Nile region, oases, Mediterranean region and Sinai
North Africa, temperate Eurasia.
Lamium amplexicaule (lat. Lamium amplexicaule) - dalamazkimilər fəsiləsinin dalamaz cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Lamium amplexicaule (lat. Lamium amplexicaule) - dalamazkimilər fəsiləsinin dalamaz cinsinə aid bitki növü.
Lamium amplexicaule[1] és una espècie de planta del gènere Lamium que és planta nativa d'Europa, Àsia i nord d'Àfrica. Alguns noms comuns en català són: flor-robí, galleret, mataporc, ninois, peu de gall, peu de nostre senyor o tinya negra.[2]
És de creixement lent i fa entre 10 i 25 cm d'alt, amb tiges toves finament piloses. Les fulles són oposades i fan entre 2 i 3 cm de diàmetre. Les flors són rosades o porpres, d'entre 1.5 i 2 cm de llargada. El seu epítet específic amplexicaule vol dir que les fulles agafen la tija.
Les fulles, tija i flors són comestibles, amb un gust semblant a l'api.
Lamium amplexicaule és una espècie de planta del gènere Lamium que és planta nativa d'Europa, Àsia i nord d'Àfrica. Alguns noms comuns en català són: flor-robí, galleret, mataporc, ninois, peu de gall, peu de nostre senyor o tinya negra.
És de creixement lent i fa entre 10 i 25 cm d'alt, amb tiges toves finament piloses. Les fulles són oposades i fan entre 2 i 3 cm de diàmetre. Les flors són rosades o porpres, d'entre 1.5 i 2 cm de llargada. El seu epítet específic amplexicaule vol dir que les fulles agafen la tija.
Les fulles, tija i flors són comestibles, amb un gust semblant a l'api.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Marddanhadlen goch ddeilgron sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lamium amplexicaule a'r enw Saesneg yw Henbit dead-nettle.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Marddanhadlen Goch Groin, Marddanadlen Goch Gron, Marddanadlen Goch Gylchddail, Marddanhadlen Goch Cylchddail.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Planhigyn blodeuol dyfrol yw Marddanhadlen goch ddeilgron sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Lamiaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lamium amplexicaule a'r enw Saesneg yw Henbit dead-nettle. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Marddanhadlen Goch Groin, Marddanadlen Goch Gron, Marddanadlen Goch Gylchddail, Marddanhadlen Goch Cylchddail.
Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn tyfu mewn cynefinoedd oer a thymherus (neu gynnes) yn hemisffer y Gogledd a'r De fel y'i gilydd.
Hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule) je nevysoká, jednoletá, nežahavá a v mírném a subtropickém pásmu hojně rozšířená plevelná bylina. Je jedním z asi sedmi druhů rodu hluchavka, které v české přírodě rostou.[1][2]
Druh je rozšířen v Evropě a přes jihozápadní a střední Asii, Kavkaz a sever Číny až po Koreu a Japonsko; roste také v Indii, Pákistánu a v severní Africe. Druhotně byla její semena s polními plodinami zanesena do Severní a Jižní Ameriky, stejně jako do Austrálie a na Nový Zéland. V České republice se vyskytuje na celém území, v nižších polohách bývá hojnější.[1][3]
Nejčastěji roste na sušších a slunných stanovištích, kde je půda kyprá, výhřevná, zásaditá a bohatá na živiny, hlavně na dusík. Roste na polích, v zahradách, vinicích, chmelnicích, úhorech, suchých trávnících, na kamenitých stráních, kompostech i rumištích, na plném slunci i v polostínu. Rostliny vykvétají po celou vegetační sezonu, od března až do září, tolerují i letní období sucha.[2][4][5][6]
Jednoletá až ozimá, řídce či hustě pýřitá rostlina s mírně vystoupavou lodyhou, která nebývá vyšší než 25 cm. Zelená až nafialovělá, slabě čtyřhranná a většinou již od báze hustě větvená lodyha vyrůstá z krátkého, rozvětveného kořene a je schopná ve spodní, polehlé části zakořenit. Její vstřícné listy v dolní části lodyhy mají dlouhé řapíky a v horní jsou objímavé. Čepele listů bývají okrouhlé, srdčité či ledvinovité, 1 až 2 cm dlouhé, po obvodě hrubě vroubkované, na vrcholu tupé, roztroušeně chlupaté a výrazně žilnaté. Listeny jsou přisedlé až objímavé, ledvinovité a na okraji mají vroubky.
Květy vyrůstají z paždí listenů v počtu šest až deset v oddálených lichopřeslenech. Přisedlé, souměrné, oboupohlavné květy mají asi 6 mm dlouhý pěticípý kalich s krátkými zuby. Pyskatá koruna dlouhá 1 až 2 cm je růžová nebo purpurová, přímou trubku má delší než kalich, její horní celokrajný, mírně vyklenutý pysk je dlouhý 4 mm, dolní obsrdčitý pysk je 2 mm velký a boční laloky obvykle nejsou vyvinuté. Čtyři dvoumocné tyčinky nesou žluté prašníky. Svrchní semeník má čtyři oddíly a čnělku s bliznou se dvěma dlouhými rameny.
Často se u tohoto druhu vyskytují drobné, neotvírající se kleistogamické květy, u kterých dochází k opylení vlastním pylem. Takto se mohou vyvinout semena i za špatného počasí, kdy prší, je chladno, větrno a opylující hmyz nelétá. Plod vyvíjející se ve vytrvalém kalichu se ve zralosti dělí na čtyři asi 1,5 mm velké, šedohnědé, bíle skvrnité tvrdky pyramidálního tvaru s drobným přívěškem. Ploidie druhu je 2n = 18.[1][4][5][6][7][8]
Hluchavka objímavá může být zaměněna s podobnou hluchavkou nachovou, od které se liší hlavně tím, že má objímavé listeny a nemá listence.[2]
Rozmnožují se generativně semeny (tvrdkami), která jsou rozšiřovány osivem, komposty, větrem, velkou vodou nebo je roznášejí mravenci požírající masíčko na tvrdkách. Rostliny kvetou po dlouhou dobu a průběžně uvolňují zralá semena, jedna jich vyprodukuje asi 200. Semena uložená v půdě si zachovávají klíčivost po mnoho let, jinak jsou dlouze a nepravidelně dormantní a klíčí v průběhu celé sezony, mohou tak vyrůst i tři generace za rok. Semenáče vyklíčené na podzim se chovají jako ozimé a obvykle zimní období přežívají.[5][6][7]
Protože roste i za chladu v časném jaru nebo na podzim, utlačuje mladé obilí i vytrvalé pícniny, které při nízkých teplotách nerostou. Zapleveluje ozimy, pícniny, zeleninové porosty a okopaniny, hojně roste v pařeništích a především na zahradách. Špatně snáší zapojené porosty, uplatňuje se hlavně v širokořádkových kulturách. Patří mezi méně nebezpečné plevele. Semena slouží jako zdroj obživy pro různá drobná zvířata, mladé rostliny rádi spásají mnozí domácí býložravci.[5][6][7][9]
Hustý porost
Báze lodyhy a kořen
Rostlina
Květenství
Obrázky, zvuky či videa k tématu hluchavka objímavá ve Wikimedia Commons
Hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule) je nevysoká, jednoletá, nežahavá a v mírném a subtropickém pásmu hojně rozšířená plevelná bylina. Je jedním z asi sedmi druhů rodu hluchavka, které v české přírodě rostou.
Liden tvetand (Lamium amplexicaule) er en enårig, 5-40 centimeter høj plante i læbeblomst-familien. Den har spinkle, opstigende med fra grunden grenede stængler. Bladene er æg-, hjerte- eller nyreformede og rundtakkede eller håndlappede. Til forskel fra rød tvetand er de øvre blomsterkranses støtteblade ustilkede og stængelomfattende. Kronen er rødlig og 14-20 millimeter lang. Liden tvetand er udbredt i Europa, Nordafrika og Vestasien samt indslæbt til Nordamerika.
I Danmark er arten almindelig på agerjord, i vejkanter og ved bebyggelse. Den blomstrer i maj til oktober.[1]
Liden tvetand (Lamium amplexicaule) er en enårig, 5-40 centimeter høj plante i læbeblomst-familien. Den har spinkle, opstigende med fra grunden grenede stængler. Bladene er æg-, hjerte- eller nyreformede og rundtakkede eller håndlappede. Til forskel fra rød tvetand er de øvre blomsterkranses støtteblade ustilkede og stængelomfattende. Kronen er rødlig og 14-20 millimeter lang. Liden tvetand er udbredt i Europa, Nordafrika og Vestasien samt indslæbt til Nordamerika.
I Danmark er arten almindelig på agerjord, i vejkanter og ved bebyggelse. Den blomstrer i maj til oktober.
Die Stängelumfassende Taubnessel (Lamium amplexicaule) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Taubnesseln (Lamium) innerhalb der Familie der Lippenblütengewächse (Lamiaceae).
Die Stängelumfassende Taubnessel ist eine einjährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 25 cm erreicht. Sie wurzelt bis 20 Zentimeter tief.[1] Von einem verzweigten Grund steigen in der Regel mehrere Stängel auf.
Die Stängelumfassende Taubnessel zeichnet sich unter den Taubnesseln durch die halbstängelumfassenden, breiten Tragblätter aus, die im oberen, blütentragenden Teil des Stängels oft sehr dicht sitzen. Die gegenständigen Laubblätter im unteren Stängelteil sind dagegen oft noch gestielt und die Blattspreite hat einen Durchmesser von 2 bis 3 cm.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Bei den geöffneten Blüten findet überwiegend Selbstbestäubung statt. Neben diesen normalen Blüten werden bei schlechtem Wetter auch kleinere, geschlossen bleibende, im Kelch verborgene Blüten gebildet; diese öffnen sich nicht und befruchten sich selbst (Kleistogamie); sie bilden einen hohen Fruchtansatz.[2]
Die Hauptblütezeit reicht von März bis Mai (in Hochlagen bis August) sowie im Herbst von September bis Oktober. Bei frostfreier Witterung blüht die Stängelumfassende Taubnessel auch im Winter.[3]
Das ursprüngliche Verbreitungsgebiet umfasst ganz Eurasien und das nördliche Afrika. Durch den Menschen wurde sie auch in Nordamerika eingeschleppt. Sie ist dort wie auch in Südamerika und in Neuseeland ein Neophyt.[4] Die Stängelumfassende Taubnessel wächst als „Unkraut“ an lehmigen, gerne stickstoffreichen Stellen wie Ackerrändern, Gärten, Weinbergen oder Ruderalstellen. Sie ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Polygono-Chenopodietalia.[1] Sie gedeiht in Mitteleuropa auf sommerwarmen, mäßig frischen, nährstoffreichen, vorzugsweise kalkarmen, neutralen, oft humusarmen, leichten, lockeren, sandigen Lehmböden oder bindigen Sandböden.[1]
Manche Autoren unterscheiden folgende Unterarten und Varietäten (Stand 2003):[4]
Die Stängelumfassende Taubnessel (Lamium amplexicaule) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Taubnesseln (Lamium) innerhalb der Familie der Lippenblütengewächse (Lamiaceae).
Ticebbubin n wakli (Isem usnan: Lamium amplexicaule) d talmest n yemɣi seg twacult n lamiaceae 
. Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Ticebbubin n wakli (Isem usnan: Lamium amplexicaule) d talmest n yemɣi seg twacult n lamiaceae . Carl Von Linné d amdan amezwaru i yuran fell-as deg useggas n 1753.
Lamium amplexicaule, commonly known as common henbit, or greater henbit, is a species of Lamium native to Europe, Asia and northern Africa.
It is a low-growing annual plant growing to 10–25 cm (3.9–9.8 in) tall, with soft, finely hairy stems. The leaves are opposite, rounded, 2–3 cm (0.79–1.18 in) diameter, with a lobed margin. The flowers are pink to purple, 1.5–2 cm (0.59–0.79 in) long. The specific name refers to the amplexicaul leaves (leaves grasping the stem).
Henbit is an annual herb with a sprawling habit and short, erect, squarish, lightly hairy stems. It grows to a height of about 40 cm (16 in).[1] The leaves are in opposite pairs, often with long internodes. The lower leaves are stalked and the upper ones stalkless, often fused, and clasping the stems. The blades are hairy and kidney-shaped, with rounded teeth. The flowers are relatively large and form a few-flowered terminal spike with axillary whorls. The calyx is regular with five lobes and closes up after flowering. The corolla is purplish-red, fused into a tube 15 to 20 mm (1⁄2 to 3⁄4 in) long. The upper lip is convex, 3 to 5 mm (1⁄8 to 3⁄16 in) long and the lower lip has three lobes, two small side ones and a larger central one 1.5 to 2.5 mm (1⁄16 to 1⁄8 in) long. There are four stamens, two long and two short. The gynoecium has two fused carpels and the fruit is a four-chambered schizocarp.[2]
This plant flowers very early in the spring even in northern areas, and for most of the winter and the early spring in warmer locations such as the Mediterranean region. At times of year when there are not many pollinating insects, the flowers self-pollinate.
Henbit dead-nettle is probably native to the Mediterranean region but has since spread around the world. It is found growing in open areas, gardens, fields and meadows.[2]
It propagates freely by seed, where it becomes a key part of a meadow ecosystem, Sometimes entire fields will be reddish-purple with its flowers before spring ploughing. Where common, it is an important nectar and pollen plant for bees, especially honeybees, where it helps start the spring build up.
It is widely naturalised in eastern North America and elsewhere. However, its attractive appearance, edibility, and readiness to grow in many climates often mean it is permitted to grow when other weeds are not. This plant, though common, is not regarded as a threat to local ecosystems. It plays an arguably beneficial role in its environment by providing nectar to pollinators and providing forage for animals. The seed is also eaten by many species of birds.[3]
The young leaves and shoots can be eaten raw or cooked,[1] as can the stems and flowers. Henbit has a slightly sweet and peppery flavor, similar to celery.
Lamium amplexicaule, commonly known as common henbit, or greater henbit, is a species of Lamium native to Europe, Asia and northern Africa.
It is a low-growing annual plant growing to 10–25 cm (3.9–9.8 in) tall, with soft, finely hairy stems. The leaves are opposite, rounded, 2–3 cm (0.79–1.18 in) diameter, with a lobed margin. The flowers are pink to purple, 1.5–2 cm (0.59–0.79 in) long. The specific name refers to the amplexicaul leaves (leaves grasping the stem).
Lamium amplexicaule (conocida según las regiones como zapatitos, conejitos u ortiga mansa, términos genéricos que designan a todas las especies de Lamium) es una especie de fanerógama herbácea, anual nativa de las regiones cálidas y templadas de Eurasia; naturalizada con facilidad en América, se la considera una mala hierba por su agresivo crecimiento.
L. amplexicaule es una planta rastrera, anual, de hasta 25 cm de altura, con el tallo y hojas cubiertos de fina pubescencia. Las hojas son opuestas, redondeadas, con el margen lobulado, sésiles, con las inferiores tendiendo a la forma oval. Florece entre mediados de invierno y principios del verano, produciendo inflorescencias en verticiliastros con brácteas abrazadoras (de allí su nombre amplexicaule), formadas por flores hermafroditas, zigomorfas, de color morado, con el tubo de la corola largo de uno a dos centímetros como máximo, con labio superior galeado e inferior blanco moteado de púrpura. El cáliz lo forman cinco sépalos soldados.
Se propaga de forma silvestre en pastizales, campos y terrenos arados en toda Europa; tolera bien la sombra. Es una fuente importante de polen para las abejas melíferas, siendo una de las primeras flores que se abren en invierno.
La raíz y las hojas son comestibles y se han llegado a utilizar en ensaladas y ciertos dulces.
Lamium amplexicaule
Lamium amplexicaule (conocida según las regiones como zapatitos, conejitos u ortiga mansa, términos genéricos que designan a todas las especies de Lamium) es una especie de fanerógama herbácea, anual nativa de las regiones cálidas y templadas de Eurasia; naturalizada con facilidad en América, se la considera una mala hierba por su agresivo crecimiento.
Hõlmine iminõges (Lamium amplexicaule) on huulõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.[1]
Hõlmine iminõges (Lamium amplexicaule) on huulõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Taim on kantud Eesti ohustatud liikide punasesse nimestikku.
Sepiväpeippi (Lamium amplexicaule) on yksivuotinen punakukkainen peippien sukuun kuuluva huulikukkaiskasvi.
Sepiväpeippi on 10–30 senttimetriä korkeaksi kasvava pysty tai koheneva ruoho. Sen lehdet ovat munuaismaisia ja laidaltaan isonyhäisiä. Alimmat varsilehdet ovat ruodillisia, ylimmät kokonaan sepiviä ja pituuttaan leveämpiä. Sepiväpeipin kukan teriö on 1,5–2 cm pitkä, purppuranpunainen, kaksihuulinen. Kasvilla on usein myös pieniä, avautumattomia kukkia. [1][2] Sepiväpeippi voi risteytyä punapeipin (Lamium purpureum) kanssa.
Suomessa sepiväpeippi on melko harvinainen tulokas, joka on yleisin Ahvenanmaalla. Lajia tavataan koko maassa paitsi Pohjois-Lapissa, etelässä sitä pidetään muinaistulokkaana ja pohjoisempana uustulokkaana. Suomessa sepiväpeipin kasvupaikkoja ovat pellot, puutarhat ja joutomaat. Se kukkii toukokuusta syyskuuhun. [1]
Sepiväpeippi (Lamium amplexicaule) on yksivuotinen punakukkainen peippien sukuun kuuluva huulikukkaiskasvi.
Lamium amplexicaule, le lamier amplexicaule, est une espèce de plante herbacée de la famille des Lamiaceae.
Elle est commune, depuis le Nord de l'Afrique jusqu'en Asie. On la trouve depuis le niveau de la mer jusqu'à 3 900 mètres (au Tibet). C'est une plante annuelle parfois prostrée, parfois érigée mais ne dépassant pas les 25 cm de hauteur. Elle est caractérisée par des feuilles inférieures pétiolées et des feuilles supérieures sessiles embrassantes. Cette espèce est hermaphrodite et présente des états cleistogames et chasmogames.
Lamium amplexicaule
Détail de la fleur.
Détail de deux fleurs.
Lamium amplexicaule, le lamier amplexicaule, est une espèce de plante herbacée de la famille des Lamiaceae.
Elle est commune, depuis le Nord de l'Afrique jusqu'en Asie. On la trouve depuis le niveau de la mer jusqu'à 3 900 mètres (au Tibet). C'est une plante annuelle parfois prostrée, parfois érigée mais ne dépassant pas les 25 cm de hauteur. Elle est caractérisée par des feuilles inférieures pétiolées et des feuilles supérieures sessiles embrassantes. Cette espèce est hermaphrodite et présente des états cleistogames et chasmogames.
Mała cycawka (Lamium amplexicaule) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow.
Mała cycawka je jednolětna zelišćowa rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 10 hač do 25 cm (hač do 30 cm). W rozhałuzowanym spódku postupuje zwjetša wjacore stołpiki.
Rostlina ma stołpik napoł wobpřimowace, šěroke nošne łopjena, kotrež w hornim kćenja njesacym dźělu často jara husto sedźa. Napřećostejne lisćowe łopjena w delnim stołpikowym dźělu su přećiwo tomu často tež stołpikate a łopjency ma přeměr wot 2 hač do 3 cm. Łopjena sedźa přez křiž přećiwostejne na stołpiku.
Rostlina kćěja wot meje hač do julija (wot apryla hač do awgusta). Dwusplažne, zygomorfowe kćenja su jasnopurpurowe, docpěwaja dołhosć mjezy 12 a 18 mm a sedźa po wosmoch hač po šěsnaćoch po rozporach hornich łopjenow. Někotre kćenja so njepukaja a so wopłodźuja sam (Kleistogamija). Delnja hubka ma běło-purpurne rysowanku.
Mała cycawka rosće kaž "njerodź" na hlinjanych, rady dusykojtych městnach kaž rólnych kromach, zahrodźe, winicach abo ruderalnych městnach.
Prěnjotny přestrjeń rozšěrjenja su cyłu Euraziju a sewjernu Afriku. Přez čłowjek bu tež do sewjerneje Ameriki nutř njesł.
Mała cycawka (Lamium amplexicaule) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow.
La falsa ortica reniforme (nome scientifico Lamium amplexicaule L., 1753) è una piccola pianta erbacea perenne dai bianchi fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.[1]
Uno dei primi studiosi dell'antichità ad usare il nome generico di questo fiore (Lamium) è stato Plinio (Como, 23 – Stabia, dopo l'8 settembre 79), scrittore e naturalista latino, il quale ci indica anche una possibile etimologia: questo termine discenderebbe da un vocabolo greco ”laimos” il cui significato è “fauci – gola”. Ma potrebbe discendere anche da altre parole greche: ”lamos” (= larga cavità), oppure dal nome di una regina libica ”Làmia”. In quest'ultimo caso il collegamento esiste in quanto le mamme greche, per far star buoni i loro bambini, descrivevano questa regina come un mostro capace di ingoiarli (come del resto fa il fiore di questa pianta quando un bombo entra nel tubo corollino in cerca del nettare)[2]. L'epiteto specifico ("amplexicaule") è stato dato in quanto le foglie alla base abbracciano lo stelo (il caule).[3][4]
Il binomio scientifico attualmente accettato (Lamium amplexicaule) è stato proposto da Linneo (Rashult, 23 maggio 1707 –Uppsala, 10 gennaio 1778), biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 579."[5] del 1753.[6]
Queste piante arrivano ad una altezza compresa tra 8 e 20 cm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Sono presenti anche specie con cicli biologici bienni.[2][7][8][9][10][11][12][13][14]
Le radici sono lunghe e secondarie da fittone (quest'ultimo è gracile).
La parte aerea del fusto è divisa in due parti: una base prostrata e ramificata e quindi un proseguimento eretto, semplice (non ramificato), subglabro e lungamente nudo (privo di foglie). La sezione è quadrangolare (tetragona) a causa della presenza di fasci di collenchima posti nei quattro vertici, mentre le quattro facce sono concave. I rami basali in genere sono prostrato-ascendenti. Gli internodi degli steli spesso sono molto lunghi.
Le foglie lungo il fusto sono disposte in modo opposto a due a due e sono prive di stipole; sono inoltre sessili (e amplessicauli); quelle basali sono picciolate. La lamina è reniforme, più larga che lunga. Il contorno è irregolarmente lobato o crenato; l'apice è arrotondato. La superficie è pubescente per peli dotati di tubercolo nero. Dimensione della lamina: larghezza 2 – 3 cm; lunghezza 1 - 1,5 cm.
L'infiorescenza si presenta densa e subglobosa, ed è portata in vari verticilli ascellari sovrapposti lungo il fusto. Ogni verticillo è composto da più fiori (da 6 a 10) disposti circolarmente poggianti su due grandi brattee fogliose, sessili e ciliate. Le brattee del verticillo seguente sono disposte in modo alternato. In genere i vari verticilli sono ben distanziati uno dall'altro. Dimensione delle brattee: larghezza 0,3 mm; lunghezza 4 mm.
I fiori sono ermafroditi, zigomorfi (il calice è attinomorfo), tetraciclici (con i quattro verticilli fondamentali delle Angiosperme: calice– corolla – androceo – gineceo) e pentameri (calice e corolla formati da cinque elementi). Sono inoltre omogami (autofecondanti), senza profumo (o solo un leggero aroma balsamico, però sgradevole) ma ricchi di nettare. Lunghezza del fiore: 13 – 18 mm.
Il frutto è una nucula acheniforme (schizocarpo); più precisamente è una drupa (ossia una noce) con quattro semi (uno per ovulo derivato dai due carpelli divisi a metà). Questo frutto nel caso delle Lamiaceae viene chiamato “clausa”. Le quattro parti in cui si divide il frutto principale, sono ancora dei frutti (parziali) ma monospermici (un solo seme) e privi di endosperma. I frutti si trovano all'interno del calice persistente. Il colore è marrone. Dimensione delle nucule: 1 x 2 mm.
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[17]
La famiglia di appartenenza della specie (Lamiaceae), molto numerosa con circa 250 generi e quasi 7000 specie, ha il principale centro di differenziazione nel bacino del Mediterraneo e sono piante per lo più xerofile (in Brasile sono presenti anche specie arboree). Per la presenza di sostanze aromatiche, molte specie di questa famiglia sono usate in cucina come condimento, in profumeria, liquoreria e farmacia. Il genere Lamium si compone di circa 20 - 30 specie gravitanti nella maggioranza dei casi attorno al bacino del Mediterraneo, una decina delle quali vivono spontaneamente in Italia. Nelle classificazioni meno recenti la famiglia Lamiaceae viene chiamata Labiatae.[7][8]
Il numero cromosomico di L. amplexicaule è: 2n = 18.[19]
Per questa specie sono riconosciute le seguenti sottospecie:[1][18]
La specie di questa voce ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[1][18]
Sinonimi della sottospecie aleppicum
Sinonimi della sottospecie incisum
Sinonimi della sottospecie orientale
Questa pianta può facilmente essere scambiata per un'ortica (anche se le due specie appartengono a famiglie diverse: Urticaceae è la famiglia per le “ortiche” vere). La specie di questa voce si distingue soprattutto per la sezione del fusto: quadrata nelle piante del genere Lamium, circolare nelle “ortiche” vere e proprie. Mentre le foglie sono molto simili: da qui il nome comune (“Falsa ortica”) derivato da credenze antiche anche se naturalmente queste piante sono totalmente prive di peli urticanti e quindi non pungono. Molto simili tra di loro sono invece alcune specie dello stesso genere che vivono nella fascia alpina. L'elenco seguente mette in risalto le differenze morfologiche di queste specie:[9][17]
Secondo la medicina popolare questa pianta ha le seguenti proprietà medicamentose:[20]
Secondo la medicina popolare asiatica, questa pianta è usata per le lesioni traumatiche.[13]
In alcune zone le foglie sono considerate edibili.[20]
Il lamio a foglie abbraccianti in altre lingue è chiamato nei seguenti modi:
.jpg)
_(20182955010).jpg)
_(8526481930).jpg)
urlarchivio (aiuto) (archiviato dall'url originale il 4 marzo 2016). La falsa ortica reniforme (nome scientifico Lamium amplexicaule L., 1753) è una piccola pianta erbacea perenne dai bianchi fiori labiati appartenente alla famiglia delle Lamiaceae.
De hoenderbeet (Lamium amplexicaule) is een eenjarige, in West-Europa algemeen voorkomende dovenetel. De bladeren lijken echter niet op de bladeren van een brandnetel, hierdoor heeft de plant niet 'dovenetel' in de Nederlandse naam.
De rood-paarse bloemen hebben een rechte bloembuis. De kroonbuis steekt ver uit de kelkbladen. De bloeiperiode loopt van maart tot november.
De bovenste bladeren zijn zittend aan de steel bevestigd, terwijl de tegenoverstaande bladeren paarsgewijs de steel omvatten. De onderste bladen zijn duidelijk gesteeld. De bijna ronde bladen hebben een min of meer hartvormige voet.
De plant is in België en Nederland vrij algemeen. Ze groeit op akkers, in tuinen, in vruchtbare en vochtige grond.
De hoenderbeet (Lamium amplexicaule) is een eenjarige, in West-Europa algemeen voorkomende dovenetel. De bladeren lijken echter niet op de bladeren van een brandnetel, hierdoor heeft de plant niet 'dovenetel' in de Nederlandse naam.
Jasnota różowa (Lamium amplexicaule) – gatunek rośliny jednorocznej należący do rodziny jasnotowatych (dawniej nazywanej rodziną wargowych). Rodzimy obszar jej występowania to Afryka Północna, Europa i Azja, ale rozprzestrzeniła się gdzieniegdzie także w innych regionach świata[2]. Jest rośliną pospolitą na całym terenie Polski, zarówno na niżu, jak i w niższych partiach gór. W polskiej florze jest archeofitem.
Kwitnie od marca do października i jest rośliną miododajną. Rośnie na ugorach, polach, przydrożach, w ogrodach. Roślina ruderalna i w Europie Środkowej antropofit na stałe zadomowiony. W uprawach rolniczych jest chwastem. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Ass. Lamio-Veronicetum i Ass. Veronico-Fumarietum :[4].
W zielu znajdują się związki irydoidowe: lamiozyd, lamiid, hipolamiid, a także śluzy, saponiny, flawonoidy, kwasy organiczne. Toksyczne własności wykazuje jednakże tylko w Australii, gdzie jest gatunkiem zawleczonym. Występuje tam jej lokalna odmiana. Na jej trucizny najbardziej wrażliwe są konie. Spożyta przez nie jasnota różowa poraża zakończenia nerwów mięśni poprzecznie prążkowanych. Objawia się to drżeniem i bolesnością mięśni, chwiejnym chodem, brakiem reakcji na głos i silnym oszołomieniem. Po kilku godzinach koń kładzie się na ziemi i sztywno wypręża nogi. Po kolejnych kilku godzinach zatrucie ustępuje i koń stopniowo przez dwa – trzy tygodnie wraca do normy. Mięso świń karmionych tą rośliną szkodzi ludziom[5].
Jasnota różowa (Lamium amplexicaule) – gatunek rośliny jednorocznej należący do rodziny jasnotowatych (dawniej nazywanej rodziną wargowych). Rodzimy obszar jej występowania to Afryka Północna, Europa i Azja, ale rozprzestrzeniła się gdzieniegdzie także w innych regionach świata. Jest rośliną pospolitą na całym terenie Polski, zarówno na niżu, jak i w niższych partiach gór. W polskiej florze jest archeofitem.
Lamium amplexicaule é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 579. 1753.[1]
Os seus nomes comuns são chupapitos, lâmio, lâmio-violeta ou urtiga-branca.[2]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental, no Arquipélago dos Açores e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa de Portugal Continental e Arquipélago da Madeira e introduzida no arquipélago dos Açores.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Lamium amplexicaule é uma espécie de planta com flor pertencente à família Lamiaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 579. 1753.
Os seus nomes comuns são chupapitos, lâmio, lâmio-violeta ou urtiga-branca.
Stare de conservareClasificare științificăSupradomeniu[*]BiotaSupraregn[*]EukaryotaRegnPlantaeSubregnViridiplantaeInfraregn[*]StreptophytaOrdinLamialesFamilieLamiaceaeSubfamilieLamioideaeGenLamiumNume binomialLamium amplexicaule[1]
Plantă anuală, terofită are radăcină pivotantă( Fig.1.B), tulpina tetramuchiată de 10-30(40 cm) înălțime, ramificată de la bază, cu frunze cordat reniforme, cele bazale pețiolate(Fig.1.A), iar cele mijlocii și superioare sesile și amplexicaule. Florile grupate în verticle terminale, corola roz-roșie, de 3-4 ori mai lungă decât caliciul. Fructele sunt achene elipsoidale (cu 2 fețe plane și cu fața externă convexă), brune cenușii pătate cu alb, de 2,0-2,5mm lungime și 1,0-1,2 mm lățime. Plantă comună in toată țara, de la câmpie până în regiunea montană, uneori devine abundentă pe terenuri ruderale, pârloage, prin grădini și culturi de cereale, pe islazuri, pe soluri oligobazice sau mezobazice, slab acid – neutre, sărace in humus, afânate, nisipo-lutoase sau nisipoase. Specie eutrofă mezoxerofilă – mezofilă, preferențial calcifugă. Răspândire generală Eurasia, Africa de Nord și America de Nord.
Plantă anuală, terofită are radăcină pivotantă( Fig.1.B), tulpina tetramuchiată de 10-30(40 cm) înălțime, ramificată de la bază, cu frunze cordat reniforme, cele bazale pețiolate(Fig.1.A), iar cele mijlocii și superioare sesile și amplexicaule. Florile grupate în verticle terminale, corola roz-roșie, de 3-4 ori mai lungă decât caliciul. Fructele sunt achene elipsoidale (cu 2 fețe plane și cu fața externă convexă), brune cenușii pătate cu alb, de 2,0-2,5mm lungime și 1,0-1,2 mm lățime. Plantă comună in toată țara, de la câmpie până în regiunea montană, uneori devine abundentă pe terenuri ruderale, pârloage, prin grădini și culturi de cereale, pe islazuri, pe soluri oligobazice sau mezobazice, slab acid – neutre, sărace in humus, afânate, nisipo-lutoase sau nisipoase. Specie eutrofă mezoxerofilă – mezofilă, preferențial calcifugă. Răspândire generală Eurasia, Africa de Nord și America de Nord.
Mjukplister (Lamium amplexicaule) är en växtart i familjen kransblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Mjukplister.
Mjukplister (Lamium amplexicaule) är en växtart i familjen kransblommiga växter.
Глуха кропива стеблеобгортна (Lamium amplexicaule) — трав'яниста рослина, вид роду Глуха кропива родини Глухокропивові.
Опис органу:
Покривна тканина: епідерма
Первинна кора: добре розвинена, складається з екзодерми, мезодерми і ендодерми Коленхіма: присутня Ендодерма: присутня Межа між первинною корою та центральним циліндром виражена добре Тип будови центрального циліндру: перехідний Провідні пучки: відкриті колатеральні Провідні тканини розміщені по колу Серцевинні промені виражені, широкі , вторинні Серцевина виражена добре, складається з серцевинної паренхіми, яка у центрі руйнується, утворюючи порожнину
![[icon]](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1c/Wiki_letter_w_cropped.svg/20px-Wiki_letter_w_cropped.svg.png){kind=small}
Цей розділ потребує доповнення. 
Це незавершена стаття про Глухокропивові.Глуха кропива стеблеобгортна (Lamium amplexicaule) — трав'яниста рослина, вид роду Глуха кропива родини Глухокропивові.
Lamium amplexicaule là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Lamium amplexicaule là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Завезён в Гренландию, Исландию, на Бермудские острова, в Северную Америку (большинство штатов США и провинций Канады), в Южную Африку (ЮАР, Зимбабве), в Австралию (Новый Южный Уэльс, Квинсленд, Южная Австралия) и Новую Зеландию. Во многих странах внесён в списки опасных инвазивных видов.
В России выделяется вид Lamium paczoskianum Vorosch., 1947 — Яснотка Пачоского, отличающаяся глубоко (на ½—⅔) рассечёнными прицветными листьями, а также густым прижатым опушением по всему растению, боковые лопасти нижней губы венчика с двумя придатками.
Завезён в Гренландию, Исландию, на Бермудские острова, в Северную Америку (большинство штатов США и провинций Канады), в Южную Африку (ЮАР, Зимбабве), в Австралию (Новый Южный Уэльс, Квинсленд, Южная Австралия) и Новую Зеландию. Во многих странах внесён в списки опасных инвазивных видов.
宝盖草（学名：Lamium amplexicaule）为唇形科野芝麻属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
ホトケノザ（仏の座、学名: Lamium amplexicaule）とは、シソ科オドリコソウ属の一年草あるいは越年草である。サンガイグサという別名も持つ。なお、春の七草に数えられる「仏の座」とは異なる。
成長した際の高さは10 cmから30 cm[2]。四角断面の茎は柔らかく、下部で枝分かれして、先は直立する。
葉は対生で、縁に鈍い鋸歯があり、下部では葉枝を持つ円形、上部では葉枝はなく茎を抱く。茎は段々につくことから[3]、俗にサンガイグサ（三階草）とも呼ばれる[2]。
花期は3月から6月で、上部の葉脇に長さ2 cmほどの紫で唇形状の花をつける。上唇はかぶと状で短毛がびっしり生え、下唇は2裂し濃い紅色の斑点がある。つぼみのままで結実する閉鎖花が混じることが多い[2]。白い花をつけるものもあり、シロバナホトケノザ（f. albiflorum）と呼ばれる[2]。
アジアやヨーロッパ、北アフリカなどに広く分布する。日本では、北海道以外の本州、四国、九州、沖縄に自生する。
子供が花びらを抜き取り、それを吸って蜜を味わって遊ぶことがある。
春の七草の1つに「ほとけのざ」が挙げられるものの、これは本種のことではなく、標準和名をコオニタビラコというキク科の草である。ところが、このためにこの種を七草の「ほとけのざ」であると誤解されている場合がある。本種は食用ではないため、注意を要する。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。 ホトケノザ（仏の座、学名: Lamium amplexicaule）とは、シソ科オドリコソウ属の一年草あるいは越年草である。サンガイグサという別名も持つ。なお、春の七草に数えられる「仏の座」とは異なる。
광대나물(학명: Lamium amplexicaule, 문화어: 작은잎광대수염)은 꿀풀과에 속한 두해살이풀이다. 유라시아 원산인 구귀화식물이며, 한대 지역에서 온대 지역까지 세계적으로 널리 분포한다. 한국에서는 전국 각지의 햇빛이 잘 드는 비옥한 땅에서 자란다.
높이는 10-30cm이고, 원줄기는 가늘고 네모지며 밑에서 가지가 많이 생긴다. 잎은 마주나는데, 아래쪽 잎은 잎자루가 길고 둥글고, 반면 위쪽 잎은 잎자루가 없고 톱니가 있는 반원형이며 양쪽에서 원줄기를 완전히 둘러싼다.
꽃은 4-5월에 붉은빛이 도는 자주색으로 피며 잎겨드랑이에서 여러 송이가 돌려나듯 모여 나온다. 꽃부리는 윗입술이 앞으로 약간 굽고, 아랫입술이 3개로 갈라진다. 수슬은 2개는 길고 2개는 짧은 두긴수술이다.
광대나물의 씨는 싹이 잘 트고 오래 생존하며 바람, 비, 동물을 통해 퍼져나간다.
어린순은 나물로 먹으며 민간에서 지혈제로 이용한다.
꽃
꽃차례
잎줄기
꽃 피기 전 무리
꽃망울
