.
Les Malpighiaceae son plantes flordíes del orde Malpighiales, entienden unos 75 xéneros y 1300 especies nel trópicu y subtrópico. Un 80% de los xéneros y un 90% de les especies atopar nel Nuevu Mundu, sobremanera en Brasil, el restu alcuéntrase n'África, Madagascar, Indonesia, Malasia y les islles Filipines.
Son árboles, parrotales o bejucos, perennes, con tricomes unicelulares, xeneralmente mediifijos o submediifijos; plantes xeneralmente hermafrodites, dacuando funcionalmente dioiques (Spachea en Nicaragua). Fueyes xeneralmente opuestes, de cutiu con glándules multicelulares grandes sobre'l peciolu o la llámina (xeneralmente nel viesu) o sobre ambos, llámina simple, xeneralmente entera, raramente llobada o pseudodentada; estípules xeneralmente presentes. Flores con simetría billateral leve o marcada; sépalos 5, eglandulares o, más frecuentemente, los 4 llaterales o los 5 con (1) 2 glándules multicelulares grandes sobre'l llau abaxal; pétalos 5, llibres, unguiculaos, alternando colos sépalos los, inxeríos, el posterior (estandarte) más internu y de cutiu distintu a los otros 4; estames na so mayoría 10, o menos por amenorgamientu en dellos xéneros, anteres xeneralmente dehiscentes por hendiduras llonxitudinales; ovariu súperu, compuestu de (2) 3 carpelos llibres a connaos, cada lóculo fértil con un óvulu anátropo pendilexu, estilos xeneralmente 1 por carpelu, delles vegaes connaos o amenorgaos en númberu. Frutu secu o carnosu, dehiscente o indehiscente, samaroide, nuciforme o drupáceo; granes ensin endosperma. Gaudichaudia y dellos xéneros, tienen, amás de les flores casmógamas, flores cleistógamas ca 1–2 mm de diámetru, con 5 sépalos los eglandulares, 1 (2) pétalos rudimentarios, 1 (2) estames diminutos y 2 carpelos ensin estilos; el frutu consta de 2 mericarpos similares a aquellos de los carpelos anteriores nes flores casmógamas.[1]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. .
Les Malpighiaceae son plantes flordíes del orde Malpighiales, entienden unos 75 xéneros y 1300 especies nel trópicu y subtrópico. Un 80% de los xéneros y un 90% de les especies atopar nel Nuevu Mundu, sobremanera en Brasil, el restu alcuéntrase n'África, Madagascar, Indonesia, Malasia y les islles Filipines.
Malpighiaceae (lat. Malpighiaceae) söyüdçiçəklilər dəstəsinə aid bitki fəsiləsi.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Malpighiaceae (lat. Malpighiaceae) söyüdçiçəklilər dəstəsinə aid bitki fəsiləsi.
Les malpighiàcies (Malpighiaceae) són una família de plantes amb flors de l'ordre Malpighiales.
La família Malpighiaceae comprèn unes 1300 espècies en total. Totes són nadiues de les zones tropicals i subtropicals.
Les malpighiàcies (Malpighiaceae) són una família de plantes amb flors de l'ordre Malpighiales.
Malpígiovité (Malpighiaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré. Jsou to dřeviny, byliny i liány s jednoduchými a převážně vstřícnými listy a pravidelnými květy s charakteristicky tvarovanými korunními lístky. Čeleď zahrnuje asi 1250 druhů v 68 rodech a je rozšířena v tropech celého světa. Místy přesahuje i do subtropických oblastí.
Zástupci malpígiovitých jsou stromy, keře, polokeře, byliny i liány se vstřícnými (u některých rodů střídavými) jednoduchými listy, převážně s palisty. Jen výjimečně je přítomen latex. Odění je z charakteristických jednobuněčných vidlicovitých chlupů, jen u několika druhů jsou chlupy hvězdovité. Na řapících nebo na rubové straně listů jsou často žlázky. Čepel listů je celokrajná, celistvá nebo výjimečně laločnatá. Květy jsou souměrné nebo téměř pravidelné, drobné až velké, převážně oboupohlavné, ve vrcholových nebo úžlabních květenstvích. Kalich i koruna jsou složeny z 5 lístků. U amerických druhů i u některých zástupců z tropů Starého světa jsou na kališních lístcích charakteristické žlázky produkující olej. Květy jsou bez nektaru. Korunní lístky jsou nejčastěji žluté, růžové nebo bílé, na vrcholu většinou brvité, zubaté nebo roztřepené a mají charakteristický lžicovitý tvar. Tyčinek je nejčastěji 10, zřídka méně nebo až 15. Vyrůstají na češuli v prostoru mezi semeníkem a korunními lístky. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (výjimečně 2 nebo 4) plodolistů. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Čnělky jsou obvykle volné a v počtu odpovídajícím počtu plodolistů, u některých rodů jsou spojené nebo je jejich počet redukován. Plodem je bobule, peckovice, oříšek nebo poltivý plod (schizokarp), rozpadající se na jednotlivé díly (merikarpia). Suché plody mají často nápadná křídla nebo štětiny. Semena jsou bez endospermu.
Byrsonima verbascifolia
Galphimia gracilis
Plody Tetrapterys discolor
Čeleď zahrnuje asi 1250 druhů v 68 rodech. Vyskytuje se v tropech celého světa s četnými přesahy do subtropických oblastí. Centrem druhové diversity je tropická Amerika. Nejvíce druhů se vyskytuje v Brazílii.
V tropech rostou zástupci čeledi v různých biotopech, na savanách a v keřovité vegetaci jsou však běžnější než například v deštném lese. Několik druhů je uzpůsobeno růstu v pouštním prostředí. Jen zřídka rostou ve vyšších nadmořských výškách.
Zástupci malpígiovitých pocházející z Ameriky jsou opylováni včelami sbírajícími olej. Tomuto způsobu opylení je uzpůsobena morfologie květů. Včely olej sbírají pro výživu larev, smíchají jej s pylem a plní s ním komůrky pláství. Lžicovitý tvar korunních lístků usnadňuje včelám proniknutí ke kalichu, na němž jsou olejové žlázky. Druhy, které olejové žlázky nemají, nabízejí opylovačům jen pyl. Podle dnešních předpokladů se malpígiovité rozšířily do Starého světa z amerického kontinentu. Protože se sem společně s nimi nedostaly také včely sbírající olej, došlo u rostlin ve Starém světě k druhotné redukci kališních žlázek.
Suché plody malpighiovitých jsou často opatřeny nápadnými křídly nebo štětinami a jsou šířeny větrem. Semena z dužnatých plodů jsou šířena především ptáky. Některé amazonské druhy, rostoucí na březích vodních toků, má hladké plody obsahující vzduchové pletivo (aerenchym) a šířené vodou. Droboučké suché a hladké plody některých rodů jsou šířené pravděpodobně větrem nebo dešťovou vodou.
Cronquist i Dahlgren řadili čeleď malpighiovité do řádu vítodotvaré (Polygalales). Pozdější výzkumy tuto souvztažnost nepotvrdily. Podle současné taxonomie je sesterskou skupinou malpígiovitých čeleď úporovité (Elatinaceae).
Čeleď je členěna na 2 podčeledi: Malpighioideae a Byrsonimoideae.
Stromy a keře z rodů bunchosie (Bunchosia), byrsonima (Byrsonima) a malpígie (Malpighia) jsou v tropické Americe hojně pěstovány v zahradách pro drobné ovoce. Kyselé nevelké plody malpígie lysé (Malpighia glabra), zvané barbadoská třešeň, mají enormně vysoký obsah vitaminu C (v dužnině až 5 %). Strom Byrsonima crassifolia, pocházející ze střední Ameriky a v Latinské Americe běžně pěstovaný, poskytuje oblíbené ovoce zvané nance, podobné žlutým třešním. Bunchosie Bunchosia glandulifera, poskytuje velmi chutné plody velikosti malé švestky a je dlouhodobě pěstována jihoamerickými indiány. Původní populace tohoto druhu vůbec nejsou známy.
Mnoho druhů malpígiovitých je v tropech pěstováno jako ozdobné rostliny, např. Galphimia gracilis, malpígie Malpighia coccigera, Stigmaphyllon ciliatum, S. floribundum, jinokřídlice Hiptage benghalensis a Tristellateia australasiae. Strom Lophantera lactescens, známý jen z malého území ve východní Amazonii, je v Brazílii pro dlouhá květenství žlutých květů a odolnost proti znečištění oblíbeným pouličním stromem.
Liána Banisteriopsis caapi, kultivovaná původními obyvateli západních oblastí Amazonie, slouží spolu s příbuznou liánou Diplopterys cabrerana jako jedna z hlavních složek silně halucinogenní substance známé jako ayahuasca, yagé nebo caapi.
Acmanthera, Acridocarpus, Adelphia, Aenigmatanthera, Alicia, Amorimia, Aspicarpa, Aspidopterys, Banisterioides, Banisteriopsis, Barnebya, Blepharandra, Brachylophon, Bronwenia, Bunchosia, Burdachia, Byrsonima, Calcicola, Callaeum, Calyptostylis, Camarea, Carolus, Caucanthus, Christianella, Coleostachys, Cordobia, Cottsia, Diacidia, Dicella, Digoniopterys, Dinemagonum, Dinemandra, Diplopterys, Echinopterys, Ectopopterys, Excentradenia, Flabellaria, Flabellariopsis, Galphimia, Gaudichaudia, Glandonia, Heladena, Henleophytum, Heteropterys, Hiptage, Hiraea, Janusia, Jubelina, Lasiocarpus, Lophanthera, Lophopterys, Madagasikaria, Malpighia, Malpighiodes, Mascagnia, Mcvaughia, Mezia, Microsteira, Mionandra, Niedenzuella, Peixotoa, Peregrina, Philgamia, Psychopterys, Pterandra, Ptilochaeta, Rhynchophora, Spachea, Sphedamnocarpus, Stigmaphyllon, Tetrapterys, Thryallis, Triaspis, Tricomaria, Triopterys, Tristellateia, Verrucularina[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu malpighiovité ve Wikimedia Commons
Malpígiovité (Malpighiaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré. Jsou to dřeviny, byliny i liány s jednoduchými a převážně vstřícnými listy a pravidelnými květy s charakteristicky tvarovanými korunními lístky. Čeleď zahrnuje asi 1250 druhů v 68 rodech a je rozšířena v tropech celého světa. Místy přesahuje i do subtropických oblastí.
Barbadoskirsebær-familien (Malpighiaceae) er en stor familie med 68 slægter og mere end 1200 arter, der stort set alle findes i Mellem- og Sydamerika. Det er lianer, buske eller træer, og de er let genkendelige med de oftest modsatte, hele blade. Blomsterne har 4-5 kronblade med parvise kirtler. Bægerbladene og støvtrådene er ofte blivende på undersiden af frugten. Her beskrives kun den slægt, der har givet familien navn.
Slægter
Die Malpighiengewächse (Malpighiaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Malpighienartigen (Malpighiales) der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida).[1] Von den etwa 1300 Arten in etwa 77 Gattungen sind die meisten in den Tropen Südamerikas verbreitet. Nur etwa 150 Arten in etwa 17 Gattungen kommen in der Alten Welt vor.[2]
Es sind meist verholzende Pflanzen: Sträucher, Bäume und Lianen,[3] aber auch ausdauernde krautige Pflanzen. Eine große Zahl von Arten sind Kletterpflanzen, einige davon sind windend.[4] Das Sekundäre Dickenwachstum ist oft anomal.[1]
Die meist gegenständig, selten wirtelig oder wechselständig angeordneten Laubblätter sind meist in Blattstiel und Blattspreite gegliedert; selten sind die Laubblätter sitzend.[3] Die einfachen Blattspreiten besitzen meist einen glatten Blattrand.[3][1] Auf den Blattstielen oder auf den Blattunterseiten sind oft Drüsen vorhanden.[1] Es sind meist Nebenblätter, die frei oder unterschiedlich verwachsen sind und von winzig bis über 14 Zentimeter lang sein können und sie können sehr unterschiedlich geformt sein, vorhanden; nur bei wenigen Gattungen und Arten fehlen sie.[4][1]
Die end- oder seitenständigen Blütenstände sind sehr unterschiedlich aufgebaut; oft sind es Trauben oder Rispen, wobei die Blüten oft in doldigen oder schirmtraubigen Teilblütenständen angeordnet sind. Die Blütenstiele sind oft gut entwickelt.[4] Die Blütenstiele sitzen bei vielen Gattungen an einem „Gelenk“ auf den kurzen Seitenachsen (Peduncle, Floriferis). Es sind meist Trag- und Deckblätter vorhanden.[4]
Die Blüten sind je nach Art sehr unterschiedlich groß mit Durchmessern von etwa 6 Millimetern bis etwa 4 Zentimetern. Die Blüten sind meist zwittrig; wenigen Gattung sind diözisch oder funktional diözisch. Oft sind die Blüten mehr oder weniger zygomorph, bei einigen Gattung sind sie radiärsymmetrisch. Die Blüten sind meist fünfzählig mit doppelter Blütenhülle.[4] Die meist fünf haltbaren Kelchblätter sind und meist in der Knospe dachziegelartig überlappend und frei oder nur an ihrer Basis verwachsen. Bei den meisten Arten der Neuen Welt sind auf allen oder an den vier seitlichen Kelchblättern auf der Außenseite zwei (selten nur eine) große mehrzellige Drüsen (Öldrüsen) vorhanden;[1] bei den meist Arten der Alten Welt sind Drüsen der Kelchblätter stark reduziert in Zahl und Größe oder fehlen sogar.[4] Die fünf freien und sich dachziegelartig überlappenden Kronblätter sind meist genagelt und ihr oberes Ende ist oft gefranst.[4][1] Die Blütenfarben sind meist gelb, rosafarben oder weiß, selten sind sie blau. Das obere Kronblatt unterscheidet sich oft von den vier seitlichen.[4] Meist befinden sich zehn Staubblätter in einem Kreis, bei Lasiocarpus sind es 15 und bei wenigen Gattungen sind weniger als zehn Staubblätter vorhanden. Die Staubblätter sind auf dem Blütenboden zwischen den Kronblättern und dem Fruchtknoten inseriert. Staubfäden sind immer erkennbar, sie können kurz bis lang sein, alle gleich oder verschieden, vollständig frei oder teilweise verwachsen sein. Die alle gleichen oder verschiedenen Staubbeutel bestehen aus vier Theken und öffnen sich meist durch einen Längsschlitz (longitudinal) entlang der inneren Kante jeder Theka; bei wenigen Gattungen öffnen sich mehr oder weniger am oberen Ende mit Poren oder sehr kurzen Schlitzen.[4] Es sind selten zwei oder vier, meist drei, meist oberständige Fruchtblätter vorhanden, sie können frei bleiben oder zu einem Fruchtknoten verwachsen. Jedes freie Fruchtblatt oder jede fertile Fruchtknotenkammer enthält eine hängende anatrope Samenanlage. Es sind meist gleichviele Griffel wie Fruchtblätter vorhanden, sie können vollständig frei oder verwachsen sein; bei wenigen Gattung ist die Anzahl an Griffeln reduziert.[4]
An der Frucht sind oft noch die Kelch- und Staubblätter erhalten.[4][1] Es werden fleischigen oder trockenen Früchte gebildet, die sich nicht öffnen. Die fleischigen Früchte sind die oft Steinfrüchte oder Beeren. Diese Früchte sind bei Reife gelb, rot oder blau bis schwarz.[4] Die trockenen Früchte sind oft Samara (Flügelnüsss), die bei Reife in, oft drei, Teilfrüchte zerfallen.[1] Die Teilfrüchte besitzen Aerenchym oder anderes Gewebe oder sind geflügelt.[4] Jedes Fruchtfach oder Teilfrucht enthält nur einen Samen. Die Samen enthalten kein Endosperm.[4]
In der Familie Malpighiaceae ist die niedrigste Chromosomengrundzahl x = 6 und dies ist wohl die ursprünglichste Chromosomengrundzahl, denn sie wurde bei den drei Gattungen der Galphimia-Klade (Galphimia, Lophanthera, Verrucularia) gefunden, die in der Nähe der Basis des phylogenetischen Stammbaumes stehen. Am häufigsten sind Chromosomengrundzahl von x = 10 und x = 12 oder ein Vielfaches davon zu finden. Es kommt auch x = 8 bei Ectopopterys, x = 9 bei Cordobia und x = 17 bei Camarea vor.[4]
Bei einigen Arten akkumulieren Pflanzenteile Gifte, welche zum Fischfang genutzt wurden.
Das Auftreten bei neotropischen Arten von Öldrüsen in den Blüten auf den Außenseiten der Kelchblätter ist eine besondere Koevolution mit den Bestäubern. Einige Gattungen der Apidae und solitärlebende Centridini (Epicharis, Centris) sind Bestäuber. Bienen der Centridini besitzen an vier Beinen Haarbüschel die sie dazu benutzen um das Öl der Öldrüsen zu sammeln während sie sich mit ihren Mandibeln an der schmalen Basis des oberen Kronblattes (dieses wird Fahne genannt) festhalten. Diese Fahnen (oberes Kronblätter) haben oft eine besondere von den anderen Kronblättern abweichende Farbe und diese kann sich im Verlauf der Anthese verändern. Diese Fahnen weisen nach oben, weil sich die Blüten um 36° gedreht haben.[1] Dieses Öl wird überwiegend von weiblichen Insekten gesammelt, die es als Nahrung für ihre Brut verwenden. Andere Insekten Arten sammeln die Pollen, dabei gibt es auch einige Koevolutionen.[1] Bei den paläotropischen Arten gibt es ganz unterschiedliche Veränderungen in der Blütenmorphologie und Anpassungen an ihre Bestäuber.[1]
Malpighiaceae sind mit etwa 400 Arten an Kletterpflanzen eine der drei ökologisch wichtigsten Gruppen von Lianen in der Neotropis.[1]
Die bei Reife auffällige gefärbten Steinfrüchte und Beeren werden durch Vögel (Zoochorie) ausgebreitet.[4] Die Teilfrüchte besitzen Aerenchym oder anderes Gewebe um durch Wasser (Hydrochorie) ausgebreitet zu werden oder sind geflügelt zur Ausbreitung über den Wind (Anemochorie). Die Samen werden nie aus den Früchten freigesetzt und so ist die Diaspore immer die Frucht oder Teilfrucht.[4]
Die Familie Malpighiaceae wurde am 4. August 1789 durch Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, Seite 252 unter der Bezeichnung „Malpighiae“ aufgestellt.[5] Typusgattung ist Malpighia L.[6] Malpighiaceae Juss. nom cons. wurde 1999 in James L. Reveal: Vascular Plant Family Nomenclature: Fate of Suprageneric Proposals at the St. Louis Nomenclature Session for the XVI International Botanical Congress im Appendix IIB konserviert gegenüber Malpighiaceae Durande (veröffentlicht in Notions Elém. Bot., 1782, S. 280).[7]
Die Familie der Malpighiaceae wurde von Takhtajan 1997 in die Ordnung der Vochysiales und von Cronquist 1981 in die Polygalales gestellt. Bei APG III und IV wird die Familie Malpighiaceae in der Ordnung der Malpighiales eingeordnet.[1]
Die Systematik der Familie Malpighiaceae wird kontrovers diskutiert und von den Autoren unterschiedlich in Unterfamilien und Tribus gegliedert. Die Familie Malpighiaceae wird seit 2010 in zwei Unterfamilien gegliedert und enthält 64 bis 68 Gattungen mit 1250 bis 1300 Arten:
Die Familie Malpighiaceae umfasst folgende Gattungen:[2][8][9]
Die Familie Malpighiaceae ist wahrscheinlich in der Oberkreide vor etwa 68 Millionen Jahren in Südamerika entstanden. Von dort aus gab es wahrscheinlich neun Migrationen in die Alte Welt. Mehrmals erfolgten Ausbreitungen nach Mexiko und deshalb ist die Aufgliederung in Kladen in den mexikanischen saisonalen Trockenwäldern so groß. Es gibt Ausbreitung der Diasporen durch Tiere, aber im Mittleren Miozän, vor etwa 24 Millionen Jahren nahm die Entwicklung von Ausbreitung durch den Wind zu.[1] Es gibt beispielsweise Fossilfunde aus dem Quartär (in Panama), dem Pliozän (in Panama), dem Miozän (in Panama sowie Kolumbien) und dem Eozän (in Kolumbien sowie Peru).[13]
Die Früchte von Acerola, Antillenkirsche (Malpighia glabra) werden gegessen.[3]
Die Malpighiengewächse (Malpighiaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Malpighienartigen (Malpighiales) der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Von den etwa 1300 Arten in etwa 77 Gattungen sind die meisten in den Tropen Südamerikas verbreitet. Nur etwa 150 Arten in etwa 17 Gattungen kommen in der Alten Welt vor.
Malpighiaceae navê famîleyeke riwekan e. Li herêmên tropîk ên Amerîkayê cihwar e. Tê texmînkirin ku ji vir 68 milyon sal berê li başûrê Amerîkayê derhatiye.
Famîle ji 64 heya 68 celeb û 1250 cureyan pêk tê. Du binekomên wê hene:
Malpighiaceae navê famîleyeke riwekan e. Li herêmên tropîk ên Amerîkayê cihwar e. Tê texmînkirin ku ji vir 68 milyon sal berê li başûrê Amerîkayê derhatiye.
Малпигиите (науч. Malpighiaceae) се фамилија на цветни растенија од редот Малпигиовидни (Malpighiales). Во него влегуваат околу 75 родови со 1300 видови, сите автохтони на тропите суптропите. Околу 80% од родовите и 90% од видовите новиот свет (од Карибите и најјужниот дел на САД до Аргентина), а останатите виреат во стариот свет (од Африка, Мадагаскар и Индомалаја до Нова Каледонија и Филипините).
Една одлика на неколку члена од фамилијата која ретко се јавува во други, е наградувањето на опрашувачите со хранливи масла (наместо вообичаениот полен или нектар). Клузиите даваат смола.
Малпигиите (науч. Malpighiaceae) се фамилија на цветни растенија од редот Малпигиовидни (Malpighiales). Во него влегуваат околу 75 родови со 1300 видови, сите автохтони на тропите суптропите. Околу 80% од родовите и 90% од видовите новиот свет (од Карибите и најјужниот дел на САД до Аргентина), а останатите виреат во стариот свет (од Африка, Мадагаскар и Индомалаја до Нова Каледонија и Филипините).
Една одлика на неколку члена од фамилијата која ретко се јавува во други, е наградувањето на опрашувачите со хранливи масла (наместо вообичаениот полен или нектар). Клузиите даваат смола.
Мальпигия котыр (лат. Malpighiaceae) — мальпигия чукöрись корья быдмас котыр. Мальпигияэз 75 увтыр да 1300 вид. Мальпигия котырись быдмассэз пантасьӧны Америкаын (90%), Африкаын да Азияын (10%).
Мальпигия котыр (латин Malpighiaceae) — мальпигия чукöрса корья пу быдмӧг котыр. Мальпигияяс 75 увтыр да 1300 сикас. Сійӧ быдмӧ Америкаын (90%), Африкаын да Азияын (10%).
Мальпигия котыр (латин Malpighiaceae) — мальпигия чукöрса корья пу быдмӧг котыр. Мальпигияяс 75 увтыр да 1300 сикас. Сійӧ быдмӧ Америкаын (90%), Африкаын да Азияын (10%).
Мальпигия котыр (лат. Malpighiaceae) — мальпигия чукöрись корья быдмас котыр. Мальпигияэз 75 увтыр да 1300 вид. Мальпигия котырись быдмассэз пантасьӧны Америкаын (90%), Африкаын да Азияын (10%).
Malpighiaceae is a family of flowering plants in the order Malpighiales. It comprises about 73 genera and 1315 species,[3] all of which are native to the tropics and subtropics. About 80% of the genera and 90% of the species occur in the New World (the Caribbean and the southernmost United States to Argentina) and the rest in the Old World (Africa, Madagascar, and Indomalaya to New Caledonia and the Philippines).
One useful species in the family is Malpighia emarginata, often called acerola. The fruit is consumed in areas where the plant is native. The plant is cultivated elsewhere for the fruit, which is rich in vitamin C.
Another member of the family, caapi or yagé (Banisteriopsis caapi), is used in the entheogenic brew known as ayahuasca.
One feature found in several members of this family, and rarely in others, is providing pollinators with rewards other than pollen or nectar; this is commonly in the form of nutrient oils (resins are offered by Clusiaceae).
Malpighiaceae is a family of flowering plants in the order Malpighiales. It comprises about 73 genera and 1315 species, all of which are native to the tropics and subtropics. About 80% of the genera and 90% of the species occur in the New World (the Caribbean and the southernmost United States to Argentina) and the rest in the Old World (Africa, Madagascar, and Indomalaya to New Caledonia and the Philippines).
One useful species in the family is Malpighia emarginata, often called acerola. The fruit is consumed in areas where the plant is native. The plant is cultivated elsewhere for the fruit, which is rich in vitamin C.
Another member of the family, caapi or yagé (Banisteriopsis caapi), is used in the entheogenic brew known as ayahuasca.
One feature found in several members of this family, and rarely in others, is providing pollinators with rewards other than pollen or nectar; this is commonly in the form of nutrient oils (resins are offered by Clusiaceae).
La Malpigiacoj (Malpighiaceae) estas plantfamilio en la ordo de la Malpigialoj (Malpighiales) ene de la angiospermaj plantoj (Magnoliopsida). La ĉirkaŭ 1300 specioj hejmiĝas ĉefe en la tropikoj de Sudameriko. La familio verŝajne ekiĝis en la kretaceo antaŭ ĉirkaŭ 68 milionoj da jaroj en Sudameriko.
Plej ofte la specioj el tiu familio estas lignaj plantoj: arbustoj, arboj kaj lianoj, sed ankaŭ multjaraj herbaj plantoj. La simpla folioj estas plej ofte kontraŭsidantaj. Stipuloj ekzistas.
Ekzistas kvar sepaloj kaj kvin petaloj, kiu estas kun tigetoj (t. n. „najlitaj petaloj“). La floroj entenas du ĝis 15, plej ofte kvin ĝis dek stamenoj. Du ĝis kvin, plej ofte tri karpeloj estas kunkreskinta al hipoginaj ovarioj. Ofte la fruktoj havas ankoraŭ sepalojn kaj stamenojn.
La plantfamilio de la Malpigiacoj ekestis en 1789 de Antoine Laurent de Jussieu en Genera Plantarum, p. 252 sub la nomo „Malpighiae“. tipogenro estas Malpighia L.[1]
La sistematiko de la familio estis diskutata de diversaj aŭtoroj diversmaniere en subfamilioj ka triboj. Ekde 2010 ĝi estas dividita en du subfamilioj kun 64 ĝis 68 genroj kaj 1250 ĝis 1300 specioj:
La familio Malpigiacoj entenas jenaj genroj:[2][3]
La Malpigiacoj (Malpighiaceae) estas plantfamilio en la ordo de la Malpigialoj (Malpighiales) ene de la angiospermaj plantoj (Magnoliopsida). La ĉirkaŭ 1300 specioj hejmiĝas ĉefe en la tropikoj de Sudameriko. La familio verŝajne ekiĝis en la kretaceo antaŭ ĉirkaŭ 68 milionoj da jaroj en Sudameriko.
Malpighiaceae es una familia de plantas del orden Malpighiales, comprende unos 75 géneros y 1300 especies en el trópico y subtrópico. Un 80% de los géneros y un 90% de las especies se encuentran en el Nuevo Mundo, sobre todo en Brasil, el resto se encuentra en África, Madagascar, Indonesia, Malasia y Filipinas.
Son árboles, arbustos o bejucos, perennes, con tricomas unicelulares, generalmente mediifijos o submediifijos; plantas generalmente hermafroditas, a veces funcionalmente dioicas (Spachea en Nicaragua). Hojas generalmente opuestas, a menudo con glándulas multicelulares grandes sobre el pecíolo o la lámina (generalmente en el envés) o sobre ambos, lámina simple, generalmente entera, raramente lobada o pseudodentada; estípulas generalmente presentes. Flores con simetría bilateral leve o marcada; sépalos 5, eglandulares o, más frecuentemente, los 4 laterales o los 5 con (1) 2 glándulas multicelulares grandes sobre el lado abaxial; pétalos 5, libres, unguiculados, alternando con los sépalos, imbricados, el posterior (estandarte) más interno y a menudo diferente a los otros 4; estambres en su mayoría 10, o menos por reducción en algunos géneros, anteras generalmente dehiscentes por hendiduras longitudinales; ovario súpero, compuesto de (2) 3 carpelos libres a connados, cada lóculo fértil con un óvulo anátropo péndulo, estilos generalmente 1 por carpelo, algunas veces connados o reducidos en número. Fruto seco o carnoso, dehiscente o indehiscente, samaroide, nuciforme o drupáceo; semillas sin endosperma. Gaudichaudia y varios géneros, poseen, además de las flores casmógamas, flores cleistógamas ca 1–2 mm de diámetro, con 5 sépalos eglandulares, 1 (2) pétalos rudimentarios, 1 (2) estambres diminutos y 2 carpelos sin estilos; el fruto consta de 2 mericarpos similares a aquellos de los carpelos anteriores en las flores casmógamas.[1]
Malpighiaceae es una familia de plantas del orden Malpighiales, comprende unos 75 géneros y 1300 especies en el trópico y subtrópico. Un 80% de los géneros y un 90% de las especies se encuentran en el Nuevo Mundo, sobre todo en Brasil, el resto se encuentra en África, Madagascar, Indonesia, Malasia y Filipinas.
Malpiigialised (Malpighiaceae) on õistaimede sugukond malpiigialaadsete seltsist.
Eestis ei kasva sellesse sugukonda kuuluvaid pärismaiseid taimeliike.
Malpiigialised (Malpighiaceae) on õistaimede sugukond malpiigialaadsete seltsist.
Eestis ei kasva sellesse sugukonda kuuluvaid pärismaiseid taimeliike.
Malpighiaceae on suurehko, pääasiassa trooppinen kasviheimo koppisiemenisten Malpighiales-lahkossa. Heimoon kuuluvia suomeksi nimettyjä kasveja ovat muun muassa ajahuaskaliaanit (Banisteriopsis), murikit (Byrsonima), hurmaliaanit (Diplopterys), kultapensaat (Galphimia), kolmisiivet (Hiptage), akerolat (Malpighia) ja kultalapaliaanit (Tristellateia).[1]
Malpighiaceae-kasvit ovat liaaneja, pensaita tai puita, joiden sekundaarinen paksuuskasvu on usein anomalinen. Solukarvat (trikomit) ovat enemmän tai vähemmän T:n muotoisia, usein ruskeita ja karkeapintaisia. Lehtiasento on vastakkainen, toisinaan kierteinen. Lehdissä on tavallisesti litteitä rauhasia joko lavan alapinnalla tai ruodissa; lapa on ehyt. Korvakkeet kiinnittyvät joko varteen ja sijaitsevat varren ja ruodin välissä tai ruotiin; joskus korvakkeet puuttuvat. Kukinto on vaihtelevanlainen. Kukat ovat tavallisesti vastakohtaisia. Verholehtiä on neljä tai viisi ja tavallisesti niiden ulkopinnalla on öljyrauhaspari. Terälehdet ovat kynnellisiä ja usein hapsureunaisia; usein yksi terälehti poikkeaa muodoltaan toisista. Heteitä on tavallisesti kymmenen kahtena kiehkurana, usein ne ovat tyveltään yhdistyneitä. Yhdislehtinen sikiäin on tavallisesti kehänpäällinen ja 2–5 (tavallisesti kolmesta) emilehdestä muodostunut; vartaloita on tavallisesti useita. Kutakin emilehteä vastaa yksi kärki-istukallinen ja riippuva siemenaihe. Verhiö ja hetiö ovat usein jäljellä vielä hedelmävaiheessa hedelmän tyvellä. Hedelmä hajoaa hedelmyksiksi, usein samaroiksi, joissa on vaihteleva määrä siipiä, tai on avautumaton ja marjamainen.[2]
Suvussa Acridocarpus on kierteisesti järjestyneet ja korvakkeettomat lehdet. Joillakin Stigmaphyllon-lajeilla on kourasuoniset ja hammaslaitaiset lehdet, ja joissakin suvuissa on melkein hapsureunaiset lehtilavat. Korvakkeet ovat heimossa hyvin vaihtelevia: Hiraea-suvussa ne kiinnittyvät ruotiin, monilla liaaneilla ja akerolalajeilla taas varteen. Akerolien korvakkeet voivat olla lisäksi liuskaisia tai hampaisia. Suvussa Acridocarpus on kehänalainen sikiäin, jossa on vain kaksi toimivaa emilehteä. Siemenkuoren suhteen on vaihtelua: esimerkiksi ajahuaskaliaaneilla se on johtojänteellinen, eräillä muilla taas hyvin kuitupitoinen.[3]
Kasvit ovat trooppisia tai subtrooppisia ja erityisesti niitä on Amerikassa. Bignoniakasvien (Bignoniaceae) ja saippuamarjakasvien (Sapindaceae) ohella Malpighiaceae on ekologisesti merkittävin liaaniryhmä Uuden maailman tropiikissa.[4]
Heimossa on 68 sukua ja 1250 lajia, jotka edustavat kahta alaheimoa. Niiden on arvioitu eronneen evoluutiossa (39-)36, 32(-29) tai 75-64 tai noin 68 tai (69-)59.8(-52.5) miljoonaa vuotta sitten. Ensimmäiset heimoon liitettävät fossiilit ovat pohjoisen pallonpuoliskon myöhäiseoseenikaudelta noin 34 miljoonan vuoden takaa (Claiborne Formation, Tennessee, USA).[5]
1. Byrsonimoideae W. R. Anderson. Alaheimo kasvaa trooppisessa Amerikassa. Runsaslajisin suku on murikit (Byrsonima), jossa on 150 lajia.[6]
2. Malpighioideae Burnett. Alaheimo kasvaa tropiikissa ja subtropiikissa, erityisesti Amerikassa. Suurimmat suvut ovat Heteropterys (120 lajia), Stigmaphyllon (105 lajia), ajahuaskaliaanit (Banisteriopsis, 90 lajia), Bunchosia (55 lajia), Mascagnia (50 lajia) ja akerolat (Malpighia, 40 lajia).[7]
Malpighiaceae-kasvien alkuperä lienee Etelä-Amerikassa myöhäisliitukaudella, jonka jälkeen on tapahtunut ilmeisesti yhdeksän levittäytymisaaltoa Vanhaan maailmaan. Sen yhteydessä on verholehtien öljyneritys hävinnyt; sitä ei esiinny Vanhan maailman lajeilla. Öljy houkuttelee eräitä mesipistiäisiä kukkaan. Vanhan maailman lajeilla, joita on noin 150, rauhaset erittävät mettä, vaikkakin useimmilla niistä siitepöly on ainoa ilmeinen pölyttäjien palkkio. Ponnet voivat olla rei'illä tai raoilla avautuvia, ja kukat ovat harvoin peilikuvamaisesti symmetrisiä ja yksi hede muita suurempi. Lisäksi kukat ovat tavallisesti enemmän tai vähemmän säteittäisiä, terälehdet ovat vähemmässä määrässä kynnellisiä ja vartalon haarat ovat pidempiä ja harittavampia kuin Uuden maailman lajeilla. Vaikka Vanhan maailman lajeja on paljon vähemmän kuin Uuden maailman, on niiden kukissa suurempaa morfologista vaihtelua, mikä johtuu sopeutumisesta erilaisiin pölyttäjiin.[8]
Joissakin suvuissa kuten Gaudichaudia ja Janusia tapahtuu yleisesti itsepölytystä: siiteputket kasvavat kukan solukoiden läpi alkiorakkoon. Apomiktinen lisääntyminen (suvuttomasti muodostuu monta alkiota) on myös yleistä, ja hedelmöityksen epäonnistuminen onkin heimossa yleinen piirre.[9]
Cronquistin järjestelmässä (1981) Malpighiaceae sisältyi lahkoon Polygalales eli linnunruohokasvien yhteyteen, Takhtajan (1997) taas yhdisti heimon Vochysiaceae-heimon yhteyteen (lahko Vochysiales).[10]
Malpighiaceae-heimon suvut:[11][12]
Acridocarpus natalitius.
Aspidopterys cordata.
Banisteriopsis anisandra -ajahuaskaliaani.
Bunchosia argentea.
Byrsonima basiloba -muriki.
Callaeum macropterum.
Camarea affinis.
Dinemandra ericoides.
Sinikultapensas (Galphimia glauca).
Heteropterys chrysophylla.
Intiankolmisiipi (Hiptage benghalensis).
Janusia anisandra.
Lophanthera lactescens.
Mezia sp., hedelmä.
Peixotoa sp.
Sphedamnocarpus galphimiaefolius, hedelmiä.
Tetrapterys discolor.
Malpighiaceae on suurehko, pääasiassa trooppinen kasviheimo koppisiemenisten Malpighiales-lahkossa. Heimoon kuuluvia suomeksi nimettyjä kasveja ovat muun muassa ajahuaskaliaanit (Banisteriopsis), murikit (Byrsonima), hurmaliaanit (Diplopterys), kultapensaat (Galphimia), kolmisiivet (Hiptage), akerolat (Malpighia) ja kultalapaliaanit (Tristellateia).
La famille des Malpighiacées regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend plus de 1 200 espèces réparties en environ 65 genres.
Ce sont des arbres, des arbustes, ou des lianes, aux feuilles opposées, des régions subtropicales à tropicales, surtout originaires d'Amérique du Sud.
Le nom vient du genre type Malpighia nommé en hommage au médecin et biologiste italien Marcello Malpighi (1628–1694), considéré comme le fondateur de l'anatomie microscopique ou histologie[1].
La classification phylogénétique APG (1998), la classification phylogénétique APG II (2003) et la classification phylogénétique APG III (2009) situent cette famille dans l'ordre des Malpighiales.
Selon BioLib (24 août 2020)[2] :
Selon ITIS (24 août 2020)[3] :
Selon NCBI (24 août 2020)[4] :
Selon Tropicos (24 août 2020)[5] (Attention liste brute contenant possiblement des synonymes) :
Selon Paleobiology Database (24 août 2020)[6] :
La famille des Malpighiacées regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend plus de 1 200 espèces réparties en environ 65 genres.
Ce sont des arbres, des arbustes, ou des lianes, aux feuilles opposées, des régions subtropicales à tropicales, surtout originaires d'Amérique du Sud.
Malpigijevke (lat. Malpighiaceae), velika biljna porodica iz razreda dvosupnica, koja je ime dobila po rodu vazdazelenih grmova, malpigija (Malpighia). Predstavnici ove porodic erašireni su po suptropskim i tropskim krajevima Novog i Starog svijeta: Karibi, i od jugoistoka SAD-a do Argentine, Afrika, Madagaskar, Nova Kaledonija, jugoistočna Azija, uključujući i Filipine.
Sastoji se od 77 rodova sa blizu 1400 vrsta.[1] Poznati predstavnik je acerola trešnja ili barbados trešnja (Malpighia emarginata), čiji je plod mala crvena bobica promjera oko 1-3 cm. i okusa s blagom aromom kisele jagode.
acerola, Malpighia glabra
acerola, Malpighia emarginata
Malpigijevke (lat. Malpighiaceae), velika biljna porodica iz razreda dvosupnica, koja je ime dobila po rodu vazdazelenih grmova, malpigija (Malpighia). Predstavnici ove porodic erašireni su po suptropskim i tropskim krajevima Novog i Starog svijeta: Karibi, i od jugoistoka SAD-a do Argentine, Afrika, Madagaskar, Nova Kaledonija, jugoistočna Azija, uključujući i Filipine.
Sastoji se od 77 rodova sa blizu 1400 vrsta. Poznati predstavnik je acerola trešnja ili barbados trešnja (Malpighia emarginata), čiji je plod mala crvena bobica promjera oko 1-3 cm. i okusa s blagom aromom kisele jagode.
Malpighiaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Malpighiales, klad euRosidae I.
Malpighiaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Malpighiales, klad euRosidae I.
Malpighiaceae è una famiglia di piante dicotiledoni originarie delle regioni tropicali.[1]
É una famiglia di piante legnose con portamento spesso lianoso. Le foglie sono semplici, opposte, provviste alla base di ghiandole. I fiori sono ermafroditi, attinomorfi o zigomorfi, con una struttura molto spesso pentamera, con calice di 5 sepali e corolla di 5 elementi con margine ciliato o dentato. L'androceo possiede 10 stami, mentre il gineceo è costituito da 3 carpelli liberi. Il frutto è schizocarpo a noce o a drupa.[2]
Questa famiglia comprende circa 1300 specie divise in 73 generi[3]:
Malpighiaceae è una famiglia di piante dicotiledoni originarie delle regioni tropicali.
Malpighiaceae sunt familia plantarum florentium ordinis Malpighialium, quae fere 75 genera et 1300 species regionum tropicalium subtropicaliumque comprehendit. Fere 80 centesimae horum generum et 90 centesimae specierum adsunt in Novo Mundo (Indis Occidentalibus et australissimis Civitatibus Foederatis ad Argentinam), et residuae adsunt in Vetere Mundo (Africa, Madagascaria, et Indomalaysia ad Novam Caledoniam et Philippinas).
Situs scientifici: Tropicos • GRIN • ITIS • NCBI • Biodiversity • Encyclopedia of Life • Plant Name Index • Fossilworks • Flora of China • Flora of North America 
Haec stipula ad biologiam spectat. Amplifica, si potes! Malpigijiniai – malpigijiečių (Malpighiales) eilės dviskilčių augalų šeima. Ją sudaro ~75 gentys ir ~1300 rūšių, augančių tropikuose ir subtropikuose. 90 % rūšių auga neotropikuose (Amerikoje), likusios – tropinėje Afrikoje, Madagaskare, Naujojoje Kaledonijoje, Pietryčių Azijoje, Filipinuose.
Malpigijiniai – malpigijiečių (Malpighiales) eilės dviskilčių augalų šeima. Ją sudaro ~75 gentys ir ~1300 rūšių, augančių tropikuose ir subtropikuose. 90 % rūšių auga neotropikuose (Amerikoje), likusios – tropinėje Afrikoje, Madagaskare, Naujojoje Kaledonijoje, Pietryčių Azijoje, Filipinuose.
Malpighiaceae is de botanische naam voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, inclusief het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).
Het gaat om een middelgrote familie van meer dan duizend soorten houtige planten in de tropen. Op Wikipedia worden behandeld:
Malpighiaceae is de botanische naam voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt universeel erkend door systemen voor plantentaxonomie, inclusief het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003).
Het gaat om een middelgrote familie van meer dan duizend soorten houtige planten in de tropen. Op Wikipedia worden behandeld:
Nance (Byrsonima crassifolia) Acerola (Malpighia glabra)Malpighiaceae er en plantefamilie i ordenen Malpighiales. Den omfatter ca. 1100 arter fordelt på 65 planteslekter. Den har ikke noe norsk navn. Fra Malpighia glabra kommer den C-vitaminrike steinfrukten acerola ("Barbados cherry").
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Malpighiaceae er en plantefamilie i ordenen Malpighiales. Den omfatter ca. 1100 arter fordelt på 65 planteslekter. Den har ikke noe norsk navn. Fra Malpighia glabra kommer den C-vitaminrike steinfrukten acerola ("Barbados cherry").
Malpigiowate (Malpighiaceae) – rodzina roślin z rzędu malpigiowców. Obejmuje ok. 75[2]–77[3] rodzajów z ponad 1,3 tysiącami gatunków[3]. Są to rośliny występujące w strefie tropikalnej i subtropikalnej, przy czym najbardziej zróżnicowane są na kontynentach amerykańskich. Do roślin mających duże znaczenie ekonomiczne należy Malpighia emarginata – kultygen uzyskany z gatunku malpigia granatolistna Malpighia glabra, którego owoce znane pod nazwą acerola, są spożywane w stanie świeżym, przerabiane na napoje, służą do aromatyzowania lodów i alkoholi. Podobnie stosowane są owoce gatunku Byrsonima crassifolia i wielu innych o owocach jagodowych, zwłaszcza z rodzaju Bunchosia. Niektóre gatunki zawierają substancje o właściwościach halucynogennych (np. Callaeum antifebrile i Banisteriopsis caapi, kory tego ostatniego używa się do wyrobu napoju ayahuasca). Liczne gatunki z tej rodziny uprawiane są w strefie międzyzwrotnikowej jako rośliny ozdobne[3].
Rodzina siostrzana dla nadwodnikowatych (Elatinaceae), od których oddzieliła się ok. 94 miliony lat temu[3].
Rodzina siostrzana dla nadwodnikowatych (Elatinaceae), wchodzi w skład obszernego rzędu malpigiowców (Malpighiales), należącego do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1].
malpigiowceCaryocaraceae – drzewipestowate
Malpighiaceae – malpigiowate
Elatinaceae – nadwodnikowate
Chrysobalanaceae – złotośliwowate
James L. Reveal w swym systemie z lat 90. XX wieku zaliczył malipigiowate do rzędu Vochysiales: gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Magnoliopsida Brongn., podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Geranianae Thorne ex Reveal, rząd Vochysiales Dumort., podrząd Malpighiineae Engl., rodzina malpigiowate (Malpighiaceae Juss.)[4].
W systemie z 2007 Reveal rodzinę umieścił w rzędzie wilczomleczowców Euphorbiales obejmującym znaczną część malpigiowców w ujęciu APWeb[5].
Malpigiowate (Malpighiaceae) – rodzina roślin z rzędu malpigiowców. Obejmuje ok. 75–77 rodzajów z ponad 1,3 tysiącami gatunków. Są to rośliny występujące w strefie tropikalnej i subtropikalnej, przy czym najbardziej zróżnicowane są na kontynentach amerykańskich. Do roślin mających duże znaczenie ekonomiczne należy Malpighia emarginata – kultygen uzyskany z gatunku malpigia granatolistna Malpighia glabra, którego owoce znane pod nazwą acerola, są spożywane w stanie świeżym, przerabiane na napoje, służą do aromatyzowania lodów i alkoholi. Podobnie stosowane są owoce gatunku Byrsonima crassifolia i wielu innych o owocach jagodowych, zwłaszcza z rodzaju Bunchosia. Niektóre gatunki zawierają substancje o właściwościach halucynogennych (np. Callaeum antifebrile i Banisteriopsis caapi, kory tego ostatniego używa się do wyrobu napoju ayahuasca). Liczne gatunki z tej rodziny uprawiane są w strefie międzyzwrotnikowej jako rośliny ozdobne.
Malpighiaceae é uma família de plantas com flor, da ordem Malpighiales, que integra cerca de 73 géneros e mais de 1315 espécies,[3] todas nativas dos trópicos e subtrópicos. Cerca de 80% dos géneros e mais de 90% das espécies ocorrem no Novo Mundo (desde as Caraíbas e o sul dos Estados Unidos até ao norte e centro da Argentina), com o resto no Paleotropis (África, Madagáscar e na região Indomalaia até à Nova Caledónia e às Filipinas). São plantas maioritariamente polinizadas por abelhas especializadas na coleta de óleos florais que ocupam uma grande variedade de habitats,[4] estando presentes na maioria dos biomas terrestres da região neotropical.[5]
A família é caracterizada pela presença de cinco pétalas unguiculadas, alternas às sépalas do cálice, que em geral portam um par de elaióforos na base. Na maioria das espécies, o androceu apresenta dez estames e o gineceu três carpelos uniovulados, cada um contendo um estilete. Os frutos são em geral esquizocárpicos, podendo possuir alas, ou drupáceos.[6][7]
Uma característica encontrada em vários membros desta família, e raramente em outras, é a disponibilização aos polinizadores de recompensas diferentes do comum pólen ou néctar, já que muitas destas plantas produzem óleos florais (um tipo de resinas floral), óleos nutricionais utilizados pelas espécies que visitam as flores (estratégia similar à usada pelas espécies da família Clusiaceae).[8] A maioria dos polinizadores são espécies do grupo Anthophila, grupo que inclui múltiplas espécies de abelhas especializadas na recolha desses óleos.[4]
A morfologia da flor é relativamente constante dentro da família Malpighiaceae, sendo facilmente reconhecível nas suas características básicas. A morfologia do fruto, pelo contrário, é muito variada, sendo difícil o estabelecimento de um padrão de identificação com valor sistemático.
São arbustos ou lianas, raramente árvores (como no género Lophanthera), de folhagem perene, com tricomas unicelulares, geralmente medi-fixos ou submedi-fixos com uma forma muito característica, por isso conhecidos por pelos malpiguiáceos. São plantas geralmente hermafroditas, por vezes funcionalmente dioicas (como no género Spachea da Nicarágua).
As folhas são geralmente de filotaxia oposta, lâmina simples, geralmente inteira, raramente lobada ou pseudodentada, com venação geralmente peninérvea. Normalmente apresentam pecíolos articulados e estípulas inter ou intrapeciolares, livres ou concrescidas entre si. Na maioria das espécies as folhas apresentam duas ou mais glândulas multicelulares grandes sobre o pecíolo ou a lâmina foliar (geralmente na face abaxial) ou sobre ambos. As plantas, especialmente as folhas, são pilosas, com numerosos tricomas unicelulares, conhecidos por pelos malpiguiáceos, constituídos por um pé fino, por um segmento recto e alargado e por uma ponta aguçada, o que lhes confere um aspecto semelhante às tradicionais agulhas de bússola. As folhas e o tecido epidérmico possuem células com cristais de oxalato de cálcio, em forma isolada, geminados ou em drusa.
As flores em geral ocorrem em inflorescências determinadas, geralmente racemosas, embora também possam ser cimosas. Há contudo alguns géneros que apresentam flores isoladas. As flores são geralmente monoclinas ou bissexuadas, diclamídeas, zigomorfas, com simetria bilateral leve ou marcada, cálice pentâmero dialissépalo com duas glândulas secretoras de óleo na face abaxial de todas as cinco pétalas ou nas quatro sépalas laterais (em geral o estandarte sem glândulas e as quatro sépalas laterais com duas glândulas multicelulares grandes sobre o lado abaxial). As pétalas são também 5 (flores pentâmeras), livres, unguiculadas, alternando com as sépalas, imbricadas, com a posterior (o estandarte) mais interna e muitas vezes diferente das restante quatro. Os estames são geralmente em número de 10, menos por redução em alguns géneros. As anteras são geralmente deiscentes por fendas longitudinais, com grãos de pólen geralmente 3-5 colpados ou 4 a poliporados. O gineceu com ovário súpero, composto por (2)-3 carpelos livres a conatos, cada lóculo fértil com apenas um óvulo anátropo pêndulo de placentação axial. Os estiletes geralmente livres, um por carpelo, algumas vezes conatos ou reduzidos em número. O estigma com morfologia variada entre géneros espécies.
A fórmula floral é K3-5;C4-5;A5+5;G3.
Apesar da morfologia das flores de Malpighiaceae ser muito homogénea, os frutos apresentam extrema diversidade,[9] ocorrendo frutos indeiscentes, secos e carnosos, e frutos secos deiscentes, que podem ser alados ou sem alas, glabros ou pilosos.[10] Nas Malpighiaceae, os frutos carnosos evoluíram separada e repetidamente em diversas épocas; acredita-se que isso ocorreu devido ao advento de pássaros pequenos, típicos dispersores destes frutos.[11] Tal diversidade carpológica torna interessante o estudo desta família.[12] O fruto pode ser do tipo seco ou carnudo, deiscente ou indeiscente, samaroide, nuciforme ou drupáceo, embora a configuração mais comum seja a cápsula esquizocárpica, constituído por três samarídeos (em forma de sâmaras) ou cocas, embora também possa ser drupas ou aquénios). A semente fica na base do samarídeo e em geral não apresenta endosperma.
O género Gaudichaudia, e vários outros géneros próximos, apresenta, para além de flores casmógamas, flores cleistógamas com 1–2 mm de diâmetro, com 5 sépalas eglandulares, 1-(2) pétalas rudimentares, 1-(2) estames diminutos e 2 carpelos sem estiletes. Neste caso o fruto consta de 2 mericarpos semelhantes aos carpelos anteriores das flores casmógamas.[13]
A família Malpighiaceae apresenta distribuição pantropical, com 75 géneros e cerca de 1300 espécies[5][14] distribuídas pelas regiões tropicais e subtropicais, especialmente do continente americano, onde ocorrem 44 géneros e mais de 800 espécies.[15][16][17]
O centro de diversidade do grupo centra-se na América do Sul em áreas de cerrado, estando representada no Brasil por 44 géneros e mais de 561 espécies.[9][18]
Uma das espécies de Malpighiaceae mais conhecidas é Malpighia emarginata, geralmente conhecida por acerola, cultivada pelo seu fruto de polpa carnosa com grande valor nutricional, rico em vitamina C, comercializada num mercado global onde atinge grande importância económica.
Outro membro conhecido da família é Banisteriopsis caapi, conhecido por caapi ou yagé, planta rica em alcalóides narcóticos utilizada na preparação da tisana com características enteogénicas conhecida por ayahuasca.
Alguns géneros dessa família são têm utilização conhecida na região nordeste do Brasil, entre os quais o género Byrsonima cujo fruto, conhecido como murici, é utilizado na culinária, sendo a madeira utilizada na construção civil e a casca na industria têxtil.
Várias outras espécies são utilizadas como plantas ornamentais e para fins medicinais. Algumas espécies contém fitotoxinas que são utilizadas para envenenar peixes na pesca em rios e lagoas.
O nome Malpighia foi criado por Carolus Linnaeus, em homenagem ao botânico e professor bolonhês Marcello Malpighi (1628-1694), que também escreveu uma ópera em latim em homenagem às plantas.
Um estudo de filogenética molecular, realizado em 2012, usou dados resultantes da análise de um número alargado de genes e por essa via obteve uma árvore filogenética com maior resolução que a disponível nos estudos anteriormente realizados.[19] Nesse estudo foram analisados 82 genes de plastídeos de 58 espécies (a problemática família Rafflesiaceae não foi incluída), usando partições identificadas a posteriori pela aplicação de um modelo de mistura com recurso a inferência bayesiana. Esse estudo identificou 12 clados adicionais e 3 clados basais de maior significância.[19][20] A posição da família Malpighiaceae no contexto da ordem Malpighiales é a que consta do seguinte cladograma:
Há basicamente duas hipóteses para explicar a diversificação de Malpighiaceae: (1) Stefan Vogel (1925–2015) propôs a hipótese aborígene gondwaniana,[21] em que a actual distribuição da família resultou da fragmentação do supercontinente Gondwana;[4] e (2) outros botânicos sugerem a hipótese de colonização americana, em que Malpighiaceae se diversificou no nordeste da América do Sul em isolamento da África e se dispersou em direção ao leste, ao longo do Oceano Atlântico, pelo menos duas vezes.[10]
Esta última hipótese pressupõe que a divergência das linhagens do Novo Mundo e do Velho Mundo é mais recente do que a última conexão entre a América e a África, o que está de acordo com as indicações de vários autores.[4][22]
De acordo com uma análise filogenética da família realizada em 2002, a família Malpighiaceae é dividida em dois grandes grupos,[4] sendo um deles a subfamília Byrsonimoideae do Novo Mundo, e o outro, maior, contendo as demais espécies da família, agrupando espécies que se distribuem tanto no Novo Mundo como no Velho Mundo. Um fóssil de Tetrapterys encontrada nos Estados Unidos é datada do início do Oligoceno (de há cerca de 33 milhões de anos) e sugere que a divergência entre este género e suas linhagens irmãs ocorreu durante este período. Este facto pressupõe que a idade mínima de Malpighiaceae seja estimada em 63,3 milhões de anos.[22][23]
Em conclusão, a presença desses fósseis reforça a hipótese de a família Malpighiaceae se ter diversificado após a última conexão conhecida entre a África e a América.[4] Nesse caso, o provável ponto de origem e diversificação da família deve ter sido a porção nordeste da América do Sul e a sua expansão em direção às áreas paleotropicais deve ter ocorrido via Laurásia, em períodos em que o clima ali dominante tenha favorecido o evento.[22]
A partir do ponto de diversificação no nordeste da América do Sul, várias espécies de frutos alados devem ter migrado em direcção à América do Norte, durante o início do Eoceno.[4] Da América do Norte estas linhagens podem ter migrado em direcção ao leste, via Laurásia, para o Velho Mundo, diversificando-se na África e na Ásia.[22]
A família Malpighiaceae foi proposta em 1789 por Antoine Laurent de Jussieu em Genera Plantarum, p. 252, sob a designação de Malpighiae. O género tipo é Malpighia L.[24]
A complexidade morfológica e a diversidade da família desde cedo impediu a criação de consensos sobre a sua sistemática interna. A primeira grande revisão da sistemática das Malpighiaceae surgiu quando o botânico alemão Franz Josef Niedenzu propôs em 1928 a divisão das Malpighiaceae em duas subfamílias, tomando como base o tipo de fruto e de receptáculo floral:[25] (1) a subfamília Pyramidotorae (= Gaudichaudioideae Morton, 1968) com fruto alado e receptáculo piramidal; a subfamília Planitorae (= Malpighioideae Morton, 1968) com fruto não alado e receptáculo plano.[26] Em 1977 foi descrita uma terceira subfamília, Byrsonimoideae, a partir de alguns géneros da subfamília Malpighioideae, por apresentarem estiletes subulados com estigmas diminutos.[11]
Em consequência, foi postulado que o surgimento de diferentes aves dispersoras de frutos carnosos ao longo do tempo favoreceu o desenvolvimento deste tipo de fruto mais de uma vez em Malpighiaceae.[11][22]
a família Malpighiaceae, na sua presente circunscrição taxonómica, inclui os seguintes géneros:[27][28][29]
A família inclui os seguintes géneros (de acordo com The Plant List):
A família Malpighiaceae compreende cerca de 1300 espécies, distribuídas em 75 géneros. Dessas, aproximadamente 85% ocorrem nos neotrópicos, são polinizadas por abelhas especializadas em coleta de óleo e ocupam uma grande variedade de habitats[4][22][32][33][34] No Brasil ocorrem 38 gêneros, com destaque para a região Centro-Oeste, que inclui maior parte da diversidade da família no Brasil.[35]
A família Malpighiaceae é uma das dez mais bem representadas no cerrado,[36] bioma em que há grande carência de estudos estruturais, especialmente no que se refere aos frutos e sementes.
De acordo com o Jardim Botânico do Rio de Janeiro, a distribuição da família ocorre da seguinte maneira no Brasil:[37]
Domínios fitogeográficos brasileiros onde ocorre a família Malpighiaceae:
Nas espécies de Malpighiaceae, na APA de Algodoal/Maiandeua, constatou-se que a presença de glândulas, a forma do ápice foliar, as pétalas, principalmente a estandarte, e os frutos foram os principais caracteres diagnósticos utilizados para identificação dos táxons.
O gênero Byrsonima Rich. ex Kunth foi o mais representativo na área, com três espécies, sendo Byrsonima laevis uma nova ocorrência para restinga do litoral paraense. Nesse ambiente, Byrsonima crassifolia e Heteropterys nervosa foram as espécies mais abrangentes, ocorrendo desde o campo de dunas até a floresta de restinga. Esta última formação vegetal foi a mais rica em espécies, abrangendo quatro das cinco espécies citadas na área de estudo.[38]
Banisteriopsis sp.
_(8201976093).jpg)
_BHL287712.jpg)
.jpg)
_BHL449471.jpg)
.jpg)
_(8470985248).jpg)
_W._R._Anderson_%5E_C._Davis_-_Flickr_-_Alex_Popovkin,_Bahia,_Brazil_(28).jpg)
_Griseb._(8122224389).jpg)
.jpg)
_Nied._(440806896).jpg)
.jpg)
_Griseb._(8122224389).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_Griseb._(8122192808).jpg)
.jpg)
.jpg)
_B._Gates_-_Flickr_-_Alex_Popovkin,_Bahia,_Brazil_(8).jpg)
.jpg)
_Nied._(3467407645).jpg)
_(14765514222).jpg)
_Griseb._(8122224389).jpg)
.jpg)
_Nied._(440806896).jpg)
.jpg)
.jpg)
|url= (ajuda) (PDF). American Journal of Botany (em inglês). Volume 97. [S.l.: s.n.] p. 2031–2048. doi:10.3732/ajb.1000146 Malpighiaceae é uma família de plantas com flor, da ordem Malpighiales, que integra cerca de 73 géneros e mais de 1315 espécies, todas nativas dos trópicos e subtrópicos. Cerca de 80% dos géneros e mais de 90% das espécies ocorrem no Novo Mundo (desde as Caraíbas e o sul dos Estados Unidos até ao norte e centro da Argentina), com o resto no Paleotropis (África, Madagáscar e na região Indomalaia até à Nova Caledónia e às Filipinas). São plantas maioritariamente polinizadas por abelhas especializadas na coleta de óleos florais que ocupam uma grande variedade de habitats, estando presentes na maioria dos biomas terrestres da região neotropical.
Malpigiaväxter[1] (Malpighiaceae[2]) är en familj av tvåhjärtbladiga växter. Malpigiaväxter ingår i malpigiaordningen.[2] Enligt Catalogue of Life omfattar familjen Malpighiaceae 1413 arter[2].
Familjens medlemmar förekommer i tropiska regioner över hela världen. De flesta arter hittas i Amerika.[3]
Malpigiaväxter är ofta klätterväxter men de kan vara utformade som buskar eller träd.[3]
Wikimedia Commons har media som rör Malpigiaväxter.
Wikispecies har information om Malpighiaceae.
Malpigiaväxter (Malpighiaceae) är en familj av tvåhjärtbladiga växter. Malpigiaväxter ingår i malpigiaordningen. Enligt Catalogue of Life omfattar familjen Malpighiaceae 1413 arter.
Familjens medlemmar förekommer i tropiska regioner över hela världen. De flesta arter hittas i Amerika.
Malpigiaväxter är ofta klätterväxter men de kan vara utformade som buskar eller träd.
Мальпігієві (Malpighiaceae) — родина квіткових рослин порядку мальпігієвоцвітих, що містить близько 75 родів і 1300 видів. Це тропічні і субтропічні рослини, близько 80 % родів і 90 % видів зустрічаються тільки в Новому Світі (Вест-Індія і Америка від півдня США до Аргентини), тоді як решта видів поширена в Старому Світі (Африка, Мадагаскар та від Індомалайзії до Нової Каледонії і Філіппін).
Họ Sơ ri hay còn gọi là họ Kim đồng, họ Dùi đục (danh pháp khoa học: Malpighiaceae) là một họ của khoảng 65-70 chi thực vật có hoa trong bộ Sơ ri (Malpighiales), có nguồn gốc ở các khu vực nhiệt đới và cận nhiệt đới, chủ yếu phân bổ ở khu vực Nam Mỹ.
Malpighiaceae Juss. (1789), nom. cons.
Дочерние таксоны
Мальпигиевые (лат. Malpighiaceae) — семейство цветковых растений, распространённых в зонах с тропическим климатом по всему миру.
В семействе около семидесяти родов и около тысячи трёхсот видов, большинство которых растёт в Южной и Центральной Америке (северная граница американской части ареала мальпигиевых — Техас). Незначительное число видов встречается также в Африке.
Типовой род семейства — Мальпигия (Malpighia) — назван в честь итальянского биолога и врача Марчелло Мальпиги (итал. Marcello Malpighi, 1628—1694), одного из основателей микроспопической анатомии растений и животных.
Наиболее характерные места обитания представителей этого семейства — разреженные леса, берега рек, а также различного типа саванны. Встречаются мальпигиевые также в тропических дождевых лесах, в болотах, в кустарниковых зарослях морских побережий, а также в полупустынях. Холодостойких видов среди мальпигиевых нет, поэтому в горах они не встречаются.
Мальпигиевые — лианы, кустарники или невысокие деревья.
Многие лесные мальпигиевые — лианы, причём многие из них выделяются скрученными стеблями, что является следствием аномального роста древесины.
Некоторые мальпигиевые из засушливых мест имеют ксероморфный облик: у них игловидные листья и клубневидные корни. Таковы, к примеру, виды из рода Камарея (Camarea), растущие в бразильских саваннах.
Листья у представителей семейства обычно цельные, супротивные, с прилистниками.
Нижняя сторона листовой пластинки у многих видов усеена так называемыми мальпигиевыми волосками — тонкими острыми волосками, сидящими на коротких, легко обламывающихся ножках. Также на нижней стороне листа (иногда на черешке) у многих растений этого семейства имеются секреторные желёзки.
Цветки обоеполые, собраны в кисти. Околоцветник двойной. Чашелистиков и лепестков по пять. Чашечка нередко с нектарными желёзками, имеющими большое значение для процесса опыления. По краям лепестков также могут находиться желёзки, только более мелкие. Тычинок обычно десять, они расположены в двух кругах, при этом тычинки наружнего круга противостоят лепесткам. Тычинки нередко трансформируются в стаминодии (тычинки без пыльников). Окраска венчика — чаще всего жёлтая, но встречается и синяя, фиолетовая, розовая. Лепестки часто с ноготками и бахромчатыми пластинками. Встречаются виды с безлепестковыми цветками.
Завязь верхняя, чаще всего трёхгнёздная, иногда двухгнёздная или четырёхгнёздная. Плод распадается на крылатки. Другой вариант плода — костянка с несколькими семенами.
У большинства растений из этого семейства опыление происходит с помощью насекомых. Основные переносчики пыльцы — пчёлы антофориды и тригониды.
Сочные плоды распространяются птицами, сухие — с помощью воды или ветра. Особенно большое разнообразие наблюдается среди семян, приспособленных к полёту.
Плоды некоторых растений из семейства Мальпигиевые съедобны. Наиболее известна так называемая барбадосская вишня.
Древесина некоторых мальпигиевых используется в хозяйственных целях, а также для получения красящих веществ.
Некоторые растения из этого семейства содержат сильнодействующие алкалоиды, изучением свойств которых активно занимается современная медицина. Племена индейцев в Южной Америке издревле знали о галлюциногенных свойствах этих растений и использовали их в ритуальных обрядах.
Некоторые мальпигиевые выращиваются как декоративные растения.
Согласно системе классификации APG II (2003) Мальпигиевые включены в порядок Мальпигиецветные (Malpighiales) в составе группы эврозиды I.
Семейство Мальпигиевые делится на два подсемейства: собственно Мальпигиевые (Malpighioideae) и Бирсонимовые (Byrsonimoideae).
В более ранних системах положение семейства Мальпигиевые (Malpighiaceae) было иным:
Общее число родов — около 70, общее число видов — около 1300.
Список родов семейства Мальпигиевые[2]
Мальпигиевые (лат. Malpighiaceae) — семейство цветковых растений, распространённых в зонах с тропическим климатом по всему миру.
В семействе около семидесяти родов и около тысячи трёхсот видов, большинство которых растёт в Южной и Центральной Америке (северная граница американской части ареала мальпигиевых — Техас). Незначительное число видов встречается также в Африке.
Типовой род семейства — Мальпигия (Malpighia) — назван в честь итальянского биолога и врача Марчелло Мальпиги (итал. Marcello Malpighi, 1628—1694), одного из основателей микроспопической анатомии растений и животных.
金虎尾科（学名：Malpighiaceae）也叫黄褥花科，共有约75属1300余种，分布在全球热带地区，但绝大部分生长在热带美洲，主要在加勒比海地区、美国南部，其余小部分生长在非洲、马达加斯加岛、菲律宾、新喀里多尼亚和中南半岛一带。中国只有部分引入的观赏植物，没有原生的品种。
本科植物为灌木、乔木或木质藤本；单叶对生，叶柄基部有腺体；花两性，辐射对称或左右对称，花萼5裂，其中之一裂或多裂有腺体或无腺体；花瓣5，有齿或撕裂状；果实为蒴果或有翅。
1981年的克朗奎斯特分类法将其列入远志目，1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其放在新单独分出的金虎尾目中。
葉柄和葉片交界處具有肉質線體，花序為頂生或腋生之總狀、穗狀或聚繖花序。
金虎尾科（学名：Malpighiaceae）也叫黄褥花科，共有约75属1300余种，分布在全球热带地区，但绝大部分生长在热带美洲，主要在加勒比海地区、美国南部，其余小部分生长在非洲、马达加斯加岛、菲律宾、新喀里多尼亚和中南半岛一带。中国只有部分引入的观赏植物，没有原生的品种。
本科植物为灌木、乔木或木质藤本；单叶对生，叶柄基部有腺体；花两性，辐射对称或左右对称，花萼5裂，其中之一裂或多裂有腺体或无腺体；花瓣5，有齿或撕裂状；果实为蒴果或有翅。
1981年的克朗奎斯特分类法将其列入远志目，1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法将其放在新单独分出的金虎尾目中。
葉柄和葉片交界處具有肉質線體，花序為頂生或腋生之總狀、穗狀或聚繖花序。
キントラノオ科（Malpigiaceae）は、双子葉植物の科の一つで、アメリカの新熱帯区を中心に世界の熱帯、亜熱帯に分布する。日本には自生種はない。キントラノオなどを含みおよそ65-70属1100-1300種がある。
分子系統学によるAPG植物分類体系ではキントラノオ目のタイプ科としている。
65-70属がある。65属とするWatson and Dallwitzによれば、次の通り。
日本ではキントラノオほか数種が栽培されるほか、アセロラの果実が飲料に加工される。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 キントラノオ科（Malpigiaceae）は、双子葉植物の科の一つで、アメリカの新熱帯区を中心に世界の熱帯、亜熱帯に分布する。日本には自生種はない。キントラノオなどを含みおよそ65-70属1100-1300種がある。
말피기아과(malpighia科, 학명: Malpighiaceae 말피기아케아이[*])는 말피기아목의 과이다.[1] 약 75개 속에 1300여 종을 포함하고 있으며, 열대 지역과 아열대 지역에 자생한다. 속의 80%와 종의 90%는 신세계(카리브 제도와 미국 남단에서 아르헨티나까지)에서, 나머지는 구세계(아프리카, 마다가스카르 그리고 동양구, 누벨칼레도니와 그리고 필리핀까지)에서 자생한다.
.jpg)
