Nile Valley North of Nubia (Location: Delta), Mareotic Sector, North Sinai, Isthmic Desert, Galala Desert, Mountainous Southern Sinai.
Macaronesia, Europe, North Africa, Sinai, East Mediterranean Region, Iraq, Arabia.
Waste Ground, Roadsides.
Annual.
Height: 10-40 cm.
Mercurialis annua, la Mercurial - ente otros munchos nomes, ye una especie perteneciente a la familia Euphorbiaceae.
Planta añal de baxa a mediana d'unos 30 cm, glabra o llixeramente peluda; tarmos ramificaos dende la base. Fueyes opuestes d'ovales a llanceolaes, dentaes y col peciolu curtiu de color verde maciu. Flores masculines y femenines en plantes separaes; les masculines n'espigues erectas, peciolaes y verdoses, y les femenines, que son pocu abondosos y de 3-4 mm, en pequeños grupos llaterales. frutu dde 2-3 mm, bilobuláu y arispia.[1]
Ye una meruxa estendida por tol Mediterraneu. Habita en terreos cultivaos, güertos, sotos, plantíos, llombes y roquedos. Los arispios frutos pegar a la ropa y a pode y la planta tremar con facilidá.[2]
Purgante enérxicu, anque la medicina popular emplegar a dosis bien débiles como laxante. N'usu esternu empléguense los infusos pa llavadures dérmiques, indicaos en reumatismos. Nun s'encamienta'l so emplegu per vía interna, por cuenta de la so alta tosicidá.
Heterósidos flavónicos, sales potásicos y una molécula mal caracterizada (hermidina), que dellos autores facer responsable de les intoxicaciones.
La intoxicación manifestar con dolores billaterales a nivel renal y vultures abondoses. Preséntase eritema y hemoglobinuria transitoria. Al mesmu xéneru pertenez Mercurialis tomentosa L., que s'estrema ensin problemes por tratase d'un matu subleñosa na so base y por tar dafechu cubierta por un mestu tomentu gris-plateáu, siendo frecuente ente los cantares rodaos y cascajares de ramblas y ríos. Ye entá más activa, teniendo de ser considerada como planta tóxica per vía interna. Los pólenes de les especies del xéneru Mercurialis causen polinosis.[3]
Mercurialis annua describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum, vol.2, p. 1035, 1753[1]
Mercurialis: nome xenéricu que fai referencia a Mercuriu, dios del comerciu na mitoloxía romana, a quien s'atribúi'l descubrimientu de les propiedaes melecinales d'esta planta.
annua: epítetu llatín que significa "añal".[4]
Los númberos ente paréntesis indiquen la frecuencia de vocablu n'España.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Mercurialis annua, la Mercurial - ente otros munchos nomes, ye una especie perteneciente a la familia Euphorbiaceae.
Birillik zümrüdçiçəyi (lat. Mercurialis annua)[1] — zöhrəotu cinsinə aid bitki növü.[2]
El malcoratge,[1] melcoratge,[2] morquerol o blet (Mercurialis annua) és una espècie de planta del gènere mercurialis, de la família Euphorbiaceae. Mercurialis annua necessita cultius de regadiu (hortícoles). El nom "mercurial", amb el que a vegades es coneix aquesta planta, no és el veritable nom comú en català, car està derivat de la nomenclatura científica o nom llatí del gènere Mercurialis. Mercurialis annua té una olor característica d'herba, però repugnant i forta i un gust desagradable; una mica amarg i salat.
És una de les poques espècies del gènere Mercurialis present als Països Catalans. Floreix de febrer a octubre i com el seu nom indica és un teròfit anual, té un cicle vital d'un període inferior o igual a un any.
Té dimensions variables, des de pocs centímetres fins a 3 pams d'altura (entre 5 i 50 cm). Les principals característiques són les fulles simples (a vegades també pinnades o palmades), lanceolades, de fins a 20-70cm de longitud i 10-30 mm d'amplada, situades en parelles, dues en cada nus, primes i lluents, amb una textura membranosa i un marge enserrellat. Normalment es troben en disposició alternada i amb estípules.
Estan sostingudes per un prolongat rave, que es fa més curt en les fulles superiors. Rel allargada i fibrosa.
Només presenta una tija ramificada des de la base que amida des de 30 a 70 cm d'altura. Entre la tija i la cua de les fulles, en els malcoratges masculines, sorgeixen uns cabdells tan llargs com les fulles, que treuen les flors masculines aglomerades.
És una planta dioica (rarament hermafrodita). A diferència, però, les flors masculines acaben en espigues més llargues que les fulles; les flors femenines en grups compactes i curts, en les axil·les de les fulles.
L'androceu consta d'entre 8 i 25 estams i l'ovari de 2 carpels del que surten dos estils divergents i papillosos.
El gineceu està format per 2, 3 o com a molt 4 carpels lliures o units amb branques separades. És súper, sincàrpic i bicarpel·lar.
Quant a la pilositat, conté un indument de pèls simples, estrellats, escamosos o glandulars que envolten la càpsula.
El periant és inconspicu o rares vegades vistós i diclàmid: és a dir, doble, compost de sèpals i de pètals. Així, normalment no consten de pètals i tenen tres sèpals oovats, d'àpex agut i labres, però també pot ser que el periant sigui absent.
Els fruits, de sabor herbaci repugnant i persistent, provenen de càpsules trícoques (amb tres parets) que es desprenen d'una columna central i llencen les granes per tres sistemes d'obertura; té dehiscència triple. Si provenen d'un gineceu pluricarpel·lar cenocàrpic els fruits són simples mentre que si procedeixen d'un gineceu pluricarpel·lar apocàrpic són fruits múltiples o col·lectius.
Alhora, la càpsula està coberta de pèls, que al madurar es separa en 2 parts i cada una s'obra per deixar sortir una única llavor amb una petita protuberància.
Mentre que les espècies vivaces es distingeixen amb facilitat, no passa el mateix amb les espècies anuals. La sexualitat dels individus en les espècies anuals és relativament variable, i no resulta un caràcter determinant en la seva diferenciació; les tres espècies admeses (M. annua, M. ambigua i M. huetii) presenten una sexualitat completa que dóna origen a la presència d'individus unisexuals o hermafrodites -en aquest cas amb diferent tipus d'inflorescències, i, encara que la proporció de plantes hermafrodites respecte a les unisexuals és clarament diferent en les tres espècies, davant un exemplar aïllat no sempre pot ser utilitzat aquest caràcter amb total garantia.
Els caràcters de les fulles sí que resulten diferenciables, encara que les mesures han de ser realitzades sobre les fulles del mig, preferentment de la tija principal; les fulles que formen part dels verticils axil·lars, les que es desenvolupen cap a l'extrem superior de les plantes i, sobretot, les del final de l'època vegetativa, presenten proporcions diferents de menor avast diagnòstic. Finalment, l'indument és un caràcter complementari de certa utilitat en el seu diagnòstic.
És una planta subcosmopolita, originària del Mediterrani. A partir del segle XVI es va estendre a Europa central fins a Escandinàvia i també a la zona d'Amèrica septentrional.
El malcoratge es troba normalment creixent en mates, a les voreres de camps i als camins. És una planta ruderal i una de les plantes que millor indiquen els indrets degradats, com els llocs on s'ha llençat escombraries, els erms resultants de l'alteració del terreny original a causa de la proliferació excessiva del bestiar o les pràctiques agrícoles perjudicials.[3] Com sovint envaeix els camps, horts i jardins, es considera una mala herba.
És una mala herba tòxica que conté principis actius; les saponines, que químicament es comporten com a substàncies detergents, és a dir, tenen capacitat per dissoldre membranes lipídiques i, per tant, de produir gastroenteritis i hemòlisis una vegada absorbida.S'utilitza tota l'herba (herba mercurialis) però les parts aèries són les que tenen més fins medicinals. Conté petites quantitats d'essència, un principi amarg, matèria colorant, grassa, metilamina i trimetilamina. En totes les parts orgàniques d'aquesta planta es troba una substància comògena, l'anomenada: hermidina (del grec Hermes, equivalent al Mercuri dels llatins), de la qual s'origina un pigment blau quan la planta se seca. Aquest pigment recorda al blau del tornassol. Com a usos medicinals el suc de la planta és esmètic, emol·lient i purgatiu. S'utilitza de manera externa per tractar problemes de l'oïda i els ulls, i també berrugues. Tot i això, les seves virtuts purgants no tenen molt interès perquè abunden purgants excel·lents.
Per tal d'administrar-la per decocció cal bullir durant cinc minuts dos grams de fulles seques amb mig litre d'aigua; es filtra, s'edulcora i es pren a petits sorbets.
Dioscòrides Pedaci parla del Mercurial,[4] dels quals Laguna en realitza els següents comentaris en referència a la seva etimologia: “la Mercurial s'anomena així per haver estat trobada pel Déu Mercuri, i després comunicada als homes. [···] Durant l'època medieval, el mercurial no només es tenia com a verdura comestible “de la naturalesa dels espinacs” sinó que arribaren a cultivar-la als horts.
El malcoratge, melcoratge, morquerol o blet (Mercurialis annua) és una espècie de planta del gènere mercurialis, de la família Euphorbiaceae. Mercurialis annua necessita cultius de regadiu (hortícoles). El nom "mercurial", amb el que a vegades es coneix aquesta planta, no és el veritable nom comú en català, car està derivat de la nomenclatura científica o nom llatí del gènere Mercurialis. Mercurialis annua té una olor característica d'herba, però repugnant i forta i un gust desagradable; una mica amarg i salat.
Planhigyn suddlon tebyg i'r cactws yw Bresychen-y-cŵn flynyddol sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Euphorbiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Mercurialis annua a'r enw Saesneg yw Annual dog`s mercury.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Bresych y Cŵn Blynyddol, Clais yr Hydd Blynyddol.
Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail, ac mae'r blodau'n unrhywiol, gyda blodau gwryw a blodau benyw ar yr un planhigyn. Gall fod yn gydryw neu'n deuoecaidd.
Planhigyn suddlon tebyg i'r cactws yw Bresychen-y-cŵn flynyddol sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Euphorbiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Mercurialis annua a'r enw Saesneg yw Annual dog`s mercury. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Bresych y Cŵn Blynyddol, Clais yr Hydd Blynyddol.
Mae'r dail wedi'u gosod bob yn ail, ac mae'r blodau'n unrhywiol, gyda blodau gwryw a blodau benyw ar yr un planhigyn. Gall fod yn gydryw neu'n deuoecaidd.
Bažanka roční (Mercurialis annua) je druh jednoleté rostliny z čeledě pryšcovitých.
Tento teplomilný druh bažanky je původem pravděpodobně se západního Středomoří. Je hodně rozšířen v západní, střední i jižní Evropě včetně středozemních ostrovů, méně v Evropě východní a severní. Areál výskytu zasahuje i do Malé Asie, na Blízký východ a do severní Afriky včetně Kanárských ostrovů. Jako zavlečená rostlina vyrůstá na jihozápadě Austrálie a na Novém Zélandu a dále na severozápadě, severovýchodě a jihu USA.[1]
V České republice roste převážně hojně nebo roztroušeně v teplých oblastech na půdách hnojených nebo jinak bohatých na dusík. Vyskytuje se jako plevel nejvíce v zahradách, na polích, vinicích, rumištích i u lidských sídel.[2][3]
Bažanka roční je dvoudomá bylina s přímou nebo vystoupavou šťavnatou, tupě hranatou lodyhou vysokou 10 až 45 cm, vstřícně větvenou, na uzlinách ztlustlou. Světle zelené čepele listů má úzce až široce kopinaté nebo podlouhlé, lesklé se znatelným středním nervem, okraje jsou zubaté. Na bázi čepele u řapíku mají listy dvě žlázky. Je to variabilní druh, zvláště ve tvaru listů. Koření jednoduchým nebo větveným kůlovitým kořenem s bohatými postranními kořínky.
Samčí rostlina má květy seskupeny v úžlabních hroznech delších než podpůrné listy. Samičí rostliny mají 1 až 3 květy vyrůstající přímo z úžlabí listů. Oba druhy světlezelených květů jsou trojčetné, nemají koruny. Kvetou od května až do října, mnohdy ještě i po prvních podzimních mrazech. Samičí květy mají dvojdílný ostnitý semeník, který se po oplodnění hmyzem a dozrání přemění v dvoupouzdré pukavé tobolky. Pouzdro obsahuje jediné okrouhle, lesklé, žlutohnědé vejčité semínko, síťovitě jamkovité, dlouhé 1,5 až 2 mm, které je z tobolky vymršťováno.[2][3]
Bažanka roční se rozmnožuje výhradně generativním způsobem, rostlina vyprodukuje za rok 1000 až 2000 semen. Aby semena vyklíčila, musí přezimovat v půdě a přemrznout. Klíčivost si uchovávají po několik let, hlavně v ulehlých a méně úrodných půdách. Většina semen hromadně klíčí na jaře až je tepleji, v dubnu až červnu. Nejlépe vzcházejí semena z hloubky do 5 cm. Hlavní vývoj rostliny, tj. růst a tvorba květů a semen, probíhá od druhé poloviny léta až do zimy. V teplejších krajích za příznivých okolností (např. přeorání půdy) může vyrůst i druhá generace rostlin.
Semena se do půdy dostávají přímým vysemeňováním rostlin na polích, rozvozem neošetřeného kompostu a hnoje nebo balíčkovanou sadbou.[3]
Jako plevelná rostlina škodí zaplevelováním okopanin, zeleniny a jiných plodin nevytvářející zapojený porost. Rychle rostoucí stínící rostliny, trvalky a obilniny ji silně potlačují. Je jedovatá a není vhodná jako píce, mléko krav krmených bažankou roční dostává modrou barvu. Na pastvě ji dobytek nepožírá, rostlina zapáchá. Dříve se používala jako léčivka, ale od toho se již upustilo.[3][4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bažanka roční ve Wikimedia Commons
Galerie bažanka roční ve Wikimedia CommonsDas Einjährige Bingelkraut (Mercurialis annua) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Bingelkräuter (Mercurialis), die keinen Milchsaft enthält, innerhalb der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae).
Das Einjährige Bingelkraut wächst als einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 20 bis 50, meist etwa 30 Zentimetern erreicht. Im Gegensatz zu Euphorbia-Arten hat die Pflanze keinen Milchsaft.[1] Die vollkommen kahlen Pflanzen sind meist auf der ganzen Länge beblättert und verzweigt, wobei die Zweige meist steif nach schräg oben stehen. Der Stängel ist mehr oder weniger vierkantig. Die gesamte Pflanze ist hellgrün bis grasgrün, während das ähnliche Wald-Bingelkraut eher dunkelgrün ist. Die Laubblätter sind schmal eiförmig bis lanzettlich und am Rande stumpf gesägt. Weibliche Pflanzen haben schmalere Laubblätter als die männlichen.[1]
Das Einjährige Bingelkraut ist meist, aber nicht immer zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Die Blüten der männlichen Pflanzen sitzen, zumeist in kleinen Knäueln angeordnet, in blattachselständigen Ähren, die allerdings die Laubblätter weit überragen. Die Blütenstände sind etwas länger und vielblütiger als beim Wald-Bingelkraut. Bei den weiblichen Pflanzen sitzen die Blüten in kleinen Knäueln in den Blattachseln. Die Einzelblüten sind unauffällig grünlich-gelblich und haben drei Blütenhüllblätter.
Die Blütezeit beginnt in Mitteleuropa im Juni und geht bis in den Herbst. Fruchtreife beginnt ab Juli.[1]
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.[2]
Beim Einjährigen Bingelkraut handelt sich um einen Therophyt, der in Mitteleuropa nicht selten zwei Generationen pro Jahr bildet. Die Pflanze ist frostempfindlich. Das Einjährige Bingelkraut zeigt Geschlechtsdimorphismus, d. h. die Geschlechter sind deutlich unterschiedlich.[1] Die Pflanze wurzelt bis 50 Zentimeter tief.[2]
Es erfolgt meist Windbestäubung, aber auch Insektenbestäubung kommt vor. Die Kelchblätter haben innen ein Schwellgewebe, bei ihrer plötzlichen, explosionsartigen Öffnung reißen die Staubbeutel ab und werden fortgeschleudert. Pro Pflanze wurde die beachtliche Zahl von 1,3 Milliarden Pollenkörner errechnet. Pollenkitt ist vorhanden, die Pollenkörner werden je nach Wind einzeln oder in Klumpen verbreitet.[1]
Der Botaniker und Mediziner R. J. Camerarius (1665–1721) in Tübingen stellte im Jahre 1694 am Beispiel des Bingelkrauts über getrennte Kultur männlicher und weiblicher Pflanzen fest, dass es ohne das andere Geschlecht nicht zum Samenansatz kommt. Vor ihm hatte aber bereits der altgriechische Theophrast für die Dattelpalme dasselbe vermutet.[1]
Das Einjährige Bingelkraut ist ein Austrocknungsstreuer, seine Fruchtkapseln öffnen sich durch einen „Stoßmechanismus“, dabei werden die Samen bis 4 Meter weit fortgeschleudert. Weitere Ausbreitung der Samen erfolgt durch Ameisen. Die Samen sind langlebige Wärmekeimer. Auch Apomixis, also Samenbildung ohne Befruchtung wurde beobachtet.[1]
Das Einjährige Bingelkraut stammt ursprünglich aus dem Mittelmeerraum. Es ist seit dem 16. Jahrhundert in Mitteleuropa und nach Norden bis Skandinavien eingebürgert. In einigen Gebieten Nordamerikas ist es ein Neophyt.
Es wächst vor allem an stickstoffreichen, lehmigen und nicht allzu trockenen Ruderalstellen, beispielsweise als Unkraut in Gärten oder auf Äckern, oder auf Schuttplätzen. In Mitteleuropa ist es, außer in den Alpen, weit verbreitet. Es ist an nährstoffreichen Ruderalstellen nicht selten. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Mercurialetum annuae aus dem Verband Fumario-Euphorbion, überregional ist es eine Charakterart der Klasse Chenopodietea.[2] In den Vogesen steigt die Art bis 1030 Metern Meereshöhe auf.[2]
Die Erstveröffentlichung von Mercurialis annua erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum.[3]
In der Antike und im Mittelalter wurden getrocknete Pflanzen des Einjährigen Bingelkrautes als Heilpflanze vor allem gegen Frauenleiden und gegen Verdauungsprobleme (etwa Magenverstopfung) verwendet. Das Bingelkraut galt als Mittel zum schnellen Anregen der Monatsblutung, zudem wurde es bei Augenbeschwerden und verstopftem Gehörgang eingesetzt.[4]
Dagegen ist das frische Bingelkraut schwach giftig und kann unter Umständen bei Weidevieh zu Vergiftungen führen.[5]
Das Einjährige Bingelkraut (Mercurialis annua) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Bingelkräuter (Mercurialis), die keinen Milchsaft enthält, innerhalb der Familie der Wolfsmilchgewächse (Euphorbiaceae).
Ajnoulhie[1] o Jnoulhèi[2], Injnoulhis[3], Chnoulhi[4], Putréle[5], Poutréle[6], Fàrozéle[7], Mérqhures[8], Qhuråjhe[9], Brin·ncå[10], Lorie, Urie[11], Iérpe à-qhiòre[12], Iérpe drichòre[13], Iérpe fòrante[14], Iérpe fòreusse[15], Vacrie[16], Blos[17] (Mercurialis annua)
Ajnoulhie o Jnoulhèi, Injnoulhis, Chnoulhi, Putréle, Poutréle, Fàrozéle, Mérqhures, Qhuråjhe, Brin·ncå, Lorie, Urie, Iérpe à-qhiòre, Iérpe drichòre, Iérpe fòrante, Iérpe fòreusse, Vacrie, Blos (Mercurialis annua)
Li schitroûle, c' est ene plante des tchamps, come ene ourteye ki n' pike nén.
No d' l' indje e sincieus latén : Mercurialis annua
Elle esminceye cåzu tot sourdant.[1]
C' est l' mwaisse crouwå des dinrêyes el Hesbaye.[2] C' est eto on crouwå foirt corant des cortis.
po purdjî (did la, ès no). 30 a 60 gr po on lite d' aiwe.[3]
Les vatches k' endè magnèt leu sô ont les rodjès aiwes.
Li schitroûle, c' est ene plante des tchamps, come ene ourteye ki n' pike nén.
No d' l' indje e sincieus latén : Mercurialis annua
Tuccanin[1] (isem usnan: Mercurialis annua) d talmest n yemɣan yeṭṭafaren tawsit n Tuccanin.
Llan wid isseqdacen Tuccanin i Solanum nigra [2][3]
Tuccanin (isem usnan: Mercurialis annua) d talmest n yemɣan yeṭṭafaren tawsit n Tuccanin.
Llan wid isseqdacen Tuccanin i Solanum nigra
Mercurialis annua is a species of flowering plant in the spurge family Euphorbiaceae known by the common name annual mercury or (rarely) French mercury.[1] It is native to Europe, North Africa, and the Middle East[2][3] but it is known on many other continents as an introduced species.
This is an annual herb growing 10 to 70 centimeters tall with oppositely arranged, stipulate oval leaves each a few centimeters long. The male flowers are borne in spikelike clusters sprouting from leaf axils, and female flowers grow at leaf axils in clusters of 2 or 3. The fruit is a bristly schizocarp 2 or 3 millimeters wide containing shiny, pitted seeds.[4][5]
The species is monoecious or androdioecious.[6]
A plant of Mercurialis annua can produce up to 135 million pollen grains.
Isorhamnetin-3-rutinoside-4′-glucoside, rutin, narcissin (Isorhamnetin 3-rutinoside), quercetin-3-(2G-glucosyl)-rutinoside and isorhamnetin-3-rutinoside-7-glucoside can be isolated from the methanolic extract of M. annua.[7] Historically, the First Nations people of eastern Canada used the juices of the plant as a balm for wounds.[8]
Mercurialis annua grows in many types of open habitat, including disturbed areas, from sea level to 1400 m.[4][5]
Mercurialis annua is a species of flowering plant in the spurge family Euphorbiaceae known by the common name annual mercury or (rarely) French mercury. It is native to Europe, North Africa, and the Middle East but it is known on many other continents as an introduced species.
Mercurialis annua, la mercurial - entre otros muchos nombres, es una especie perteneciente a la familia Euphorbiaceae.
Planta anual de baja a mediana de unos 30 cm, glabra o ligeramente peluda; tallos ramificados desde la base. Hojas opuestas de ovales a lanceoladas, dentadas y con el pecíolo corto de color verde pálido. Flores masculinas y femeninas en plantas separadas; las masculinas en espigas erectas, pecioladas y verdosas, y las femeninas, que son poco abundantes y de 3-4 mm, en pequeños grupos laterales. Fruto de 2-3 mm, bilobulado e hirsuta.[1]
Es una mala hierba extendida por todo el Mediterráneo. Habita en terrenos cultivados, huertos, sotos, plantaciones, colinas y roquedos. Los hirsutos frutos se pegan a la ropa y al pelo y la planta se disemina con facilidad.[2]
Purgante enérgico, aunque la medicina popular lo emplea a dosis muy débiles como laxante. En uso externo se emplean los infusos para lavados dérmicos, indicados en reumatismos. No se recomienda su empleo por vía interna, debido a su alta toxicidad.
Heterósidos flavónicos, sales potásicas y una molécula mal caracterizada (hermidina), que algunos autores la hacen responsable de las intoxicaciones.
La intoxicación se manifiesta con dolores bilaterales a nivel renal y vómitos abundantes. Se presenta eritema y hemoglobinuria transitoria. Al mismo género pertenece Mercurialis tomentosa L., que se distingue sin problemas por tratarse de una mata subleñosa en su base y por estar completamente cubierta por un denso tomento gris-plateado, siendo frecuente entre los cantos rodados y cascajares de ramblas y ríos. Es aún más activa, debiendo ser considerada como planta tóxica por vía interna. Los pólenes de las especies del género Mercurialis causan polinosis.[3]
Mercurialis annua fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum, vol. 2, p. 1035, 1753 [1]
Mercurialis: nombre genérico que hace referencia a Mercurio, dios del comercio en la mitología romana, a quien se atribuye el descubrimiento de las propiedades medicinales de esta planta.
annua: epíteto latino que significa "anual".[4]
Los números entre paréntesis indican la frecuencia de vocablo en España.
|isbn= incorrecto (ayuda). La referencia utiliza el parámetro obsoleto |coautores= (ayuda) Mercurialis annua, la mercurial - entre otros muchos nombres, es una especie perteneciente a la familia Euphorbiaceae.
Rikkasinijuuri (Mercurialis annua) on vaatimaton, tyräkkikasveihin kuuluva myrkyllinen ruohokasvi.[1]
Yksivuotinen rikkasinijuuri kasvaa 10–20 cm korkeaksi. Nelisärmäinen varsi on haarainen ja tyvestä saakka lehdekäs. Ruodilliset lehdet ovat vastakkain ja pienikorvakkeisia. Vaaleanvihreät lehdet ovat puikeita ja harmasti matalahammaslaitaisia. Huomaamattomat, pienet kukat ovat yksineuvoisia ja vihertäviä. Laji on kaksikotinen eli hede- ja emikukat ovat eri kasviyksilöissä. Hedetähkät ovat pitkäperäisiä ja harsuja, lähes perättömät emikukat ovat yksittäin tai pareittain lehtihangoissa. Suomessa rikkasinijuuri kukkii heinä-syyskuussa.[1]
Useimmista tyräkkikasveista poiketen rikkasinijuuri on maitiaisnesteetön.[1]
Rikkasinijuuren päälevinneisyysalue ulottuu Pyreneiden niemimaalta läpi Länsi- ja Keski-Euroopan Kreikkaan, Romaniaan, Puolaan ja Britteinsaarille. Levinneisyysalue jatkuu Afrikan mantereen puolella Marokosta Tunisiaan. Satunnaisemmin lajia tavataan Ruotsissa, Turkissa ja Lähi-idässä. Se on myös levinnyt ihmisen mukana Yhdysvaltoihin.[2] Suomessa rikkasinijuuri on hyvin satunnainen tulokaslaji. Pääosa lajin havannoista ovat vanhoja, purjelaivakauden satamakaupungeista tehtyjä. Sisämaan havainnot ovat Etelä-Suomesta.[3]
Rikkasinijuurta tavataan Suomessa satamissa vanhoilla painolastipaikoilla ja joskus myös puutarhojen rikkakasvina.[1]
Rikkasinijuuri (Mercurialis annua) on vaatimaton, tyräkkikasveihin kuuluva myrkyllinen ruohokasvi.
Mercurialis annua
La Mercuriale annuelle (Mercurialis annua), «Foirolle», «Ramberge», «Vignette» est une plante herbacée de la famille des Euphorbiacées. C'est une adventice commune des cultures. Son pollen, d'une taille de 20 µm environ, est susceptible d'être allergène pour les personnes sensibles (indice d'allergénicité : 0/5). En Gallo, elle est appelée : Ramberge.
C'est une plante trimonoïque.
C'est une plante assez basse (10 à 50 cm de haut), glabre, à feuilles pointues et dentées avec une racine pivotante.
La tige est herbacée, rameuse et feuillée dès la base, les feuilles sont d'un vert clair, molles, ciliées, pétiolées, ovales ou ovales-lancéolées, lâchement crénelées-dentées, ordinairement arrondies à la base.
Les fleurs mâles sont en glomérules formant un épi assez long, les femelles sont solitaires et subsessiles. Les capsule sont large de 3-4 mm, hispides à poils épaissis à la base
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Mercurialis annua
La Mercuriale annuelle (Mercurialis annua), «Foirolle», «Ramberge», «Vignette» est une plante herbacée de la famille des Euphorbiacées. C'est une adventice commune des cultures. Son pollen, d'une taille de 20 µm environ, est susceptible d'être allergène pour les personnes sensibles (indice d'allergénicité : 0/5). En Gallo, elle est appelée : Ramberge.
C'est une plante trimonoïque.
Jednogodišnja resulja (jednogodišnji prosinac, štir, lat. Mercurialis annua), ljekovita jednogodišnja raslinja iz Europe (uključujući i Hrvatsku) i sjeverne Afrike. [1]
Pripasa porodici mlječikovki.
M. annua
M. annua
M. annua
M. annua, sjeme
Jednogodišnja resulja (jednogodišnji prosinac, štir, lat. Mercurialis annua), ljekovita jednogodišnja raslinja iz Europe (uključujući i Hrvatsku) i sjeverne Afrike.
Pripasa porodici mlječikovki.
Jednolětny šćěr (Mercurialis annua) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). Dalše serbske mjeno je mały šćěr.
Jednolětny šćěr je jednolětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 50 cm.
Stołpik je nahi a štyrihranity z wjele přećiwostejnymi hałuzami.
Łopjena su jejkojto-lancetojte a přećiwostejne a docpěwaja dołhosć wot 3 hač 10 (8) cm, při čimž jich kroma je tupje zubata.
Kćěje wot meje hač oktobra. Kwětnistwa steja w hornich łopjenowych rozporach. Zwjetša muske a žónske kćenja steja na rozdźělnych rostlinach. Kćenjowa wobałka je małka a wobsteji z tři zelenojtych łopješkow. Žónske kćenja su nimale sedźace a steja w małkokćenjowych rozporostejnych kłubičkach, mjeztym zo muske kćenja steja we wjelokćenjowych, kłosojtych kłubičkach.
Rosće w zahrodach, na winicach, pustych płoninach a rolach. Preferuje bazowe pódy.
Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena, při čimž originalnje z južnej Europy pochadźa.
Jednolětny šćěr. W: FloraWeb.de. (němsce)
Jednolětny šćěr (Mercurialis annua) je rostlina ze swójby mlóčenjowych rostlinow (Euphorbiaceae). Dalše serbske mjeno je mały šćěr.
La mercorella comune (Mercurialis annua, Linnaeus), comunemente detta mercorella, è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Euphorbiaceae, spontanea, in Italia molto comune.
La Mercurialis annua è una specie diffusa in tutta Italia, comunissima nei campi e nei vigneti, si ritrova soprattutto nelle colture di pianura e collina sottoposte a sarchiatura.
La mercorella è una pianta annua, da cui il nome latino; può arrivare ad una altezza di 40 cm. Le foglie sono provviste di picciolo con lamina lanceolata con 3-15 dentelli acuti per lato.
È una specie dioica. I fiori di colore verdastro, quelli maschili, sono riuniti in spighe erette, mentre i fiori femminili sono raggruppati in fascetti ascellari.
La fioritura si verifica tutto l'anno. Il frutto è una capsula a due valve.
Pignatti S., Flora d'Italia Edagricole Bologna, 1982
La mercorella comune (Mercurialis annua, Linnaeus), comunemente detta mercorella, è una pianta erbacea appartenente alla famiglia delle Euphorbiaceae, spontanea, in Italia molto comune.
Tuinbingelkruid (Mercurialis annua) of eenjarig bingelkruid is een eenjarige plant uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). De soort lijkt erg op bosbingelkruid (Mercurialis perennis). De plant heeft geen melksap. De plant komt onder andere voor in moestuinen, vandaar de naam. Tuinbingelkruid komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en is vandaaruit verspreid over West- en Midden-Europa en verder naar Noord-Amerika, Argentinië, Zuid-Afrika en Nieuw Zeeland.
De plant wordt 20 - 40 cm hoog en heeft een kale, rechtopgaande, vierkantige, bossig vertakte stengel. In tegenstelling tot bosbingelkruid heeft de plant geen uitlopers in de grond. Het lichtgroene, kort gesteelde, kale of licht behaarde, lang-eironde tot lancetvormige blad is 3 - 8 cm lang en heeft een stomp getande bladrand. De vrouwelijke planten hebben smallere bladeren dan de mannelijke.
De plant bloeit van juni tot in de herfst met onopvallende, groengele bloemen, die drie bloemdekbladen hebben. De planten zijn meestal tweehuizig. Bij de vrouwelijke plant komen de zittende 3 - 4 mm grote vrouwelijke bloemen meestal in de bladoksels voor, meestal één of soms 2 - 3 per bladoksel. De mannelijke bloemen vormen veelbloemige, aarachtige kluwens en hebben 8 - 12 meeldraden. Als de meeldraden rijp zijn, worden de bloemen in hun geheel weggeschoten.
De vrucht is een 3 - 4 mm brede, tweehokkige kluizige splitvrucht, die minder dicht behaard en kleiner is dan die van het bosbingelkruid.
Tuinbingelkruid komt voor op vochtige, voedselrijke, kalkhoudende grond.
Deze plant is waardplant voor de larven van de wolfsmelkpijlstaart (Hyles euphorbiae).
In tegenstelling tot bosbingelkruid heeft de plant geen uitlopers in de grond. Bosbingelkruid heeft donkergroen blad, terwijl tuinbingelkruid lichtgroene bladeren heeft. Bij bosbingelkruid staan de vrouwelijke bloemen op een lange steel, terwijl ze bij tuinbingelkruid zittend zijn. De vruchten van tuinbingelkruid zijn minder dicht behaard en kleiner dan die van het bosbingelkruid.
Zowel de zaden als de wortels van het tuinbingelkruid zijn giftig. Ze bevatten mercurialine (met saponine werking) en blauwzuurglycosiden. Deze gifstoffen hebben een lokaal bijtende werking op het maag-darmstelsel en vernietigen rode bloedcellen. Vooral het rund en het schaap zijn er gevoelig voor.
Tuinbingelkruid (Mercurialis annua) of eenjarig bingelkruid is een eenjarige plant uit de wolfsmelkfamilie (Euphorbiaceae). De soort lijkt erg op bosbingelkruid (Mercurialis perennis). De plant heeft geen melksap. De plant komt onder andere voor in moestuinen, vandaar de naam. Tuinbingelkruid komt van nature voor in het Middellandse Zeegebied en is vandaaruit verspreid over West- en Midden-Europa en verder naar Noord-Amerika, Argentinië, Zuid-Afrika en Nieuw Zeeland.
Szczyr roczny (Mercurialis annua L.) – gatunek roślin z rodzaju szczyr należący do rodziny wilczomleczowatych. Występuje we wschodniej, środkowej i południowo-wschodniej Europie, w Zachodniej Azji i na Kaukazie oraz w Afryce Północnej[2]. Występuje również w Ameryce Północnej, gdzie został zawleczony. W Polsce rzadki, głównie na zachodzie kraju. Roślina trująca.
Rośnie na nieużytkach, polach. Uważany za chwast[3]. Kwitnie od czerwca do września.
Ziele szczyru rocznego zawiera metyloaminę, zw. cyjanogenne, merkuralinę, flawonoidy (rutyna, narcyzyna), trójmetyloaminę, olejek eteryczny, sapominę, hermidynę. Powoduje zatrucia u zwierząt domowych (krowy, owce, konie).
Szczyr roczny (Mercurialis annua L.) – gatunek roślin z rodzaju szczyr należący do rodziny wilczomleczowatych. Występuje we wschodniej, środkowej i południowo-wschodniej Europie, w Zachodniej Azji i na Kaukazie oraz w Afryce Północnej. Występuje również w Ameryce Północnej, gdzie został zawleczony. W Polsce rzadki, głównie na zachodzie kraju. Roślina trująca.
Mercurialis annua é uma espécie de planta com flor pertencente à família Euphorbiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1035. 1753.
Os seus nomes comuns são barradoiro, erva-mercúrio, mercurial, mercurial-anual, urtiga-bastarda, urtiga-morta.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é introduzida em Portugal Continental e no Arquipélago dos Açores, sendo nativa do Arquipélago da Madeira.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Mercurialis annua é uma espécie de planta com flor pertencente à família Euphorbiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 1035. 1753.
Os seus nomes comuns são barradoiro, erva-mercúrio, mercurial, mercurial-anual, urtiga-bastarda, urtiga-morta.
Grenbingel (Mercurialis annua) är en växtart i familjen Törelväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Grenbingel.
Grenbingel (Mercurialis annua) är en växtart i familjen Törelväxter.
Однорічна трав'яниста рослина висотою 20–50, як правило, близько 30 см, стебла голі або трохи волохаті, розгалужені від основи. Листя блідо-зелене з короткими черешками. Чоловічі та жіночі квіти на окремих рослинах. Жіночі рослини мають більш вузьке листя, ніж чоловічі. Окремішні квітки непоказні, зеленувато-жовті. Фрукти 2–3 мм, лопатеві і волохаті.
Волохаті плоди затримуються в одязі й волоссі, і рослина легко поширюється. Як правило запилюється вітром, але також відбувається запилення комахами. Рослина чутлива до морозу.
Північна Африка: Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс. Кавказ: Грузія. Західна Азія: Кіпр; Єгипет — Синай; Ірак; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина. Європа: Росія — європейська частина; Україна; Австрія; Бельгія; Німеччина; Угорщина; Нідерланди; Польща; Швейцарія; Албанія; Болгарія; Колишньої Югославії; Греція; Італія; Румунія; Франція; Португалія [вкл. Мадейра]; Іспанія [вкл. Канарські острови]. Натуралізований у 16-му столітті в Центральній Європі і на північ до Скандинавії. У деяких районах Північної Америки існує як неофіт. Населяє фруктові сади, гаї, плантації, горби і скелі.
Народна медицина використовує рослину при дуже низьких дозах, як проносний засіб. Зовнішньо використовуються при ревматизмі.
Це незавершена стаття про Молочайні.Mercurialis annua là một loài thực vật có hoa trong họ Đại kích. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
.jpg)
Bài viết về tông Cỏ tai tượng này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Mercurialis annua là một loài thực vật có hoa trong họ Đại kích. Loài này được Carl von Linné mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
