hinterleib sind deutlich sichtbar. Die Färbung ist dunkelbraun bis tiefschwarz. Die Weibchen erreichen eine Körperlänge von 10 bis 15 mm, Männchen werden etwa 10 mm groß.
Männchen haben eine Lebenserwartung von 3 bis 4 Jahren, Weibchen leben 8–10 Jahre. Wie alle Tapezierspinnen leben sie in Röhren, die mit Spinnseide ausgekleidet sind. Bei der Gattung Atypus bestehen diese aus einem unterirdischen, senkrechten Teil und einem oberirdischen waagerechten Teil, der meist auf dem Boden aufliegt. Tagsüber halten sich die Spinnen im senkrechten Teil auf. Nachts sitzen sie im oberirdischen Teil; Arthropoden, die dann über die Röhre laufen, werden von innen mit den Cheliceren gegriffen und durch die Röhrenwand nach innen gezerrt. Das Loch wird später wieder verschlossen.
Die in Mitteleuropa vorkommenden Tapezierspinnen sind nur gering giftig. Die Lokalsymptome können allerdings länger anhalten. Bekannt ist bisher nur ein Biss von Atypus affinis.[2]
Der World Spider Catalog listet für die Gattung Atypus aktuell 34 Arten.[1] (Stand: Dezember 2018)
Die Arten A. abboti, A. niger und A. rufipes wurden in die verwandte Gattung Sphodros transferiert.
Atypus ist eine Gattung der Familie der Tapezierspinnen. Zu dieser Gattung gehören 34 Arten, die in Asien, Nordafrika, den USA und in Europa von Großbritannien bis zur Ukraine verbreitet sind. Drei Arten kommen auch in Mitteleuropa vor: A. affinis, A. muralis und A. piceus. Die Gattung wurde erstmals 1804 von Pierre André Latreille beschrieben.
Atypus, also called purseweb spiders, is a genus of atypical tarantulas first described by Pierre André Latreille in 1804.[3] It occurs in Eurasia, with one species (A. affinis) reaching into North Africa, and one species (A. snetsingeri) in the USA. Only three of the described species occur in Europe: A. piceus, A. affinis, and A. muralis.[1]
Peasants in the southern Carpathian Mountains used to cut up tubes built by Atypus and cover wounds with the inner lining. It reportedly facilitated healing, and even connected with the skin. This is believed to be due to antiseptic properties of spider silk (which is made of protein).[4]
They are three-clawed, medium to large spiders with eight eyes. They have six spinnerets with the median spinneret truncated. The prolateral sides of the maxillae are elongated. The cephalic side of the cephalothorax is elevated. They have large chelicerae with long and thin fangs. The male sternum has marginal ridges.[5]
As of November 2022 it contains 33 species:[1]
Atypus, also called purseweb spiders, is a genus of atypical tarantulas first described by Pierre André Latreille in 1804. It occurs in Eurasia, with one species (A. affinis) reaching into North Africa, and one species (A. snetsingeri) in the USA. Only three of the described species occur in Europe: A. piceus, A. affinis, and A. muralis.
Peasants in the southern Carpathian Mountains used to cut up tubes built by Atypus and cover wounds with the inner lining. It reportedly facilitated healing, and even connected with the skin. This is believed to be due to antiseptic properties of spider silk (which is made of protein).
Atypus es un género de arañas migalomorfas de la familia Atypidae que comprende especies de aspecto robusto y de tamaño medio. Ocupan un nido de seda tubular y cerrado, situado en su mayor parte debajo del nivel del suelo.
Las principales diferencias radican en la articulación de los quelíceros y en la presencia de dos pares de filotraqueas (la mayoría de las arañas araneomorfas sólo tienen un único par). Los queliceros son más macizos que el resto de las especies europeas, están articulados siguiendo el eje del cuerpo en tanto que los de los otros subordenes se arculan formando siempre un ángulo, más o menos acusado, con respecto al eje del cuerpo.
Los atípidos escarban un agujero profundo en tierra blanda o en detritos que posteriormente revisten de un tubo grueso de seda. La longitud de la parte subterránea del nido varia de 10 a 50 cm, la porción aérea del tubo de seda tiene una longitud de 5 a 12 cm y está recubierta de partículas del suelo, de manera que pasa inadvertido. Cuando una presa potencial camina sobre el tubo, la araña sale disparada hacia la parte superior y, atravesando el tubo, clava sus quelíceros a la presa. Posteriormente el tubo es cercenado y la presa arrastrada hacia el interior.
En otoño, los adultos machos atípidos abandonan sus nidos, y se dedican a buscar los tubos de las hembras. Cuando encuentran uno, las patas anteriores y los pedipalpos tamborilean sobre el tubo. Si el macho no es rechazado, rasga el tubo y entra. El macho y la hembra vivirán juntos unos meses durante el invierno, cuando el macho envejece y muere es comido por su pareja. La hembra pone los huevos en el interior de un saco, que está unido a la parte superior de la cámara. La eclosión es a finales del verano. Los jóvenes permanecen en el tubo con la madre hasta inicios de la primavera del año siguiente; en esta época pueden observarse abandonando el tubo arrastrando gruesas bandas de seda a medida que trepan por la vegetación baja y se dispersan.
Se conocen 29 especies de Atypus,[1] de las que sol tres viven en Europa:[2]
Atypus es un género de arañas migalomorfas de la familia Atypidae que comprende especies de aspecto robusto y de tamaño medio. Ocupan un nido de seda tubular y cerrado, situado en su mayor parte debajo del nivel del suelo.
Atypus Atypidae familiako armiarma generoa da, batez ere Eurasian eta iparraldeko Afrikan (espezie bakarra du Amerikan) bizi dena. Europan hiru espezie baino ez dira bizi: Atypus piceus, Atypus affinis eta Atypus muralis hain zuzen ere.
Atypus Atypidae familiako armiarma generoa da, batez ere Eurasian eta iparraldeko Afrikan (espezie bakarra du Amerikan) bizi dena. Europan hiru espezie baino ez dira bizi: Atypus piceus, Atypus affinis eta Atypus muralis hain zuzen ere.
Atypus est un genre d'araignées mygalomorphes de la famille des Atypidae[1].
Les espèces de ce genre se rencontrent en Asie, en Europe, en Afrique du Nord et en Amérique du Nord[1].
Les espèces européennes sont Atypus affinis, Atypus muralis et Atypus piceus selon Faunaeur.
Selon World Spider Catalog (version 20.0, 22/01/2019)[2] :
Selon The World Spider Catalog (version 19.5, 2019)[3] :
Atypus est un genre d'araignées mygalomorphes de la famille des Atypidae.
Atypus LATREILLE, 1804 è un genere di ragni migalomorfi appartenente alla famiglia Atypidae dell'ordine Araneae.
Il nome deriva dal greco ᾶ-, àlfa-, con valore di negazione della parola seguente, e τύπος, typos, cioè forma, immagine, tipo, ad indicarne la forma atipica a causa della sproporzione dei cheliceri e delle filiere[1].
Le femmine, di dimensioni fra i 7 e i 21 mm, sono di colore rossastro o marrone scuro. I maschi non superano i 12 mm e a volte hanno colorazioni vivaci. Questi ragni posseggono otto occhi di dimensioni da medie a grandi; hanno in tutto sei filiere, di cui le due mediane di forma troncata. Hanno cheliceri di grandi dimensioni con zanne lunghe e sottili e la pars cephalica del cefalotorace è più innalzata rispetto al resto.[2].
I maschi di questo genere si possono distinguere da quelli del genere Sphodros dalle creste marginali situate sullo sterno, dal loro embolo a forma di spina dorsale, e dal loro capo dritto; le femmine invece si differenziano per l'epigino con due piastre fortemente sclerotizzate recanti alla base i ricettacoli[3].
I ragni del genere Atypus vivono in un tubo setoso parallelo al terreno, per una ventina di centimetri circa seppellito e per altri 8 centimetri fuoriuscente. Il ragno resta in agguato sul fondo del tubo: quando una preda passa sulla parte esterna, le vibrazioni della tela setosa allertano il ragno che scatta e la trafigge, per poi rompere la sua stessa tela, portarsi la preda nella parte interna e cibarsene.[4].
I contadini dei Carpazi adoperano i tubi-trappola che costruiscono come tana questi ragni, tagliandoli longitudinalmente, per coprire le ferite ed accelerarne la guarigione; le loro ragnatele presentano, infatti, notevoli proprietà antisettiche, probabilmente perché costituite da proteine e si amalgamano con i bordi della ferita aiutandone la chiusura[5].
Viene rinvenuto principalmente in Eurasia, con l'eccezione di Atypus affinis presente anche in Nordafrica e Atypus snetsingeri negli USA. In Europa sono presenti: Atypus affinis, Atypus muralis e Atypus piceus.
Attualmente, a giugno 2012, si compone di 29 specie[6]:
Atypus LATREILLE, 1804 è un genere di ragni migalomorfi appartenente alla famiglia Atypidae dell'ordine Araneae.
Il nome deriva dal greco ᾶ-, àlfa-, con valore di negazione della parola seguente, e τύπος, typos, cioè forma, immagine, tipo, ad indicarne la forma atipica a causa della sproporzione dei cheliceri e delle filiere.
Atypus is een geslacht binnen de familie der mijnspinnen (Atypidae). De 29 soorten zijn verspreid over de hele wereld, waaronder in de Verenigde Staten, Europa, Noord-Afrika en Azië. De typesoort van het geslacht is Aranea piceus
Het geslacht bevat de volgende soorten:[1]
Atypus is een geslacht binnen de familie der mijnspinnen (Atypidae). De 29 soorten zijn verspreid over de hele wereld, waaronder in de Verenigde Staten, Europa, Noord-Afrika en Azië. De typesoort van het geslacht is Aranea piceus
Atypus este un gen de păianjeni migalomorfi.
Lungimea femelelor este cuprinsă între 7 - 21 mm, sunt de culoare roșietică sau maronie închisă. Masculii nu depășește 12 mm și mai închis la culoare. Ei au chelicere cu colți lungi și subțiri. Regiunea de articulare a chelicerelor cu corpul este mai proeminentă decât restul prosomei. Masculii din acest gen se pot distinge de cei din genul Sphodros prin crestele marginale ale sternului, iar femelele prin epiginul alcătuit din două plăci de puternic chitinizate.
Păianjenii Atypus construiesc un tub cu înălțimrea de 20 cm, dintre care 8 sunt în subteran. Păianjenul își așteaptă prada în partea inferioară a tubul. Atingerea tubulzui de către vreo insectă provoca oscilații. Păianjeniul, simțând vibrațiile, străpunge pereții tubului și mușc victima cu chelicerele. Prada este adusă în interior unde este mâncată.
Țăranii din sudul Munților Carpați folosesc mătasea tuburilor construite de păianjenii Atypus pentru a acoperi rănile. Datorită proprietâților antiseptice, mătasea facilitează vindecarea și chiar regnerarea pielei[1].
Speciile genului se găsesc în Eurasia. O singură specie ,Atypus affinis, ajunge și în Africa de Nord, și alta, Atypus snetsingeri, în SUA. În Europa se întâlnesc trei specii: Atypus affinis, Atypus muralis și Atypus muralis.
Atypus este un gen de păianjeni migalomorfi.
Atypus là một chi nhện trong họ Atypidae.[1]
Atypus Latreille, 1804
Atypus (лат.) — род мигаломорфных пауков из семейства Atypidae. Включает в себя 32 вида[1]. Распространены в Евразии, Африке и один вид Северной Америке (A. snetsingeri).
Окраска тела темная (бурая или черная). Головогрудь короткая и очень широкая. Брюшко в мягких волосках, овальное и высокое, с шестью паутинными бородавками. Лапки ног заканчиваются 3 коготками. Основные коготки лапок снабжены несколькими неравными зубцами, дополнительный коготок без зубцов.
Живут большими колониями (80-100 особей), обычно на песчаных почвах. Обитают в норах глубиной до 80-90 см, выстланных изнутри паутиной. Над землей паутинная выстилка норы продолжается в виде цилиндрической трубки длиной до 20-40 см, которая располагается на поверхности почвы. Надземная трубка маскируется частицами почвы, мхом, травой и, как правило, незаметна. Когда насекомые и другие мелкие животные пробегают но трубке, паук быстро схватывает их хелицерами, разрывая стенку трубки, и уносит в нору. Поврежденная стенка трубки вскоре восстанавливается.
Самки достигают половозрелости на четвёртый год. В период размножения самец, проникая в трубку самки, разрывает ее и совершает копуляцию. Яйцекладка происходит спустя 8-9 месяцев после спаривания. Живут очень долго, в среднем 7-8 лет. Во взрослом состоянии пауки линяют 1-2 раза в год.
Atypus (лат.) — род мигаломорфных пауков из семейства Atypidae. Включает в себя 32 вида. Распространены в Евразии, Африке и один вид Северной Америке (A. snetsingeri).
ジグモ属（ジグモぞく、Atypus）は、節足動物門鋏角亜門クモ綱クモ目ジグモ科の属で、オオツチグモ科、トタテグモ科、ジョウゴグモ科等と共にトタテグモ下目を構成するグループの一つある。ユーラシア大陸に種が多く、アフリカと北アメリカに1種ずつが分布する。ヨーロッパには3種が生息する。日本にはジグモ1種が生息する。人家周辺にも見られる普通種である。
縦穴を掘り、その中に潜む。穴の内側は糸で織られた膜で包まれるが、この膜が穴の口からさらに伸びて捕虫の役割を担っている。クモ本体は巨大で前に突き出た鋏角が特徴である。
ジグモ属（ジグモぞく、Atypus）は、節足動物門鋏角亜門クモ綱クモ目ジグモ科の属で、オオツチグモ科、トタテグモ科、ジョウゴグモ科等と共にトタテグモ下目を構成するグループの一つある。ユーラシア大陸に種が多く、アフリカと北アメリカに1種ずつが分布する。ヨーロッパには3種が生息する。日本にはジグモ1種が生息する。人家周辺にも見られる普通種である。
縦穴を掘り、その中に潜む。穴の内側は糸で織られた膜で包まれるが、この膜が穴の口からさらに伸びて捕虫の役割を担っている。クモ本体は巨大で前に突き出た鋏角が特徴である。
