Muchomůrka (Amanita) je rod hub z čeledi štítovkovitých (Plutaceae), zahrnující asi 600 druhů. Některé muchomůrky jsou jedlé a vysoce ceněné (jako např. muchomůrka císařská či muchomůrka růžovka), mnoho z nich je však jedovatých a smrtelně jedovatých. Odhaduje se, že zástupci rodu muchomůrka jsou zodpovědní za cca 95% smrtelných otrav houbami, přičemž něco málo přes polovinu připadá na vrub jedinému druhu, muchomůrce zelené.
V minulosti byly muchomůrky řazeny do čeledi muchomůrkovitých – Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).
Slovo muchomůrka znělo původně muchomorka či muchomor (u Jungmanna) a odráželo skutečnost, že se plodnice muchomůrky červené dříve používaly na likvidaci much.[1] Plodnice se máčela v mléce, pocukrovala a pak se zavěsila v místnosti. Mouchy se přiletěly nasosat, omámené spadly dolů, kde je stačilo jednou za čas zašlápnout, případně jinak zlikvidovat (například tam nechat vědro s vodou, aby se mouchy utopily).
Staročeská pověst vypráví, že v minulosti byly lesy plné strašidel, ale rostlo v nich jen málo hub. Jak postupně přibývalo lidí, rozhodl se lesní duch svou říši zrušit a všechna strašidla podle přání proměnil na zvíře nebo rostlinu. Jednoho dne za ním přišly také tři víly. Vzhledem si byly na první pohled dosti podobné, ale každá měla jinou povahu - jedna byla dobrá, druhá zlá a třetí fintivá. Podle jejich přání je lesní duch proměnil v houby - muchomůrku růžovku, muchomůrku zelenou a muchomůrku červenou.
Obrázky, zvuky či videa k tématu muchomůrka ve Wikimedia Commons
Muchomůrka (Amanita) je rod hub z čeledi štítovkovitých (Plutaceae), zahrnující asi 600 druhů. Některé muchomůrky jsou jedlé a vysoce ceněné (jako např. muchomůrka císařská či muchomůrka růžovka), mnoho z nich je však jedovatých a smrtelně jedovatých. Odhaduje se, že zástupci rodu muchomůrka jsou zodpovědní za cca 95% smrtelných otrav houbami, přičemž něco málo přes polovinu připadá na vrub jedinému druhu, muchomůrce zelené.
