Čáp východní, také čáp bílý východoasijský (Ciconia boyciana), je druh ptáka z čeledi čápovití (Ciconiidae) a rodu Ciconia. Hnízdí na ruském Dálném východě a v severovýchodní Číně, na zimu pak odlétá na jihovýchod Číny. Vyhledává blízkost mokřadů. Čáp východní měří 1,10 až 1,15 m, hmotnost může dosáhnout až 5 kg. Mimo ručních a předloketních letek a velkých předloketních krovek je zbarven bíle s červenými končetinami a černým zobákem.
Druh loví nejčastěji ryby, konzumovat pak může i hady, žáby, bezobratlé nebo hlodavce. Hnízda si staví převážně na vysokých stromech a umělých konstrukcích. Rozmnožování probíhá od dubna do července, samice naklade 2 až 5 vajec, ze kterých se za 32 až 35 dní vylíhnou mláďata. Pohlavně dospívají mezi třetím a čtvrtým rokem života a dožívají se i 48 let.
Mezinárodní svaz ochrany přírody čápa východního řadí mezi ohrožené druhy, nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, požáry, lov, nadměrný rybolov a další faktory.
Čáp východní je řazen do čeledi čápovití (Ciconiidae) a v ní do rodu Ciconia. Byl považován za poddruh (subspecii) čápa bílého (Ciconia ciconia), došlo ale k osamostatnění.[2][3] I přes rozdíly ve vzhledu a chování jsou ale společně tito ptáci natolik příbuzní, že by mohli vzájemně tvořit jeden superdruh.[4] Oba dva druhy se vyvíjely alopatricky, tedy z jednoho druhu, jehož dvě populace byly odděleny přírodní bariérou.[5] Nejsou známy žádné poddruhy čápa východního, jedná se o monotypický taxon. Druh popsal Robert Swinhoe v roce 1873 a vědecké synonymum Ciconia ciconia boyciana určil taktéž Swinhoe ve stejném roce. Českým synonymem je potom čáp bílý východoasijský.[2][3] Rodové jméno druhu má svůj původ z novolatinského označení čápa cicōnia a poprvé jej použil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760 v díle Ornithologie, ou Méthode Contenant la Division des Oiseaux.[6]
Na základě studie uveřejněné v roce 2008, jež zkoumala 463 párů bází mitochondriální DNA, která byla získána z 83 jedinců čápů východních pocházejících z Číny a Japonska, bylo objeveno celkem 37 haplotypů. Mezi oběma populacemi došlo ke genetické výměně. Závěry tohoto výzkumu by mohly pomoci s ochranou druhu v Číně.[7]
Čáp východní je ptákem palearktické oblasti[8], žije na 11 až 100 lokalitách na území o rozloze 940 000 km2. Hnízdí na ruském Dálném východě a v přilehlých oblastech čínského Mandžuska, jmenovitě například v Národní přírodní rezervaci Nao-li-che v provincii Chej-lung-ťiang. Několik jedinců bylo hlášeno v téže provincii také v povodí řeky Wu-jü-er-che (裕爾河流). V teplých měsících může žít také v Mongolsku.[9][10]
Jedná se o stěhovavého ptáka.[11] Na zimu odlétá většinou do oblasti dolního toku Jang-c’-ťiang[12] nebo do jižní Číny (Fu-ťien a části okolních provincií včetně Hongkongu nebo Tchaj-wanu). Malý počet jedinců tráví chladnou část roku i na Korejském poloostrově či v Japonsku. Ojedinělí ptáci se mohou dostat až do Bangladéše, Indie nebo na Filipínské souostroví.[10] Jedinci ze středního toku řeky Amur se vydávají na zimoviště mezi srpnem až zářím, z čínské provincie Chej-lung-ťiang odlétají zhruba v říjnu a na svá zimoviště doputují téměř všichni ptáci do prosince. Zpět se vrací v březnu a tato migrace je kratší.[12] Důležitým místem pro mezipřistání jsou bažiny Ťien-tchuo-č’ při Pochajském moři.[13]
Čápi východní žijí v blízkosti mokřadů, kde mohou obývat řadu biotopů. Preferují mokré louky, žijí však i na plážích nebo v zemědělských oblastech (v Japonsku a Koreji byli objeveni na rýžových polích).[14][15] Na rozdíl od čápa bílého však tolik nevyhledávají lidská sídla.[8]
Čáp východní je vysoký pták elegantního vzezření, dosahuje velikosti 1,10 až 1,15 m (mezi velikostmi jeřába kápového a jeřába bělošíjího), rozpětí křídel činí 1,95 až 2 m.[9] Váží maximálně 5 kg.[11] Samci jsou větší než samice.[16] Při letu využívá nejčastěji vlastností stoupavých proudů a pomalu mává křídly.[9] Zbarvení je na celém těle bílé s dlouhými pery na krku a prsou, černě zbarvená jsou křídla, konkrétně ruční a předloketní letky a velké předloketní krovky, které se navíc mohou lesknout v barvách purpurové nebo nazelenalé, a část z nich je stříbrošedá až bílá.[16] Barva této části křídel kontrastuje se zbarvením těla.[15] Dlouhý výrazný zobák se špičatou spodní částí má černé zbarvení.[9][10] Okolo růžovooranžových očí s temnohnědou duhovkou se táhne úzký pruh červeně zabarvené kůže, na níž neroste peří.[16] Červené zbarvení mají i nohy. U mláďat je barva nohou méně výrazná, od dospělců se odlišují rovněž hnědými konci křídel.[15] V období rozmnožování se zbarvení druhu téměř nemění.[16]
Záměna může nastat s čápem bílým, ale na rozdíl od něj dosahuje čáp východní větší velikosti,[12] zobák je na rozdíl od čápa bílého zabarven tmavě a končetiny mají temnější zbarvení.[8] S ostatními čápy, jako je nesyt bílý (Mycteria cinerea) nebo zejozob asijský (Anastomus oscitans), je záměna nepravděpodobná, lze si jej však splést s některými jeřáby, jako je jeřáb mandžuský (Grus japonensis) nebo jeřáb bílý (Grus leucogeranus), s nimiž se čápi východní mohou přesouvat na zimoviště. Tito ptáci se však odlišují jiným tvarem rozepjatých křídel, nehledě k odlišné formaci při letu či hlasu.[12]
Čáp východní je denním druhem.[11] Ptáci hnízdí v koloniích[9] a stavějí si hnízda na vysokých stromech, jako je borovice, dub nebo jalovec,[14] méně často také na umělých konstrukcích.[5] Preferují místa, ze kterých se mohou dobře rozhlížet do okolí.[11] Hnízda každoročně rozšiřují nebo stavějí nová,[15] na jejich úpravu využívají větve o délce 20 až 150 cm a další rostlinné materiály. Hnízdo měří 1 až 2,5 m na šířku a hloubku má 0,5 až 2 m.[5] Na základě studie z roku 1982 bylo v bývalém Sovětském svazu zjištěno, že se ptáci ve vlhkém období (jaro v roce 1975) vzdalovali od hnízda na vzdálenost mezi 100 až 600 metry, když však bylo další rok sucho, bylo je možno najít i 3 až 7 km od hnízda.[14] Na hnízdišti se čápi ozývají zvuky „šů” a „hjů” a potom začnou klapat svými zobáky.[9]
Čáp východní snáší chlad lépe než jeho příbuzný, čáp bílý, a to možná i díky větší velikosti. V jižní Číně hřadují i na otevřené vodní hladině.[14]
Čáp východní hledá možnou potravu nejčastěji pomocí zraku. Chodí ponořen ve vodě, která mu může sahat až po břicho,[14] ale preferuje hloubku 2 až 3 cm,[10] a loví pomocí vymrštění zobáku, což může provést až 17× za minutu. Někdy také probírá zobákem kalnou vodu. Největší část potravy, 70 až 90 %, tvoří ryby, oblíbeným druhem je například piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), existuje však také záznam ze studie Feiho o polapení 750g sumce.[14] Čápi mohou žrát například také hady, žáby, mláďata jiných ptáků či bezobratlé živočichy (krabi, hmyz),[15] ale i hlodavce.[11] Živí se také rostlinami,[15] z Číny pak pochází záznam o jedinci, který polykal kamínky.[14]
Rozmnožování čápů východních nastává v dubnu a končí v červenci.[15][11] V tomto období si jinak společenský pták začne střežit teritorium.[17] Jestliže je samice připravena ke spáření, strčí samci pod křídlo svou hlavu. Po kopulaci naklade do hnízda snůšku o 2 až 5 mléčně až špinavě bíle zabarvených vejcích. Nakladení snůšky obvykle trvá několik dní;[5] většinou samice snese jedno vejce za dva dny.[17] Stará se o ně společně se samcem.[5] Z vajec se za 32 až 35 dní (v období od května do června) vylíhnou mladí jedinci,[15] vážící první den 82 až 88 gramů,[16] jež krmí opět oba dva rodiče (až 8× za den), větší péči jim ale v tomto ohledu poskytuje samec. Většinou pro ně loví kořist měřící 8 až 14 cm. Pro přežití mláďat je důležitý dostatek dešťů, které jim poskytují hojnost potravy. Rodiče přestanou mláďata krmit v červenci, týden po opuštění hnízda však mladí ptáci zůstávají ještě 100 až 500 m v jeho blízkosti a později společně tvoří hejna.[5][15] Pohlavní dospělosti dosahují mezi třetím a čtvrtým rokem života.[17]
Ve volné přírodě se druh dožívá asi 30 let, v zajetí může věk vyšplhat na 48 let.[11] Mezi přirozené nepřátele čápů východních se řadí dravci,[11] neověřené zprávy hovoří o zničení hnízd medvědy ušatými (Selenarctos thibetanus).[5]
Nebezpečí pro čápa východního představuje především ztráta přirozeného prostředí následkem kácení lesů a odvodňování mokřadních oblastí, další hrozbou je výstavba přehrad (například na řece Amur) nebo lov a odchyt ptáků, který probíhá ilegálně na celém území výskytu.[10][15] Lapáni jsou převážně hnízdící jedinci a následně prodáváni do zoologických zahrad nebo zabiti pro maso.[4] Také požáry, šířící se hlavně v Rusku, představují hrozbu, a připravují ptáky o vhodné stromy ke hnízdění. V neposlední řadě způsobují nebezpečí otravy nebo rybolov; pokud probíhá nadměrně, čápi východní přicházejí o potravu.[15]
Celková populace je odhadována na 1 000 až 2 499 dospělých jedinců a má klesající tendenci.[10] Největší počet jedinců žije na ruském Dálném východě − až 430 párů, naopak na severovýchodě Číny ptáků rychle ubývá.[18] Lov a otravy vyhubily tento druh v Japonsku, přestože se zde ještě hojně vyskytoval okolo roku 1879. Během let 1868 až 1895 však počet jedinců následkem lidských činností poklesl a roku 1970 zde byl pozorován poslední jedinec, přičemž poslední mláďata čápi vyvedli v roce 1959.[4][14] Pro znovuvysazení čápů do Japonska začal probíhat chovný program pomocí jedinců pocházejících z Ruska a v roce 2007 se ve volné přírodě narodila první mláďata.[19] Rovněž na Korejském poloostrově druh vyhynul (v Jižní Koreji byl poslední pár zabit roku 1971, v KLDR vyhynul před rokem 1989[14]), některá zvířata zde však již opět žijí.[9]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí čápa východního jako ohroženého. Druh je zákonem chráněn v Rusku, Číně, zemích Korejského poloostrova, Japonsku (kde byl prohlášen národním pokladem[19]) či Mongolsku[15] a zapsán v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Do první přílohy je zařazen také v rámci Bonnské úmluvy. První mládě se v zajetí narodilo roku 1984, plemenná kniha byla ale založena už roku 1951. K lednu 2011 tohoto čápa vlastnilo 79 institucí,[20] odchyt zvířat z volné přírody pro chov v zajetí byl však doporučen jenom jako výsada pro několik zoologických zahrad.[4] Čáp východní mimoto obývá několik chráněných území. Další ochrana spočívá například v zachování hnízdních stromů, zastavení ilegálního lovu či průzkumu velikosti populace.[10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čáp východní ve Wikimedia Commons
Čáp východní, také čáp bílý východoasijský (Ciconia boyciana), je druh ptáka z čeledi čápovití (Ciconiidae) a rodu Ciconia. Hnízdí na ruském Dálném východě a v severovýchodní Číně, na zimu pak odlétá na jihovýchod Číny. Vyhledává blízkost mokřadů. Čáp východní měří 1,10 až 1,15 m, hmotnost může dosáhnout až 5 kg. Mimo ručních a předloketních letek a velkých předloketních krovek je zbarven bíle s červenými končetinami a černým zobákem.
Druh loví nejčastěji ryby, konzumovat pak může i hady, žáby, bezobratlé nebo hlodavce. Hnízda si staví převážně na vysokých stromech a umělých konstrukcích. Rozmnožování probíhá od dubna do července, samice naklade 2 až 5 vajec, ze kterých se za 32 až 35 dní vylíhnou mláďata. Pohlavně dospívají mezi třetím a čtvrtým rokem života a dožívají se i 48 let.
Mezinárodní svaz ochrany přírody čápa východního řadí mezi ohrožené druhy, nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, požáry, lov, nadměrný rybolov a další faktory.
