Sümürgəkimilər (lat. Aspleniaceae) əsl qıjılar dəstəsinə aid bitki fəsiləsi.
Les aspleniàcies (Aspleniaceae) són una família de falgueres inlosa dins l'ordre Polypodiales[1] o en algunes classificacions dins l'única família de l'ordre Aspleniales.
Tots els membres d'aquestá família tenen sorus linears intramarginals. La majoria dels especialistes pteridòlegs actualment consideren que aquesta família consta de d'un a tres gèneres. D'altres encara mantenen gèneres segregats com Phyllitis i Ceterach. Un estudi filogenètic recent de les aspleniàcies (Murukami et al. 1999) mostra que espècies segregades com Camptosorus i Neottopteris estan enllaçades amb Asplenium i recomanen que s'incloguin dins aquest gènere, però suggereixen que Hymenasplenium (incloent Boniniella) i Phyllitis estan menys relacionats que altres espècies d'Asplenium i s'haurien de reconèixer a nivel de gènere.
El gènere Diellia, que consta de sis espècies que només es troben a Hawaii, abans es considerava un gènere independent, però ara es considera enllaçata amb el gènere Asplenium.[2]
Les asplenàcies inclouen dos gèneres:[3]
El gènere Hemidictyum (anteriorment també ubicat dins Woodsiaceae) s'ha mostrat que és germana filogenèticament d'aspleniàcia,[4] però ha estat traslladat a la seva pròpia família Hemidictyaceae.[5]
El diagrama per als eupolypods II, basat en Lehtonen, 2011,[4] and Rothfels & al., 2012,[6] mostra la probable relació filogenètica entre les Aspleniaceae i les altres famílies del clade de les eupolypods II.
Les aspleniàcies (Aspleniaceae) són una família de falgueres inlosa dins l'ordre Polypodiales o en algunes classificacions dins l'única família de l'ordre Aspleniales.
Tots els membres d'aquestá família tenen sorus linears intramarginals. La majoria dels especialistes pteridòlegs actualment consideren que aquesta família consta de d'un a tres gèneres. D'altres encara mantenen gèneres segregats com Phyllitis i Ceterach. Un estudi filogenètic recent de les aspleniàcies (Murukami et al. 1999) mostra que espècies segregades com Camptosorus i Neottopteris estan enllaçades amb Asplenium i recomanen que s'incloguin dins aquest gènere, però suggereixen que Hymenasplenium (incloent Boniniella) i Phyllitis estan menys relacionats que altres espècies d'Asplenium i s'haurien de reconèixer a nivel de gènere.
El gènere Diellia, que consta de sis espècies que només es troben a Hawaii, abans es considerava un gènere independent, però ara es considera enllaçata amb el gènere Asplenium.
Sleziníkovité (Aspleniaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to pozemní, skalní i epifytní kapradiny s listy v růžici, rozšířené po celém světě. V květeně České republiky se vyskytuje několik druhů sleziníku, jelení jazyk celolistý a velmi vzácně i kyvor lékařský.
Zástupci čeledi sleziníkovité jsou pozemní, skalní nebo řidčeji epifytní kapradiny s listy v růžici. Oddenek je pokrytý plevinami, částečně či zcela vzpřímený nebo zřídka dlouze plazivý a rozvětvený, většinou bez vůně nebo výjimečně vonící po mentolu (Asplenium longissimum). U epifytního sleziníku hnízdatého (Asplenium nidus) je oddenek silně zkrácený a vytváří koš v němž se zachycuje humus. Kořeny jsou černé, drátovité. Listy jsou střídavé (sleziník) nebo dvouřadě uspořádané (Hymenasplenium). Sterilní a fertilní listy se tvarově většinou neliší, pouze u některých druhů jsou plodné listy vyšší a užší než sterilní. V bázi řapíku jsou 2 cévní svazky ve tvaru písmene C a přilehlé k sobě zády, v opačné části řapíku se spojující do tvaru X. Pleviny na listech a oddenku jsou výrazně síťované, což je způsobeno silnými tmavě zbarvenými buněčnými stěnami, kontrastujícími s téměř průhlednou výplní. Listy jsou velmi rozmanitého charakteru, od jednoduchých celistvých až po 4x zpeřené. Čepel listů je měkká, bylinná až tuhá a kožovitá. Žilky listů jsou volné a dosahující okraje čepele nebo ukončené před ním, anebo se navzájem spojují a vzniklé areoly pak neobsahují další volné žilky. U některých zástupců je vyvinuta sběrná žilka běžící podél okraje listu. U některých druhů se na vrcholech listů nebo v úžlabích vytvářejí rozmnožovací hlízky, ze kterých mohou přímo na rostlině vyrůstat mladé rostlinky (viviparie).
Výtrusné kupky se tvoří na jedné straně podél žilky, mají měsíčkovitý až čárkovitý tvar a obvykle jsou kryté ostěrou. Pouze výjimečně se tvoří výtrusné kupky v párech a jsou k sobě přilehlé, pak ovšem často nevznikají podél té samé žilky. Ostěra přirůstá na boku výtrusnicové kupky. Výtrusnice mají ve střední části tkáň tvořenou pouze 1 řadou buněk a přerušený prstenec. Spory jsou monoletní, hnědé. Gametofyt je nadzemní, zelený, srdčitého tvaru.[1][2][3]
Sleziníkovité zahrnují v současném pojetí asi 700 druhů ve 2 rodech. Rod sleziník (Asplenium) je rozšířen celosvětově.[1] Rod Hymenasplenium zahrnuje asi 30 druhů[4] a vyskytuje se v Asii, Africe i tropické Americe.[5] V české květeně se vyskytuje 6 druhů sleziníku (Asplenium) a různí kříženci, jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) a kyvor lékařský (Asplenium ceterach).[6] V rámci Evropy se vyskytuje mnoho dalších druhů sleziníku zejména ve Středomoří.[7]
Navzdory velké morfologické variabilitě jsou sleziníkovité většinou dobře rozpoznatelné podle čárkovitých výtrusných kupek s postranní ostěrou, uspořádaných po jedné straně listové žilky. U některých druhů jsou výtrusné kupky v párech a rostliny tak mohou tak být zaměněny s rodem Displazium, většinou však tyto kupky nevznikají z té samé žilky a bývají omezené na malou část plochy čepele.[2]
Rod sleziník byl tradičně rozdělován na více rodů (většinou kolem 10), dnešní taxonomie se však kloní k jejich sloučení do rodu sleziník. To se týká i našich druhů jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium, syn. Phyllitis scolopendrium) a kyvor lékařský (Asplenium ceterach, syn. Ceterach officinarum). Současná taxonomie odděluje od sleziníku pouze rod Hymenasplenium, a to na základě cytologie. Ostatní taxony se se zástupci rodu sleziník (Asplenium s.str.) velmi ochotně kříží a tím nesplňují podmínku pro přijetí na rodové úrovni.[8] Navíc je rod sleziník v úzkém pojetí (s.str.) parafyletický.[9]
Některé druhy sleziníku (Asplenium trichomanes, A. platyneuron, A. rhizophyllum), kyvor lékařský a jelení jazyk celolistý bývají pěstované jako skalničky, případně jako stínomilné rostliny.[10] Sleziník hnízdatý (Asplenium nidus) a sleziník Asplenium antiquum jsou pěstovány jako pokojové rostliny.[11] Živorodé druhy, jako je Asplenium bulbiferum a Asplenium viviparum, bývají pěstovány jako pozoruhodnost v botanických zahradách.[12]
Asplenium (včetně rodů Camptosorus, Ceterach, Diellia, Loxoscaphe, Phyllitis a Pleurosorus), Hymenasplenium[8]
Sleziníkovité (Aspleniaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to pozemní, skalní i epifytní kapradiny s listy v růžici, rozšířené po celém světě. V květeně České republiky se vyskytuje několik druhů sleziníku, jelení jazyk celolistý a velmi vzácně i kyvor lékařský.
Radeløv-familien (Aspleniaceae) er en den eneste familie i Radeløv-ordenen. Arterne i familien har linjeformede sporehuse langs bladranden. Mange forskere anser familien for at være monotypisk med kun én slægt, Radeløv, for arterne i de tidligere slægter (som f.eks. Hjortetunge-slægten) danner hybrider med Radeløv i naturen. I dag udskiller man dog ofte en række af arterne i slægten Hymenasplenium.
Slægter
Die Streifenfarngewächse (Aspleniaceae) sind eine Familie der Abteilung der Farne (Polypodiophyta).
Ihren Namen haben die Streifenfarngewächse wegen der in Streifen oder Strichen entlang der Längsnerven der Blätter angeordneten Sori bekommen. Die Sporen sind stets bohnenförmig. Einige Arten vermehren sich allerdings nicht ausschließlich über Sporen, sondern auch vegetativ durch Brutknospen.
Die meisten Streifenfarngewächse haben relativ wenig gegliederte, ungefiederte oder nur einfach gefiederte Blätter. Die Blattspreite ist auch bei den tropischen Vertretern oft recht derb. Die Größe der Blätter ist sehr unterschiedlich (zwischen einigen Zentimetern und 2 Metern), die meisten Arten sind allerdings relativ klein.
Die meisten Streifenfarngewächse leben in den Tropen. Verglichen mit anderen Farngruppen findet man jedoch auch relativ viele Vertreter in den gemäßigten oder kühleren Breiten.
Es handelt sich überwiegend um ausdauernde epiphytische oder auf Felsen lebende Pflanzen.
Von den 700 Arten kommen in Europa 22 vor, in Deutschland 12. Damit ist diese Familie in Europa die artenreichste Farnfamilie.
Je nach Auffassung einzelner Autoren umfasst die Familie 1 bis 10 Gattungen, wobei allerdings rund 95 % der Arten zur Gattung Streifenfarne (Asplenium) gehören:
Die Gattung Hymenasplenium Hayata hat eine andere Chromosomenzahl und andere Wurzelmerkmale, weshalb sie als Schwestergruppe aller anderen (s. u.) angesehen und der Gattungscharakter nicht angezweifelt wird.
Smith et al. (2006) nehmen an, dass folgende Gattungen in Asplenium integriert werden müssten:
Kumu-kumu yura rikch'aq ayllu (familia Aspleniaceae) nisqaqa huk raki-rakikunap rikch'aq ayllunmi, 700-chá rikch'aqniyuq. Huklla rikch'aqninsi Asplenium sutiyuq, icha chunkachá rikch'aqnin.
Kumu-kumu yura rikch'aq ayllu (familia Aspleniaceae) nisqaqa huk raki-rakikunap rikch'aq ayllunmi, 700-chá rikch'aqniyuq. Huklla rikch'aqninsi Asplenium sutiyuq, icha chunkachá rikch'aqnin.
Касьцянцовыя (Aspleniaceae) — сямейства папарацепадобных расьлін. Да касьцянцовых належаць 2 роды і ≈ 700 відаў[1].
На ўсіх кантынентах, акрамя Антарктыды. Расьце таксама на поўдні Грэнляндыі[1][2].
Касьцянцовыя (Aspleniaceae) — сямейства папарацепадобных расьлін. Да касьцянцовых належаць 2 роды і ≈ 700 відаў.
The Aspleniaceae (spleenworts) are a family of ferns, included in the order Polypodiales.[1] The composition and classification of the family have been subject to considerable changes. In particular, there is a narrow circumscription, Aspleniaceae s.s. (adopted here), in which the family contains only two genera, and a very broad one, Aspleniaceae s.l., in which the family includes 10 other families kept separate in the narrow circumscription, with the Aspleniaceae s.s. being reduced to the subfamily Asplenioideae. The family has a worldwide distribution, with many species in both temperate and tropical areas. Elongated unpaired sori are an important characteristic of most members of the family.
Members of the family grow from rhizomes, that are either creeping or somewhat erect, and are usually but not always unbranched, and have scales that usually have a lattice-like (clathrate) structure. In some species, for example Asplenium nidus, the rhizomes form a kind of basket which collects detritus. The leaves may be undivided or be divided, with up to four-fold pinnation. The sori are characteristic of the family. They are elongated, and normally located on one side of a vein. More rarely, they may be in pairs on a single vein, but then they never curve over the vein. A flap-like indusium arises along one edge of a sorus. The leaf stalks (petioles) have two vascular bundles, uniting to form an X-shape in cross-section towards the tip of the leaf. The stalks of the sporangia are one cell wide in the middle.[2]
The family Aspleniaceae was first described by Edward Newman in 1840.[3] Newman included three genera: Athyrium, Asplenium and Scolopendrium.[4] Athyrium is now placed in a different family, Athyriaceae, not considered very strongly related to the Aspleniaceae, and Scolopendrium is regarded as synonym of Asplenium.[1]
The narrow circumscription of the family adopted by the Pteridophyte Phylogeny Group classification of 2016 (PPG I) recognizes only two genera, Asplenium and Hymenasplenium. Asplenium has previously been split into a dozen or so genera, including Diella, found only in Hawaii. The consensus of molecular phylogenetic studies is that all are nested within Asplenium.[5][6] PPG I places Aspleniaceae in the suborder Aspleniineae of the order Polypodiales.
Earlier, Christenhusz and Chase had proposed a much broader circumscription of Aspleniaceae, in which it consisted of all the separate families that PPG I places in the suborder Aspleniineae (eight at the time), with the families reduced to subfamilies. Thus the Aspleniaceae of PPG I became the subfamily Asplenioideae.[7] As of July 2019, the broader circumscription of the Aspleniaceae is used by Plants of the World Online, which lists 24 genera.[8]
Aspleniaceae is placed in a clade known as eupolypods II, or more formally as suborder Aspleniineae. The following cladogram, based on Lehtonen (2011)[9] and Rothfels & al. (2012),[2] shows a likely phylogenic relationship between the Aspleniaceae and the other families in the clade.
Aspleniineae (eupolypods II)In the PPG I system, Aspleniaceae s.s. contains two genera:[1]
The Aspleniaceae have a worldwide distribution, with the large genus Asplenium being native to almost all parts of the world except Antarctica and some high Arctic areas.[10] The family is unusual in having high diversity in both temperate and tropical areas, and more-or-less equal numbers of terrestrial and epiphytic species. Plants are terrestrial, growing in the ground, lithophytic, growing on rocks, or epiphytic, growing on other plants; less often they are aquatic, growing in moving water.[2]
The Aspleniaceae (spleenworts) are a family of ferns, included in the order Polypodiales. The composition and classification of the family have been subject to considerable changes. In particular, there is a narrow circumscription, Aspleniaceae s.s. (adopted here), in which the family contains only two genera, and a very broad one, Aspleniaceae s.l., in which the family includes 10 other families kept separate in the narrow circumscription, with the Aspleniaceae s.s. being reduced to the subfamily Asplenioideae. The family has a worldwide distribution, with many species in both temperate and tropical areas. Elongated unpaired sori are an important characteristic of most members of the family.
La aspleniacoj[2] (latine Aspleniaceae) estas planta familio el pteridofitoj. Tiu familio apartenas al la ordo polipodialoj (Polypodiales). Ĝi entenas ĉirkaŭ 500 speciojn[3]. Ĝia tipa genro estas asplenio[2].
La aspleniacoj havas strie aranĝitajn sorojn. La sporoj ĉiam estas fazeoloformaj. Kelkaj specioj ne nur plumultiĝas per sporoj, sed ili havas vegetativan plimutigadon per bulbidoj.
La plej multaj asplenacoj jam havas malforte dividitajn aŭ dividitan aŭ simplajn foliojn. La foliplato estas ĉe la tropikaj taksonoj de tiu familio ofte ledaj. La grandeco de la folioj estas tre diversaj (inter kelkaj centimetrojn kaj 2 metrojn), sed ĉe la plej multaj specioj relative etaj.
La plej multaj aspleniacoj loĝas en la tropikoj. Kompare kun aliaj filikoj ankaŭ multaj specioj troviĝas en la moderaj kaj malvarmaj klimatoj.
Estas plej ofte multjaraj epifitoj aŭ rokplantoj.
La aspleniacoj estas unu el la plej speciriĉaj filikofamilioj. El la 500 specioj, 22 ekzistas en Eŭropo, 12 en Germanujo. Laŭ la aŭtoroj, la familio enhavas 2 ĝis pli ol 20 genrojn. 90 % de la specioj apartenas al la genro asplenio (Asplenium).
Jen la listo, laŭ The Plant List kaj World Flora Online (6 apr. 2020)[3],[4], de la akceptitaj taksonoj, kaj ties Esperantaj nomoj[5]:
*genro akceptita en TPL sed ne en WFO, kiu tamen akceptas ĝiajn speciojn.
**genro akceptita en WFO sed ne en TPL. Tamen laŭ WFO, estas neniu akceptita specio en ĝi.
La aspleniacoj (latine Aspleniaceae) estas planta familio el pteridofitoj. Tiu familio apartenas al la ordo polipodialoj (Polypodiales). Ĝi entenas ĉirkaŭ 500 speciojn. Ĝia tipa genro estas asplenio.
Las aspleniáceas (nombre científico Aspleniaceae) son una familia de helechos del clado Eupolipoides II dentro del orden Polypodiales, que en la moderna clasificación de Rothfels et al. 2012[1] se circunscribe como en su predecesora de Christenhusz et al. 2011[2][3][4] y su antepredecesora de Smith et al. (2006).[5]
La clasificación más actualizada es la de Rothfels et al. 2012:[1]
La clasificación predecesora es la de Christenhusz et al. 2011[2][3][4] (basada en Smith et al. 2006,[5] 2008);[6] que también provee una secuencia lineal de las licofitas y monilofitas.
En la clasificación antepredecesora, de Smith et al. 2006:[5]
Rothfels et al. 2012:[1] Aspleniaceae es un elemento distintivo dentro de Eupolipoides II; la familia usualmente ha sido vista como fácil de definir, en su circunscripción actual, aún antes de que Eupolipoides II o Polypodiales (sensu Smith et al. 2006, Pryer et al. 2008) fueran reconocidos como entidades cohesivas (por ejemplo en Nayar 1970). Aspleniaceaee es de alguna forma inusual si se tiene en cuenta su riqueza de especies, ya que muestran fuertes patrones de diversificación en áreas tanto templadas como tropicales (en lugar de ser predominantemente tropical) y tiene aproximadamente igual número de especies epífitas y terrestres (Shneider et al. 2004a). Estos dos tipos de hábito más grandes -epífito versus terrestre- están dispersos a lo largo de la filogenia de la familia, si bien hay alguna evidencia de que el ancestro común más reciente del clado corona de la familia fue epífito (Schneider et al. 2004). Nuestra circunscripción es idéntica a la de Smith et al. (2006), quienes incluyen más información de esta familia.
Smith et al. 2006:[5] Monofilético (Murakami y Schaal 1994, Hasebe et al. 1995, Murakami et al. 1999, Gastony y Johnson 2001, Van den Heede et al. 2003, Schneider et al. 2004b y 2005, Perrie y Brownsey 2005).
Rothfels et al. 2012:[1] Aspleniaceaee es de alguna forma inusual si se tiene en cuenta su riqueza de especies, ya que muestran fuertes patrones de diversificación en áreas tanto templadas como tropicales (en lugar de ser predominantemente tropical) y tiene aproximadamente igual número de especies epífitas y terrestres (Shneider et al. 2004a). Estos dos tipos de hábito más grandes -epífito versus terrestre- están dispersos a lo largo de la filogenia de la familia.
Smith et al. 2006:[5] Terrestres, epipétricas o epífitas. Subcosmopolitas, más numerosas en los trópicos.
Con las características de Pteridophyta.
Las aspleniáceas (nombre científico Aspleniaceae) son una familia de helechos del clado Eupolipoides II dentro del orden Polypodiales, que en la moderna clasificación de Rothfels et al. 2012 se circunscribe como en su predecesora de Christenhusz et al. 2011 y su antepredecesora de Smith et al. (2006).
Raunjalalised (Aspleniaceae) on sõnajalgtaimede sugukond.
Raunjalalised (Aspleniaceae) on sõnajalgtaimede sugukond.
Raunioiskasvit (Aspleniaceae) on Polypodiales-lahkoon kuuluba saniaisheimo. Heimoon kuuluu ainakin noin 25 sukua, joiden lisäksi mahdollisesti myös noin viisi muutakin sukua ja viisi risteymäsukua.[1]
Raunioiskasvit (Aspleniaceae) on Polypodiales-lahkoon kuuluba saniaisheimo. Heimoon kuuluu ainakin noin 25 sukua, joiden lisäksi mahdollisesti myös noin viisi muutakin sukua ja viisi risteymäsukua.
La famille des Aspleniaceae regroupe environ 700 espèces de fougères dont 22 sont en Europe.
Ce sont des fougères de taille souvent réduite, terrestres, rarement épiphytes.
Les frondes sont simples et indivisées ou lobées ou 1-3-pennées, à vernation circinées ; les veines sont libres ou rarement anastomosées.
Certaines espèces sont cultivées comme plantes ornementales.
Le nom vient du genre type Asplenium, qui viendrait de l'ancien français esplen, dérivé du grec σπλην / splin, rate, en référence à l'ancienne utilisation du moût de la rate pour soigner les problèmes de rate et de foie[1]..
Certaines classifications situent cette famille dans l’ordre des Blechnales, d’autres dans l’ordre des Aspléniales.
Selon la classification de Smith et al. en 2006, cette famille comprend deux genres :
Les anciens genres, tels que
sont désormais intégrés au genre Asplenium.
La famille des Aspleniaceae regroupe environ 700 espèces de fougères dont 22 sont en Europe.
Ce sont des fougères de taille souvent réduite, terrestres, rarement épiphytes.
Les frondes sont simples et indivisées ou lobées ou 1-3-pennées, à vernation circinées ; les veines sont libres ou rarement anastomosées.
Certaines espèces sont cultivées comme plantes ornementales.
Apsleniaceae é unha familia de fieitos que forma parte da orde Polypodiales.
As aspleniáceas son plantas vasculares con ciclo de vida haplodiplonte onde a alternancia de xeracións é ben manifesta, con esporófito e gametófito multicelulares e independentes, con esporas como unidade de dispersión e de resistencia. O gametófito é un "talo" (corpo sen organización), e o esporófito é un "cormo" (con raíz, vástago e sistema vascular). Debido a estas características tradicionalmente agrúpanse coas "pteridófitas".
Rizomas rastreiros, ascendente ou suberectos. Con escamas clatradas nos ápices e as bases dos pecíolos (e ás veces noutros eixos tamén). Pecíolos con feixes vasculares que nun corte transversal disponse nun patrón con forma de dúas C consecutivas, que na parte distal do pecíolo fusiónanse nun patrón que no corte transversal forma unha X.
Láminas monomórficas, usualmente sen pelos acicularesen as veas nin na lámina. Usualmente con pelos cravados microscópicos. Veas pinadas ou bifurcadas, usualmente libres, menos frecuentemente reticuladas e entón sen venillas inclusas.
Os soros están elongados (lineais) ao longo das veas, xeralmente non están continuos na mesma vea, e teñen o indusio lineal achegado lateralmente. O pé do esporanxio é longo, de 1 célula de espesor.
As esporas teñen forma de ril, cunha perina decididamente alada.
Número de cromosomas: x = 36 (a maioría) pero tamén x = 38, 39 en Hymenasplenium (Murakami 1995) e x = 38 en Boniniella.
De 1 a 10 xéneros, os límites de cada xénero aínda están en dúbida, en vista dos datos moleculares recentes (por exemplo van dean Heede et al. 2003, Schneider et al. 2004b e 2005, Perrie e Brownsey 2005). Máis aló da clasificación empregada, unha enorme cantidade de especies resultou estar aniñada dentro de Asplenium, aínda cando ese xénero sexa construído nunha forma estrita. Por agora a clasificación adoptada:
Un pouco máis de 700 especies.
Monofilético (Murakami e Schaal 1994, Hasebe et al. 1995, Murakami et al. 1999, Gastony e Johnson 2001, Van dean Heede et al. 2003, Schneider et al. 2004b e 2005, Perrie e Brownsey 2005).
Terrestres, epipétricas ou epífitas.
Subcosmopolitas, máis numerosas nos trópicos.
Apsleniaceae é unha familia de fieitos que forma parte da orde Polypodiales.
Slezeničevke (jelenkovke, lat. Aspleniaceae), poluzimzelene i zimzelene trajnice sa preko 850 vrsta. Spadaju u prave paprati i podrazredu tankostijenih paprati (Polypodiidae) i pobliže redu Polypodiales. Čine ju rodovi Asplenium (slezenica ili vlasak), koja je porodici dala ime i Hymenasplenium [1]
Rodu Asplenium pripada 820 vrsta od kojih nekoliko raste i u Hrvatskoj. To su kopnene paprati sa uglavnom uspravnim podankom i zimzelenim listovima, a pretežito nastanjuje krška područja s vapnenačkom podlogom i mediteranskom klimom, pa ih ima najviše uz jadransku obalu. Stijene, zidne pukotine, kanjoni i brdoviti krajevi njihovi su najvažniji lokaliteti.
Godine 2014 Christenhusz & Chase sve eupolipode II preselili su u porodicu Aspleniaceae, pri čemu prethodne porodice postaju podporodice.[2]
Slezeničevke (jelenkovke, lat. Aspleniaceae), poluzimzelene i zimzelene trajnice sa preko 850 vrsta. Spadaju u prave paprati i podrazredu tankostijenih paprati (Polypodiidae) i pobliže redu Polypodiales. Čine ju rodovi Asplenium (slezenica ili vlasak), koja je porodici dala ime i Hymenasplenium
Rodu Asplenium pripada 820 vrsta od kojih nekoliko raste i u Hrvatskoj. To su kopnene paprati sa uglavnom uspravnim podankom i zimzelenim listovima, a pretežito nastanjuje krška područja s vapnenačkom podlogom i mediteranskom klimom, pa ih ima najviše uz jadransku obalu. Stijene, zidne pukotine, kanjoni i brdoviti krajevi njihovi su najvažniji lokaliteti.
Aspleniaceae merupakan salah satu suku anggota tumbuhan paku (Pteridophyta) yang tergolong dalam bangsa paku sejati yang terbesar (Polypodiales). Anggota-anggotanya dicirikan dengan ental yang relatif kaku, berdaun agak tebal, sori terletak di sisi bawah helai daun dan tersembunyi di balik "lipatan" yang berada tepat pada urat-urat daun yang menyirip.
Ahli perpakuan (pteridologi) umumnya sekarang sepakat bahwa suku ini beranggotakan satu sampai tiga marga saja (Asplenium, Hymenasplenium, dan Phyllitis), karena banyak anggotanya yang mampu dengan mudah bersilang. Hasil kajian filogenetik dari Murukami et al. (1999) menunjukkan bahwa genus Camptosorus dan Neottopteris dapat digabungkan ke dalam genus Asplenium, tetapi mempertahankan Hymenasplenium (termasuk Boniniella) dan Phyllitis sebagai marga/genus yang terpisah.
Salah satu anggotanya adalah tanaman hias populer paku sarang burung (A. nidus).
Artikel bertopik tumbuhan ini adalah sebuah rintisan. Anda dapat membantu Wikipedia dengan mengembangkannya.Klettaburknaætt (fræðiheiti: Aspleniaceae[1]) er ættkvísl burkna í bálknum Polypodiales[2] eða eftir sumum flokkunum sem eina ættin í bálknum Aspleniales.
Í Aspleniaceae eru tvær ættkvíslir:[3]
Klettaburknaætt (fræðiheiti: Aspleniaceae) er ættkvísl burkna í bálknum Polypodiales eða eftir sumum flokkunum sem eina ættin í bálknum Aspleniales.
Í Aspleniaceae eru tvær ættkvíslir:
Asplenium L. 1753 Hymenasplenium Hayata 1927Familia filicum Aspleniaceae sola familia Asplenialibus ordini est.
Haec familia asplena comprehendit. Biologi saepe solum unum genus, Asplenium, huic familiae imputant. Alii genera segregata ut Camptosorus, Phyllitis, et Ceterach esse censent. Camptosorus libenter cum aliis asplenis hybridas facit; phylliti etiam nonnulli hybridae sunt.
Familia filicum Aspleniaceae sola familia Asplenialibus ordini est.
Haec familia asplena comprehendit. Biologi saepe solum unum genus, Asplenium, huic familiae imputant. Alii genera segregata ut Camptosorus, Phyllitis, et Ceterach esse censent. Camptosorus libenter cum aliis asplenis hybridas facit; phylliti etiam nonnulli hybridae sunt.
Kalnarūtiniai (lot. Aspleniaceae, angl. Spleenworts, vok. Streifenfarngewächse) – šertvūnų (Polypodiophyta) šeima.
Dauguma mokslininkų laiko, kad šeimoje yra viena gentis – kalnarūtė (Asplenium). Kiti dar išskiria tokias gentis kaip Camptosorus, Phyllitis ir Ceterach, tačiau visos rūšys išskirtos į šias gentis lengvai sudaro hibridus su neabejotinomis kalnarūtės rūšimis.
Lietuvoje auga šios rūšys:
De streepvarenfamilie (Aspleniaceae) is een familie van varens. Er zijn uit België en Nederland in totaal negen inheemse soorten bekend, allen behorende tot de streepvarens (Asplenium) :
De meest algemeen voorkomende soort van het geslacht Asplenium binnen België en Nederland is de muurvaren, gevolgd door de tongvaren en de steenbreekvaren. De genaalde streepvaren is enkel bekend uit België. De Forez-streepvaren daarentegen was vroeger bekend uit beide landen, maar komt momenteel enkel nog in Nederland voor.
Antigramma · Asplenium (Streepvaren) · Camptosorus · (Ceterach) · Diellia · Holodictyum · Hymenasplenium · Loxoscaphe · Pleurosorus · (Phyllitis) · Schaffneria · Sinephropteris · Thamnopteris
Småburknefamilien (latin: Aspleniaceae), med den ene slekten småburkneslekten (latin: Asplenium), er klatrende og nøysomme bregner.[1] På engelsk kalles de «spleenwort».
Bladene er særegne for bregner, de er ikke normalt flikete som på så mange bregenarter, men enten gaffelgreinete, eller parvis motstilte og egge-/nyreformede, eller grovt fingerflikete som hos selleri eller enkelte marinøkkelarter. Hjortetunge har lansettformede, uflikete blader. Mangelen på sinnrik fliking kan få dem til å se ut som unge individer av bregnearter.
Sporehushopene (sori) er linjeformede med slør (indusium) langs den ene kanten. Ofte framstår sporehushopene som rødhvite, røde eller brunrøde «streker» eller linjer under bladet – her danner de fine mønstre.
Sjelden klassifiseres denne familien som en egen orden – Aspleniales – men dette er ikke lenger vanlig. Det er trolig over 700 arter, og artene danner sjelden hybrider.
Hymenasplenium med minst 13 arter og 3 hybrider er en seksjon innenfor småburkneslekten. Den særkjenens ved at artene har 38-39 kromosomer, i stedet for 36 slik som alle arter i småburkneslekten (Asplenium) har.
Den tidligere slekten Phyllitis nå anses som helt integrert i småburkneslekten og ikke behandles selvstendig innenfor systematikken.
Småburkneartene er små eller mellomstore bregner, med kort jordstengel, og ofte klatrende på grunnfjell, i bergsprekker og i ur. De opptrer oftest i tette tuer eller «buketter». Bladene er grønne vinteren over, og mangler omtrent totalt behåring. Bladskaftene er ofte mørke, brune, rødbrune eller nesten svarte. De kan være glinsende.
Følgende er slekten og seksjonene inneofr denne, samt noen av artene innenfor denne familien:
Småburknefamilien (latin: Aspleniaceae), med den ene slekten småburkneslekten (latin: Asplenium), er klatrende og nøysomme bregner. På engelsk kalles de «spleenwort».
Hjortetunge Asplenium scolopendrium er en av artene i småburkneslekten som har lansettformede, helrandede og ikke oppdelte blader. Typiske linjeformede sporehus (sori), her på undersiden av bladene hos Asplenium polyodon.Bladene er særegne for bregner, de er ikke normalt flikete som på så mange bregenarter, men enten gaffelgreinete, eller parvis motstilte og egge-/nyreformede, eller grovt fingerflikete som hos selleri eller enkelte marinøkkelarter. Hjortetunge har lansettformede, uflikete blader. Mangelen på sinnrik fliking kan få dem til å se ut som unge individer av bregnearter.
Sporehushopene (sori) er linjeformede med slør (indusium) langs den ene kanten. Ofte framstår sporehushopene som rødhvite, røde eller brunrøde «streker» eller linjer under bladet – her danner de fine mønstre.
Zanokcicowate (Aspleniaceae) – rodzina paproci z rzędu paprotkowców (Polypodiales). Obejmuje 2 rodzaje z ok. 730 gatunkami[1]. Są to paprocie naziemne, naskalne i epifityczne występujące niemal kosmopolitycznie, jednak o największym zróżnicowaniu w strefie tropikalnej[2]. Do polskiej flory należy 9 gatunków tradycyjnie zaliczanych do rodzaju zanokcica (Asplenium), a także włączony do tego rodzaju w systemach z XXI wieku, a tradycyjnie wyodrębniany w ramach osobnego rodzaju języcznik zwyczajny (Phyllitis scolopendrium, współcześnie Asplenium scolopendrium)[3][4].
Kłącze płożące, podnoszące się lub niemal wyprostowane, pokryte siateczkowatymi łuskami na wierzchołku i u podstawy ogonków liściowych. Liście o jednakowym kształcie (monomorficzne). Wiązki przewodzące pierzaste lub rozwidlające się, zwykle otwarte. Kupki zarodni wydłużone, nierzadko równowąskie, wzdłuż żyłek, z równowąskimi zawijkami[2].
W systemie Smitha i in. (2006) rodzina w rzędzie paprotkowców (Polypodiales). Podkreślono w opisie rodziny niejasne granice międzyrodzajowe i dowiedzione już wówczas zagnieżdżenie niektórych tradycyjnie wyróżnianych rodzajów w obrębie rodzaju Asplenium. W efekcie wskazano tu przynależność od 1 do 10 rodzajów w zależności od ujęcia systematycznego[2]. W systemie PPG I (2016) rodzina ma pozycję siostrzaną w stosunku do monotypowej rodziny Hemidictyaceae w obrębie podrzędu Aspleniineae H.Schneid. & C.J.Rothf. 2016 odpowiadającemu kladowi „eupolypods II” w systemie Smitha i in. (2006)[1]. Wyróżniono w jej obrębie dwa rodzaje: zanokcica Asplenium i Hymenasplenium. Do tego pierwszego włączono wcześniej wyróżniane w rangach osobnych rodzajów m.in.: śledzionkę (Ceterach) i języcznik (Phyllitis)[1].
paprotkowcePteridaceae – orliczkowate
Cystopteridaceae – paprotnicowate
Aspleniaceae – zanokcicowate
Thelypteridaceae – zachylnikowate
Woodsiaceae – rozrzutkowate
Onocleaceae – onokleowate
Blechnaceae – podrzeniowate
Athyriaceae – wietlicowate
Dryopteridaceae – nerecznicowate
Nephrolepidaceae – nefrolepisowate
Davalliaceae – dawaliowate
Polypodiaceae – paprotkowate
Zanokcicowate (Aspleniaceae) – rodzina paproci z rzędu paprotkowców (Polypodiales). Obejmuje 2 rodzaje z ok. 730 gatunkami. Są to paprocie naziemne, naskalne i epifityczne występujące niemal kosmopolitycznie, jednak o największym zróżnicowaniu w strefie tropikalnej. Do polskiej flory należy 9 gatunków tradycyjnie zaliczanych do rodzaju zanokcica (Asplenium), a także włączony do tego rodzaju w systemach z XXI wieku, a tradycyjnie wyodrębniany w ramach osobnego rodzaju języcznik zwyczajny (Phyllitis scolopendrium, współcześnie Asplenium scolopendrium).
A família Aspleniaceae é conhecida como família das avencas e faz parte da ordem Polypodiales[1] ou, como alguns autores denominam, da ordem Aspleniales.[2][3][4]
A família consiste em um gênero, Asplenium Linn. com aproximadamente 700 espécies descritas que abrigam regiões tropicais e subtropicais, sendo 77 dessas espécies viventes no Brasil e Hymenasplenium Hayata. com cerca de 40 espécies e 4 delas residentes do Brasil.[5][6] O porte destas plantas podem variar de pequeno a médio, predominantemente epilíticas ou terrestres, mas muitas também podem ser epifíticas.
Essa família apresenta caule curto ou longo, podendo ser ereto ou rastejante, com folhas agrupadas ou remotas dependendo da espécie. A lâmina pode variar entre simples ou lobada, sendo frequentemente pinada e com pecíolos não articulados.[7][8]
Possuem escamas clatradas e soros alongados com indúsio, sendo essas características chaves para o reconhecimento da família.[7][8]
Um estudo filogenético de Aspleniaceae mostra que as espécies segregadas nos géneros Camptosorus e Neottopteri estão anichadas no género Asplenium, pelo que devem nele ser incluídas, mas sugere que os grupos Hymenasplenium (incluindo Boniniella) e Phyllitis estão distantes das restantes espécies de Asplenium e devem ser reconhecidas no nível genérico.[9][10] O género Diellia, que consiste em 6 espécies endémicas no Hawaii, foi durante muito tempo considerado como um táxon autónomo, mas os resultados de estudos filogenéticos demonstram que está anichado no género Asplenium.[11] Tendo em conta os resultados dos estudos filogenéticos atrás citados, na sua presente circunscrição taxonómica, a família Aspleniaceae inclui os seguintes géneros:[2]
● Asplenium L.1753
● Hymenasplenium Hayata 1927
O género Hemidictyum (anteriormente incluído na família Woodsiaceae) é um grupo irmão de Aspleniaceae,[3] e em consequência considerado para inclusão na família, mas foi movido para a sua própria família, a família Hemidictyaceae.[2] O seguinte diagrama elaborado para os eupolypods II, baseado nos trabalhos de Lehtonen, 2011,[3] e Rothfels & al., 2012,[4] apresenta a provável relação filogenética entre a família Aspleniaceae e as outras famílias do clade eupolypods II:
eupolypods IIAspleniaceae
Na classificação de Christenhusz & Chase (2014), Aspleniaceae é uma das 8 famílias da ordem Polypodiales. Por sua vez, Polypodiales é uma das 7 ordens da subclasse Polypodiidae, sendo esta colocada, em conjunto com outras 3 subclasses, entre as Polypodiophyta (os fetos). A antiga divisão Pteridophyta já não é correntemente considerada válida, por ter sido demonstrado ser parafilética.[12] Por sua vez Christenhusz & Chase (2014) recomendam a transferência de todos os membros do clade eupolypods I para a família Polypodiaceae e de todos os membros do clade eupolypods II para a família Aspleniaceae, com as famílias prévias a serem consideradas ao nível de subfamília.[12] Aceitando essa reclassificação, o correspondente cladograma para as subfamílias de Aspleniaceae é o seguinte:
AspleniaceaeCystopteridoideae (Acystopteris, Cystoathyrium, Cystopteris, Gymnocarpium)
Rhachidosoroideae (Rhachidosorus)
Diplaziopsidoideae (Diplaziopsis, Homalosorus)
Asplenioideae (Asplenium, Hemidictyum, Hymenasplenium)
Thelypteridoideae (Macrothelypteris, Phegopteris, Thelypteris)
Blechnoideae (Blechnum, Onoclea, Stenochlaena, Woodwardia)
Athyrioideae (Athyrium, Cornopteris, Deparia, Diplazium)
A delimitação de gêneros na família passou por diversas mudanças ao longo do tempo. Holttum (1949) admitiu cinco gêneros e Copeland (1947) reconheceu oito gêneros. Após certo tempo, Pichi Sermolli (1977) reconheceu treze gêneros, Tryon & Tryon (1982) seis gêneros, Kramer & Green (1990) aceitaram apenas um gênero e Moran (1995) aceitou oito gêneros. Com o advento dos estudos no campo da filogenética molecular, Schneider et al. (2004), Smith et al. (2006) e Schuettpelz & Pryer (2008) tiveram dúvidas quanto a estas delimitações, mas reconheceram que existem pelo menos dois clados irmãos em Aspleniaceae: Hymenasplenium Hayata e Asplenium L. Entretanto, os autores não afirmam que estes sejam os únicos gêneros na família. Segundo Schneider et al. (2004), a amostragem do estudo abrangeu uma grande diversidade taxonômica do grupo e amostragens adicionais são necessárias para descobrir a filogenia do grupo.[8]
A família apresenta as seguintes espécies brasileiras:[13]
Asplenium abscissum Willd.
Asplenium alatumHumb. & Bonpl. ex Willd.
Asplenium auritumSw.Asplenium austrobrasiliense (Christ) Maxon
Asplenium badiniiSylvestre & P.G.Windisch
Asplenium balansae (Baker) Sylvestre
Asplenium beckeriBrade
Asplenium bradeanumHandro
Asplenium bradeiRosenst.
Asplenium cariocanumBrade
Asplenium castaneumSchltdl. & Cham
Asplenium cirrhatumRich. ex Willd.
Asplenium clausseniiHieron.
Asplenium cristatum Lam.
Asplenium cruegeriHieron.
Asplenium douglasiiHook. & Grev.
Asplenium escaleroenseChrist
Asplenium feeiKunze ex Fée
Asplenium formosumWilld.
Asplenium gastonisFéeAsplenium geraense(C.Chr.) Sylvestre
Asplenium halliiHook.
Asplenium harpeodesKunze
Asplenium hostmanniiHieron.
Asplenium inaequilaterale Willd.
Asplenium kunzeanum Klotzsch ex Rosenst.
Asplenium lacinulatum Schrad.
Asplenium martianum C.Chr.
Asplenium mourai Hieron.
Asplenium mucronatum C.Presl
Asplenium muellerianum Rosenst.
Asplenium oligophyllum Kaulf.
Asplenium otites Link
Asplenium pearcei Baker
Asplenium pedicularifolium A.St.-Hil.
Asplenium poloense Rosenst.
Asplenium pseudonitidum Raddi
Asplenium pteropus Kaulf.
Asplenium pulchellum Raddi
Asplenium raddianum Gaudich.
Asplenium resiliens Kunze
Asplenium rutaceum (Willd.) Mett.
Asplenium scandicinum Kaulf.
Asplenium schwackei Christ
Asplenium sellowianum (Hieron.) Hieron.
Asplenium serra Langsd. & Fisch.
Asplenium stuebelianum Hieron.
Asplenium theciferum (Kunth) Mett.
Asplenium trindadense (Brade) Sylvestre
Asplenium truncorum F.B.Matos et al.
Asplenium ulbrichtii Rosenst.Asplenium uniseriale Raddi
Asplenium wacketii Rosenst.
Asplenium zamiifolium Willd.
Hymenasplenium delitescens (Maxon) L. Regalado & Prada
Hymenasplenium laetum (Sw.) L. Regalado & Prada
Hymenasplenium ortegae (N. Murak. & R.C. Moran) L. Regalado & Prada
Hymenasplenium triquetrum (N. Murak. & R.C. Moran) L. Regalado & Prada
Os membros da família Aspleniaceae ocorrem nos domínios da Amazônia, Caatinga, Cerrado e Mata Atlântica e ocorrem nos seguintes estados brasileiros: Acre, Amazonas, Amapá, Pará, Rondônia, Roraima, Alagoas, Bahia, Ceará, Maranhão, Paraíba, Pernambuco, Piauí, Sergipe, Distrito Federal, Goiás, Mato Grosso do Sul, Mato Grosso, Espírito Santo, Minas Gerais, Rio de Janeiro, São Paulo, Paraná, Rio Grande do Sul e Santa Catarina.[13] Ou seja, ocorrem em praticamente todos os estados políticos brasileiros com exceção de Tocantins e Rio Grande do Norte.[13]
A família Aspleniaceae é conhecida como família das avencas e faz parte da ordem Polypodiales ou, como alguns autores denominam, da ordem Aspleniales.
Svartbräkenväxter (Aspleniaceae) är en familj inom divisionen ormbunksväxter.[1][2] I familjen ingår släktena svartbräknar, (Asplenium), och Hymenasplenium. Enligt Catalogue of Life omfattar familjen Aspleniaceae 854 arter[3].
Kladogram enligt Catalogue of Life[3]:
Polypodiales Aspleniaceae
Svartbräkenväxter (Aspleniaceae) är en familj inom divisionen ormbunksväxter. I familjen ingår släktena svartbräknar, (Asplenium), och Hymenasplenium. Enligt Catalogue of Life omfattar familjen Aspleniaceae 854 arter.
Aspleniaceae A.B.Frank
Типовой родКостенцо́вые — семейство папоротников, входящее в порядок Многоножковые (в некоторых системах классификации — единственное семейство в порядке Костенцовые (Aspleniales)).
У всех представителей семейства продолговатые сорусы с подобным откидной крышке покрывальцем, вскрывающимся по одному краю.
Большинство птеридологов сегодня рассматривает это семейство состоящим только из одного — трёх родов. Никем не оспаривается включение в состав семейства, естественно, рода Костенец. Некоторые учёные всё ещё причисляют к семейству Костенцовые и такие роды, как Листовик (Phyllitis) и Скребница (Ceterach); однако, все виды этих родов легко гибридизируют с видами костенца. Проведённое в 1999 году Мураками и другими филогенетическое исследование[1] семейства Костенцовые показало, что Кривокучник (Camptosorus) и Неоттоптерис (Neottopteris), роды, которые ранее были самостоятельными, должны быть включены в семейство внутри рода Костенец. С другой стороны, эти исследования предполагают, что роды Гименасплениум (Hymenasplenium) (включая Бониниелла (Boniniella)) и Листовик должны быть признаны равными с костенцом родами семейства.
Современная ботаника считает, что семейство Асплениевые насчитывает около 700 видов и межвидовых гибридов, распространённых в тропических, субтропических и умеренных областях обоих полушарий.
Если принять подобную классификационную схему за основу, то в России произрастают представители 2 родов семейства Костенцовые — Костенец и Листовик. Кроме них, в России встречаются также и роды, ныне признанные синонимичными перечисленным двум, — Скребница и Кривокучник.
Костенцо́вые — семейство папоротников, входящее в порядок Многоножковые (в некоторых системах классификации — единственное семейство в порядке Костенцовые (Aspleniales)).
У всех представителей семейства продолговатые сорусы с подобным откидной крышке покрывальцем, вскрывающимся по одному краю.
Большинство птеридологов сегодня рассматривает это семейство состоящим только из одного — трёх родов. Никем не оспаривается включение в состав семейства, естественно, рода Костенец. Некоторые учёные всё ещё причисляют к семейству Костенцовые и такие роды, как Листовик (Phyllitis) и Скребница (Ceterach); однако, все виды этих родов легко гибридизируют с видами костенца. Проведённое в 1999 году Мураками и другими филогенетическое исследование семейства Костенцовые показало, что Кривокучник (Camptosorus) и Неоттоптерис (Neottopteris), роды, которые ранее были самостоятельными, должны быть включены в семейство внутри рода Костенец. С другой стороны, эти исследования предполагают, что роды Гименасплениум (Hymenasplenium) (включая Бониниелла (Boniniella)) и Листовик должны быть признаны равными с костенцом родами семейства.
Современная ботаника считает, что семейство Асплениевые насчитывает около 700 видов и межвидовых гибридов, распространённых в тропических, субтропических и умеренных областях обоих полушарий.
本文参照
チャセンシダ科 (Aspleniaceae) は、シダ植物門の植物群の一つ。非常に多様な形態のシダをふくむ群である。
この類は網状中心柱を持つこと、葉脈は網状、胞子のう群は葉脈に沿って細長く伸びること、長い包膜は脈につくことなどで特長づけられる。外見上は非常に多岐に富み、オオタニワタリのような巨大な単葉を持つものからクモノスシダのように小さなもの、クルマシダのような大柄な羽状複葉のものからチャセンシダのような小柄なもの、ヒノキシダのように細かく裂けた葉を持つものもある。茎は短いものが多いがホウビシダのように長くはうものもある。
世界で700種ほどが知られるが、分類は十分に進んでいないようである。一部については、雑種の形成や倍数化などによって種が形成される過程(収斂進化など)が詳しく調べられていることでも知られる。日本のものはチャセンシダ属 (Asplenium) にまとめるが、細分する説もある。日本からは40種ほどが知られている。形態は多岐にわたるので、詳細は各項に任せる。ここではおおよその形態の別に分け、代表的なものを挙げる。
単葉をつける大型種
単葉をつける小型種
単羽状複葉の大柄な種
単羽状複葉の小型種
細かく裂けた葉を持つ小型種
チャセンシダ科 (Aspleniaceae) は、シダ植物門の植物群の一つ。非常に多様な形態のシダをふくむ群である。
꼬리고사리과(Aspleniaceae)는 양치식물강 고사리목 분류군에 속하는 양치류 과의 하나이다.[1] 일부는 꼬리고사리목(Aspleniales)에 속하는 유일한 과로 분류한다.
2016년 꼬리고사리아목의 계통 분류는 다음과 같다.[2]
꼬리고사리아목