Els hexatèlids (Hexathelidae) són una família d'aranyes migalomorfes.[3] Fou descrita per primera vegada per Eugène Simon l'any 1892.[4]
Són, juntament amb els diplúrids, les aranyes conegudes com a "taràntules de teranyina d'embut" (en anglès, funnel-web spider), pel tipus de construcció que elaboren. Alguns exemplars són molt verinosos, com Atrax robustus d'Austràlia, anomenada Sydney funnel-web spider (aranya de teranyina d'embut de Sydney), però no totes les espècies d'aquesta família són perilloses pels humans.
De mida entre mitjana i gran, que va des d'1 cm fins a 5 cm. El cos és típicament tres vegades més llarg que ample. De colors foscos, amb una gamma que va del negre al marró, tenen una closca brillant que cobreix la part del davant del cos. Com els diplúrids, generalment tenen les fileres llargues i això és especialment notori en l'Atrax robustus.
Els ulls d'aquestes aranyes estan molt junts. Els seus quelícers tenen la disposició ortognata, com tots els migalomorfs, i són grans i forts, amb uns ullals també grans. Encara que són bastant petites si les comparem amb les grans taràntules, són espècimens perillosos i no se'ls hauria de manejar sense prendre precaucions, ja que els seus ullals poden traspassar sabates toves.
La majoria dels hexatèlids es troben a Austràlia, Nova Zelanda i Àsia. Hi ha una espècie coneguda a la regió del Mediterrani, dues a Amèrica del Sud, i dues a l'Àfrica Central.
Viuen habitualment en forats excavats a terra o en els arbres; són refugis ben elaborats amb un embut de seda on s'amaguen esperant les preses. Sovint busquen un lloc per fer els nius sota les cases, o en roques, troncs o altres objectes similars. Són més actives de nit. Alguns fan els nius a la selva, tant al sòl com en forats dels arbres; uns altres els construeixen totalment en la sorra com, per exemple, es pot veure a Fraser Island, al sud-est de Queensland. A Austràlia, aquestes aranyes tendeixen a preferir climes més frescos i, per tant, es troben principalment en la selva tropical.[5]
L'any 2018, un estudi de filogènia molecular va demostrar que els hexatèlids no eren un grup monofilètic i, per tant, calia traslladar alguns gèneres a noves famílies, com els atràcids (Atracidae), macrotèlids (Macrothelidae) i Porrhotèlids (Porrhothelidae). El següent cladograma mostra les relacions que es troben entre aquestes famílies (antigues famílies de Hexatelidae marcades amb quadres).[6]
Dipluridae
Hexathelidae
Calisoga (Nemesiidae)
Hebestatis (Halonoproctidae)
El maig de 2018, segons el World Spider Catalog, es considerava que en aquesta família hi havia els següents gèneres:[1]
També es coneix algun gènere extint.
El maig de 2018, alguns gèneres foren exclosos de la família Hexathelidae i passaren a formar part d'altres famílies:
Els hexatèlids (Hexathelidae) varen ser l'única família que pertanyia a la superfamília dels hexateloïdeus (Hexatheloidea). Les aranyes, tradicionalment, foren classificades en famílies que van ser agrupades en superfamílies. Quan es van aplicar anàlisis més rigorosos, com la cladística, es va fer evident que la major part de les principals agrupacions utilitzades durant el segle XX no eren compatibles amb les noves dades. Actualment, els llistats d'aranyes, com ara el World Spider Catalog, ja ignoren la classificació per sobre del nivell familiar.[10][11]
Hi ha descrits 9 gèneres, fins al 9 de gener del 2006:
Alguns exemplars són molt verinoses especialment els dels gèneres Hadronyche i Atrax d'Austràlia i el sud del Pacífic. Mentre que el primer és responsable d'un índex de mortalitat més elevat, el segon probablement pica més sovint. El gènere Macrothele conté alguns espècimens considerats perillosos a Taiwan i altres parts de l'Àsia oriental.
El seu verí, una neurotoxina, comporta la mort en un termini d'entre 15 minuts a 3 dies. Encara que extremadament tòxic per als primats i l'home, aquest verí és tanmateix inofensiu per a altres animals, com el gat o el gos, que sembla que neutralitzen el verí en 30 minuts.
Els hexatèlids (Hexathelidae) són una família d'aranyes migalomorfes. Fou descrita per primera vegada per Eugène Simon l'any 1892.
Són, juntament amb els diplúrids, les aranyes conegudes com a "taràntules de teranyina d'embut" (en anglès, funnel-web spider), pel tipus de construcció que elaboren. Alguns exemplars són molt verinosos, com Atrax robustus d'Austràlia, anomenada Sydney funnel-web spider (aranya de teranyina d'embut de Sydney), però no totes les espècies d'aquesta família són perilloses pels humans.
Sklípkancovití (Hexathelidae) je čeleď pavouků z nadčeledi Hexatheloidea. Molekulární studie z roku 2018 naznačily, že čeleď není monofyletická a nezahrnuje tedy všechny příslušníky jedné vývojové linie. Na samostatné čeledi byly povýšeny podčeledi Porrhothelinae, Macrothelinae a Atracinae a ponechána pouze podčeleď Hexathelinae, kterou tvoří celkem sedm rodů: Bymainiella, Hexathele (typový rod), Mediothele, Paraembolides, Plesiothele, Scotinoecus, Teranodes.[1] Tuto systematiku uvádí například World Spider Catalog.[2] Integrated Taxonomic Information System se stále ještě k září 2018 kloní ke staré taxonomii a některé pavouky, včetně pro svou jedovatost známého sklípkance jedovatého (Atrax robustus), stále řadí do čeledi Hexathelidae.[3]
Domovem sklípkancovitých jsou státy Chile a Argentina v Jižní Americe, ale především Austrálie (včetně Tasmánie) a Nový Zéland.[2] Nebyli zaznamenáni ve spolkových státech Západní Austrálie a Severní teritorium. Čeleď zahrnuje několik převážně středně velkých až velkých druhů pavouků s dlouhýma nohama. Největší druhy mohou měřit i více než 5 cm, nejmenší však i méně než 1 cm. Horní část těla je převážně tmavá a lesklá, zadeček je zespodu také tmavý a vybaven párem snovacích bradavek. Tito pavouci si budují nory v zemi (některé druhy i na stromech), v nichž číhají na kořist. Její přítomnost odhalí pomocí vibrací a usmrtí ji jedovatým kousnutím pomocí chelicer − klepítek.[4] Pokud je stále zastávána stará systematika, do čeledi se řadí i jedovatí pavouci z rodů Atrax a Hadronyche, jejichž kousnutí je nebezpečné i pro člověka. Poranění od těchto pavouků je velmi bolestivé. Jed může mít jak pouze lokální účinky, tak vyústit i v tak vážné problémy, jako jsou hypotenze, kóma a multiorgánová selhání. V 80. letech 20. století byl vyvinut injekčně podávaný protijed[5] a od jeho využívání nejsou zaznamenána žádná smrtelná pokousání.[4] Kousnutí jiných zástupců sklípkancovitých není pro člověka nebezpečné.[4]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sklípkancovití ve Wikimedia Commons
Sklípkancovití (Hexathelidae) je čeleď pavouků z nadčeledi Hexatheloidea. Molekulární studie z roku 2018 naznačily, že čeleď není monofyletická a nezahrnuje tedy všechny příslušníky jedné vývojové linie. Na samostatné čeledi byly povýšeny podčeledi Porrhothelinae, Macrothelinae a Atracinae a ponechána pouze podčeleď Hexathelinae, kterou tvoří celkem sedm rodů: Bymainiella, Hexathele (typový rod), Mediothele, Paraembolides, Plesiothele, Scotinoecus, Teranodes. Tuto systematiku uvádí například World Spider Catalog. Integrated Taxonomic Information System se stále ještě k září 2018 kloní ke staré taxonomii a některé pavouky, včetně pro svou jedovatost známého sklípkance jedovatého (Atrax robustus), stále řadí do čeledi Hexathelidae.
Domovem sklípkancovitých jsou státy Chile a Argentina v Jižní Americe, ale především Austrálie (včetně Tasmánie) a Nový Zéland. Nebyli zaznamenáni ve spolkových státech Západní Austrálie a Severní teritorium. Čeleď zahrnuje několik převážně středně velkých až velkých druhů pavouků s dlouhýma nohama. Největší druhy mohou měřit i více než 5 cm, nejmenší však i méně než 1 cm. Horní část těla je převážně tmavá a lesklá, zadeček je zespodu také tmavý a vybaven párem snovacích bradavek. Tito pavouci si budují nory v zemi (některé druhy i na stromech), v nichž číhají na kořist. Její přítomnost odhalí pomocí vibrací a usmrtí ji jedovatým kousnutím pomocí chelicer − klepítek. Pokud je stále zastávána stará systematika, do čeledi se řadí i jedovatí pavouci z rodů Atrax a Hadronyche, jejichž kousnutí je nebezpečné i pro člověka. Poranění od těchto pavouků je velmi bolestivé. Jed může mít jak pouze lokální účinky, tak vyústit i v tak vážné problémy, jako jsou hypotenze, kóma a multiorgánová selhání. V 80. letech 20. století byl vyvinut injekčně podávaný protijed a od jeho využívání nejsou zaznamenána žádná smrtelná pokousání. Kousnutí jiných zástupců sklípkancovitých není pro člověka nebezpečné.
Die Hexathelidae bilden eine Familie der Unterordnung der Vogelspinnenartigen (Mygalomorphae).[1][2] Einige Vertreter dieser Spinnenfamilie sind für den Menschen potentiell gefährlich. Einzelne Spinnen, die heute zu den Familien der Atracidae, der Macrothelidae und der Porrhothelidae gehören, zählten einst zur Familie der Hexathelidae.
Diese Spinnen sind relativ groß und haben eine Länge zwischen 10 und 50 Millimeter. Der Körper ist typischerweise drei Mal so lang wie breit. Sie sind dunkel gefärbt, wobei die Farbe von dunkelbraun bis schwarz reichen kann. Die Spinnwarzen sind sehr lang und ähneln optisch kleinen Beinen. Die Augen sitzen dicht beieinander auf einem Augenhügel.
Wie alle Tiere der Mygalomorphae haben sie nach unten gerichtete Cheliceren. Ihr Giftdepot befindet sich in den für Spinnentiere relativ großen und starken Cheliceren. Es heißt, sie beißen problemlos durch dünne Fingernägel, etwa solche von Kindern.
Die meisten Spinnen der Hexathelidae kommen in Australien, Neuseeland und Asien vor. Die Art Macrothele calpeiana kommt in Nordafrika und Spanien vor, zwei Arten gibt es in Südamerika und zwei weitere leben in Zentralafrika.
Die Vertreter dieser Familie leben typischerweise in selbstgegrabenen Erdhöhlen oder Astlöchern. Der Eingang zur Höhle wird normalerweise immer selbst bearbeitet. Die Spinnen machen einen Gang, den sie mit Netz ausspinnen. Dieses Verhalten kommt auch bei anderen Vogelspinnenartigen vor. Aufgrund der Größe der Spinnen sind diese mit Spinnennetz ausgekleideten Röhren sehr auffällig. Das ist der Grund, weshalb sie im englischen Sprachraum "funnel-web spiders" heißen. ("funnel" für Trichter und "web" für Netz). Die Höhlen werden vor allem an natürlichen Felsen gefunden. Sie kommen auch gerne in die Nähe von Häusern, wo sie in Gärten oder in der Hauswand geeignete Nischen finden. Sie sind nachtaktiv.
Es gibt drei Gattungen, die für den Menschen gefährlich sind. Am bekanntesten sind die Gattung Atrax mit dem bekannten Vertreter Atrax robustus und die Gattung Hadronyche, die in Australien und auf den Inseln des Südpazifiks vorkommen. Die dritte Gattung mit für Menschen relevanter Giftwirkung ist Macrothele – diese kommt vor allem auf Taiwan und in den östlichen Teilen von Asien vor.
Nach Raven umfasst die Familie 12 Gattungen.[1]
Hedin et al. definierten 2018 die Hexthelidae neu und stellten drei neue Familien auf, deren Gattungen zuvor zu den Hexathelidae gestellt wurden.[3] Aus den ursprünglichen Hexathelidae sensu Raven resultierten demnach die Hexathelidae s.str., Atracidae, Macrothelidae und Porrhothelidae.
Familie Hexathelidae s.str.
Der World Spider Catalog listet für die Hexathelidae s.str. aktuell 7 Gattungen und 45 Arten.[4] (Stand: Dezember 2018)
Familie Atracidae Hogg, 1901
Der World Spider Catalog listet für die Atracidae aktuell 3 Gattungen und 35 Arten.[5] (Stand: Dezember 2018)
Familie Macrothelidae Simon, 1892
Der World Spider Catalog listet für die Macrothelidae aktuell nur 1 Gattung mit 32 Arten.[6] (Stand: Mai 2019)
Familie Porrhothelidae Hedin, Derkarabetian, Ramírez, Vink & Bond, 2018
Der World Spider Catalog listet für die Porrhothelidae aktuell nur 1 Gattung mit 5 Arten.[7] (Stand: Dezember 2018)
Die Hexathelidae bilden eine Familie der Unterordnung der Vogelspinnenartigen (Mygalomorphae). Einige Vertreter dieser Spinnenfamilie sind für den Menschen potentiell gefährlich. Einzelne Spinnen, die heute zu den Familien der Atracidae, der Macrothelidae und der Porrhothelidae gehören, zählten einst zur Familie der Hexathelidae.
Hexathelidae is a family of mygalomorph spiders.[1] It is one of a number of families and genera of spiders known as funnel-web spiders. In 2018, the family was substantially reduced in size by genera being moved to three separate families: Atracidae, Macrothelidae and Porrhothelidae. Atracidae includes the most venomous species formerly placed in Hexathelidae.
These spiders are medium to large in size, with body lengths ranging from 1 to 5 cm (0.5 to 2 in). The body is typically three times longer than it is wide. They are darkly colored, ranging from black to brown, with a glossy carapace covering the front part of the body. Like the related diplurid spiders, the hexathelids have generally long spinnerets.
Their moderately long posterior spinnerets and other features make the Hexathelidae appear similar to the Dipluridae, and were considered a subfamily of the latter until 1980.[1]
Like other Mygalomorphae (also called the Orthognatha, an infraorder of spiders which includes the true tarantulas), these spiders have fangs which point straight down and do not cross each other (see also Araneomorphae). They have ample venom glands that lie entirely within their chelicerae. Their chelicerae and fangs are large and powerful.
A molecular phylogenetic study in 2018 showed that Hexathelidae, as then circumscribed, was not monophyletic and hence split off genera into the new families Atracidae, Macrothelidae and Porrhothelidae. The following cladogram shows the relationships found between these families (former Hexathelidae families marked with boxes).[2]
Dipluridae
Hexathelidae
Calisoga (Nemesiidae)
Hebestatis (Halonoproctidae)
As of April 2019, the World Spider Catalog accepts the following genera:[3]
As of May 2018, some genera formerly placed in Hexathelidae have been moved to other families:
Five of the seven genera are found in Australia and New Zealand. Two genera are from Argentina and Chile in South America.[7]
Hexathelids typically live in burrows, which are constructed in the ground or in tree hollows. An elaborately constructed burrow entrance is common. These spiders construct a funnel-shaped web and lurk for prey in the small end of the funnel. They frequently search for a place to nest under human dwellings, or under nearby rocks, logs, or other similar objects. They are most active at night. Some build in rain forests, both in the soil and in hollows on trees; others build entirely in sand, e.g., Fraser Island, southeastern Queensland. In Australia, these spiders tend to prefer cooler climates, hence they are found primarily in rain forests.[8]
Hexathelidae is a family of mygalomorph spiders. It is one of a number of families and genera of spiders known as funnel-web spiders. In 2018, the family was substantially reduced in size by genera being moved to three separate families: Atracidae, Macrothelidae and Porrhothelidae. Atracidae includes the most venomous species formerly placed in Hexathelidae.
Heksateledoj aŭ Hexathelidae[1] estas la nura familio en la superfamilio Hexatheloidea,[2] kaj unu de du familioj (kune kun Dipluredoj) de araneuloj konataj kiel funel-retaj. Tiu familio estas foje neĝuste referencata (en nekonataj referencoj) kiel la venenaj funel-retaj tarantuloj, pro la inkludo de la Aŭstraliaj funel-retaj araneoj, inklude la Sidneja funel-reta araneo (Atrax robustus). Plej specioj en la familio ne estas danĝeraj por homoj.
Tiuj araneoj estas mez- al grandaj, kun korpolongoj kiuj gamas 1 al 5 cm. La korpo estas tipe tri fojojn pli longa ol ties larĝoe. Ii estas malhelkoloraj, game el nigra al bruna, kun brilaj karapaco kiu kovras la antaŭan parton de la korpo. Kiel la rilataj dipluredaj araneoj, la heksateledoj havas ĝenerale longajn teksilojn; tio pravas ĉefe ĉe la A. robustus. La okuloj de tiuj araneoj estas tre proksimaj unuj de aliaj.
La kategoriigo en subfamilioj sekvas tiun de Raven, 1985.
Heksateledoj aŭ Hexathelidae estas la nura familio en la superfamilio Hexatheloidea, kaj unu de du familioj (kune kun Dipluredoj) de araneuloj konataj kiel funel-retaj. Tiu familio estas foje neĝuste referencata (en nekonataj referencoj) kiel la venenaj funel-retaj tarantuloj, pro la inkludo de la Aŭstraliaj funel-retaj araneoj, inklude la Sidneja funel-reta araneo (Atrax robustus). Plej specioj en la familio ne estas danĝeraj por homoj.
Los hexatélidos (Hexathelidae) son una familia de arañas migalomorfas, la única familia en la superfamilia Hexatheloidea; es una de las dos familias (junto con Dipluridae) de las arañas conocidas como arañas tela de embudo.
Estas arañas son relativamente grandes, con un cuerpo de 1 cm hasta 5 cm. Son de colores oscuros que van desde el marrón hasta el negro, con un caparazón brillante cubriendo la parte posterior del cuerpo. Como las ya mencionadas arañas Dipluridae, las hexatélidas tienen generalmente hileras largas. Los ojos de estas arañas están muy juntos.
Como otras migalomorfas estas arañas tienen con colmillos de los quelíceros que apuntan hacia abajo y no se cruzan mutuamente. Tienen grandes glándulas venenosas en los quelíceros, que son grandes y poderosos.
La mayoría de los hexatélidos se encuentran en Australia, Nueva Zelanda y Asia. Una especie se encuentra en la región del Mediterráneo (la araña negra Macrothele calpeiana)[1] y dos en Sudamérica. Dos especies aparecen en África Central.
Los hexatélidos (Hexathelidae) son una familia de arañas migalomorfas, la única familia en la superfamilia Hexatheloidea; es una de las dos familias (junto con Dipluridae) de las arañas conocidas como arañas tela de embudo.
Les Hexathelidae sont une famille d'araignées mygalomorphes[1].
Les espèces de cette famille se rencontrent en Australie, en Nouvelle-Zélande, au Chili et en Argentine[1].
Les Hexathelidae sont des araignées terrestres, qui construisent des toiles typiques en forme de tunnel, qu'elles vont tapisser de soie. À l'entrée du terrier, un tapis de fils irréguliers s'étendra tout autour afin de prévenir l'araignée de l'approche d'une proie éventuelle. Il arrive que plusieurs terriers de mygales soient réunis sur une même aire créant ainsi de véritables colonies. Les mâles quittent souvent leurs terriers afin d'aller à la recherche de femelles ce qui les conduit parfois à l'intérieur des maisons ou des garages. Les Hexathelidae sont de véritables fouisseuses, et elles creusent des terriers à même le sol ou dans les troncs d'arbres. Ces araignées vivent dans des climats tempérés ou subtropicaux, et elles aiment l'humidité. L'urbanisation de la ville à même semble-t-il été accompagnée par l'accroissement de la présence de ces animaux.
Comme toutes les araignées, elles ont quatre paires de pattes ambulatoires, une paire de pédipalpes (ou pattes « mâchoires »), deux crochets venimeux (chélicères) s'articulant de bas en haut (orthognathe). Elles ont également les deux paires de poumons sur la face ventrale de l'abdomen.
Les Hexathelidae sont de taille moyenne à grande (entre 2 et 5 cm pour les grandes femelles. Elles sont de couleurs sombres, pouvant aller du brun ou noir. Le céphalotorax est pratiquement dépourvu de poils ce qui lui donne cet aspect brillant, les yeux sont peu espacés. L'abdomen est pourvu d'un léger duvet et est généralement de forme ovoïdale. Les filières sont au nombre de quatre et sont très longues au niveau de la paire supérieure. Mais elles peuvent être courtes chez certaines espèces. Le labium est généralement pourvu de cuspules et les chélicères sont pourvues d'une rangée de fortes dents. Il est notable que les tarses des pattes sont dépourvues d'épaisses scopulae.
Elles sont surnommées funnelweb spiders par les anglophones.
Elles n'hésitent pas à faire face si elles se sentent menacées ou dérangées. Ce sont de formidables prédateurs, et la puissance de leurs chélicères leur permettent de venir à bout de leurs proies avec une grande facilité. Elles s'introduisent dans les maisons et cela conduit parfois à des morsures accidentelles, quand l'araignée trouve refuge dans une chaussure par exemple.
Les Hexathelidae sont les mygales venimeuses. C'est un venin neurotoxique qui a la particularité d'être particulièrement virulent chez les primates (l'homme et le singe) alors qu'il sera inoffensif sur un lapin. Le venin provoquera divers symptômes tels que tachycardie, problèmes respiratoires, crampes musculaires, tout ceci pouvant conduire au décès de la personne mordue. Cependant les cas d'envenimations se terminant ainsi sont rares et un antipoison à base d'anticorps de lapin a été mis au point.
Cette famille est connue depuis le Trias[2].
Cette famille rassemble 45 espèces dans sept genres actuels[1].
Cette famille a vu sa composition modifiée par Hedin, Derkarabetian, Ramírez, Vink et Bond en 2018[3]. Elle a été séparée en quatre les Hexathelidae proprement dit, les Atracidae, les Macrothelidae et les Porrhothelidae.
Selon World Spider Catalog (version 19.0, 02/02/2018)[4] :
Selon The World Spider Catalog (version 18.5, 2018)[2] :
Les Hexathelidae sont une famille d'araignées mygalomorphes.
Hexathelidae Simon, 1892 è una famiglia di ragni appartenente all'infraordine Mygalomorphae.
Questi ragni, insieme a quelli della famiglia Dipluridae, sono noti per la caratteristica forma ad imbuto della loro ragnatela e, fra le loro specie, ne annoverano alcune velenose per l'uomo, quali Atrax robustus. Sono di media taglia, il corpo è lungo da 1 a 5 centimetri, hanno colorazioni scure per tutto il corpo variando dal bruno fino al nero, con un carapace lucente che copre la parte anteriore del corpo. Hanno lunghe filiere ed occhi molto ravvicinati fra loro. Come altri migalomorfi, hanno le zanne alquanto lunghe dirette verso il basso e le ghiandole velenifere fra i cheliceri.
Paragonati alle vere tarantole sono piuttosto piccoli, comunque dovrebbero essere maneggiati con cautela perché è noto che i loro cheliceri penetrano unghie e scarpe molli, dando luogo a morsi alquanto pericolosi. Dimorano tipicamente in cunicoli che sono costruiti nella terra o in scanalature degli alberi. L'ingresso del cunicolo è costruito con cura; infatti tessono una ragnatela a forma di imbuto e si appostano alla fine di esso per catturare la preda che vi è entrata incautamente. Frequentemente li si trova sotto abitazioni, pietre e nei pressi di tronchi. Sono attivi di notte.
Il loro habitat principale è la foresta pluviale, ma sono comunque ben adattati anche dal livello del mare alle montagne.
La maggior parte degli exathelidi è stata rinvenuta in Australia, Nuova Zelanda, Cile, Argentina e Asia.
Fino al 1980 erano considerati una sottofamiglia del genere Dipluridae; uno studio dell'aracnologo Raven ha loro conferito il rango di famiglia a sé[1].
Attualmente, a novembre 2020, si compone di 7 generi, di cui 1 fossile, e 45 specie viventi[1]:
Hexathelidae Simon, 1892 è una famiglia di ragni appartenente all'infraordine Mygalomorphae.
Hexathelidae zijn een familie van spinnen bestaande uit 86 soorten in 11 geslachten.[2] Een bekende soort is de Australische trechterspin.
Voor een overzicht van de geslachten en soorten behorende tot de familie zie de lijst van Hexathelidae.
Bronnen, noten en/of referentiesHexathelidae zijn een familie van spinnen bestaande uit 86 soorten in 11 geslachten. Een bekende soort is de Australische trechterspin.
Hexathelidae er en gruppe (familie) av edderkopper som tilhører den forholdsvis primitive gruppen Mygalomorphae. Denne familien, som omfatter noen meget giftige arter, er representert med to arter i Europa.
Middelsstore til store (10-50 mm), middels kraftige edderkopper, rødlige eller brune til svarte, lite hårete. De har store og meget kraftige chelicerer. Forkroppen er mer eller mindre blank, øynene sitter tett sammen nær forkanten. Det ytre paret av spinnvorter er tre-leddete og svært lange, og holdes oppoverrettet.
Hexathelidae lever i ofte ganske dype, silkekledte ganger i jorda. De bygger traktformede nett, edderkoppen sitter i bunnen av trakten og venter på bytte. De kan leve flere år. Mange av artene lever i regnskogs-områder, en del, blant andre Atrax robustus, er ofte å finne nær hus.
Disse edderkoppene har meget kraftige chelicerer som har store giftkjertler som sitter inne i chelicerene. Selv om de ikke er av de største mygalomorfe edderkoppene, har de meget kraftige bitt, det er kjent at de kan bite gjennom fingernegler. Tre slekter er regnet som farlige for mennesker: Atrax og Hadronyche i Australia og Macrothele i Sørøst-Asia (de to europeiske artene i den sistnevnte slekten er ikke regnet som farlige). Særlig beryktet er Atrax robustus, som er utbredt i et ganske lite område rundt Sydney i Australia. Den er meget giftig og har også ord på seg for å være aggressiv. Hunnene lever hele sitt liv i dype ganger i jorda og kommer sjelden i kontakt med mennesker med mindre noen graver ut gangene, mens hannene kan vandre rundt om nettene på leting etter hunner, da kan det hende at mennesker blir bitt. Hannene blir tiltrukket til vann, og faller ofte ut i svømmebassenger eller lignende. Mange bitt har skjedd når mennesker har plukket opp en tilsynelatende livløs edderkopp fra vannet. Et annet risikomoment er dersom katter fanger edderkoppene og drar dem inn i hus – katter er helt ufølsomme for giften. Lokale sykehus har beredskap med motgift mot denne arten, så det er i dag sjelden at noen kommer alvorlig til skade på grunn av denne arten, og det har ikke vært registrert dødsfall siden motgiften ble tatt i bruk i 1981.
De fleste artene i denne familien finnes i Australia, New Zealand og tropisk Asia. Utover dette finnes det to arter i det vestlige middelhavsområdet, to arter i Sentral-Afrika og to arter i det sørlige Sør-Amerika.
Hexathelidae er en gruppe (familie) av edderkopper som tilhører den forholdsvis primitive gruppen Mygalomorphae. Denne familien, som omfatter noen meget giftige arter, er representert med to arter i Europa.
Hexathelidae é uma família de aranhas migalomorfas, a única família incluída na superfamília monotípica Hexatheloidea. Os membros desta família, à semelhança do que acontece com a família Dipluridae, constroem teias em forma de funil, aproveitando fissuras e pequenos buracos nas rochas ou nas árvores.
As aranhas pertencentes a esta família são relativamente grandes, com um comprimento corporal que varia de 1 cm a 5 cm. São de cores escuras, desde o castanho ao negro, com uma placa brilhante cobrindo a parte posterior do corpo.
Partilham com as Dipluridae a presença de grandes fieiras. Os olhos destas aranhas estão densamente agrupados.
A maioria dos hexatélidos tem distribuição natural restrita à Austrália, Nova Zelândia e Ásia. Uma espécie ocorre na região do Mediterrâneo (a aranha negra Macrothele calpeiana),[1] duas na América do Sul e duas na África Central.
Hexathelidae é uma família de aranhas migalomorfas, a única família incluída na superfamília monotípica Hexatheloidea. Os membros desta família, à semelhança do que acontece com a família Dipluridae, constroem teias em forma de funil, aproveitando fissuras e pequenos buracos nas rochas ou nas árvores.
Hexathelidae este o familie de tarantule veninnoase. Acestă familie conține uniii din cei mai otrăvitori păianjeni, genurile Atrax și Hadronyche.
Lungimi corpului este de 1 – 5 cm, de trei ori mai mare decât lățimea păianjenului. Culoarea variază de la maro la negru. Corpul este format din prosomă și opistosomă. Prosoma poartă 6 perechi membre : câte o pereche de pedipalpi și chelicere și 4 picioare. Cuncuticula prosomei este lucoasa și pe ea lipsesc perișorii. Organele filiere sunt lungi. Chelicerile sunt lungi și puternice. Pedipalpii au rol de organe senzoriale. Respirația are loc prin două perechi de plămâni. Ochii sunt amplsați la o distanță, relativ, mică unii față de alții.
Păianjenii Hexathelidae contruiesc plasă în formă de pâlnie. Ei sapă vizuini și acoperă pereții cu pânză. Speciile genului Hadronyche locuies în scorbura copacilor. Intrarea atât în scorbură cât și în vizuină este înconjurată de fire de semnalizare. Uneori ei sunt întâlniți și în locuințele umane. Acești păianjeni sunt activi noaptea și sunt foarte agresivi.
Acești păianjeni locuiesc în zonele tropicale umede. Cele mai multe specii se găsesc în Australia, Noua Zeelandă, și Asia. O singură specie este cunoscuă în regiunea mediteraneană și două în America de Sud. Două specii există și în Africa Centrală.
Hexathelidae sunt unii din cei mai veninoși păianjenii din infraordinul Mygalomorphae. Veninul păianjenului Atrax robustus conține robustoxine, este de remarcat faptul că veninul maculului este de 5 ori mai periculos decât al femelei. Acest venin neurotoxic care are particularitatea de a fi deosebit de virulent la primate (oameni și maimuțe), pe când pentru iepuri este inofesiv. Simptomele intoxicării sunt: tahicardie, îngreunarea respirației, crampe musculare, uneori victima moare. În cazul înțepării pacientului i se administrează antidot ă pe bază de anticorpi de iepure.
În prezent familia cuprindei 12 genuri și 86 specii[1] :
Hexathelidae este o familie de tarantule veninnoase. Acestă familie conține uniii din cei mai otrăvitori păianjeni, genurile Atrax și Hadronyche.
Hexathelidae, 11 cins ve 85 tür ile temsil edilen monotipik Hexatheloidea üstfamilyasının tek örümcek familyası. Türlerinin çoğu Asya ile Avustralya'da yoğundur ve birkaçı da Akdeniz, Afrika ve Amerika'da bulunur. Avustralya'daki zehirli birkaç cinsi (Atrax, Hadronyche) hariç çoğu insan sağlığı için tehlikeli değildir.
1–5 cm boyunda orta ya da uzun boy örümceklerdir. Siyahtan kahverengiye kadar koyu renktedirler. Uzun örü memeleri bulunur.
Toprak içinde ya da ağaç oyuklarında yaptıkları tünelimsi inlerde yaşarlar.
Esas olarak Asya ve Avustralya ile Yeni Zelanda'da yayılım gösterir. İki türü Güney Amerika ve Afrika'da görülür. Akdeniz'de (ve Türkiye'de) tek türü bulunur
4 alt familyada toplanan 13 cinsten oluşur[1].
Türkiye'de erginaltı örnekten tanımlanan tek cinsi (Macrothele) bulunur.[2]
Hexathelidae, 11 cins ve 85 tür ile temsil edilen monotipik Hexatheloidea üstfamilyasının tek örümcek familyası. Türlerinin çoğu Asya ile Avustralya'da yoğundur ve birkaçı da Akdeniz, Afrika ve Amerika'da bulunur. Avustralya'daki zehirli birkaç cinsi (Atrax, Hadronyche) hariç çoğu insan sağlığı için tehlikeli değildir.
Hexathelidae[1] là họ nhện duy nhất trong liên họ Hexatheloidea,[2] và là một trong hai họ (cùng với Dipluridae) được gọi là funnel-webs. Bộ chứa họ này đôi khi được đề cập không chính xác (trong các tài liệu không có nguồn gốc) là venomous funnel-web tarantulas, do nó bao gồm các loài nhện phân bố ở Úc như Atrax robustus. Hầu hết các loài trong họ Hexathelidae không gây nguy hiểm cho con người.
Các chi được xếp theo phân họ theo Raven, 1985.
Hexathelidae là họ nhện duy nhất trong liên họ Hexatheloidea, và là một trong hai họ (cùng với Dipluridae) được gọi là funnel-webs. Bộ chứa họ này đôi khi được đề cập không chính xác (trong các tài liệu không có nguồn gốc) là venomous funnel-web tarantulas, do nó bao gồm các loài nhện phân bố ở Úc như Atrax robustus. Hầu hết các loài trong họ Hexathelidae không gây nguy hiểm cho con người.
Представители семейства среднего и крупного размера, от 1 до 5 см. В длину тело, как правило, втрое больше ширины. Имеют тёмный окрас — от коричневого до чёрного, с блестящей головогрудью. Глаза близко посаженные. Паутинные бородавки длинные, как и у представителей семейства Dipluridae, из-за чего, наряду с другими схожими характеристиками, до 1980 года считались подсемейством этого семейства.[4]
Большинство видов семейства Hexathelinae обитают в Австралии, Новой Зеландии и Азии. Один вид обитает в Средиземноморье, два - в Южной Америке, два - в Центральной Африке.
Как правило, живут в норах, которые строят в земле или в дуплах деревьев. Паутину строят в форме воронки и подстерегают добычу в нижнем конце воронки. Часто строят гнёзда под человеческими жилищами или под близлежащими камнями, брёвнами и другими объектами. Активны в ночное время. Одни виды обитают в тропических лесах — как в почве, так и в дуплах на деревьях, другие — в песке. Проживают как на побережьях, так и высоко в горах.[5]
В семействе выделяют 12 современных и один ископаемый род[1][6]:
Список видов семейства Hexathelidae
Самец Macrothele yaginumai
Самка Macrothele gigas
Самец Porrhothele antipodiana
見文內
六疣蛛科（Hexathelidae）[1]，又可稱為六紡蛛科，是六疣蛛總科（Hexatheloidea）下唯二的一個科，[2] 與長尾蛛科下的蜘蛛一起被稱作“漏斗網蜘蛛”（funnel-webs），具有夜行性，而其中某些種的毒液可以威脅到人類生命。
其下大多數生物分佈於澳大利亞、新西蘭，有2個屬分布於南美洲的阿根廷和智利。
六疣蛛科的生物主要生活在洞穴中，包括地穴和樹洞。他們會在洞穴里織造蛛網以捕捉獵物，此外也常常把洞穴挖在人類的住所中這種蜘蛛多發現於雨林里。[3][4]
以下的亞科和屬。
