Topol osika (Populus tremula) neboli osika obecná, starším pravopisem osyka, je strom nebo keř z čeledi vrbovitých, dorůstající výšky do 20 m, s široce rozvětvenou korunou. Kůra je šedá a hladká, později tmavší a v bázi zbrázděná. Původem z Eurasie, roste v lesích na chudé půdě, je slunným typem a najdeme ho proto na okrajích lesa, světlinách, pasekách, loukách od nížin do horského stupně. Jako pionýrský druh rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem.
Listy jsou okrouhlé, široce vejčité, do 8 cm, v mládí bronzové, později na líci šedozelené, světlejší na rubu, obvykle oboustranně holé, zakončené velmi hrubými zuby na dlouhých, štíhlých a zploštělých řapících. Díky takto tvarovaným řapíkům se list ve větru rozkmitává, odtud přirovnání „třese se jako osika“.
Samčí květy mají červené prašníky, samičí květy jsou zelené, rodí se v převislých jehnědách až 8 cm dlouhých, na oddělených rostlinách.
Kvete od začátku března do poloviny dubna, pyl osiky je středně významným alergenem. Vzhledem k časné době květu je topol osika významný pro včelařství.[2]
Plody jsou malé, zelené tobolky s malinkými semeny v bílých, bavlněných chloupcích. Topol osika je rychle rostoucí dřevina, může se dožít stáří až 160 let.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu topol osika ve Wikimedia Commons
Topol osika (Populus tremula) neboli osika obecná, starším pravopisem osyka, je strom nebo keř z čeledi vrbovitých, dorůstající výšky do 20 m, s široce rozvětvenou korunou. Kůra je šedá a hladká, později tmavší a v bázi zbrázděná. Původem z Eurasie, roste v lesích na chudé půdě, je slunným typem a najdeme ho proto na okrajích lesa, světlinách, pasekách, loukách od nížin do horského stupně. Jako pionýrský druh rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem.
