Kuklík horský (Geum montanum) je nízká, vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina. Patří mezi druhy, které jsou některými autory při úzkém pojetí rodu kuklík z něj vyňaty a vřazeny do samostatného rodu kuklice; pak je nazýván kuklice horská (Parageum montanum).
Vyrůstá nejvíce v horách Střední a Jižní Evropy, v Karpatech, Alpách, Pyrenejích, Francouzském středohoří, Apeninách a na Balkáně, je považován za rostlinu vysokohorskou. V Alpách se místy nachází i v nadmořské výšce 2500 m.
V České republice roste pouze na nejvyšších místech Krkonoš, převážně ve východní části. Vyrůstá v subalpínském stupni na travnatých a kamenitých loučkách, smilkových trávnicích, ve světlých místech kleče nebo na řídce porostlých kamenitých sutích. Přednost dává vlhčím hlinitým až kamenitým půdám na silikátovém i vápenatém podkladu. Všechny populace leží na území Krkonošského národního parku a jsou poměrně stabilní. V minulosti byly uváděny nálezy kuklíku horského i z jiných míst v ČR, pravděpodobně šlo o omyl nebo tam byli jedinci uměle vysazeni.[2][3][4]
Vytrvalá rostlina s přímými, nevětvenými lodyhami a s přízemní listovou růžici vyrůstající ze šikmého kořene. Chlupaté lodyhy, rostoucí z paždí listů v růžici, dorůstají v závislosti na místních podmínkách do výšky 5 až 30 cm. Hustě chlupaté listy růžice mají krátké řapíky. Jejich čepele jsou přetrhovaně zpeřené, nestejně zubaté drobné postranní lístky jsou okrouhle vejčité a znatelně větší koncový lístek je ledvinovitý. Drobné listy vyrůstající na lodyze jsou široce obvejčité a mají palisty. Listová růžice přezimuje pod sněhem a je spodivem, že při jarním tání sněhu jsou její listy při okolní teplotě okolo 0 °C tak tolerantní k silnému slunečnímu záření.
Na konci lodyhy obvykle vyrůstá jeden, výjimečně dva až tři sytě žluté až oranžové květy. Mívají obvykle průměr od 2 do 3 cm a jsou pětičetné. Květní lůžko je kulovité, na jeho okraji rostou drobné lístky kalíšku které jsou prostřídané špičatými zelenými lístky vytrvalého kalichu. Žluté nebo oranžové korunní lístky jsou vejčité a po okrajích zvlněné. V květu je mnoho tyčinek s prašníky vyrůstající ve spirále a také mnoho pestíků s dlouhými neopadavými čnělkami zůstávajícími na semenech.
Květy jsou prvoprašné, nejdříve dozrávají prašníky a teprve později blizny. Jsou většinou oboupohlavné, někdy se ale vyskytnou pouze květy samčí s nevyvinutými pestíky. Vykvétají v červnu až srpnu, opylovány jsou létajícím hmyzem. Plody jsou podlouhlé, silně chlupaté nažky s péřovitou čnělkou seskupené do souplodí.[2][3][4][5]
Kuklík horský je v Seznamu cévnatých rostlin ČR r. 2012 zařazen do kategorie (C2r), t. j. mezi vzácné ohrožené druhy.[2][6]
Květ
Čnělky
Souplodí pěřovitých nažek
Obrázky, zvuky či videa k tématu kuklík horský ve Wikimedia Commons
Kuklík horský (Geum montanum) je nízká, vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina. Patří mezi druhy, které jsou některými autory při úzkém pojetí rodu kuklík z něj vyňaty a vřazeny do samostatného rodu kuklice; pak je nazýván kuklice horská (Parageum montanum).
Die Berg-Nelkenwurz (Geum montanum),[1] auch Alpen-Petersbart genannt, ist eine Pflanzenart aus der Pflanzengattung der Nelkenwurzen (Geum) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae).
Die Berg-Nelkenwurz wächst als ausdauernde krautige Pflanze, die zur Blütezeit eine Wuchshöhe von 5 bis 10 Zentimetern und zur Fruchtzeit eine Wuchshöhe von bis etwa 30, selten bis zu 40 Zentimetern erreicht.[1] Im Gegensatz zur Kriechenden Nelkenwurz (Geum reptans) besitzt sie keine Ausläufer. Die Berg-Nelkenwurz bildet eine kräftige Pfahlwurzel.
Die gestielten Grundblätter sind leierförmig gefiedert mit einem großen, kerbig gezähnten Endblättchen, die bei einer Länge von 6 Zentimetern sowie einer Breite von 5 Zentimetern viel größer sind als die Seitenfiedern.[1]
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli, vereinzelt noch einmal im Herbst. Blühende Stängel entspringen einzeln oder zu mehreren in den Achseln der Grundblätter.[1] Die Stängelblätter sind klein, ungeteilt oder dreispaltig. Ein dicht behaarter Stängel trägt meist eine (selten zwei) Blüten.
Die Blüten sind bei einem Durchmesser von 2 bis 4 Zentimetern radiärsymmetrisch.[1] Die fünf Außenkelchblätter sind linealisch-lanzettlich. Die fünf grünen Kelchblätter sind breit-linealisch. Die meist fünf, selten sechs bis acht Kronblätter sind goldgelb.[1] Der Griffel ist nicht gegliedert und verbleibt bis zur Reife an der Frucht und ist dann lang fedrig behaart[1].
Die vorherrschende Sippe der Berg-Nelkenwurz ist nach Krahulcová 1994 hexaploid mit einer Chromosomenzahl von 2n = 42; vereinzelt wird auch von tetraploiden Pflanzenexemplaren mit einer Chromosomenzahl von 2n = 28 berichtet.[2]
Bei der Berg-Nelkenwurz handelt es sich um einen mesomorphen Hemikryptophyten.[1] Die Berg-Nelkenwurz überwintert mit grüner Blattrosette. Diese ist daher sehr niedrigen Temperaturen und bei der Schneeschmelze hohen Lichtintensitäten ausgesetzt. Manuel et al. 1999 untersuchten mit biophysikalischen Methoden die Mechanismen, die dies der Pflanze gestatten.[3] Die Berg-Nelkenwurz besitzt eine Mykorrhiza.[4]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.[1] Die Blüten sind proterandrisch und werden vornehmlich von Fliegen besucht. Neben zwittrigen Pflanzen finden sich auch solche mit nur Staubgefäßen.
Die Früchte sind durch die dichte Behaarung des nach der Anthese stark verlängerten, aber nicht hakenförmig gekrümmten Griffels typische „Federschweifflieger“ und damit an die starken Winde der Berge angepasst. Sie werden aber auch als Wasserhafter ausgebreitet.
1939 entdeckte Klimesch in den steirischen Bergen eine Zwergminiermotte, deren Raupen in den Blättern der Berg-Nelkenwurz Minengänge anlegen. Er nannte diese neue Art nach ihrem Wirt Stigmella geimontani. Sie ist bisher nur aus den steirischen Nordostalpen bekannt.[5] In der Tatra wurden die Raupen von Stigmella pretiosa var. tatrensis auf den Blättern der Berg-Nelkenwurz gefunden.[6]
Auf der Berg-Nelkenwurz leben zwei parasitische Pilze, Peronospora gei und Taphrina potentillae, die allerdings nicht auf diese Wirtspflanze beschränkt sind.[7]
Die Berg-Nelkenwurz kommt in den europäischen Gebirgen von den Pyrenäen, französisches Zentralmassiv, südlicher Jura, Alpen, Riesengebirge, Karpaten bis zum Balkan, Apennin und Korsika vor. Sie gedeiht hauptsächlich in Höhenlagen von 1700 bis 2600 Metern. In den Alpen wächst sie nach Dörr und Lippert in Höhenlagen von 1500 bis 2500 Metern.[8] In Österreich tritt sie in der subalpinen bis alpinen Höhenstufe häufig bis zerstreut auf. Bevorzugter Standort sind Weiderasen, Zwergstrauchheiden und Hochstaudenfluren. Sie ist eine Verbandscharakterart des Nardion, kommt aber auch in Pflanzengesellschaften der Verbände Salicion herbaceae oder Caricion curvulae vor.[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 3 (mäßig feucht), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 2 (sauer), Temperaturzahl T = 1+ (unter-alpin, supra-subalpin und ober-subalpin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[9]
Die Erstveröffentlichung von Geum montanum erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, 1, Seite 501.[10] Das Artepitheton montanum bedeutet am Berg wachsend. Ein Synonyme für Geum montanum L. sind: Sieversia montana (L.) R.Br., Bernullia montana (L.) Raf., Caryophyllata montana (L.) Scop., Oreogeum montanum (L.) E.I.Golubk., Parageum montanum (L.) H.Hara, Bernullia acaulis (L.) Raf., Geum alpinum Mill.[10]
Der „Wurzelstock“ enthält Eugenol (Nelkenöl) und Gerbstoffe. Die Droge wurde früher als Gewürznelkenersatz wie Echte Nelkenwurz (Geum urbanum) genutzt. Auch die Blätter enthalten Gerbstoffe, die früher offizinell verwendet wurden. In der Volksheilkunde wurde Berg-Nelkenwurz gegen Ruhr und Blutharnen verwendet, daher die Volksnamen Ruhrwurz und Trüebchrut. Nach den haarigen Fruchtschöpfen heißt sie auch Petersbart.
Die Berg-Nelkenwurz wird als Zierpflanze beispielsweise für Wildpflanzengärten verwendet.
Die Berg-Nelkenwurz (Geum montanum), auch Alpen-Petersbart genannt, ist eine Pflanzenart aus der Pflanzengattung der Nelkenwurzen (Geum) innerhalb der Familie der Rosengewächse (Rosaceae).
Geum montanum, the Alpine avens, is a species of flowering plant of the genus Geum in the Rosaceae family, native to the mountains of central and southern Europe.
Geum montanum is widespread in the Alps, typically at elevations in the range 1430–2300 m (though it occurs at as low as 700 m in Centovalli and as high as 3500 m in Monte Rosa). It is found in the Pyrenees, the Cantabrians, the Massif Central, the Black Forest, the Sudetes (1300–1400 m), throughout the Carpathians (900–2500 m in the Tatras), in the north of the Apennines, on the island of Corsica, and on the Balkan Peninsula: in the mountains of Bosnia and Herzegovina, Montenegro, North Macedonia, Albania, Kosovo (specifically in Žljeb and Prokletije), northernmost Greece (2000–2500 m in Varnous, Kajmakčalan and Tzena), in the east of Serbia (Suva Planina) and the west of Bulgaria (at elevations of 1600–2700 m in western and central Stara Planina, Sredna Gora, Vitosha, Osogovo, Rila, Pirin, Slavyanka and the western Rhodopes).[1][2][3][4][5]
In cultivation in the UK, Geum montanum has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[6]
Geum montanum roots have been used in the traditional Austrian medicine internally as tea for treatment of rheumatism, gout, infections, and fever.[7]
Geum montanum, the Alpine avens, is a species of flowering plant of the genus Geum in the Rosaceae family, native to the mountains of central and southern Europe.
Geum montanum
La benoîte des montagnes ou benoite des montagnes (Geum montanum L., 1753) est une espèce de plante herbacée du genre Geum, famille des Rosaceae. C'est une espèce européenne, assez commune dans les montagnes françaises (Pyrénées, Alpes, Massif du Jura, Massif central).
Geum montanum
La benoîte des montagnes ou benoite des montagnes (Geum montanum L., 1753) est une espèce de plante herbacée du genre Geum, famille des Rosaceae. C'est une espèce européenne, assez commune dans les montagnes françaises (Pyrénées, Alpes, Massif du Jura, Massif central).
Hórski kuklik (Geum montanum) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).
Hórski kuklik (Geum montanum) je rostlina ze swójby róžowych rostlinow (Rosaceae).
A l'é na pianta erbosa ch'a viv sempe, auta da des a vint cm, con gamba peilosa e na fior sola an ponta. Le feuje basaj a l'han ël bòrd spatolà, con ël segment ëd la ponta a forma ëd cheur, anter o dentà; le feuje dla gamba a l'han na forma ovà. La fior dla ponta a l'é sola, con na coron-a dobia; ij pétaj a son giaun.
A viv ant ij pra alpin e subalpin, rair e rocos; a-j pias ël teren silicos da 1500 a 3000 m.
Da giugn a aost.
Ël nòm sientìfich a riva dal grech γἑυο e a veul dì i don savor përché la rèis a l'ha l'odor dël ciò 'd garòfo. A l'ha ëd propietà anti-infiamatòrie e astringent.
Fior
Scheda
A l'é na pianta erbosa ch'a viv sempe, auta da des a vint cm, con gamba peilosa e na fior sola an ponta. Le feuje basaj a l'han ël bòrd spatolà, con ël segment ëd la ponta a forma ëd cheur, anter o dentà; le feuje dla gamba a l'han na forma ovà. La fior dla ponta a l'é sola, con na coron-a dobia; ij pétaj a son giaun.
AmbientA viv ant ij pra alpin e subalpin, rair e rocos; a-j pias ël teren silicos da 1500 a 3000 m.
FioriduraDa giugn a aost.
ParticolaritàËl nòm sientìfich a riva dal grech γἑυο e a veul dì i don savor përché la rèis a l'ha l'odor dël ciò 'd garòfo. A l'ha ëd propietà anti-infiamatòrie e astringent.
Fior
Scheda
Kuklik górski (Geum montanum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny różowatych. W Polsce występuje w Sudetach i Karpatach. Jest tam rośliną pospolitą.
Bywa uprawiany jako roślina ozdobna. Nadaje się do ogrodów skalnych i na rabaty kwiatowe. Oprócz typowej dziko rosnącej formy istnieją bardziej ozdobne kultywary. W swoim naturalnym środowisku w górach nie przemarza, gdyż zawsze w zimie przykryty jest grubą warstwą śniegu. Bez okrycia na zimę może być uprawiany w strefach mrozoodporności 6-9[3]. Uprawiany na nizinach podczas mroźnych i bezśnieżnych zim w Polsce może przemarzać, dlatego też należy go na zimę okryć. Wymaga słonecznego stanowiska, ziemi wilgotnej i przepuszczalnej[3]. Rozmnaża się przez podział kęp lub przez wysiew nasion jesienią.
Kuklik górski (Geum montanum L.) – gatunek rośliny należący do rodziny różowatych. W Polsce występuje w Sudetach i Karpatach. Jest tam rośliną pospolitą.
Mărțișor (Geum montanum - L.) este o plantă din familia Rosaceae. Tulpina este păroasă, frunzoasă, cu o înălțime de 5–18 cm. Frunzele sunt dințate pe margini. Tulpina se termină de obicei cu o singură floare cu diametrul de 20–30 mm, cu 5-7 petale galbene. Fructul are mai multe prelungiri de culoare roșie. Planta înflorește în lunile mai-august. În România este răspândită prin munții Carpați și munții Apuseni, crește de obicei prin pășuni și alte locuri mai ierboase.
Mărțișor (Geum montanum - L.) este o plantă din familia Rosaceae. Tulpina este păroasă, frunzoasă, cu o înălțime de 5–18 cm. Frunzele sunt dințate pe margini. Tulpina se termină de obicei cu o singură floare cu diametrul de 20–30 mm, cu 5-7 petale galbene. Fructul are mai multe prelungiri de culoare roșie. Planta înflorește în lunile mai-august. În România este răspândită prin munții Carpați și munții Apuseni, crește de obicei prin pășuni și alte locuri mai ierboase.
