Klerodendrum (lat. Clerodendrum)[1] - dalamazkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.[2]
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Klerodendrum (lat. Clerodendrum) - dalamazkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Clerodendrum és un gènere de plantes amb flors dins la família Lamiàcia.[2] Actualment es classifica dins la subfamília Ajugoideae, essent un dels gèneres transferits des de Verbenàcia a Lamiàcia a la dècada de 1990.[3]
L'estimació del nombre de les seves espècies varia entre les 150 i les 450.[4][2] L'espècie tipus és Clerodendrum infortunatum.[5] És planta nativa de Sri Lanka i les Illes Andaman.[6]
Són arbusts, lianes o arbrets.[7] Clerodendrum fistulosum i Clerodendrum myrmecophila tenen les tiges buides on habiten formigues. Clerodendrum trichotomum és una planta ornamental comuna.
Clerodendrum va ser nomenat per Linnaeus en Species Plantarum el 1753.[9] El nom científic deriva del grec, kleros, que significa "destí" o "clergue", i dendron, "un arbre".[10]
Clerodendrum és un gènere de plantes amb flors dins la família Lamiàcia. Actualment es classifica dins la subfamília Ajugoideae, essent un dels gèneres transferits des de Verbenàcia a Lamiàcia a la dècada de 1990.
L'estimació del nombre de les seves espècies varia entre les 150 i les 450. L'espècie tipus és Clerodendrum infortunatum. És planta nativa de Sri Lanka i les Illes Andaman.
Són arbusts, lianes o arbrets. Clerodendrum fistulosum i Clerodendrum myrmecophila tenen les tiges buides on habiten formigues. Clerodendrum trichotomum és una planta ornamental comuna.
Blahokeř (Clerodendrum, alternativně také Clerodendron) je rod rostlin patřící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Zahrnuje asi 310 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Blahokeře jsou dřeviny s jednoduchými vstřícnými listy a souměrnými květy v nápadných květenstvích. Na základě fylogenetických studií byla z rodu Clerodendrum oddělena část druhů do několika menších rodů (Rotheca, Ovieda, Valkameria).
Některé nápadně kvetoucí druhy blahokeřů jsou v tropech pěstovány jako okrasné dřeviny a lze se s nimi setkat i ve sklenících botanických zahrad. V parcích a arboretech je v České republice zřídka pěstován blahokeř pozdní, jeden z mála zimovzdorných druhů.
Blahokeře jsou stálezelené nebo opadavé keře nebo stromy, řidčeji ovíjivé keře, liány nebo byliny. Mladé větévky bývají čtyřhranné. Listy jsou jednoduché, vstřícné nebo výjimečně přeslenité. Čepel listů je celokrajná nebo různým způsobem zubatá.
Květenství jsou nejčastěji řídce vrcholičnatá nebo hlávkovitě stažená, často uspořádaná ve vrcholové latě. Květy jsou oboupohlavné, lehce dvoustranně souměrné, stopkaté. Kalich je zvonkovitý až miskovitý, s 5 zuby nebo pěticípý. koruna je pětilaločná, nejčastěji řepicovitá, s úzkou korunní trubkou. Tyčinky jsou 4, přirostlé v horní části korunní trubky a většinou z ní vyčnívající. Semeník je čtyřkomůrkový, s jedinou čnělkou a dvouramennou bliznou. V každé komůrce je jediné vajíčko. Plodem je peckovice se 4 pecičkami, často podepřená vytrvalým barevným kalichem, někdy se rozpadající na merikarpia (peckovičky).[1][2]
Dozrávající plody Clerodendrum indicum
Květy Clerodendrum paniculatum z bočního pohledu
Plodenství Clerodendrum formicarum
List Clerodendrum schweinfurthii
Rod blahokeř zahrnuje v současném taxonomickém pojetí asi 310 druhů[3] a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa.[1] V tropické Americe je zastoupen málo.[4]
Dužnaté plody mnohých druhů blahokeře jsou podepřeny nápadně zbarveným vytrvalým kalichem a jsou šířeny ptáky.[4]
Rod Clerodendrum byl v rámci úprav taxonomie řádu hluchavkotvaré (Lamiales) přesunut z čeledi sporýšovité (Verbenaceae) do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae).[5]
Výsledky molekulárních studií ukázaly, že rod Clerodendrum v klasickém pojetí je parafyletický. První taková studie vyšla v roce 1997 a o rok později byl na jejím základě vyčleněn rod Rotheca, do nějž byly zařazeny africké druhy druhy z podrodu Cyclonema a rovněž druhy sekce Konocalyx podrodu Clerodendrum.[6] Další nové kombinace byly zveřejněny v roce 2000.[7] V současném pojetí zahrnuje rod Rotheca celkem 35 druhů s rozšířením v subsaharské Africe, tropické Asii a Číně (R. serrata). Ze známějších druhů sem patří Rotheca myricoides (syn. Clerodendrum ugandense).[8] Ve studii z roku 2004 byl do rodu Clerodendrum vřazen monotypický australský rod Huxleya.
V roce 2010 byla vydána další fylogenetická studie založená na analýze chloroplastové DNA, v níž vyšlo najevo, že ani ve stávajícím pojetí není rod Clerodendrum monofyletický. Ukázalo se, že je rozdělen do několika fytogeograficky dobře vymezených vývojových linií, které jsou promíseny s několika americkými rody čeledi Lamiaceae (Aegiphila, Tetraclea, Amasonia). Proto byl rod Clerodendrum rozdělen do dalších 2 rodů. Celkem 10 druhů bylo přeřazeno do rodu Volkameria. Jedná se o charakteristické druhy pobřežních mangrovů a rod je rozšířen v tropech celého světa. Dalších 8 karibských druhů bylo přeřazeno do rodu Ovieda.[9]
Volkameria inermis (syn. Clerodendrum inerme)
Rotheca myricoides (syn. Clerodendrum ugandense)
(tučně jsou uvedeny rody dříve řazené do rodu Clerodendrum)
Teucrium (ožanka)
Ajuga (zběhovec)
Clerodendrum (blahokeř)
Clerodendrum (blahokeř)
V tropech jsou pěstovány mnohé nápadně kvetoucí druhy jako okrasné keře. Mezi často pěstované náleží zejména Clerodendrum thomsoniae s červenými květy podepřenými bílými kalichy, červenokvěté C. speciosissimum, C. splendens a C. x speciosum a bělokvěté C. wallichii.[10]
V ČR je jako okrasná dřevina vzácně pěstován blahokeř pozdní (Clerodendrum trichotomum var. fargesii).[11] Lze jej nalézt např. ve sbírkách Pražské botanické zahrady v Tróji.[12] V našich podmínkách je třeba jej chránit před zimním osluněním.[13]
Kvetoucí Clerodendrum thomsoniae
Plody blahokeře pozdního (Clerodendrum trichotomum)
Květenství Clerodendrum paniculatum
Kvetoucí Clerodendrum wallichii
Obrázky, zvuky či videa k tématu blahokeř ve Wikimedia Commons
Blahokeř (Clerodendrum, alternativně také Clerodendron) je rod rostlin patřící do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae). Zahrnuje asi 310 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Blahokeře jsou dřeviny s jednoduchými vstřícnými listy a souměrnými květy v nápadných květenstvích. Na základě fylogenetických studií byla z rodu Clerodendrum oddělena část druhů do několika menších rodů (Rotheca, Ovieda, Valkameria).
Některé nápadně kvetoucí druhy blahokeřů jsou v tropech pěstovány jako okrasné dřeviny a lze se s nimi setkat i ve sklenících botanických zahrad. V parcích a arboretech je v České republice zřídka pěstován blahokeř pozdní, jeden z mála zimovzdorných druhů.
Skæbnetræ (Clerodendrum) er en lille planteslægt, der er udbredt i Afrika og Sydøstasien. Her nævnes kun de arter, som ses jævnligt i Danmark.
Arter
Die Losbäume oder Lossträucher (Clerodendrum, falsche Schreibweise Clerodendron) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Einige Arten werden als Zierpflanzen verwendet.
Bei Clerodendrum-Arten handelt es sich um kleine Bäume, Sträucher, Lianen, seltener auch um Halbsträucher bis mehr oder weniger ausdauernde krautige Pflanzen.[1][2][3] Die Sprossachsen sind meist selbstständig aufrecht oder selten kletternd.[3] Manche Arten bilden Ausläufer.[1] Die Zweige sind anfangs meist vierkantig.[3] Die Rinde ist nie warzig (Unterschied zu Ovieda).[1]
Es gibt in der Gattung Clerodendrum sowohl laubabwerfende als auch immergrüne Arten.[3] Die meist gegenständig, selten wirtelig angeordneten Laubblätter sind meist gestielt.[3][2] Die Blattspreiten sind einfach, manchmal gelappt. Sie sind nie stachelig (Unterschied zu Ovieda).[1] Es sind keine Nebenblätter vorhanden.[3][2]
Die Blüten stehen in normalerweise endständigen, lockeren bis dichten, zymösen oder kopfigen, zusammengesetzten Blütenständen zusammen.[3][1] Es sind Tragblätter vorhanden.[2]
Clerodendrum-Arten besitzen relativ große, auffällige Blüten.[2] Die zwittrigen Blüten sind leicht zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf Kelchblätter sind zu einem oft auffälligen, glocken-, becher- bis röhrenförmigen Kelch verwachsen, der in unterschiedlich geformten Kelchzipfeln endet.[1] Bei vielen Arten ist der Kelch stark gerippt. Die Kronblätter sind je nach Art rot bis rosafarben oder weiß bis gelb. Die fünf Kronblätter sind zu einer mehr oder weniger radiärsymmetrischen bis deutlich zygomorphen Krone verwachsen, die aus einer langen, engen Kronröhre – bei einigen Arten bis zu 15 Zentimeter – und fünf flach radförmig ausgebreiteten, meist ungleichen Kronzipfeln besteht.[1] Die meist vier, selten fünf[1] Staubblätter ragen meist weit aus der Blütenkrone heraus.[3] Die in der Kronröhre inserierten Staubfäden sind untereinander frei und gebogen.[1][2] Die zwei Fruchtblätter sind zu einem vierkammerigen Fruchtknoten unvollständig verwachsen. Jede Fruchtknotenkammer enthält nur eine Samenanlage. Auf dem oberen Ende des Fruchtknotens sitzt der lange, gebogene Griffel der in einer kurz zweilappigen Narbe endet.[1][2]
Die fleischigen Steinfrüchte sind oft vierrippig oder -lappig.[2] Das Endokarp ist hart. Die Steinfrucht teilt sich in vier Steinkerne, von denen sich manchmal nur zwei voll entwickeln. Jeder Steinkern enthält einen Samen.[1] Bei Reife sind die Steinfrüchte oft auffällig gefärbt.[1] Bis zur Fruchtreife wird der Blütenkelch häufig dicker sowie größer und verfärbt sich.[1][2] Dagegen sind die Früchte bei Volkameria trocken sowie unauffällig gefärbt und die relativ unauffällig gefärbten Kelchblätter vergrößern sich nicht.[1]
Es liegt Protandrie vor.[1] Die Bestäubung erfolgt durch langrüsselige Schmetterlinge, bei einigen Arten auch durch Vögel.
Die starken Kontraste der Kelche und Früchte dienen zur Anlockung von Vögeln, die den Samen ausbreiten (Endozoochorie).[1]
Die Gattung Clerodendrum wurde 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, S. 637 aufgestellt. Typusart ist Clerodendrum infortunatum L.[4] Synonyme für Clerodendrum L. sind: Volkmannia Jacq., Valdia Boehm., Torreya Spreng. nom. illeg., Tetraclea A.Gray, Siphoboea Baill., Siphonanthus L., Montalbania Neck., Marurang Adans., Egena Raf., Duglassia Houst., Cryptanthus Osbeck nom. rej., Cleianthus Lour. ex B.A.Gomes, Bellevalia Scop. nom. illeg., Archboldia E.Beer & H.J.Lam, Agricolaea Schrank, Adelosa Blume.[5][6]
Die Gattung Clerodendrum wurde früher zur Familie Verbenaceae gestellt. Die Gattung Clerodendrum gehört zur Unterfamilie Ajugoideae innerhalb der Familie Lamiaceae.[6]
Die nur noch etwa 150 Clerodendrum-Arten kommen nur in der Paläotropis vor.[1][7] Einige Arten findet man auch in den gemäßigten Gebieten Asiens und Afrikas. In China gibt es etwa 34 Arten. Ein Zentrum der Artenvielfalt ist auch Madagaskar mit 60[5] bis 61 Arten, von denen nur drei auch außerhalb Madagaskars vorkommen.[8] Meist wachsen die Arten in Wäldern oder Dickichten.
Mindestens seit 2010 sind die Autoren der Ansicht, dass die neotropischen Arten nicht mehr zu Clerodendrum gehören.[1] Etwa acht neotropische Arten kommen allein in Kuba vor[1] und die meisten von ihnen gehören seit 2016 zu den Gattungen Ovieda[9] oder Volkameria.
Bei etwa 400 Arten und einer großen morphologischen Bandbreite stand die Gattung Clerodendrum s. l. schon immer im Verdacht, paraphyletisch oder polyphyletisch zu sein, und es ist immer wieder versucht worden, die Gattung aufzuteilen. Traditionell werden dabei zwei große Gruppen Clerodendrum L. s. str. und Cyclonema (Hochst.) Gürke unterschieden, je nach Autor auf Gattungs-Ebene oder darunter. Zusätzlich zu diesen wurden noch weitere kleinere Gruppen abgespalten.
Seit den 1990er-Jahren wurde durch Gensequenzanalysen (Molekularbiologie) gezeigt, dass Clerodendrum s. l. tatsächlich polyphyletisch ist.[10] Viele Arten der Subtaxa Clerodendrum subg. Cyclonema (Hochst.) Gürke und Clerodendrum sect. Konocalyx (Thomas) Verdc. wurden in die reaktivierte Gattung Rotheca (etwa 33 Arten) gestellt.[11] Allerdings ist Clerodendrum s.str. trotz der Abspaltung von Cyclonema weiterhin polyphyletisch.[12] Seither wurden viele Arten in mehrere weitere Gattungen gestellt.[13] Seit 2016 enthält die bisher monotypische Gattung Ovieda acht Arten.[9] Wann die Gattung Clerodendrum s. str. monophyletisch ist, wird noch lange kontrovers diskutiert. So reduzierten sich die Artenzahlen von 400 bis 500[14] auf etwa 300 oder gar nur 150.[1] Nahe verwandt sind auch die Gattungen Aegiphila (120 Arten), Amasonia (8 Arten), Kalaharia (2 Arten) und Tetraclea (1 Art). Bei einem Umfang von etwa 150 paläotropischen Arten ist Clerodendrum dann monophyletisch.[1]
Wegen ihrer auffälligen Blüten werden einige Arten, zumindest in wärmeren Gebieten, als Zierpflanzen in Parks und Gärten verwendet. Sorten einiger Arten werden als Zimmerpflanzen genutzt.
Die Losbäume oder Lossträucher (Clerodendrum, falsche Schreibweise Clerodendron) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Einige Arten werden als Zierpflanzen verwendet.
Ko e tutuhina ko e fuʻu ʻakau siʻi ia, ʻoku tupu ʻi he matāfonua. Ko e kāinga ofi onoʻaho naʻe Volkameria.
Ko e tutuhina ko e fuʻu ʻakau siʻi ia, ʻoku tupu ʻi he matāfonua. Ko e kāinga ofi onoʻaho naʻe Volkameria.
भांट भारत, एवं अन्य देशों में पाया जाने वाला एक पौधा है। इसके पौधे लगभग एक मीटर लम्बे होते हैं। इसकी पत्तियाँ चौड़ी होतीं हैं।
भांट भारत, एवं अन्य देशों में पाया जाने वाला एक पौधा है। इसके पौधे लगभग एक मीटर लम्बे होते हैं। इसकी पत्तियाँ चौड़ी होतीं हैं।
கவலி (ஆங்கில பெயர்:Clerodendrum),(மராத்திப் பெயர் :பரங்கி) இது ஒரு பூக்கும் தாவரம் ஆகும் இதன் குடும்பப்பெயர் செமிசியா (Lamiaceae) என்பதாகும். இதன் துணைக்குடும்பம் டெகொரிடியா (Teucrioideae) என்பதாகும். இதன் இனத் தொகுதி 150 முதல் 450 வரை காணப்படுகிறது.[2] இத்தாவரத்தின் பூர்வீகம் இலங்கை, மற்றும் அந்தமான் தீவுப்பகுதியாகும். இவை வெப்பமண்டலம் மற்றும் மித வெப்ப பகுதிகளான இந்தியா, ஆப்பிரிக்கா, ஆஸ்திரேலியா போன்ற இடங்களிலும் காணப்படுகிறது.[3][4]
கவலி (ஆங்கில பெயர்:Clerodendrum),(மராத்திப் பெயர் :பரங்கி) இது ஒரு பூக்கும் தாவரம் ஆகும் இதன் குடும்பப்பெயர் செமிசியா (Lamiaceae) என்பதாகும். இதன் துணைக்குடும்பம் டெகொரிடியா (Teucrioideae) என்பதாகும். இதன் இனத் தொகுதி 150 முதல் 450 வரை காணப்படுகிறது. இத்தாவரத்தின் பூர்வீகம் இலங்கை, மற்றும் அந்தமான் தீவுப்பகுதியாகும். இவை வெப்பமண்டலம் மற்றும் மித வெப்ப பகுதிகளான இந்தியா, ஆப்பிரிக்கா, ஆஸ்திரேலியா போன்ற இடங்களிலும் காணப்படுகிறது.
Clerodendrum is a genus of flowering plants formerly placed in the family Verbenaceae, but now considered to belong to the Lamiaceae (mint) family. Its common names include glorybower, bagflower and bleeding-heart. It is currently classified in the subfamily Ajugoideae, being one of several genera transferred from Verbenaceae to Lamiaceae in the 1990s, based on phylogenetic analysis of morphological and molecular data.
Estimates of the number of species in Clerodendrum vary widely, from about 150[2] to about 450.[3] This is partly because about 30 species have been transferred to Rotheca,[4][5] about 30 more to Volkameria, and 1 to Ovieda.[2] The type species for the genus is Clerodendrum infortunatum.[6] It is native to Sri Lanka and the Andaman Islands.[7]
The genus is native to tropical and warm temperate regions of the world, with most of the species occurring in tropical Africa and southern Asia, but with a few in the tropical Americas and northern Australasia, and a few extending north into the temperate zone in eastern Asia.[8]
They are shrubs, lianas, and small trees, usually growing to 1–12 m (3 ft 3 in – 39 ft 4 in) tall, with opposite or whorled leaves. C. floribundum can grow to 30 m (98 ft) tall.[9] Clerodendrum fistulosum and Clerodendrum myrmecophila have hollow stems that are inhabited by ants.[8] Clerodendrum trichotomum is a common ornamental in warmer parts of the world.[8] Eight other species are also grown in the tropics for their abundant and attractive flowers.[10] One of these, Clerodendrum macrostegium, suckers abundantly from the roots, often producing a thicket within a few years.[10]
The following species are cultivated in the UK:
Clerodendrum species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Endoclita malabaricus and Endoclita sericeus. Both butterflies and hummingbirds are often attracted to blooming clerodendrum.
The following description is based on the one by Yuan et alii (2010) and applies to only the monophyletic circumscription of Clerodendrum.[2]
Clerodendrum is a genus of small trees, shrubs, lianas, and subherbaceous perennials. Leaves decussate or whorled, never spiny as in some close relatives.
Inflorescence usually terminal. Sepals usually connate, often colored, usually accrescent. Corolla red to yellow, pink, or white. Corolla tube 5-lobed, the lobes usually unequal.
Stamens 4 (rarely 5), usually in 2 pairs of unequal length and projecting well beyond the mouth of the corolla.
Ovary incompletely 4-locular. Ovules 4. Style terminal on the ovary, bifid.
Fruit a drupe, usually with 4 grooves or lobes, 4-seeded (rarely 2-seeded by abortion).
Clerodendrum and its relatives have an unusual pollination syndrome which avoids self-pollination. This mating system combines dichogamy and herkogamy.[2]
The flowers are protandrous. When the flower opens, the stamens stand erect, parallel to the central axis of the flower, while the style bends over, holding the stigma beyond the rim of the corolla. After the pollen is shed, the stamens curl up or bend over, and the style straightens out, bringing the stigma to the center of the flower. Except for Aegiphila, which is heterostylous, this breeding strategy is shared by all members of the clade consisting of Kalaharia, Clerodendrum, Volkameria, Aegiphila, Ovieda, Tetraclea, and Amasonia.[2]
Clerodendrum was named by Linnaeus in Species Plantarum in 1753.[11] The name is derived from two Greek words, kleros, meaning "chance or fate" or "clergy", and dendron, "a tree".[12] It refers to the considerable variation in reports of the usefulness of Clerodendrum in medicine,[8] and also to the fact the trees were used for religious purposes in Asia.
Regional revisions of Clerodendrum have been done for local floras, but the last monograph of the entire genus was by John Isaac Briquet in 1895.[13] He recognized about 90 species, defining the genus broadly to include species that others had placed in Rotheca, Volkameria, and Ovieda. His circumscription was followed by most authors for the next 100 years, even though it was widely believed to be problematic.[2]
In 1997, phylogenetic analysis of DNA data showed that Clerodendrum, as then understood, was polyphyletic.[14] This situation was remedied in 1998 with the revival of Rotheca.[4] This taxonomic change was based on previous work and on a molecular phylogenetic study that was not published until the following year.[15]
In 2004, a study of DNA sequences showed that the monospecific Australian genus Huxleya was embedded in a clade of Clerodendrum species that had formerly been placed in Volkameria.[16] Huxleya was then sunk into synonymy with Clerodendrum. The 2004 study sampled Aegiphila, Tetraclea, and Amasonia, three New World genera of Ajugoideae that had not previously been sampled for DNA. The results of this study cast doubt, once again, upon the monophyly of Clerodendrum.
In 2010, a study of four chloroplast DNA intergenic spacers showed that part of Clerodendrum was closer to the New world genera than to other Clerodendrum, and that one species of Clerodendrum was nested within the clade of New World genera.[2] The authors of this study resurrected the genus Volkameria and assigned to it about 30 species that had been in Clerodendrum. They also resurrected Ovieda as a monotypic genus consisting of Ovieda spinosa. Volkameria and Ovieda had been erected by Linnaeus in 1753. Modern cladistic analysis has largely vindicated his concepts of Clerodendrum and its relatives.
Clerodendrum glandulosum. Coleb leaf aqueous extract is traditionally used by people of North-East India to alleviate symptoms of diabetes, obesity and hypertension.
Among the Hmar and Zomi tribes in the North East India Anphui(Clerodendrum) is also being used as a dish/curry.[17]
Clerodendrum is strongly supported as monophyletic in molecular phylogenetic analyses. It consists of two clades, each of which receives strong bootstrap support. One clade contains mostly African species. The other is mostly Asian. The African and Asian groups can not confidently be divided into sections without more extensive sampling of taxa in phylogenetic studies. The Madagascan species, in particular, are poorly studied.[2]
It appears that the long, narrow corolla tube evolved only once in Clerodendrum, and appeared again, among its relatives, in Ovieda.[2]
As of July 2022 Plants of the World Online recognises 258 species within this genus, as follows.[18]
C. floribundum fruit and foliage, coastal Central Queensland
C. floribundum tree, coastal Central Queensland
_on_Clerodendrum_viscosum_at_Samsing,_Duars,_West_Bengal_W_IMG_6271.jpg)
Common Rose Pachliopta aristolochiae on Clerodendrum viscosum at Samsing in Darjeeling district of West Bengal, India.
Bleeding heart at Wayanad,Kerala
Glorybower Flower in Bangalore, India
Clerodendrum is a genus of flowering plants formerly placed in the family Verbenaceae, but now considered to belong to the Lamiaceae (mint) family. Its common names include glorybower, bagflower and bleeding-heart. It is currently classified in the subfamily Ajugoideae, being one of several genera transferred from Verbenaceae to Lamiaceae in the 1990s, based on phylogenetic analysis of morphological and molecular data.
Estimates of the number of species in Clerodendrum vary widely, from about 150 to about 450. This is partly because about 30 species have been transferred to Rotheca, about 30 more to Volkameria, and 1 to Ovieda. The type species for the genus is Clerodendrum infortunatum. It is native to Sri Lanka and the Andaman Islands.
The genus is native to tropical and warm temperate regions of the world, with most of the species occurring in tropical Africa and southern Asia, but with a few in the tropical Americas and northern Australasia, and a few extending north into the temperate zone in eastern Asia.
They are shrubs, lianas, and small trees, usually growing to 1–12 m (3 ft 3 in – 39 ft 4 in) tall, with opposite or whorled leaves. C. floribundum can grow to 30 m (98 ft) tall. Clerodendrum fistulosum and Clerodendrum myrmecophila have hollow stems that are inhabited by ants. Clerodendrum trichotomum is a common ornamental in warmer parts of the world. Eight other species are also grown in the tropics for their abundant and attractive flowers. One of these, Clerodendrum macrostegium, suckers abundantly from the roots, often producing a thicket within a few years.
The following species are cultivated in the UK:
C. chinense C. splendens C. thomsoniae C. trichotomumClerodendrum species are used as food plants by the larvae of some Lepidoptera species including Endoclita malabaricus and Endoclita sericeus. Both butterflies and hummingbirds are often attracted to blooming clerodendrum.
Clerodendrum es un género de plantas fanerógamas perteneciente a la familia de las lamiáceas, anteriormente se encontraba en Verbenaceae. Comprende 701 especies descritas y de estas, solo 327 aceptadas.[2]
El género es nativo de zonas templadas y regiones tropicales del mundo, con la mayoría de las especies en África tropical y sur de Asia, pero con algunas especies en los trópicos de América y norte de Australasia, y otros pocos en el este de Asia.
Son arbustos, lianas, y pequeños árboles que alcanzan 1-12 metros de altura, con hojas opuestas. Hojas simples o lobadas, opuestas o verticiladas. Inflorescencias cimosas, axilares o usualmente terminales, paniculadas, o en corimbos terminales, pedunculadas, brácteas generalmente foliáceas, flores blancas, azules o rojas; cáliz campanulado, 5-dentado o 5-lobado; corola hipocrateriforme recta o curvada, 5-lobada; estambres 4, didínamos, exertos. Fruto drupáceo, globoso, frecuentemente 4-sulcado, 4-lobado; cáliz fructífero envolviendo al fruto, cupuliforme y subyacente.[3]
Especies de Clerodendrum las usan de alimento las larvas de algunas especies de Lepidopteras, incluyendo Endoclita malabaricus y Endoclita sericeus.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 637. 1753.[3] La especie tipo es: Clerodendrum infortunatum L.
Clerodendrum: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: kleros = (clero) y dendron = (árboles), fue acuñado por Linnaeus que se enteró de que las plantas estaban en uso por el clero de la población de Sri Lanka.
Clerodendrum es un género de plantas fanerógamas perteneciente a la familia de las lamiáceas, anteriormente se encontraba en Verbenaceae. Comprende 701 especies descritas y de estas, solo 327 aceptadas.
Kohtalonpensaat eli kohtalonköynnökset (Clerodendrum) on huulikukkaiskasveihin kuuluva suku, jossa on monia tunnettuja huonekasveja. Kohtalonpensaisiin kuuluu noin 400 lajia puita, pensaita ja puuvartisia köynnöksiä (liaaneja), jotka kasvavat pääosin maailman trooppisilla ja subtrooppisilla alueilla. Lukuisia lajeja viljellään koristekasvina näyttävien ja tuoksuvien kukkiensa vuoksi.[1]
Tuoksukohtalonköynnös.
Hurmekohtalonpensas.
Liekkikohtalonköynnös.
Kirjokohtalonköynnös.
Sinikohtalonpensas.
Kohtalonpensaat eli kohtalonköynnökset (Clerodendrum) on huulikukkaiskasveihin kuuluva suku, jossa on monia tunnettuja huonekasveja. Kohtalonpensaisiin kuuluu noin 400 lajia puita, pensaita ja puuvartisia köynnöksiä (liaaneja), jotka kasvavat pääosin maailman trooppisilla ja subtrooppisilla alueilla. Lukuisia lajeja viljellään koristekasvina näyttävien ja tuoksuvien kukkiensa vuoksi.
Clerodendrum
Le genre Clerodendrum, les clérodendrons, comprend environ 400 espèces d'arbres, d'arbustes ou de lianes originaires des régions tropicales d'Afrique et d'Asie.
Tandis que la classification classique place ce genre dans la famille des Verbénacées, les recherches phylogénétiques récentes ont conduit à le positionner dans la famille des Lamiacées.
Du grec klêros, clergé, et dendron, arbre. Une espèce était utilisée autrefois à Ceylan par les prêtres cingalais dans leurs cérémonies[2].
Selon GRIN (19 septembre 2017)[3] :
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (19 septembre 2017)[4] :
Selon The Plant List (19 septembre 2017)[5] :
Selon Tropicos (19 septembre 2017)[1] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Clerodendrum
Le genre Clerodendrum, les clérodendrons, comprend environ 400 espèces d'arbres, d'arbustes ou de lianes originaires des régions tropicales d'Afrique et d'Asie.
Tandis que la classification classique place ce genre dans la famille des Verbénacées, les recherches phylogénétiques récentes ont conduit à le positionner dans la famille des Lamiacées.
Clerodendrum L., 1753 è un genere di piante appartenente alla famiglia Lamiaceae, comprendente oltre 300 specie arboree e arbustive; quelle arboree raggiungono i 9 m di altezza. Queste piante, originarie dell'Asia e dell'Africa, sono molto apprezzate come piante ornamentali nei parchi e nei giardini, per i fiori profumati riuniti in grandi cime paniculate e le foglie ovate o cuoriformi, dal caratteristico aroma.
Il nome clerodendron = kleros (clero) e dendron (albero) fu coniato da Linneo che apprese che le piante erano in uso dal clero della popolazione cingalese.
La prima comparsa in Europa fu nel 1790, quando furono introdotte due specie da serra, C. chinense e C. squamatum, provenienti dalla Cina.
La specie più conosciuta, acclimatatasi nel Nord Italia, è la C. trichotomum originaria del Giappone fiorisce alla fine dell'estate con grandi corimbi di fiori bianchi stellati profumatissimi, i frutti autunnali sono bacche di colore blu intenso sorrette da un calice a forma di stella di colore rosso-cardinalizio;
Altre specie interessanti sono il C. fargesii rustico con fiori bianchi e il C.foetidum a fiori di colore rosa, originari della Cina; il C. myricoides dell'Etiopia con fiori colorati di blu, poco resistente al gelo; il C. chinense originario del Giappone a fiori bianchi; il C. ugandense Prain, arbusto alto 1–3 m, con foglie ovate, tomentose sulla pagina inferiore, di colore verde chiaro superiormente. i fiori viola e lilla simili a farfalle, sono riuniti in panicoli terminali, con stami sporgenti, originario dell'Africa tropicale, poco rustico non resiste alle basse temperature prolungate; il C. thomsoniae pianta rampicante con fiori bianchi, può essere coltivata in vaso come pianta da appartamento; citiamo infine il C. tomentosum.
Preferiscono posizione non troppo soleggiata, terreno sciolto e fertile, annaffiature regolari nel periodo estivo, diradate o sospese d'inverno, nel periodo vegetativo sono previste concimazioni mensili con fertilizzante per piante da fiore. Si moltiplicano con la semina, per mezzo di talee o margotte e talvolta con i polloni radicali.
In Italia le specie che resistono all'aperto (pieno sole) sono due: C. trichòtomum e C. bungei.
Clerodendrum L., 1753 è un genere di piante appartenente alla famiglia Lamiaceae, comprendente oltre 300 specie arboree e arbustive; quelle arboree raggiungono i 9 m di altezza. Queste piante, originarie dell'Asia e dell'Africa, sono molto apprezzate come piante ornamentali nei parchi e nei giardini, per i fiori profumati riuniti in grandi cime paniculate e le foglie ovate o cuoriformi, dal caratteristico aroma.
Clerodendrum is een geslacht uit de lipbloemenfamilie (Lamiaceae). Het geslacht komt voor in tropische en warmgematigde regio's over de gehele wereld, waarvan de meeste soorten voorkomen in tropisch Afrika en Zuid-Azië. Enkele soorten komen voor in tropisch Amerika en noordelijk Australazië. Een paar soorten komen voor in de gematigde gebieden van Oost-Azië.
Clerodendrum is een geslacht uit de lipbloemenfamilie (Lamiaceae). Het geslacht komt voor in tropische en warmgematigde regio's over de gehele wereld, waarvan de meeste soorten voorkomen in tropisch Afrika en Zuid-Azië. Enkele soorten komen voor in tropisch Amerika en noordelijk Australazië. Een paar soorten komen voor in de gematigde gebieden van Oost-Azië.
Multimedia w Wikimedia Commons Clerodendrum L. – rodzaj roślin z rodziny jasnotowatych. Według The Plant List obejmuje 308 gatunków[4]. Występuje naturalnie głównie w Azji i Afryce.
Należy do rodziny jasnotowatych (Lamiaceae) Lindl., która jest jednym z kladów w obrębie rzędu jasnotowców (Lamiales) Bromhead z grupy astrowych spośród roślin okrytonasiennych[1].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa jasnotowe (Lamiidae Takht. ex Reveal), nadrząd Lamianae Takhtajan, rząd jasnotowce (Lamiales Bromhead), podrząd Lamiineae Bessey in C.K. Adams, rodzina jasnotowate (Lamiaceae Lindl.), podplemię Clerodendreae Briq., rodzaj (Clerodendrum L.)[5].
Wiele gatunków jest uprawianych jako rośliny ozdobne, w krajach o ciepłym klimacie jako rośliny ogrodowe[6], w Polsce jako rośliny pokojowe.
Wymaga jasnych stanowisk, lecz nie w pełnym nasłonecznieniu. Najlepiej rośnie przy temperaturze 10-15ºC. Lubi wysoką wilgotność powietrza. Nawozić można od marca do września. Preferuje podłoże o odczynie kwasowości 5,5–6,5 pH[7].
Roślina może być atakowana przez mszyce oraz tarcznikowate.
Clerodendrum L. – rodzaj roślin z rodziny jasnotowatych. Według The Plant List obejmuje 308 gatunków. Występuje naturalnie głównie w Azji i Afryce.
Clerodendrum L. é um gênero botânico da família Lamiaceae, encontrado nas regiões tropicais da África e Ásia.
Clerodendrum L. é um gênero botânico da família Lamiaceae, encontrado nas regiões tropicais da África e Ásia.
Clerodendrum Burm. este un gen de plante din familia Verbenaceae, orginar din regiunile tropicale și subtropicale ale Asiei și Africii, cuprinzând arbori, arbuști și liane.
Numele genului Clerodendrum provine din cuvântul grecesc kleros (șansă) și dendron (copac) și are rădăcini într-o legendă locală în care se spune că acești arbori au proprietăți medicinale din care se obțineau remedii pentru anumite boli.
Majoritatea acestor plante cresc în țări tropicale și subtropicale, în special Africa și Asia, însă în formă sălbatică se găsesc pe toate continentele, exceptând Europa.
Se înmulțește în seră, atât pe cale sexuată (prin semințe) cât și pe cale asexuată prin butași semilemnoși, în august-septembrie. Solul preferat este un amestec de sol lutos, turbă și nisip.
Plantele sunt cultivate în special pentru florile deosebit de parfumate care se deschid de regulă la sfârșitul verii. În zonele temperate, Clerodendrum este folosit ca plantă de apartament. Pentru o creștere optimă în medii răcoroase, este necesar ca plantele să fie cultivate în sere cu o temperatură minimă de 15 °C pe timpul iernii.
Genul Clerodendrum cuprinde circa 300-400 specii:
Aceste plante sunt cunoscute și sub numele Glory Bowers, cultivatorii le cresc în special pentru florile frumoase și frunzele simetrice.
Genul Clerodendrum cuprinde un grup larg de plante, arbuști și copaci, incluzând o serie de plante cățărătoare. Dintre speciile care au fost descoperite, doar o mică parte a acestora poate fi cultivată.
Aceste plante cresc în zone cu soare sau umbră, într-un sol fertil și uscat. În regiuni cu ierni grele, plantele aparținând acestei specii trebuie crescute în sere, în ghiveciuri, cu pământ format din două treimi material fibros și o treime material format din frunze, mușchi, chiar și puțin rumeguș și nisip.
Plantele cățărătoare ale genului Clerodendrum cresc mai bine dacă sunt plantate într-un pat de pământ decât în ghiveciuri sau tuburi. Se recomandă legarea acestora de stâlpi pentru a crește pe verticală și înnoirea pământului cu un strat nou în fiecare an. De obicei, este necesară stropirea acestora cu insecticide la aproximativ zece zile, pentru a le proteja de boli. Dacă sunt crescute în sere, vor fi avantajate de folosirea unor cantități relativ mari de îngrășământ lichid, între aprilie și august. Aceste plante crescute în sere au nevoie și de un sezon de "relaxare", de obicei în timpul iernii, în care se reduc considerabil volumul de apă și temperatura.
După tăierea arbustului din primăvară, plantele cresc ușor într-o atmosferă caldă și umedă. Tulpini proaspete de aproximativ 5 – 10 cm lungime pot fi folosite ca butași. Tulpini de aproximativ 7,5 – 15 cm lungime pot fi plantate în sol, protejate de un borcan, în august. Semințele pot fi plantate în sere, primăvara devreme.
Clerodendrum Burm. este un gen de plante din familia Verbenaceae, orginar din regiunile tropicale și subtropicale ale Asiei și Africii, cuprinzând arbori, arbuști și liane.
Klerodendrumsläktet (Clerodendrum) är ett släkte i familjern kransblommiga växter med 400 arter buskar eller träd, sällsynt även halvbuskar och örter. Tidigare fördes släktet till familjen verbenaväxter. Ett flertal arter odlas som krukväxter och en art[förtydliga] räknas som härdig i södra Sverige.
Klerodendrumsläktet (Clerodendrum) är ett släkte i familjern kransblommiga växter med 400 arter buskar eller träd, sällsynt även halvbuskar och örter. Tidigare fördes släktet till familjen verbenaväxter. Ett flertal arter odlas som krukväxter och en art[förtydliga] räknas som härdig i södra Sverige.
Clerodendrum là một chi thực vật có hoa trong họ Hoa môi (Lamiaceae).[2]
Chi Clerodendrum gồm các loài:
.jpg)
Bài viết về phân họ hoa môi Teucrioideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Clerodendrum là một chi thực vật có hoa trong họ Hoa môi (Lamiaceae).
Clerodendrum L. (1753)
Типовой вид
Клероде́ндрум (лат. Clerodéndrum) — листопадные кустарники или маленькие деревья, иногда лианы; род растений подсемейства Живучковые (Ajugoideae) семейства Яснотковые (Lamiaceae)[2].
Ранее некоторыми авторами род включался в семейство Вербеновые (Verbenaceae)[2].
По информации базы данных The Plant List, род включает 308 видов[3].
Виды этого рода произрастают преимущественно в тропических и субтропических областях Земли. Природный ареал: Африка, Азия (Индия, Индокитай, Китай, Корея, Япония, Филиппины), Америка, Австралия.
Растение теплолюбиво. Большинство видов сосредоточено в тропиках и субтропиках. Лишь несколько видов встречается на территории с умеренным климатом.[4]
Выращиваются многие виды, наиболее распространённые: Клеродендрум Томпсона, Клеродендрум Уоллича, Клеродендрум угандийский, Клеродендрум филиппинский, Клеродендрум специозум, клеродендрум трёхраздельный и клеродендрум Бунге.[источник не указан 819 дней]
Клеродендрум трёхраздельный — куст или небольшое листопадное деревце до 10 м высотой.
Клеродендруму требуется защищённое солнечное место с хорошо дренированной почвой. При посадке в почву добавляют торф.
Клеродендрум размножается посевом семян весной или отделением укоренившихся боковых побегов.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. 
Клероде́ндрум (лат. Clerodéndrum) — листопадные кустарники или маленькие деревья, иногда лианы; род растений подсемейства Живучковые (Ajugoideae) семейства Яснотковые (Lamiaceae).
Ранее некоторыми авторами род включался в семейство Вербеновые (Verbenaceae).
大青属[1]（学名：Clerodendrum）或海州常山屬[2]是唇形目唇形科的植物，本屬在1990年代之前，傳統上被歸類到馬鞭草科。多數種類是重要的草藥，其特殊的花形態亦是常見的園藝品種。
灌木或小喬木，少見亞灌木或草本。直立，少見攀緣性。落葉性或常綠。小分枝幼時常呈四方莖（橫切面為四方形）。單葉對生，少見輪生。[1]
花序為稀疏的聚繖狀或頭狀，頂端生長，少見腋生的聚傘圓錐花序。萼鐘形或杯狀，5齒突或5裂瓣。花冠具細長花管，花瓣5枚，展開狀。雄蕊4枚，多少突出於花冠之外。子房4室，胚珠垂懸或著生於子房壁側邊。柱頭呈二瓣，尖。[1]
果萼多少平展。核果具4枚單一種子的小核果。有時分裂為二個合二室的半果或四個單室的半果。[1]
本屬約四百種，大部份的種類分布於熱帶及亞熱帶，少數及於亞洲、非洲、美洲的温帶地區。中國產34種。[1]
大青屬約400種（或150種[3]）下列為主要產於中國的品種。[1]
No. 學名 中文俗名 備註 图像 1 Clerodendrum brachystemon 短蕊大青 - 2 Clerodendrum bracteatum 苞花大青 - 3 Clerodendrum bungei 臭牡丹 - 3-1 Clerodendrum bungei var. bungei 臭牡丹 - 3-2 Clerodendrum bungei var. megacalyx 大萼臭牡丹 - 4 Clerodendrum canescens 灰毛大青 - 5 Clerodendrum capitatum - - 6 Clerodendrum chinense 重瓣臭茉莉 - 6-1 Clerodendrum chinense var. chinense 重瓣臭茉莉 - 6-2 Clerodendrum chinense var. simplex 臭茉莉 - 7 Clerodendrum colebrookianum 腺茉莉 - 8 Clerodendrum confine 川黔大青 - 9 Clerodendrum cyrtophyllum 大青 - 9-1 Clerodendrum cyrtophyllum var. cyrtophyllum 大青 - 9-2 Clerodendrum cyrtophyllum var. kwangsiense 广西大青 - 10 Clerodendrum ervatamioides 狗牙大青 - 11 Clerodendrum fortunatum 白花灯笼 - 12 Clerodendrum fragrans - - 13 Clerodendrum garrettianum 泰国垂茉莉 - 14 Clerodendrum glabrum - - 15 Clerodendrum griffithianum 西垂茉莉 - 16 Clerodendrum hainanense 海南赬桐 - 17 Clerodendrum henryi 南垂茉莉 - 18 Clerodendrum heterophyllum - - 19 Clerodendrum indicum 长管大青 - 20 Clerodendrum inerme 苦郎树 - 21 Clerodendrum intermedium 墾丁苦林盤 - 22 Clerodendrum japonicum 赬桐 -
23 Clerodendrum kaichianum 浙江大青 - 24 Clerodendrum kiangsiense 江西大青 - 25 Clerodendrum kwangtungense 广东大青 - 26 Clerodendrum laciniatum - - 27 Clerodendrum lindleyi 尖齿臭茉莉 - 28 Clerodendrum longilimbum 长叶大青 - 29 Clerodendrum luteopunctatum 黄腺大青 - 30 Clerodendrum mandarinorum 海通 - 31 Clerodendrum paniculatum 圆锥大青 - 32 Clerodendrum peii 长梗大青 - 33 Clerodendrum quadriloculare - - 34 Clerodendrum serratum 三对节 - 34-1 Clerodendrum serratum var. amplexifolium 三台花 - 34-2 Clerodendrum serratum var. herbaceum 草本三对节 - 34-3 Clerodendrum serratum var. serratum 三对节 - 34-4 Clerodendrum serratum var. wallichii 大序三对节 - 35 Clerodendrum speciosissimum - - 36 Clerodendrum subscaposum 抽葶大青 - 47 Clerodendrum tibetanum 西藏大青 - 37 Clerodendrum thomsoniae 龍吐珠、爬藤大青 吐龍珠 
38 Clerodendrum tomentosum - - 39 Clerodendrum trichotomum 海州常山 - 39-1 Clerodendrum trichotomum var. ferrugineum 锈毛海州常山 - 39-2 Clerodendrum trichotomum var. trichotomum 海州常山 - 40 Clerodendrum triplinerve - - 41 Clerodendrum ugandense 紫蝶花 - 42 Clerodendrum villosum 绢毛大青 - 43 Clerodendrum wallichii 垂茉莉 - 44 Clerodendrum yunnanense 滇常山 - .jpg)
クサギ属 Clerodendrum L. はシソ科の樹木の属。かつてはクマツヅラ科とされた。萼から長く伸び出す長い筒部を持つ花冠と更にそこから伸び出す雄蘂と雌しべを持つ。
落葉性か常緑性の低木、及び少数の蔓植物がある[1]。冬芽は円錐形で多くの場合に裸芽である。葉は対生するか、あるいは輪生し、縁が滑らかか、あるいは鋸歯がある程度だが、一部では大きく裂けて分裂した葉をつける例もある。花は集散花序か、あるいは円錐花序につけ、花序は茎の先端に出るものが多いが、一部では葉腋から出る例もある。
花序を葉腋に出す例
C. indicum
円錐花序の例
C. paniculatum
蔓植物の例
ゲンペイクサギ
萼は鐘形から筒状で先端が5歯に分かれるか、あるいは5つに裂ける。萼は花が終わっても落ちずに残り、果実が成熟するとそれを包むものとなる。花が終わった後に大きくなって色づく例もある[2]。花冠は筒状で、花筒は長く伸び、先端は同じ大きさ、あるいは大きさの異なる5片に分かれ、それらの花被片は大きく開く。雄蘂は4本、花筒の内側に付いており、長く伸びて花筒から大きく突き出し、そこで湾曲する。子房は不完全な4室からなり、4個の胚珠がある。柱頭は花筒から長く突き出し、先端は2つに割れる。果実は球形から倒卵形の核果で、外果皮は液質でその内部の核は4つまたは2個が合生して2つに分離する。
学名はギリシャ語で「運命の木」を意味する。これギリシャ語の Kleros （機会、運命）と dendron （木）に由来するもので、本属のある種が呪術に用いられたことにちなむとも、医薬として効能があることにちなむともいわれる[3]。
萼、花弁、雄蕊などの様子
C. infortunatum
果実に4分割が見える
C. speciosissimum
萼は果実を包んで発達し、後に果実を表に出す
クサギ
本属のものは世界の熱帯から亜熱帯域を中心に分布する。種数については佐竹他(1989)は1000種、川窪(1997)は400種としている。
日本では本属の種は2種が在来種として自生がある。クサギは日本に広く見られるもので、イボタクサギは海岸に生育する蔓性の低木で南西諸島に見られる。
他に観賞用に栽培されているものが幾つかあり、それらの中には逸出して自生状態で見られるものもある。佐竹他(1989)は以下のような種を掲載している。
他に C. thomsonae ゲンペイクサギもよく栽培される種である。
ヒギリ
ボタンクサギ
_leaf.JPG)
Karte mit allen verlinkten Seiten: _on_Clerodendrum_viscosum_at_Samsing,_Duars,_West_Bengal_W_IMG_6271.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
